Odlučovací zařízení: V průmyslových kotlích se spalují paliva, která mají obsah popele průměrně 18 %. Jelikož moderní kotle spalují práškové uhlí a jsou vybaveny umělými tahy, dostávala by se převážná část spáleného paliva do ovzduší. Tomu se čelí vestavěním odlučovačů mezi kotel a komín. U kotle střední velikosti (viz obr.) se zpravidla používá mechanických odlučovačů. Zachycený popílek je shromažďován v zásobníku, z něhož je vyvážen na skládku nebo užíván k výrobě umělého kameniva, příp. lehčených stavebních hmot. Veliké kotle např. u elektráren a tepláren jsou vybavovány elektrostatickými odlučovači, pracujícími na principu elektrostatického pole a elektrické vodivosti popílku. Jejich účinnost je vysoká; zachytí až 99,7 % popílku. Naproti tomu mechanické odlučovače zachytí jen asi 60–75 % popílku.
Hutní provozy – zdroj prachů a plynných škodlivin: Dalším velkým znečišťovatelem ovzduší jsou hutní provozy, které se na celkovém znečištění tuhými emisemi podílejí 16 % a na emisích kysličníku siřičitého 10 %. V hutnictví se podařilo v minulé pětiletce zvýšit množství zachycených tuhých škodlivin. Z hlediska odprášení zůstávají problémem provozy koksoven a sléváren. Význačné místo v omezování prašnosti má též modernizace výrobních technologií a likvidace starých závodů. Moderní ocelárny, jako Dříň u Kladna, zachycují většinu prachu v odlučovacích soustavách. Též exhalace z koksoven budou výhledově řešeny výstavbou moderních velkoprostorových koksovacích baterií.
Cementárny – zdroj prachů: Provoz cementáren se zpravidla projevuje na okolní vegetaci a střechách budov charakteristickým šedým popraškem. I když se pomocí nejmodernější odlučovací techniky podařilo odprášit cementárenské pece, nedá se výrobní cyklus zvláště při skladování slinku a expedici hotového cementu zbavit unikajícího prachu. Význačného pokroku v zachycování cementárenského úletu v posledních letech bylo dosaženo instalací elektrostatických odlučovačů, což se projevilo zvláště v okolí Králova Dvora.
Chemický průmysl – zdroj obtěžujících plynných exhalací: Chemický průmysl je hlavním zdrojem plynných emisí v ČSR, kromě motorových vozidel a SO₂ ze spalovacích procesů. Plynné škodliviny z chemických provozů obsahují především sirovodík, kysličníky dusíku aj. Svou povahou jsou to plyny agresivní a obtěžující, zvláště v okolí svých zdrojů. Jejich omezování a likvidace je spojena s instalací technicky velmi náročných a finančně nákladných absorpčních a spalovacích zařízení. Do r. 1985 budou sníženy zejména plynné emise z výroben kyseliny sírové, kyseliny dusičné, umělých hnojiv, viskózové střiže a z povrchové úpravy kovů. Také bude účinně řešena likvidace organických emisí. Na obrázku jsou jasně patrné exhalace obsahující sloučeniny dusíku (červenohnědé barvy), unikající z komínů chemické továrny.
Městská zástavba – exhalace z motorových vozidel a domácích topenišť: Na celkovém znečištění ovzduší velkých měst se podílejí u nás jednotlivé skupiny zdrojů přibližně takto: motorová vozidla 13 %, vytápění bytů 60 %, ostatní průmyslové a komunální zdroje 17 %. V souvislosti s výstavbou moderních sídlišť a rozvojem dálkového vytápění bude podíl bytového hospodářství na znečištění ovzduší měst klesat. Zato musíme počítat s tím, že znečištění ovzduší z motorových vozidel bude prudce stoupat. Jen ze spalování nafty v zážehových motorech vzniká v Praze cca 100 t sazí ročně. Daleko škodlivěji však působí výfukové plyny motorových vozidel s výbušnými motory. Benzin, používaný pro jejich pohon obsahuje organické sloučeniny olova, které se nespalují a dostávají se do ovzduší. Při nedokonalém spalování benzinové směsi, zejména při chodu motoru naprázdno vzniká jedovatý kysličník uhelnatý.
