Redakce ilegálního Rudého práva: Už na podzim roku 1939 dochází k prvním stávkám a sabotážím, které naznačují, že dělnická třída v českých zemích včele s KSČ chce vést rozhodný boj proti okupantům. Významnou úlohu při agitaci mezi lidem sehrává ilegální Rudé právo – vydávané za situace velmi ostrého teroru. Mnoho redaktorů i tiskařů bylo nacisty umučeno. Obraz nás zavádí do jedné z ilegálních tiskáren Rudého práva. Nezapomínáme na obětavou a hrdinnou činnost redaktorů a tiskařů – o tom svědčí odhalení desky na budově MěNV ve Zbiroze v listopadu 1973, kdy občané Zbirožska a s nimi všechen náš lid vzpomněli 30. výročí vydávání ilegálního Rudého práva.
Jan Zika a Josef Molák: Vznikají první odbojové organizace. Přesto, že KSČ byla již zakázána 20. září 1938 a přes velké ztráty utrpěné zatýkáním, její aktivita nebyla ochromena. Včele I. a II. ilegálního ÚV KSČ pracoval Jan Zika (na obr. vlevo). III. ilegální ÚV KSČ vedl soudruh Josef Molák. V této etapě ještě nešlo o formy ozbrojeného boje proti okupantům, nebyly k tomu příznivé vnitřní ani mezinárodní podmínky.
Začátek Velké vlastenecké války Sovětského svazu: Plný rozmach odbojové činnosti nastává v českých zemích vstupem Sovětského svazu do války. 22. června 1941 v půl čtvrté ráno překračují fašistické armády hranice Sovětského svazu, rozpoutávají krutý boj na zemi, ve vzduchu i na mořích. Hitler vyhlašuje: "Nestačí nám rozdrtit ruskou armádu, dobít Leningradu, Moskvy a Kavkazu. Musíme tuto zemi smazat z mapy světa a zničit její lid". Sovětský lid povstává k obraně své země. Je odhodlán bránit ji do posledního dechu, do poslední kapky krve. Začíná Velká vlastenecká válka Sovětského svazu, kterou vedou vojska na frontách, občané a partyzáni v týlu nepřítele. (Partyzánský boj sovětského lidu přispěl velkou měrou k porážce nepřítele)
Mapka s vyznačením oblastí partyzánských bojů: Partyzánský boj se postupně rozhořel i na území naší okupované republiky. Jak je vidět na mapce, každý kraj naší země má kus slavné historie partyzánských bojů – jejich stopy najdete jistě i u vás. Z projevu Klementa Gottwalda v moskevském rozhlase 29. 7. 1941: „To, že na naší straně je jako spojenec Sovětský svaz, to, že mocná Rudá armáda se nyní bije také za naši věc, nám Čechům, dává naprostou jistotu našeho konečného vítězství. Současně si však uvědomujeme svou vlastní povinnost v této osvobozovací válce, jíž se naše republika, náš národ účastní jako rovnoprávný člen velikého svazku států a národů, které se spojily, aby potřely hitlerovské Německo a přinesly Evropě svobodu a demokracii. Naší povinností, jako Čechů, jako občanů Československé republiky je přispět co nejvíce k vojenské porážce Německa... Území Československé republiky je pro Hitlera velmi důležitým zázemím, týlem. A zde je také hlavní těžiště našeho boje, zde je náš národ povinen vnést hlavní svůj vklad ve společné úsilí o zdolání krvavé hitlerovské bestie. Jak? Tím, že každý z nás Čechů, že celý český národ pochopí, že mimo dosavadní prostředky národního odboje nutno uplatnit prostředky nové, působivější, účinnější, pro okupanty citelnější... Jestliže se na našich dráhách stane, že transport benzinu pro nacistickou armádu na cestě vyteče, jestliže se přihodí, že několik vagonů na cestě z továrny vyletí do povětří, jestliže se ukáže, že granáty a pumy, dodávané českými továrnami v mnoha případech nevybuchují, jestliže v důsledku práce podle předpisu jsou různé železniční uzly ucpány, jestliže skupina českých lidí, honěných gestapem, ubije gestapácké ohaře a se zbraní v ruce jde do lesů, jestliže v určitém důležitém závodě se vyrábí velké procento zmetků a pracovní výkonnost vůbec klesá, jestliže v řadě vesnic povinné dodávky z různých důvodů, jako je nemoc dobytka, neúroda, živelní pohroma, poklesly na minimum, tak toto všechno je svědectvím, že český lid chápe znamení doby.“
Vykolejený vlak u stanice Lískovec: Hlavní formou boje jsou zatím sabotážní akce v dopravě a ve válečném průmyslu. 1. září 1943 vykolejila partyzánská skupina "Bílá lvice" za použití třaskavin vlak na trati Ostrava–Kojetín u obce Lískovec. Byla to vlastně jedna z prvních velkých akcí partyzánů proti železniční dopravě.
