Mapka kulturních oblastí v Přední Asii: Mapka ukazuje, že nejstarší kultury vznikaly hlavně v poříčích řek. V Předním orientě je to údolí Nilu, v Přední Asii údolí řek Eufratu a Tigridu. Na východ od Babylonie v oblasti menších řek vznikla kultura elamská /později médsko-perská/. V Indii se vytvořila podobná kultura v povodí Indu /Mohendžo-Daro/ a v Číně v poříčí řeky Hoang-Ho. Rozlehlý poloostrov Arabský /až 1000 m nad mořem/ neměl téměř řek, a proto zde nenalézáme ani starobylé kultury. I v Malé Asii zjišťujeme opožděný nástup kultury Chetitů. Rovněž kultura Řeků je spjata nejprve s kulturou krétsko-mykénskou. Území Sýrie a Palestiny, položené u moře, bylo územím kulturního kvasu, který pronikal do oblasti Středozemního moře i do jižní Evropy vlivem Féničanů /Punů, Kartáginanů v pozdější době/.
Obyvatelé Mesopotamie: Obyvatelé Mesopotamie se dělili na Asýřany /sídlící na severu/, na Akkadany /sídlící jižněji od Asýřanů/; obyvatelé jižní Mesopotamie byli Sumerové, kteří sousedili na východě s Elamity. Na pravém obrázku vidíme královnu Šubad z Uru /asi 2700 př. n. l./ s překrásnou ozdobou hlavy a nalevo je vyobrazen Sumeřan tzv. krátkolebého typu asi z téže doby.
Řeka Eufrat: Mesopotamie je rovinatá. Vznikla naplaveninami řek Eufratu a Tigridu. Tok Eufratu je poměrně klidný, zaplavuje velká území. Tok Tigridu je velmi prudký, má dvakrát více vody než řeka Eufrat. Řečiště obou řek se během 5000 let přemístila. Obě řeky měly k sobě dříve blíže, a proto rozloha zaplavené nížiny byla v minulosti menší. Doba dešťů trvala v Mesopotamii jen v říjnu a v listopadu /většinou/. V Asýrii bylo podnebí drsnější. V zimě zde byly dokonce i mrazy. V únoru začínala práce na poli, žně byly již v květnu.
Řeka v mesopotamské stepi: Pro většinu krajin je typická step. Funkci řeky a ráz krajiny pěkně vystihuje obrázek řeky Džaghdžagh v mesopotámské stepi.
Zbytky zavodňovacího kanálu: Okolí řek bylo nesmírně bahnité. Lidé však zemi zúrodnili. Na naplaveninu bahna bylo navrstveno množství rákosí a močál byl odvodněn tím, že byly vykopány kanály a strouhy. Teprve pak byly stavěny hráze. Plošiny hrází byly obehnány náspy. Tak se mohli lidé usadit nad hladinou zátop až po usilovné práci. Celé toto dílo se vymykalo možnostem jednotlivce. Budování kanálů vyžadovalo kolektivní práci a urychlilo vznikání státu.
Čerpání vody v Babylónii: Nejdůležitější prací rolníků bylo zavlažování polí položených ve vyšších polohách, kam nesahala zátopa. Zařízení, které vidíme na obrázku, se jmenuje šaduf. Je to dvojramenná páka. Na delším rameni je upevněna nádoba, druhý konec je zatížen závažím. Dělníci stojí na podstavci. První dělník čerpá vodu do nádrže položené výše a z té ji čerpají další dělníci.
Mosty v Mesopotamii: Na obrázku vidíme jeden z oblouků mostu přes Eufrat. Most spojoval obě části města Babylónu v jeden celek. Stavba je připisována králi Nabukadnezarovi. Tok řeky je na místě, kde stojí most, široký asi 900 metrů. Most byl budován tak, že nejprve byla řeka přemístěna ze svého řečiště. Pak bylo vybudováno v odvodněném řečišti asi 100 mohutných kamenných pilířů.
Babylónský plán polí: Každoroční záplavy pokryly pole a zanesly meze. Pozemky bylo třeba znovu a znovu rozměřovat, i když byly stavěny mezníky vysoké až 1 metr a přenesení mezníků bylo velmi krutě trestáno. Plán polí představuje obrazec nepravidelného tvaru. Je rozdělen na několik obdélníků, trojúhelníků a lichoběžníků. Zeměměřič vypočítal plošný obsah každého z obrazců, sečetl je, a tak vypočítal velikost pozemku. Délka stran každého obrazce a jeho obsah jsou označeny klínovým písmem.
