Po osvobození Prahy hrdinnou Rudou armádou přijíždí 10. května 1945 spolu s ostatními členy vlády do rozjásané Prahy.
Ujímá se ihned své funkce ministra školství a osvěty. Začněme učit! – je jeho heslo, jímž volá všechny učitele a školské pracovníky do práce. A vskutku za krátký čas ještě do konce školního roku bylo zahájeno vyučování nejen na školách národních a středních, ale otevřeny i školy vysoké a zahájeny téměř po 6 letech znovu přednášky.
Zdeněk Nejedlý hned pak připravuje reformu naší školy, aby se přiblížila svému velkému vzoru – škole sovětské. Jezdí mezi učitele, přednáší jim, čemu v nové škole učit a jak tomu učit. Připravuje jednotnou školu.
Kromě vládních prací, jichž se Zdeněk Nejedlý horlivě účastní, se obrací k našim pracujícím.
Přednáší na táborech a manifestacích,
navštěvuje dělníky ve znárodněných závodech a učí je, jak je třeba nyní obětavě pracovat a budovat novou republiku, republiku bez pánů, bez vykořisťování lidské práce.
Zajíždí i mezi vojáky nově se tvořící lidové armády.
Zahajuje své populární nedělní projevy „Na okraj dne“, které dnes už poslouchají miliony posluchačů. Po volbách v roce 1946 se stává Zdeněk Nejedlý ministrem sociální péče, resortu, který se zdál být odlehlý jeho dosavadní práci. Ale i tu našel široké pole pro svou činnost, neboť zde přišel do styku s našimi pracujícími.
Jako ministr sociální péče uskutečnil zejména hornické pojištění a připravil zákon o národním pojištění kromě jiných a jiných opatření ve prospěch našich pracujících.
Zdeněk Nejedlý vyznamenává zasloužilé matky více dětí.
V porodnici s prvním dítětem, narozeným ve dvouletce.
Přišel únor 1948. Reakce se pokusila o násilný zvrat na cestě k socialismu. Než její úklady se rozbily o pevnou jednotu pracujících, semknutých kolem KSČ, vedené s. Gottwaldem. „Komunismus je mládí světa, a proto musí zvítězit“, zněl 25. února 1948 pevný hlas Zdenka Nejedlého s nákladního auta k shromážděným davům na Václavském náměstí.
A vítězství zakrátko ohlásil Klemet Gottwald. Reakce je poražena. Zrádní ministři propuštěni. Vláda obrozené NF doplněna. Cesta k socialismu a komunismu je volná.
Zdeněk Nejedlý se po únoru 1948 vrací do ministerstva školství. Mládeži patří celé jeho srdce. Rychle proto uskutečňuje dílo, k němuž již položil základy.
Již v dubnu 1948 schválilo NS školský zákon, jímž se uskutečňuje jednotná škola. Přestává nezdravé dělení mládeže už v době školní. Také na vesnici se dostává všem dětem možnosti chodit do střední školy.
Nová škola musí být radostná, říká Zdeněk Nejedlý. A sám se často přesvědčuje jak je o zdravý vývoj mládeže ve školách postaráno. Ty nejmenší v mateřských školách má nejraději. Na obrázku je Zdeněk Nejedlý s paní Martou Gottwaldovou právě mezi nimi. Budování mateřských škol věnoval vždy velkou pozornost. Při jedné příležitosti prohlásil, že kulturu našich měst budeme jednou posuzovat podle toho, jaké mají mateřské školy.
Větším už žákům radí Zdeněk Nejedlý, aby se učili rádi a aby se mnoho naučili.
„Největší radost je poznávat,“ říká a ukazuje, jak při budování socialismu nesmírně záleží právě na vzdělání a uvědomění každého pracovníka. A v naší jednotné škole skutečně roste nová mládež, nová směna budovatelů socialismu.
Návštěvy ze spřátelených zemí se často o naší mládeži s uznáním vyslovují. Zdenkovi Nejedlému, naší straně a vládě patří dík naší mládeže a všeho lidu za jednotnou školu.
V roce 1948 obnovuje Zdeněk Nejedlý svůj „VAR“, v kterém ukládá zásadní články a stati ze všech oborů kultury.
„Za národní a lidovou kulturu“ je jeho heslo, jímž ukazuje, že také naše kultura musí sloužit lidu a pomáhat mu v budovatelské práci. Musí být však položena na pevný základ.
A tímto základem mohou být jen naši klasikové, velcí mistři naší národní kultury.
V hudbě je to Bedřich Smetana, náš největší a nejnárodnější umělec, u jehož hrobu na Vyšehradě vídáme každoročně Zdenka Nejedlého...
... jemuž už dříve vybudoval velkolepý památník – museum Bedřicha Smetany.
V literatuře je láskou Zdeňka Nejedlého Alois Jirásek. Veliký, lidový náš umělec, jenž zpracoval ve svém díle celé pokrokové dějiny svého národa. Museum Aloise Jiráska vybudované z podnětu Zdenka Nejedlého ve Hvězdě na Bílé Hoře.
Pod jeho přímým vedením, je museem vůbec českých dějin. Počet návštěvníků už daleko překročil za krátkou dobu trvání 100.000.
„Vedle Smetany a Jiráska máme Mikoláše Alše. Tato trojice představuje, co je v naší kultuře nejnárodnější a nejlidovější“, řekl při jedné příležitosti Zdeněk Nejedlý. Na obrázku ho vidíme před Alšovým rodným domem v Miroticích, obnoveném péčí naší vlády v roce 1952, kdy celý národ vzpomínal tohoto našeho národního umělce.
