Trsy obilí. Stéblo, kolínko, klas, osiny: V rovinách pěstujeme z obilnin hlavně pšenici a ječmen a částečně i žito. V podhoří pěstujeme hlavně žito a oves. Stébla obilnin jsou většinou dutá. Vítr ani déšť je nezlomí, protože kolínka jim dodávají pevnosti. Na stéble vyrůstají úzké, dlouhé listy. Na konci stébla je klas. Klasy žita, ječmene a pšenice vousky mají osiny. Některé odrůdy pšenice osiny nemají. Zrnům pšenice, žita, ječmene a ovsa říkáme obilky. Všechny tyto plodiny mají společný název obilniny.
Trs ovsa: Stéblo ovsa je zakončeno latou. Na konci tenkých větviček visí jednoduché klásky.
Několik zrn pšenice a fotografie z prodejny bílého pečiva: Vymlácené obilí odevzdali zemědělci do výkupních skladů. Výkupní sklady podle potřeby dodávají pšenici a žito do mlýnů. Ze pšenice umelou bílou mouku na housky, rohlíky, koláče a jiné bílé pečivo. Na krupičnou kaši umelou dostatek krupice.
Několik zrn žita a záběr z prodejny chleba: Ze žitné mouky, která je tmavší než pšeničná, upekou v družstevní pekárně chutný chléb. Slupky zrn se do mouky nerozemílají. Oddělují se od mouky a říká se jim otruby. Jsou výborným krmivem pro dobytek, zejména pro dojnice.
Zrna ječmene. Obrázek vyklíčeného ječmene v pivovaru: Část ječmene zpracují dělníci v mlýnech na mlýnských strojích. Vyrobí z něho kroupy. Veliké množství nejlepšího ječmene potřebují naše pivovary. Vaří z něho pivo. Ječmen je velmi důležitým krmivem pro výkrm vepřů.
Zrna ovsa. Miska s ovesnými vločkami: Malou část ovsa zpracují naše mlýny na ovesné vločky. Ostatního ovsa se použije jako výborného krmiva pro koně.
Družstevní lán. Agregát secích strojů s branami: Část zrní si zemědělci ponechají jako osivo. Žito, ozimou pšenici a ozimý ječmen sejí na podzim. Jarní pšenici, jarní ječmen a oves sejí na jaře. Obilí zasetému na podzim říkáme ozim. Obilí zasetému na jaře se říká jař, jařiny. Zaseté obilky brzy klíčí a za krátký čas se zezelenají lány nízkým osením.
Pole s kupami jetele: Zemědělci se snaží dodat pro pracující nejen dostatek obilí, ale také masa, mléka a vajec. Aby měli pro domácí zvířata dostatek krmiva, pěstují jetel a jiné rostliny. Říkáme jim pícniny. V létě krmí jetelem čerstvě nasekaným. Na zimu si připraví zásobu suchého jetele — sena.
Trs jetele: Kořeny jetele rostou do značné hloubky. Na lodyhách vyrůstají trojčetné listy a na vrcholku lodyh jsou malé hlávky drobných kvítků. Krásný je pohled na lán kvetoucího jetele. Pronikavá vůně květů vábí čmeláky na sladkou šťávu. Čmeláci přenesou pyl s květu na květ. V hlávkách se vytvoří jetelové semeno. Chraňme čmeláky, protože jinak by bylo jetelového semene velmi málo. Po dvou letech zemědělci jetel zaorávají. Kořínky jetele se rozkládají, a tak pole pohnojí. V příštím roce dá pole dobrou úrodu.
Hák: Dávno, velmi dávno tomu, co lidé poznali dobrou chuť semen. Poznali, že semeno spadlé na zem klíčí, roste a dává nová semena. Semeno zaseté do zkypřené půdy roste lépe a dává větší úrodu. Proto lidé půdu kypřili větví. Později rozrývali půdu dřevěným hákem. Byl to kmen stromu s vhodnými větvemi. Dovedné ruce později zhotovovaly hák z trámců a opatřovaly jej dřevem seříznutým do špičky. Veliká dřina to byla pro ty, kdo hák museli tahat nebo v zemi držet.
Ruchadlo. Nákres obracení půdy: Hák půdu jen kypřil. Tak se stalo, že úrodná půda zůstávala pod povrchem bez užitku. Bratranci Veverkové vynalezli ruchadlo. Sklopený plech podříznutou půdu zvedá, obrací a kypří. Tak se spodní vrstva půdy dostává na povrch. Ruchadlo mělo většinu součástek dřevěných. Nyní vyrábíme pluhy celé ze železa.
Pár hubených kravek táhne pluh: Pomalá a těžká byla práce na malých políčkách. Těžký byl i život malých zemědělců — chalupníků.