Poprava zajatých partyzánů: V odvetu za tuto akci a pro výstrahu bylo oběšeno 5 partyzánů z oddílu "Jiskra", kteří byli již dříve zatčeni a vyšetřováni.
Město Štramberk: V okolí města Štramberka se vytvářela partyzánská skupina, která přijmula název podle města "Štramberští partyzáni". Zemské vedení KSČ na Moravě dává v roce 1942 ve svém orgánu "Hlasy z podzemí" štramberskou odbojovou skupinu za příklad ostatním. Tato partyzánská jednotka se nejprve zaměřila na sabotáže v Tatrovce v Kopřivnici, později vede boj na dalších místech kraje. Na jaře roku 1945 vstupuje do brigády "Za vlast". Patří mezi první a nejdéle činné partyzánské jednotky v českých zemích.
Poručík Vezděněv: Druhou oblastí, kde se zárodky partyzánských bojů objevují ještě před porážkou Němců u Stalingradu, je kraj pod Brdy. Stejné jako pod Beskydy žije i pod Brdy pracovitý lid, jemuž je politika KSČ srozumitelná a blízká. Právě proto se zde mohla její ilegální síť tak rozrůst. Počítá i s partyzánským způsobem boje a vytváří pro něj předpoklady. Setkáváme se zde se jmény komunistů Moláka, Košťálka, Náliby, Hovorky a dalších. To nám dokazuje, že rozvoj partyzánského boje v Brdech byl prakticky řízen z centra ilegální KSČ. Organizování prvních partyzánských skupin v Brdech a vedení boje partyzánů je úzce spojeno se jménem poručíka Sergeje Pavloviče Vezděněva (na obr. vpravo). Mezi partyzány se někdy vloudili i zrádci, kteří partyzány udávali gestapu. Tak byl zajat i poručík Vezděněv, který byl 2. května 1945 popraven v Terezíně.
Partyzánský úkryt v brdských lesích: Zradou zahynula 10. ledna 1944 skupina kolem štábu partyzánského hnutí v Brdech, vedená Josefem Košťálkem. Stalo se tak v bunkru mezi Újezdem a Kařízkem. U památníku, který připomíná tento boj, vrcholí často branné hry pionýrů Zbirožska a Hořovicka. Pionýři tu skládají slavnostní slib.
Dům č. 856 na Plzeňské třídě v Berouně: Vedoucí postavou III. ilegálního ÚV KSČ, který orientoval český lid na ozbrojený partyzánský boj, byl Josef Molák. 18. 8. 1943, po vyzrazení konfidentem gestapa Fialou jej při přestřelce zastřelil v bytě Karla Vydry (v domku, který je na obrázku) gestapák Zander.
Lesní chata v Tichém údolí u Březové: Ještě jednou se vracíme do lesů na Berounsku. Zde se konalo 9. 7. 1943 historické zasedání III. ilegálního ÚV KSČ, na kterém soudruh Vetiška, vyslaný do Čech ze Sovětského svazu, objasnil směrnice moskevského vedení KSČ pro přechod k ozbrojeným formám boje v Čechách a na Moravě. Toto zasedání předznamenalo další vzestup a rozmach partyzánských bojů v českých zemích. Šlo nejen o pomoc frontě, ale zejména o to, aby odboj ozbrojeného lidu, vedeného Komunistickou stranou Československa, mohl přerůst v celonárodní povstání.
Vítězství sovětských vojsk u Stalingradu: Znamenalo nejen přelom ve vývoji situace na všech frontách, ale významně povzbudilo i národněosvobozenecký zápas českého lidu.