Divadlo považuje Zdeněk Nejedlý za školu pro nejširší masy a Národní divadlo za nejvyšší naši kulturní instituci. Je tu častým hostem. Stará se, aby Národní divadlo mělo svůj kmenový repertoir, aby předvádělo to nejlepší z naší i sovětské operní i činoherní tvorby.
Pomáhá zde radou a přímou pomocí. Často sedává s herci po představení, chválí, radí, kritisuje, vždy však pomáhá.
S umělci vídáme Zdeňka Nejedlého velmi často. A všichni se k němu obracejí s láskou a důvěrou, protože jeho moudré rady ukazují cesty k dalším úspěchům našeho umění.
Také naši častí hosté, umělci z SSSR, zemí lidových demokracií, znají Zdeňka Romanoviče a hlásí se k němu kdykoliv zavítají do ČSR. Vidíme jej s umělci čínskými,..
... s umělci gruzínskými ...
... s Alexandrovovým souborem.
A nejinak je tomu ve světě vědeckém. /Na obrázku s čínským vědcem Kuo-Mo-žo./
Zdeněk Nejedlý při všech svých povinnostech jako význačný člen strany a vlády pracuje velmi intensivně a vědecky, protože umí hospodařit s časem a využít každé chvilky. Jeho spisy obsáhnou asi 60 svazků.
Posledním dílem je první svazek Dějin národa českého, jež měly velký úspěch v SSSR a byly přeloženy do ruštiny.
Zdeněk Nejedlý byl za toto dílo jmenován laureátem státní ceny. Nyní pracuje na druhém svazku svých dějin.
Při obnovení doktorského studia.
Portrét Zdenka Nejedlého s rektorským řetězem.
Zdeněk Nejedlý nejen sám vědecky pracuje, stará se o organisaci naší vědy, aby i ona sloužila budování socialismu. Jeho stať „Vybudujeme čs. akademii věd“, se stala základní směrnicí pro práci vládní komise pro vybudování Čs. akademie věd.
Na obrázku Zdeněk Nejedlý, největší náš učenec při projevu na nově založené Čs. akademii věd, kde byl jmenován jejím prvním presidentem. Čs. akademie má závažné úkoly, její zřízení je dalším velkým úspěchem v mnohostranné činnosti Zdenka Nejedlého.
Z jeho podnětu a jeho zásluhou bude v brzku obnovena a otevřena Betlémská kaple, kde Hus kázal pražské chudině. „Změníme tak z historického hlediska tvářnost Prahy“, říká Zdeněk Nejedlý. „Nebudeme ukazovat přátelům ze zahraničí všelijaké barokní kostely, ale povedeme je podívat se na Betlémskou kapli, Jiráskovo museum ve Hvězdě a Leninovo museum v Hybernské ulici“.
Zdeněk Nejedlý je nejen velký učenec a národní pracovník, ale lidsky velký a krásný člověk.
Žije prostě, uprostřed knih, v stálém pracovním ruchu. Práce, to je jeho potřeba.
Ale stejně tak umění, zejména hudba. „Bez hudby ztrácí člověk poloviny života“, říká. Rád si zahraje na klavír a rozmlouvá tak s drahými mistry. Neboť hudba to je také řeč.
Má vděčné posluchače. Je to jeho žena, věrná spolupracovnice s. Marie Nejedlá.
Často přichází dcera Zdenka s vnučkou Haničkou.
„V SSSR jsem nechal půl svého srdce“, říká Zdeněk Nejedlý a dodává, že jeho srdce je však dost široké, že pro vlast a národ je v něm ještě dost místa. Zdeněk Nejedlý je nový už sovětský člověk, pravý vlastenec, který lásku k vlasti spojuje s láskou k SSSR a všem pracujícím na celém světě. Zdenka Nejedlého, Zdenka Romanoviče – zná všechen sovětský lid a váží si ho jako svého. Po osvobození, v roce 1949 navštívil Zdeněk Nejedlý všechna známá místa, kde 6 let pracoval, pobyl s rodinou v Soči, aby si oddechl.
V Oděse navštívil známého profesora Filatova.
Neopoměl zajeti do Gori, rodiště Stalinova. Má v plánu napsati ještě životopis J. V. Stalina.
Představitelé SSSR, kdykoliv zavítají do naší vlasti, hlásí se Zdenku Romanovičovi jako osvědčenému a věrnému příteli. Na obrázku vidíme Zdenka Nejedlého v rozhovoru s V. A. Zorinem, bývalým velvyslancem SSSR v ČSR, dnes stálým delegátem SSSR při OSN ...
... s maršálem Bulganinem, náměstkem předsedy Rady ministrů SSSR.
Na Leninově museu, které bylo k Leninovu výročí v lednu 1953 otevřeno, se také podílí svou prací Zdeněk Nejedlý. /Na obrázku při zahajovacím projevu/
Všichni na svých místech bojujeme za mír. Zdeněk Nejedlý je nám v tom vzorem a příkladem.
Jeho bojovná vystoupení na mírových kongresech jsou vždy pobídkou a posilou tisícům a milionům obránců míru. Doma i na celém světě.
Zdeněk Nejedlý je nový člověk nové už epochy. Na jeho hrudi se stkví nejvyšší vůbec vyznamenání – Leninův řád.
y