Zakouřená místnost: V předchozích obrazech jsme se seznámili se znečišťováním ovzduší průmyslovou činností a stále vzrůstajícím motorismem. Nesmíme však zapomenout na znečišťování ovzduší v uzavřených místnostech cigaretovým kouřem (na schůzích, v kancelářích atd.). Cigaretový kouř neškodí jen kuřákovi, ale ohrožuje zdraví především nekuřáků, kteří jsou v zakouřených místnostech. Vydávané zákazy kouření nejsou omezováním kuřáků, ale sledují zdravé životní podmínky nejen pro nekuřáky, ale i kuřáky samotné. Posuďte sami, co je lepší, trávit čas po pracovní době v zakouřené místnosti a kouřením ohrožovat zdraví své i okolních nekuřáků, nebo si jít třeba zacvičit ven, do přírody, na zdravý čerstvý vzduch.
Koloběh síry v přírodě: Odhaduje se, že lidskou činností se ročně dostává do troposféry kolem 100–115 milionů tun SO₂. Průměrná doba setrvání okamžité emise v ovzduší se odhaduje na 2 až 4 dny, takže plynné sloučeniny síry mohou být transportovány na vzdálenosti přes 1000 km, než spadnou na zemský povrch. Kyselé srážky postihují v Evropě nejvíce Skandinávii, ale byly pozorovány již u nás na Chomutovsku. Před industrializací byl větší přenos síry z moří na pevninu, avšak dnes je tomu obráceně. Tento jev nabyl na intenzitě od počátku 50 let. Vzrůstající spalování fosilních paliv může způsobit klimatické změny, které až dosud byly výslednicí několika století. Byly zjištěny zejména nižší červencové teploty proti stavu 20 a 30 let na východě USA, západní Evropě a západní části SSSR. Tak značná množství síry, jako jsou každoročně vypouštěna do naší atmosféry, nedokáže zemský povrch a oceány absorbovat a přeměnit. Obrázek znázorňuje koloběh sloučenin síry mezi pevninou, ovzduším a oceány.
Rostliny jako indikátory znečištění ovzduší: Některé rostlinné druhy jsou vůči znečištění ovzduší zvlášť citlivé. Této zvýšené citlivosti vůči imisím je možné využít k vymezení ovlivněných oblastí, nebo i k průkazu přítomnosti určité látky v ovzduší. Na obrázku vidíme listy révy vinné silně poškozené kysličníkem siřičitým. První příznaky poškození listí projevují se šedozeleným zbarvením, které postupně přechází v barvu hnědou. Některé druhy rostlin jsou velmi citlivé na určité látky znečišťující ovzduší. Jejich citlivosti se využívá při prvním průzkumu a předběžném vymezení oblastí ovlivněných plynnými škodlivinami a pak i tam, kde jde o směsi látek, které není možné analýzou ovzduší na rostlinných orgánech spolehlivě sledovat. Je známo, že znečištění ovzduší způsobuje zejména ústup některých druhů lišejníků. Je tedy možno buď podle jejich rozšíření v krajině nebo jejich záměrným rozmístěním na vybraná místa a sledování jejich vzhledu vymezit oblast postiženou znečištěním ovzduší. Značně citlivé jsou i některé druhy mechů. K vymezení oblastí postižených imisemi fluóru se používá především velmi citlivých odrůd mečíku. Jako rostlinný indikátor v oblastech postižených znečištěním vznikajícím při spalování produktů zpracování ropy se osvědčila lipnice roční a speciální druhy tabáku.