Zákony Chamurapiho: Na obrázku vidíme reliéf znázorňující krále před bohem Šamašem. Panovník přejímá od boha Slunce odznak své vladařské a zákonodárné moci. Pod reliéfem je text /obrázek jej již nezachycuje/, který se dělí v předmluvu, text zákonů a doslov. V předmluvě se Chamurapi vychloubá /„král přivádějící v poslušnost čtyři světové strany“/. Text zákonů se týká předpisů trestních, práva rodinného, správy, vojenství atd. Nedostaví-li se - na příklad - vojín k tažení, budiž zabit. Zloděj, který kradl při požáru, budiž vhozen do ohně. Oko za oko, zub za zub, takový byl morální základ jeho soudnictví.
Babylónské číslice klínové: Jednotky byly naznačovány svislou polohou znaku, desítky byly označovány úhlovým klínem. Těmito prostředky nemohla být vyjádřena čísla, kterých užívali obchodníci a hvězdáři. Proto byla vymyšlena šedesátková soustava. V této soustavě má číslo význam podle toho, kde se nalézá v soustavě čísel. Základem je číslo 60. Číslice 81 se psala: 60+21, 100: 60+40 atd. Aby se číslice lišily od písmen, byly psány ve formě půlměsíčku a kroužek označoval desítky. Zásada, že jedna a táž číslice má různou hodnotu podle místa v komplexu číslice, zdá se nám samozřejmá. Avšak Babyloňané ani později Římané na tuto myšlenku nepřišli. Chtěl-li Říman napsat číslo 3 838, napsal MMMDCCCXXXVIII /potřeboval tedy 14 znaků!/.
Babylónská tabulka k usnadnění násobení: Aby si Babyloňané usnadnili násobení, používali tabulek. Systém tabulek vypadal asi takto:
2 1 2 6 1 6
2 4 2 12
3 6 3 18
4 8 atd. 4 24
První sloupec znamená 2 × 1 = 2, 2 × 2 = 4 atd. Stálého násobitele psali jen jednou /na počátku, dále byl již vynecháván/. Druhý sloupec znamená obdobně 6 × 1 = 6, 6 × 2 = 12 atd. Násobení čísla 4 797 × 837 = /1.60² + 19.60 + 57/ × /13.60 + 57/ se vykonalo tak, že číslo 837 se násobilo postupně čísly 3000 /= 50.60; 1500 = 25.60; 240 = 4.60; 50, 6 a 1 a částečné součiny se sečetly/.
Asyrsko-babylónský jazyk: Asýrsko-babylonský jazyk byl v podstatě tvořen dvěma nářečími semitského obyvatelstva obývajícího Asýrii a Babylónii. Společným názvem pro tyto dialekty je jméno akadština /na rozdíl od nesemitské sumerštiny, která byla mrtvým literárním jazykem, jemuž se vyučovalo jako v našich zemích latině a klasické řečtině/. Akkadština náleží mezi východosemitské jazyky, na rozdíl od západosemitské aramejštiny.
Asyrsko-babylónské písmo: Vzniklo z klínového písma sumerského. Z Mesopotamie se rozšířilo do Malé Asie /psali jím i Chetité/. Podoba písma byla podmíněna psacím materiálem, tj. hlínou. Vynálezci písma byli Sumerové. V naší tabulce vidíme, jak v první řádce slova „pták“, „ryba“, „osel“ atd. jsou zjednodušeně namalována. Tam, kde bylo třeba vyjádřit složitější pojmy jako „plakati“ atd., spojil písař dohromady několik znaků. „Plakati“ zapsal takto: oko + voda. V druhém okénku vidíme, že znaky jsou pootočené o 90°. Písař byl totiž nucen psát znaky ve svislých sloupcích zprava doleva a byl přitom nucen držet pravou ruku ve vzduchu, aby napsané sloupce nerozmazal. To bylo velmi nepohodlné. Proto si písaři pootočili tabulku o 90°, a tak se svislé sloupce změnily ve vodorovné řádky, které se psaly zleva doprava, což bylo pohodlné. Při čtení se tabulka pak pootočila o 90° zpět, takže bylo možno text čísti ve svislých sloupcích zprava doleva. Nutnost psát mnoho dlouhých dokumentů vedla k tomu, že místo celého předmětu byla kreslena jen jeho nejcharakterističtější část. Znaky vtlačované do hlíny tak ztrácely svůj obrázkový charakter a staly se kombinací kolmých, vodorovných a šikmých klínů.