Upozornění vozidlům fašistických vojsk: České znění: Pozor – vozidla branné moci – zastavit – nebezpečí band. Tento nápis se v té době velmi často objevoval na lesních a horských cestách a byl dokladem toho, že české země nejsou již zdaleka klidným zázemím pracujícím pro vítězství Říše, jak to hitlerovci předpokládali. Němci museli vytvořit na potlačování partyzánů silný ozbrojený aparát, který měl více jak 100.000 mužů. To sice znamenalo oslabení fronty, na druhé straně však také těžší podmínky pro odbojáře – k síti udavačů a provokatérů se tak řadí i organizovaná bojová síla.
Banská Bystrica – povstalecký vysílač: 29. srpna 1944 propuklo na Slovensku povstání, které ovlivnilo rozvoj partyzánského boje i v českých zemích. V té době se už blíží fronta k našim hranicím a s ní Sovětská armáda – osvoboditelka. V její sestavě bojuje i čs. armádní sbor. Partyzánské hnutí je již řízeno ze štábu v Kijevě, ve kterém pracují Češi i Slováci. Později je vytvořen i Hlavní štáb partyzánského hnutí v Československu.
Generál A. N. Asmolov: Do čela Hlavního štábu byl povolán zkušený partyzánský organizátor generál A. N. Asmolov (uprostřed). Tím se vytváří předpoklady pro sjednocení úsilí všech partyzánských jednotek na našem území. Vzápětí na to jsou k nám vysílány partyzánské organizátorské výsadky, které se stávají zárodkem širokého lidového hnutí odporu. Vysílané skupiny jsou vybaveny zbraněmi, municí a radiostanicemi.
Odlet "1. československé partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova" z letiště v Sovětském svazu: V moravskoslezských Beskydech bojovala brigáda "Jana Žižky z Trocnova". Získala sympatie beskydského lidu a respekt Němců již při přechodu ze Slovenska na Moravu, kdy na sebe poutala více jak 17.000 vojáků. Ti obklíčili celý prostor od Frenštátu a Rožnova až po Čeladnou. Situace brigády se stala v této době velmi vážnou. Štáb byl rozbit, ale brigáda se přesto držela v bojích déle než měsíc. Její velitel Jan Ušiak byl těžce zraněn. Když fašisté 3. 11. 1944 obklíčili v Čeladné dům, kde se ukrýval, Jan Ušiak se zastřelil. Velitel zemřel, brigáda však zničena nebyla. Začátkem prosince byla reorganizována a připravena znovu pokračovat v boji.
Major Murzin: Velení brigády, která se rozrostla na 400 bojovníků, převzal major Murzin. Vliv činnosti brigády sahal v té době až k Uherskému Brodu. Major Murzin, přesto, že byl několikrát zraněn, brigádu neopustil a bojoval s ní až do vítězného konce války. V květnových dnech v roce 1945 se brigáda podílela na osvobození Vítkovic a Vsetína. Major Murzin se stal legendární postavou našeho národněosvobozeneckého boje, neměli bychom zapomenout jeho tvář ani jeho činy.
Partyzánská skupina JERMAK: V době, kdy brigáda Jana Žižky bojuje v Beskydech a poutá na sebe značné nepřátelské síly, vysílá v noci z 30. 9. na 1. 10. 1944 Kijevský štáb partyzánského hnutí do prostoru severovýchodně od Brna výsadek Jermak, který měl 22 sovětských bojovníků. Výsadek přistál v blízkosti obce Ruprechtov. Výsadek se rozrostl v brigádu, která vedla boje s Němci ve velkém prostoru střední a západní Moravy. Její skupiny zasahovaly do měst Prostějova a Jihlavy a spolupracovaly s rodícími se národními výbory v obcích, s dělníky z továren a s železničáři.
Dva zastřelení partyzáni z výsadku "Jan Kozina": Partyzánský boj vedli muži i ženy. Společně bojovali a často spolu i umírali. Tak zahynuli při přestřelce i tito dva příslušníci skupiny "Jan Kozina". Výsadek "Jan Kozina" byl určen na Šumavu, ale letoun se dostal při přeletu fronty do palby a pilot, který ztratil orientaci, vysadil skupinu v prostoru Loun přímo do rukou fašistů. Zachránilo se pouze 5 partyzánů a mezi nimi i Vasil Kiš.