Traktor s několikaradličným pluhem: Dnes mizí pluhy tažené koněm nebo kravami a na velkých lánech pracují silné traktory řízené dovednýma rukama traktoristů. Aby stroje mohly dobře pracovat, rozorávají zemědělci meze a spojují malá políčka ve veliké lány. Zbavují se tak těžké práce, kterou za ně nyní vykonávají stroje.
Agregát s několika branami: Zorané pole urovná traktorista branami. Ostré hřeby rozdrtí hroudy a urovnají povrch. Pole je připraveno k setí.
Dvojobrázek — Setí obilí ručně a agregátem: I při setí nahrazujeme těžkou ruční práci prací strojovou. Stroj zaseje obilí rovnoměrně a stejně hluboko. Zrno může lépe využít vláhy v zemi a dobře klíčí. Stroj ulehčuje práci lidem a lepším provedením polních prací zajišťuje lepší úrodu.
Vážení pole: Válce přitisknou půdu k zrnu. To lépe využije vláhy v půdě a dobře vyklíčí. Dobré obdělání půdy a včasné setí zajistí dostatek potravin a krmiv.
Obrázek bramboru. Očka. Naklíčené brambory: Kromě obilovin a pícnin pěstují zemědělci okopaniny. Jsou to hlavně brambory a cukrovka. Říkáme jim okopaniny, protože je zemědělci několikrát okopávají, aby zkypřili půdu a aby zničili plevel. Na jaře sázejí zemědělci brambory. Z oček, t. j. pupenů, vyrůstá nová rostlina — nať. Abychom měli na našem stole dříve nové brambory, dávají zemědělci hlízy do teplých místností nakličovat. Když vysázejí naklíčené brambory, sklízejí úrodu až o 4 týdny dříve.
Nákres rostliny. Lodyha, listy, plod, podzemní části: Z očka hlízy vyroste lodyha s listy — nať. V létě se objeví na lodyhách bílé nebo nafialovělé květy. Z některých květů se vyvinou plody. Jsou to zelené bobule s několika semeny. Jsou jedovaté. Pod zemí vyrůstají kořeny. Mezi nimi rostou žlutavé výhonky jako provázky. Na nich rostou nové hlízy.
Oborování bramborů traktorem: Brambory je nutno okopávat a oborávat. Při oborávání přihrnují zemědělci půdu k rostlinám. Z části lodyhy, zahrnuté hlínou, vyrůstají ony výhony, na nichž rostou nové hlízy. Proto oborané brambory dávají větší úrodu. Dříve se všechny tyto práce konaly ručně. Nyní používáme strojů.
Vyorávání bramborů vyorávačem: Za starých dob vykopávali zemědělci brambory motykou. Ve ztvrdlých půdách to byla práce velmi těžká a namáhavá. Dnes vyorávají zemědělci brambory vyorávačem a hlízy jen sbírají. Brambory se sklízejí také kombajny.
Obrázek krechtu (průřez krechtem): Brambory odvážejí zemědělci do výkupních skladů nebo je sami uskladňují ve sklepích nebo v krechtech. Protože brambory snadno zmrzají, musíme je chránit před mrazem. Přebrané brambory dají zemědělci do krechtu, přikryjí slámou a před začátkem mrazů je přikryjí hlínou. Nesmějí při tom zapomenout zřídit větráky.
Obrázek lihovaru: Brambory jsou velmi důležitou zemědělskou plodinou. Náš jídelní lístek si nedovedeme představit bez bramborů. Brambory jsou důležitým krmivem pro jatečné vepře. Mnoho bramborů se zpravuje ve škrobárnách a v lihovarech. Brambory jsou tedy potravinou, krmivem a průmyslovou surovinou.
Obrázek stolu — Kostky cukru, hrneček kávy, sladké pečivo, cukrovinky a zavařené ovoce: Denně potřebujeme kousek cukru. Sladíme kávu, zaváříme ovoce do cukru, dáváme cukr do různých jídel. A kdo by pohrdal dobrou cukrovinkou nebo sladkým pečivem? Je tedy cukr důležitou potravinou.
Obrázek protrhávání řepy. Prosekávač: Pěstování řepy vyžaduje mnoho práce. Půda musí být dobře pohnojena a zpracována. Když malým rostlinkám vyrostly 2–4 lístky, musí zemědělec řepu okopávat a plečkovat. Později ji protrhává, jednotí. Pak ji znovu okopává a plečkuje. Jen dobře ošetřovaná řepa dá vysokou úrodu.
Sklizeň řepy. Řepný kombajn: Když řepa doroste, zemědělci ji vyorají, dávají na hromady, okrájejí a odvezou do cukrovaru. Listů — chrástu použijí jako krmiva pro dobytek.