Listová analýza: Ke zjištění vlivu některých jedovatých látek v ovzduší na lesní dřeviny, se používá listové analýzy. Vychází se ze základního předpokladu, že vnější vlivy i vnitřní změny se projeví ve složení asimilačních orgánů dřeviny. Listová analýza může poskytnout velmi průkazné informace a být rozhodujícím kriteriem v některých případech zjištění jedovatých látek. Listovou analýzou můžeme prokázat působení plynných sloučenin síry, fluóru a za určitých okolností též kysličníků dusíků, vliv aerosolů olova a spad některých nejjemnějších frakcí prašných částic, např. arzénu. V levé polovině obrázku jsou označena místa, odkud se berou vzorky pro listovou analýzu. Kde zdroj exhalací je zřejmý, odebírají se vzorky z míst převrácených ke zdroji, pokud tento není zřejmý, volí se obecně exponované lokality (hřebeny, vrcholky). V pravé polovině jsou vyznačena místa, odkud se odebírají vzorky u jehličnanů (smrk, borovice) a u listnáčů. U smrku a borovic je nejvhodnější dobou odběru podzim a zima, u listnáčů a modřínu (spadané jehličí) období před podzimním opadem listů.
Kontrola obsahu kysličníku siřičitého v ovzduší: V posledních letech jsou uváděny do provozu sítě stanic na kontrolu obsahu kysličníku siřičitého v ovzduší, vybavené přístroji (analyzátory), které mohou ukazovat nebo zapisovat obsah škodliviny v plynných směsích. Jednotlivé typy se odlišují nejen různými principy funkce, ale i mnoha dalšími vlastnostmi (rozsahem měřitelných koncentrací, přesností, závislostí údaje na teplotě i tlaku plynu, stupněm nutné obsluhy, rychlostí odezvy na změnu koncentrace apod.). Na obrázku vidíme jeden z těchto přístrojů /Coulograph SO₂/ – jímž jsou vybaveny měřící stanice v některých postižených oblastech (Krušné hory, Sokolovská pánev, Ostravsko). V současné době jsou již k dispozici výsledky několikaletého měření v Severočeském kraji (Podkrušnohoří, Krušné hory), prováděného Hydrometeorologickým ústavem, které je doplněno účelovým měřením na několika stanicích přímo pro potřeby lesního hospodářství. Obecný poznatek je možno shrnout ve zjištění, že v našich podmínkách jde vesměs o koncentrace kysličníku siřičitého, které sice nevyvolávají akutní, ale výrazné chronické poškození porostů.
Ztráty na lesních porostech: V České socialistické republice se dostává z různých procesů do ovzduší ročně kolem 2,3 milionů tun pevných látek a kolem 2,2 milionů tun kysličníku siřičitého, kromě celé řady dalších látek, které mohou na vegetaci škodlivě působit. Ze současné úrovně emisí a znečištění ovzduší se plocha lesních porostů, na kterých se jejich negativní vliv výrazně projevuje, odhaduje cca 300 tis. ha. Postiženy jsou především smrkové a borové porosty. Na porostech listnatých dřevin jsou výrazné škody patrné jen místy. Poškození porostů se projevuje: zmenšením asimilační plochy, zmenšením velikosti listů, snížením asimilace a změnami transpirace, předčasným odumíráním zejména starších ročníků jehličí, zkracováním letorostů a při silnějším působení imisí i přímo popálením listů; změnami látkového složení asimilačních orgánů, především hromaděním těch látek, které se v ovzduší vyskytují, příp. jejich sloučenin (např. síry, fluóru, chlóru); poklesem přírůstu a snížením odolnosti dřevin vůči působení dalších škodlivých činitelů. Všechny tyto změny vedou při dlouhodobém působení imisí vyšších koncentrací k odumírání jednotlivých stromů nebo i celých porostů. Na snížení přírůstu, případně na poškození porostů se v některých případech podílejí i změny půdních vlastností, k nimž vlivem imisí dochází. Změny v půdě jsou dle charakteru imise rozdílné. Nejvýraznější je zpravidla působení pevného spadu, prašných částic, cementárenského úletu, magnezitového prachu nebo popílků obsahujících jedovaté prvky (arzén, olovo). Kysličník siřičitý způsobuje okyselení povrchových půdních vrstev. Také tyto půdní změny mohou nepříznivě ovlivnit dřevní produkci. Výrazné poškození lesních porostů je u nás známo zejména v Krušných horách, na Ostravsku a Trutnovsku. Stupňující se škody můžeme pozorovat ve Slavkovském lese, v Jizerských horách, na Pardubicku i jinde.