Vasil Kiš (vlevo) a zničený úsek železniční trati: Vasil Kiš založil na Chrudimsku z místních dělníků a mládeže partyzánskou jednotku "Pluk generála Svobody". Na obraze Vasil Kiš (vlevo) a jedna z nejúspěšnějších akcí – zničení části železniční trati u Hrochova Týnce. Malá jednotka se rozrostla na 400 bojovníků, opírala se o síť KSČ. Štáb sídlil v Miřeticích, blízko fašisty zničených Ležáků. V poslední fázi války osvobodila jednotka Chrudim.
Zničený most přes řeku Jihlavku: Skupina "Dr. Miroslav Tyrš" byla výsadkem, určeným pro Českomoravskou vrchovinu. Tato skupina byla ihned po seskoku napadena a trvalo to téměř měsíc, nežli mohla zahájit bojovou činnost. Přepadla několik četnických stanic v okolí Bystřice nad Pernštýnem a 10. 4. 1945 zničila spolu s bojovníky brigády JERMAK most přes řeku Jihlavku u Beranova právě ve chvíli, kdy po něm projížděl vojenský transport.
Kapitán Faustov se svým štábem: Partyzánská brigáda "Záře", vedená kapitánem Faustovem (vlevo), byla vysazena koncem srpna 1944 na Slovensko a prošla dlouhou bojovou cestu, snad nejdelší cestu ze všech brigád: od Zvolena přes Hlučínsko až na Českomoravskou vysočinu. Na jejím bojovém kontě je celá řada destrukčních akcí na tratích (1. 1. 1945 přepadla nádraží v městě Žďár nad Sázavou a 4. 1. 1945 vyhodila do povětří vlak i s kusem trati mezi Havlíčkovým Brodem a Skutčí). Konec války zastihl "Záři" v okolí Nového Města na Moravě.
Partyzánská brigáda "Mistr Jan Hus": Partyzánské brigádě "Mistr Jan Hus" velel kapitán Fomin s komisařem komunistou Miroslavem Tůmou-Pichem (uprostřed v tmavém oděvu). Bojovým prostorem brigády byla Českomoravská vrchovina, jejím hlavním úkolem rozvíjení politické práce mezi obyvatelstvem a jeho získávání pro bojové akce. Práce se dařila zásluhou českého komisaře soudruha Tůmy-Picha. Oddíly této brigády pronikly do Havlíčkova Brodu, Chotěboře a navázaly kontakt i s dělníky Zbrojovky v Hedvíkově. Ke konci války měla brigáda přes 500 bojovníků a organizovala lidové povstání ve východních Čechách.
Zničená trať mezi Turnovem a Starou Pakou: Na jaře roku 1945 a její vyřazení z provozu prakticky do konce války, bylo dílem partyzánského oddílu "Konstantin", který bojoval v severovýchodních Čechách, pod velením Konstantina Žakovského. Speciální činností tohoto oddílu bylo přerušování telekomunikací a přepady skladů zbraní v Turnově a ve Smržovce. V květnových dnech roku 1945 se oddíl mění v pravidelnou jednotku, odzbrojuje posádku v Železném Brodě a až do příchodu Sovětské armády drží Jablonec nad Nisou, Smržovku a další místa. Spolu se Sovětskou armádou útočí potom na Liberec.
I. K. Čerepenko, náčelník štábu partyzánského výsadku "Borkaňuk": Výsadek "Borkaňuk", nazvaný po hrdinovi Zakarpatského lidu, poslanci KSČ, popraveném fašisty v Budapešti roku 1942, dopadl 22. 1. 1945 poblíž Jevíčka. Fašisté jej zpozorovali a vyslali proti 10 partyzánům 2.000 mužů. Situace byla beznadějná. Velitel rozhodl, aby se každý pokusil samostatně probít. V nerovném boji padli všichni mimo soudruha Čerepenka. Zraněný, unavený a omrzlý se odvlekl k soudružce Broně Mackové, která mu poskytla pomoc, pečlivě jej ošetřovala a dokonce mu amputovala omrzlé prsty na noze. Po uzdravení se s. Čerepenko opět zapojil do boje. Když skončila válka, vrátil se na Ukrajinu do Svidivaku, kde pracuje v místním družstvu. Pionýři ZDŠ v Jevíčku se s ním rádi setkávají. Pionýrská skupina má družbu se 148. kijevskou školou, jejíž pionýři zjistili i další jména příslušníků výsadku "Borkaňuk", který byl vpravdě internacionální partyzánskou jednotkou. Byli v ní Rusové, Češi i Němci. Pionýři ZDŠ v Jevíčku pečují o hroby hrdinů na lesním hřbitově v Předním Arnoštově. V síni tradic "Oleksy Borkaňuka" slavnostně slibují, že budou stejně čestně a obětavě pracovat pro svoji socialistickou vlast a připravovat se na její obranu.