Obrázek cukrovaru: V cukrovaru řepu operou a čisté kořeny rozřeží. Z řízků vyvaří sladkou šťávu, z níž pak vyrobí cukr. Řízky odvezou zemědělci a použijí jich jako krmiva. Při výrobě cukru ze sladké šťávy zbývá hustá hnědá kapalina — melasa. Zemědělci ji dávají do krmiva, aby bylo chutnější.
Pole s kvetoucím lnem: V podhorských krajích pěstují zemědělci len. Je to průmyslová rostlina. Kdo by neměl rád pěknou bílou košilku? Který chlapec nerad nosí v létě plátěné kalhotky? Košilky i plátěné kalhotky vyrostly na poli.
Koudel, pazdeří, hřeben: Za dřívějších časů bylo třeba mnoho práce, než ze lnu byla vyrobena košilka, než bylo vyrobeno plátno.
Kužel. Kolovrat a snopky lnu: Vytrhaný len, svázaný do snopečků byl nejdříve máčen, pak byla vlákna zbavena pazdeří. Z jemných vláken upředly přadleny za zimních večerů nitě.
Ruční tkalcovský stav: Domácí tkalci na ručních stavech utkali našedlé plátno. Na sluníčku plátno zbělelo a pak se již děti dočkaly plátěných košilek.
Pohled do textilní továrny na tkalcovské stroje: Dnes téměř všechnu práci vykonávají stroje. Lidé je jen řídí. Strojová práce je rychlejší než ruční. Proto všude, kde je to jen možné, pracují stroje, aby všichni pracující měli dostatek všeho, co potřebují.
Obilí s chrpami, vlčími máky a se svlačcem: Z květů chrp a vlčích máků, které se dětem tolik líbí, nemají zemědělci radost. Tyto rostliny ubírají z půdy vodu a výživné látky. O ně ochuzují polní plodiny.
Ohnice: Největším nepřítelem obilí je ohnice, protože se často vyskytuje ve velikém množství. I bodlák škodí polním plodinám.
Pýr — podzemní i nadzemní: Zejména pýr snižuje výnos všech plodin. Když hodně uroste, zničí úrodu úplně. V zemi má bílý oddenek, z něhož vyrůstá nad zem stonek s listy. Rozřežeme-li oddenek na několik kousků, z každého kousku vyroste nová rostlina. Proto každý kousek oddenku pýru musíme vybrat, a když uschl, spálíme jej. Všem těmto škůdcům polních plodin říkáme plevel.
Traktor s pluhem na podmítání: Zemědělci bojují proti plevelům nejúspěšněji podmítáním strnišť. Strniště mělko zořeme. Semeno plevele ve vlhké půdě brzy vzklíčí. Při hluboké orbě pak zničíme malé rostlinky plevelů.
Obrázek polního hraboše: Velkým nepřítelem úrody na našich polích je hraboš polní. Má barvu jako půda a těžko ho na poli rozeznáme. Sedí-li nehybně, podobá se hrudce hlíny. Za suchého a teplého počasí se rozmnoží tak, že úrodu úplně zničí.
Obrázek hlodacích zubů: Předními dlátovitými zuby — hlodáky — potravu ohlodává. Zemědělci hubí hraboše otráveným zrním nebo jedovatým kouřem. Někdy líčí do děr pasti. Lasičky a draví ptáci jsou vydatnými pomocníky zemědělců v boji proti hrabošům. Pole jsou zbavena hrabošů zpravidla na podzim, kdy za podzimních dešťů voda zaplaví jejich chodby a pelechy.
Obrázek rostliny s ožranými listy; larvy a brouci: Z Ameriky se dostal do západní Evropy a později i k nám brouk zvaný mandelinka bramborová. Má slámově žluté krovky s deseti podélnými černými pruhy. Brouci a jejich červené larvy ožerou listy bramborů tak, že rostliny schnou a nevytvoří žádné hlízy.
Letec poprašuje kulturu bramborů: Proti mandelince bojujeme tak, že brambory poprašujeme zvláštními přípravky. Přijde-li brouk nebo larva mandelinky s tímto přípravkem do styku, hynou. V dnešní době se k boji proti mandelince používá i letadel, která poprašují napadené porosty bramborů pěstovaných na větších výměrách.
Fotografie protimandelinkové brigády: I děti pomáhají v boji proti mandelince. Prohlédnou každou rostlinu a seberou brouky i larvy. Tak zachrání úrodu brambor.
Obrázek STS. Řady strojů — traktory a kombajny: Za starých dob byla práce zemědělců těžká a namáhavá. Dnes jim pomáhají strojní a traktorové stanice (STS). Stroje zbavily zemědělce dřiny, práce je dříve hotova a pole jsou lépe obdělána. Dobrá práce zajistí dostatek potravin, krmiv a surovin.
y