Ztráty na výnosu zemědělských plodin: Na obrázku jsou graficky zachyceny výsledky pokusu vlivu kysličníku siřičitého při různé koncentraci na výnos některých zemědělských plodin. Barva žlutá značí koncentraci SO₂ (v mg v m³) 0,57, hnědá 0,65, zelená 0,88, šedá 1,12 a modrá 1,54 vzduchu za dobu imise 24 hodin. Vliv kysličníku siřičitého na rozsah poškození rostlin a tím i na výnosy zemědělských plodin závisí jak na koncentracích, tak i na délce jejich trvání, jakož i na celé řadě vnějších podmínek, a to především na vlhkosti půdy a vzduchu, dále na teplotě a intenzitě slunečního záření. Graf znázorňuje postupné snižování výnosů některých zemědělských plodin při zvyšující se koncentraci SO₂. Koncentrace 1,54 mg SO₂ v m³ vzduchu za 24 hodin u pokusu způsobila naprostou neúrodu jablek. Při vlivu kysličníku siřičitého na rozsah poškození kultur vystupuje velice zřetelně citlivost druhu rostlin. Vliv těchto velice proměnlivých činitelů způsobuje, že není jednoznačně možné přiřadit určité hodnotě imise nebo koncentraci kysličníku siřičitého určité snížení výnosu zemědělských plodin. Proto také údaje z grafů je nutno chápat jen orientačně. Je třeba se také zmínit o tom, že ne vždy působí kysličník siřičitý škodlivě. U rostlin, které ke své výživě mají nedostatek síry, se síra z kysličníku siřičitého přijatého asimilačními nebo jinými orgány rostlin v těchto orgánech hromadí, může být i do značné míry využita v životních procesech rostlin a být zabudována do různých organických látek a může v určité koncentraci mít kladný vliv na výnosy. Kromě toho sloučeniny síry v určité koncentraci působí i jako ochranný prostředek proti různým škůdcům, což se příznivě projevuje na výnosech. Na našem grafu je tato skutečnost znázorněna tak, že sloupec pro příslušnou koncentraci SO₂ převyšuje hodnotu 100 %, která znázorňuje výnos plodiny (na obrázku vlevo). Kromě kysličníku siřičitého působí škody přímo na rostlině, na půdě a výnosech rostlin fluór, chlór, chlorovodík a kysličníky dusíku. Vedle plynných emisí působí negativně na rostliny i na výnosy imise tuhé – prachy, které tlumí množství zářivé energie, která se dostává k povrchu listů, čímž se snižuje asimilace a tvorba organické hmoty. Nadměrnými koncentracemi škodlivin v ovzduší je trvale postiženo v České socialistické republice několik desítek tisíc km² zemědělské půdy a celkové roční ztráty na zemědělských kulturách se odhadují na cca 200–250 mil. Kčs.
Ztráty na živočišné výrobě: Znečišťování ovzduší působí negativně i na živočišnou výrobu. Na Ostravsku byly sledovány denní přírůstky na váze žíru skotu v době, kdy průměrná prašnost na pokusných plochách byla 1119 t/km² za rok a na kontrolní ploše 180 t/km². Přestože na pokusné ploše byly krmné dávky na žír průkazně vyšší, byly denní přírůstky na váze nižší. 100 % na obrázku značí přírůstky u žíru skotu v místě, kde byl spad 180 t/km², 91,5 % značí přírůstky na váze skotu, žijícího v místě se spadem 1119 t/km². Dále se na Ostravsku sledovala dojivost po sedm let na dvou místech při stejném zvýšení krmných dávek. Na místě se spadem 633 t/km² se zvýšila dojivost jen na 106 %. V místě, kde dosáhl spad 178 t/km² se dojivost za stejnou dobu zvýšila na 110 %. Ve sledovaném období činila celková ztráta na mléce u jednoho kusu 1692 Kčs, na přírůstku masa 2055 Kčs.