Ukázka asyrsko-babylónského písma v souvislém textu:
m Tar-ku-u šar mātu
Tirhaka král
Mu-sur u mātu Ku-u-si
Egypta a Etiopie.
V posledních stoletích př. n. l. bylo toto písmo postupně vytlačováno jednodušším písmem aramejským, které bylo hláskové.
Způsob psaní na hliněné tabulce: Tabulka byla kouskem promnuté hlíny. Psacím náčiním byla rákosová hůlka. Na hliněnou psací látku bylo možno psát stále znovu a znovu, stačilo jen, aby znaky byly tlakem smazány. Desky s písmem, které měly být uchovány, byly vypalovány. Nápisy s méně cennými nápisy byly jen sušeny na slunci. Hliněné tabulky byly spojovány v knihy. Tyto tabulky vzdorovaly i požáru a jen dík této vlastnosti tabulek se nám dochovalo asi 25 000 hliněných destiček v městě Ninive, které bylo zničeno při dobytí.
Trosky města Babylónu: Babylón /= Bab+ili = Brána boží/ leží nedaleko iráckého města Bagdadu. Od dob Chamurapiho byl politickým, kulturním a vojenským střediskem celé říše. V jeho chrámech byli uctíváni bůh Marduk a bohyně Ištar. V jeho chrámech vznikala astronomie, matematika a jiné vědy. Město bylo mnohokrát zničeno /jeden z asyrských vladařů dal dokonce přes sbořeniny města přeložit řečiště Eufratu!/, ale vždy bylo znovu obnoveno. Alexander Makedonský chtěl Babylón učinit hlavním městem své říše. Veškerý život zanikl v tomto městě před počátkem naší éry po nájezdech divokých kmenů. Trosky města byly zasypány nánosy písku, prsti a prachu, takže působily dojmem kopců v širé mesopotámské rovině.
„Svatá cesta“ v Babylóně: Na obrázku vidíme rekonstrukci „Svaté cesty“ mezi dvěma branami města Babylónu, která je instalována v berlínském museu. Cesta byla široká asi 16 metrů. Rekonstrukce je zhotovena z úlomků původního materiálu. Tak vznikla památka, která je nejen rekonstrukcí, ale současně je zbudována z původních částí stavebního materiálu. Touto ulicí kráčely průvody v době slavností a svátků se sochami božstev. Zdivo bylo vybudováno z pálených cihel, barevně emailovaných a neslo reliéfy zvířat /býků, draků aj./.
Brána města Babylónu: Podle Herodota byl Babylón velikou pevností. Hradba měla podobu čtyřúhelníka. Každá strana měřila asi 20 km. Po obou stranách hradeb stály proti sobě vždy dvě věže, mezi nimiž mohlo projet koňské čtyřspřežení. Hradbu obklopoval široký a hluboký příkop naplněný vodou. V hradbě bylo 100 bran, okovaných mědí a s měděnými příčnými trámy a veřejemi. Tato menší brána je rekonstruována v berlínském museu.
Rekonstrukce zikkurratu: Typickým projevem mesopotamského stavitelství jsou stupňovité stavby věží, obdoba egyptských pyramid. Vzpomínka na velikost těchto staveb se dochovala v biblické legendě o babylónské věži. Byla to několikapatrová věž. Jednotlivé stupně nebyly stejně vysoké. První patro bylo většinou vysoké asi 33 metrů, druhé 18 m, třetí a případně čtvrté až šesté 6 m a poslední 15 metrů. Výška některých věží dosahovala tedy až 90 m. Stavba spočívala na terase, která ji chránila proti zátopám. K úpravě oken a střech se používalo vzácného dřeva palmového a cedrového. Kolem věže je rampa. Ve svém souhrnu měřily rampy přes 800 m délky.
Vykopávky babylónské věže: Na obrázku vidíme autentický pohled na pozůstatky zikkurratu v mesopotámském Uru. Je to stavba o třech patrech a se třemi schodišti. Nahoře byl menší chrám, kam sestupoval podle víry Babyloňanů bůh. Vnitřek věže byl vyplněn nepálenými cihlami, plášť je z pálených cihel. Vnější zdi byly emailovány odzdola nahoru v barvě bílé, černé, purpurové, modré, stříbrné a zlaté.
y
