Penelopa a Odysseus: Odysseus jako jiní králové achájští odplul od dobyté Troje. Byl však mořskou bouří zahnán do dalekých končin, kde bloudil deset let. Jeho nepřítomnosti využili synové předních šlechticů, chodili do domu krále, poráželi nejlepší kusy jeho stád, pili jeho víno. Královnu nutili, aby si některého vzala za manžela. Dospívající syn Telemachos se jim opřel, proto ho chtěli zavraždit. Chtěli zabít i Odyssea, jestliže se vrátí. Matka Telemachova byla něžná, pečlivá, jako manželka byla věrná. Náš obrázek znázorňuje Penelopu, jak vzpomíná na milovaného muže Odyssea a přemýšlí, jak by oddálila sňatek a jak by uchránila syna Telemacha záhuby. Na radu Athény se vydá Telemachos hledat svého otce a dovídá se, že je zdržován nymfou Kalypso. Synové šlechticů číhají na Telemacha, aby ho zavraždili, až se bude vracet. Napravo je umělecké zpodobení Odyssea, který teskní po své vlasti a po milované manželce. Tyto děje, vlastně zápas o moc vojenského náčelníka, osvětluje básník ve zpěvu I.–IV.
Odysseus a Nausikaa: Odysseus dlí v této době na západě na dalekém ostrově Ogygii, který je některými badateli ztotožňován s ostrůvkem, který leží svz. od ostrova Malty. Nymfa Kalipso (sedící u stavu a předoucí) chce Odyssea pojmout za muže. Slibuje mu nesmrtelnost. Avšak Odysseus sedí na břehu mořském, dívá se toužebně do dáli a snaží se spatřit alespoň kouř z rodné země. Z návodu bohyně Athény byl poslán k nymfě Hermes. Nese rozkaz od boha Dia, aby propustila Odyssea do vlasti. Kalypso uposlechne rozkazu a propustí Odyssea. Odysseus pluje po moři na voru, který si sám zhotovil. Když ho zahlédl Poseidon, vzbudil bouři. Byl by zahynul, kdyby mu bohyně mořská nepropůjčila mořský závoj. Jen s námahou se prodere na břeh země Fajáků (na mapce ostrov Krf). Zde usne. Vnuknutím bohyně Athény jde královská dcera Nausikaa se služkami prát prádlo a zde se setká s Odysseem. Na obrázku vidíme zobrazenou scénu setkání. Služky se daly na útěk, Nausikaa setrvala. Pak jde Odysseus do královského hradu a zde je přijat tak, že se stává hostem krále, který slíbí, že ho dopraví do vlasti. Odysseus pak vypravuje své příběhy, než přibyl na ostrov.
Odysseus u Kyklopů – oslepení Polyféma: Odysseus vypravuje své příběhy a líčí hostitelům své příběhy u Kikonů, s kterými byl sveden boj. Odysseus s druhy musel uprchnout. Navštívili dále Lotofagy, kteří pojídali plody lotosu, a kdo s nimi pojedl, nechtěl se vrátit domů. Odysseus násilím své druhy dovedl na loď a zde je svázal. Připluli dále ke Kyklopům, kteří se živili pasením stád ovcí a koz. Kyklopové byli obři. Odysseus přišel se svými druhy do jeskyně jednoho z nich – obra Polyféma. Když se obr vrátil z pastvy, umístil ke vchodu balvan, zažehl si oheň a počal pojídat druhy Odysseovy. Když druhého dne odešel na pastvu, zhotovili ostré břevno, kterým se rozhodli obru vypíchnout oči, až se opije vínem, které mu nabídnou.
Odysseus lstí uniká se svými druhy z jeskyně: „Kyklops žalostně sténal, a v hrozných se svíjeje mukách,
rukama kolem hmatal a odstranil od vchodu balvan.
Sám pak si u vchodu sedl a natáhl dopředu ruce,
zda by snad někoho lapil, an s bravem chce ze dveří vyjít,
neboť se domníval v mysli, že já jsem takový hlupec.
… Já však přemítal v duši, jak věc tu nejlépe provést.
… Konečně záměr tento se v duši mé nejlepším jevil:
byli tam berani tuční a husté mají rouno.
Ty jsem svazoval k sobě, však potichu krouceným proutím,
po třech pokaždé vzav. Z nich střední soudruha nesl,
po pravém boku a levém šli druzí dva, kryjíce druha.
Neslo vždy beranů tré nám soudruha, ale já sám jsem –
byl tam veliký beran a z celého nejlepší stáda,
toho jsem chopil za hřbet a pod jeho huňatým břichem,
celý se skrčiv, jsem visel a pořád se rukama držel.
Tenkrát se beraní brav již na pastvu hrnul…
… Trápen bolestí krutou, všem ovcím na hřbety sahal,
když tak zpříma tam stály, a neměl bláhový zdání,
druzí že připjati jsou těm vlnatým beranům pod hruď.“
Čarodějnice Kirké mění Odysseovy druhy ve zvířata: Od Polyféma připlul Odysseus ke králi větrů Aiolovi, který jim dal darem měch spoutaných větrů. Odysseovi společníci větry uvolnili, a tím jim přestala klidná plavba. Když ztratili část mužstva u Laistrygonů, přistáli na ostrově čarodějky Kirky, která proměnila polovinu mužů ve vepře. Její kouzla však na Odyssea nepůsobila, ba i jeho druhům musela navrátit lidskou podobu.