Škody na materiálech: Přímými ztrátami v zemědělské a lesní výrobě nejsou zdaleka vyčerpány všechny negativní vlivy imisí v krajině. Závažné jsou ztráty působené zvýšenou korozí nejrůznějších materiálů v oblastech se znečištěným ovzduším. Jsou postiženy jak povrchy budov, soch, kovových konstrukcí, rozvodná síť, nátěry ap., stejně jako spotřební zboží. Vzhledem k intenzitě imisí v Severočeském kraji se odhaduje např. snížení životnosti zděných staveb o 10 %, snížení životnosti ocelových konstrukcí o 20 %. Se stoupajícími imisemi stoupají též náklady na údržbu budov, konstrukcí, elektrických sítí atd. Těžko vyčíslitelné ztráty představují historické památky zničené působením imisí. Antické bronzové sochy koní v Benátkách a další sochy byly prakticky zničeny během posledních 20–30 let. Značné škody jsou způsobovány též na omítkách a sgrafitech historických budov.
Poškozování zdraví člověka znečištěným ovzduším: Dospělý člověk může vydržet 5 týdnů bez jídla a 5 i více dnů bez vody, avšak nepřežije 5 minut bez vzduchu. V klidovém stavu jej spotřebuje přibližně 11 tis. litrů denně. Při tělesné námaze značně vzrůstá spotřeba kyslíku, např. v srdečním svalu až 12 krát. Vzduch, který dýcháme, obsahuje tuhé, kapalné a plynné součásti a mikroorganismy. Plíce působí jako filtr, který je zachycuje. Výměna kyslíku a kysličníku uhličitého mezi vdechnutým vzduchem a krví se děje difusí na styčné ploše plicních sklípků a krevních kapilár. Plocha vnitřního povrchu plic je cca 75 m², výměně plynů slouží plocha kolem 55 m². V oblastech se silně znečištěným ovzduším jsou to především dýchací orgány, jež jsou vystaveny největšímu poškození. Zde plíce zachytí několik desítek mg znečištění denně, tedy několik gramů za rok. Znečišťující látky způsobují chronická onemocnění dýchacího aparátu, která později vedou k chorobám srdečním, ke změně krevního obrazu, k zánětům spojivek, jsou příčinou vyšší úmrtnosti a zkrácení průměrného věku. Na obrázku je rentgenový snímek plic člověka, onemocnělého silikotuberkulózou. Onemocnění postihuje především pracovníky prašných provozů, zejména však nejsou-li dodržovány bezpečnostní a hygienické předpisy (používání masek či respirátorů prachu), a jsou podceňovány preventivní lékařské prohlídky. Ohrožování lidského zdraví je ten nejnebezpečnější důsledek znečištěného ovzduší.
Přenos jedovatých prvků z ovzduší do organismů: Činností člověka se dostávají do ovzduší jedovaté látky, které mají schopnost pronikat do organismů, hromadit se v určitých orgánech a ve větším množství zhoubně působit na organismy. Tato skutečnost je známa hlavně v okolí elektráren spalujících uhlí s obsahem arzénu nebo berylia. Další zdroj představují částice olova z exhalací motorových vozidel. Celosvětové ohrožení lidstva vyvstává z jaderných výbuchů, protože jedovaté látky, hlavně Sr 90 a Cs 137, se mohou dostávat cirkulací vzduchu i na nejvzdálenější místa a tam se ukládat. Obraz znázorňuje potravinový řetězec, jímž se izotopy prvků Sr 90 a Cs 127 uvolňující se zejména při nukleárních výbuších dostávají do ovzduší, atmosférickými srážkami zpět na zem, kde se hromadí v půdě, zamořují vodní toky a plochy pícnin. Masem ryb přímo a mlékem krav se dostávají do potravy člověka, u něhož vyvolávají především leukemie, protože je jimi napadena kostní dřeň, v níž se krvinky tvoří. Reservoár radioizotopů vytvořily atomové výbuchy ve stratosféře, která je bude dodávat dlouho i po jejich úplném zastavení.