Partyzánský oddíl "Olga": Na Kroměřížsku bojoval oddíl partyzánů jménem "Olga". Větší partyzánské jednotky-brigády měly ve své organizaci celou řadu oddílů nebo skupin, které udržovaly podle možností spojení se štábem brigády, ale většinou působily samostatně ve vzdálenějších místech. Příkladem za mnohé lze uvést oddíl "Olga", založený příslušníky I. čs. partyzánské brigády "Jana Žižky". Jednou z velkých akcí tohoto oddílu bylo přepadení zámku v Hošticích 16. 4. 1945, kde oddíl zlikvidoval štáb nepřátelské divize a zajal generála Müllera, kterého předal Sovětské armádě.
Vykolejený vlak na Šumpersku: Bojová činnost partyzánů přesáhla i hranice bývalého Protektorátu Čechy a Morava. Důkazem toho je zničení tratě a vykolejení vlaku mezi Šumperkem a Rudou.
Kapitán Ivan Ivanovič Ivanov s komisařem Jiřím Nezvalem: Vedli oddíl "Za Prahu", jehož posláním bylo rozvinout partyzánské hnutí v jižních Čechách. Jejich zásluhou se rozrostlo partyzánské hnutí v prostoru Humpolce, Pacov, Pelhřimov, Kamenice nad Lipou, Jindřichův Hradec a dosáhlo až na Třeboňsko. Na poradě velitelů a komisařů 3. května 1945 v Bozděchově na Kamenicku bylo shledáno, že v této oblasti je ve zbrani přes 1.800 bojovníků.
Kapitán Olesinskij, velitel oddílu "Smrt fašismu": Pomoc Sovětského svazu partyzánskému hnutí byla veliká. Byly k nám vysílány výsadky se zkušenými veliteli, zbraněmi i potřebným materiálem k vedení partyzánské války. Celkem bylo partyzánským jednotkám ze Sovětského svazu vzduchem dodáno přes 550 tun zbraní a materiálu. Oddíl "Smrt fašismu", kterému velel kapitán Olesinskij, bojoval na Příbramsku. Podnikl celou řadu velkých akcí, z nichž velmi významná byla zejména pomoc Pražskému povstání a boje se zbytky Schörnerovy armády v posledních dnech války.
Přerov při povstání 1. 5. 1945: Ozbrojené vystoupení českého lidu proti okupantům na sklonku války vrcholí. Mezi prvními povstávají občané Přerova. Povstání v Přerově bylo utopeno v krvi českých vlastenců.
Praha, květen 1945: Ozbrojený boj proti okupantům končí povstáním v Praze. Ze soboty 5. do neděle 6. května 1945 vyrostlo v Praze 1.600 barikád. Prahu pomáhá bránit i obyvatelstvo českého venkova. Rozhodným postupem Sovětské armády byla Praha zachráněna.
Partyzánské odznaky: Partyzánský boj se v průběhu války rozhořel po celém území Československé republiky. Vedoucí roli v jeho řízení sehrála komunistická strana Československa, zapojovali se do něho tisíce občanů, mužů i žen, mládež, dělníci, rolníci i příslušníci inteligence. Všichni vstupovali do boje s cílem přispět k porážce fašismu – bojovali pod rudými a československými prapory, bok po boku se sovětskými partyzány. Odznaky partyzánských brigád a oddílů, na obrázku vidíte odznak oddílu "Konstantin" a odznak I. čs. brigády "Jana Žižky", jsou uchovávány jejich majiteli s velkou láskou, neboť jim připomínají společné boje českých, slovenských i sovětských partyzánů proti společnému nepříteli – fašismu. Svým bojem přispěli partyzáni k vítězství nad fašismem a osvobození naší vlasti.
y