Odysseus v podsvětí: Na radu Kirky se vydal Odysseus do podsvětí, aby se dověděl od věštce Teriresia o svých dalších osudech. Na obrázku vchod do podsvětí. Kresba pochází z pompejských nálezů.
Zpěv Sirén: Po návratu z podsvětí jim Kirke poradí, až pojedou kolem ostrova Sirén, aby Odysseus vložil svým druhům do uší vosk a sám se dal přivázat ke stěžni. Pak uslyší jejich zpěv, ale unikne svodům, které by je všecky stály život.
Scylla a Charybdis: Kirké varuje Odyssea dále před Scyllou a Charybdou. Jsou to dvě skály. Jedna je blízká druhé. Podle jedné skály sídlí Scylla v jeskyni a pojídá plavce. U druhé skály číhá Charybda a její vír stahuje lodi v záhubu. Odysseus se má raději přiblížit ke Scyllině skále. Ztratí druhy, ale sám se zachrání. Nalevo vidíme zobrazení Scylly jako bájné představy, napravo Scylla skutečná: nejjižnější cíp Itálie. Podle moderního výkladu jest třeba hledat Scyllu a Charybdu mezi nejjižnějším cípem Itálie a výběžkem Sicílie. Scylla a Charybda jsou současně okřídleným rčením, které znamená, kdo se vyhýbá jedné krajnosti, snadno upadne do druhé a proto je vhodnější zachovat pravou míru, a nepřiklánět se k extrémům.
Ostrov Ithaka: Připluli na ostrov Thrinakii. Byli trápeni hladem. Proti Odysseovu zákazu jeho druhové zabili několik kusů ze stád boha Hélia. Za to všichni zahynuli v bouři kromě Odyssea, jenž jediný se zachránil na ostrov Ogygii, odkud pak připlul do země Fajáků. Tímto vyprávěním byli Fajákové tak dojati, že vypravili s hojnými dary Odyssea do jeho vlasti – na ostrov Ithaku. Odysseus usnul na cestě. Plavci ho vyložili na břeh ostrova. Poseidon z hněvu, že Odyssea dopravili do vlasti, je proměnil i s lodí uprostřed moře ve skálu. Když Odysseus procitl, nepoznal otčinu. Teprve od Athény se dovídá, že je ve vlasti. Vydá se ke starému pasákovi na venkově, Eumaiovi, jenž ho vlídně přijme, aniž pozná ve starém žebrákovi svého pána. Zatím pospíší i Telemachos domů, a uniknuv záhubě, kterou nastrojili v záloze ženiši, chvátá k Eumaiovi, kde se shledá se svým otcem. Smluví se pak o způsobu pomsty nad nápadníky Penelopinými.
Služka Eurykleia poznává Odyssea: Telemachos se vrátí do města a brzy za ním vejde do rodného domu i Odysseus. Je oblečen jako žebrák a nikdo ho nepoznal, pouze starý pes. Zakusil mnoho příkoří od ženichů, ale přesvědčí se, že mu jeho žena zůstala věrná. Penelopa si ho zavolala a nechala si od něho jako od cizince vyprávět o svém manželovi. Nazítří se má ukončit tento stav. Ráno je slavnost ve městě. Dostaví se sluhové a mezi nimi i Eumaios a sejdou se i ženiši, a to naposled.
Zápas v lukostřelbě – pobití ženichů: Penelopa přinese Odysseův luk a žádá, aby ten, kdo ji chce pojmout za manželku, luk napjal a šíp mrštil skrze ucha dvanácti seker do země. Zatím co se ženichové v síni marně snaží napnout luk, vstoupí Odysseus (když odešla Penelopa), luk napne a prostřelí šíp sekyrami. Než se užaslí nápadníci vzpamatují, obrátí luk proti nim. S pomocí syna a věrných pasáků potrestá smrtí všechny a po nich i nevěrnou čeleď.
Odysseus a Penelopa se poznají: V nastálém boji byli všichni ženiši pobiti. Po této kruté scéně přichází lyrická scéna poznání Odyssea Penelopou a pak pobyt obou u stařičkého otce na venkově. Příbuzní ženichů počali boj, avšak ten končí smírně a bez prolévání krve. Obrázek pochází z maleb nalezených v Pompejích.
Mapka znázorňující Odysseovo bloudění: Mnozí badatelé se pokoušeli zjistit, na které krajiny a na která místa se hodil popis z básníkova líčení bludných cest Odysseových. Protože není možno vědecky a definitivně tuto otázku vyřešit, používáme jen ilustračně pokusu spisovatele a cestovatele Halliburtona, který sestavil takovou mapku a sám plul po stopách Odysseových. Mapka má tedy cenu pouze situační a hypotetickou.
y