Produkce kyslíku zelenými rostlinami a jeho spotřeba člověkem, automobily a letadly: Zelené rostliny přijímají ze vzduchu kysličník uhličitý, na světle z něho pro stavbu svého těla přijímají uhlík a uvolňují do ovzduší kyslík. Odborně tento pochod nazýváme fotosyntézou. O produkci a spotřebě kyslíku je možno uvést několik údajů: Stoletý buk vyprodukuje za hodinu 1,7 kg kyslíku. Jeden hektar lesa vyrobí kyslík pro 20–30 lidí. Asi 60 % veškerého kyslíku vyprodukují mořské řasy. Naproti tomu jedno velké čtyřmotorové proudové letadlo spálí za jednu hodinu asi 7000 kg kyslíku, to je tolik, kolik ho vyrobí asi 3000 hektarů lesa za jeden den. Spotřeba kyslíku u automobilu dosahuje až 35 kg za jednu hodinu. V porovnání s tím spotřebuje člověk minimum kyslíku, zhruba 0,13 kg za jednu hodinu. Několik uvedených případů svědčí o velké spotřebě kyslíku letadly a motorovými vozidly. Chraňme proto výrobce kyslíku – zeleň uvnitř měst (trávníky, keře, parky), mimo les (remízy, větrolamy atd.) i naše lesy.
Asimilace: Zelené rostliny jsou v přírodě důležité, především tím, že ve dne obohacují vzduch kyslíkem. Základním biochemickým procesem je fotosyntetická asimilace kysličníku uhličitého, při které rostliny vytvářejí pomocí slunečního světla cukry, tuky a bílkoviny za uvolňování kyslíku. Proto se dá obecně říci, že všechen kyslík, který dýcháme, pochází od zelených rostlin. Hlavními producenty CO₂ v přírodě jsou živočichové, zejména pak půdní mikroorganismy (na obr. vlevo dole). Se stoupající industrializací jsou do ovzduší vypouštěna značná množství CO₂ z topenišť v obytných budovách i továrnách i z motorových vozidel. Rostliny samy uvolňují při svém dýchání tepelnou energii a CO₂ (v noci). Podstatným faktem je, že produkce zelené hmoty v přírodě je spojena s obrovskou spotřebou CO₂. Zelené rostliny zastávají tak funkci regenerátorů kyslíku. Nejlépe si to uvědomíme v lese nebo v parku, kde vzduch je čistší a voní ozónem. Les hraje hlavní úlohu v ekologickém systému.
Les jako faktor čistoty ovzduší: Pokročilá industrializace v našem státě má za následek značnou koncentraci obyvatelstva kolem průmyslových a administrativních středisek. Asi 40 % obyvatelstva žije ve městech nad 10 tis. obyvatel. Předpokládá se, že tento proces bude postupovat i nadále. Větší množství lidí, více volného času, velké množství automobilů a více hluku vyvolávají potřebu přirozenějšího prostředí života. Toto prostředí nachází člověk v přírodě, především v lese. Léčebné a zdravotní účinky lesa jsou známé. Kromě kyslíku produkují lesy do ovzduší aromatické látky a pyl. Aromatické látky jsou v lesním vzduchu prostoupeny silicemi, terpény a pryskyřicemi. Jejich přítomností vzniká ve vzduchu ozón. Příznivé je též působení lesů na zvyšování vzdušné vlhkosti.
Les jako filtr: Skutečností je, že ovzduší v prostoru mezi zelenými porosty vykazuje daleko menší znečištění prachovými částicemi než totéž ovzduší v prostoru bez vegetačního porostu. Protiprašné působení zeleně je v zásadě dvojí. Především je to filtrační funkce husté listové plochy a dále odlučování prachových částic ze vzduchu jako důsledek zpomalené rychlosti jeho proudění při nárazu na vegetační barieru. V porovnání s plochami bez vegetačního krytu snižuje se prašnost pod stromy během vegetace až o 42 %, v zimním období až o 37 %. Nejlepšími filtry jsou listnaté stromy. Množství zachyceného prachu v gramech na 1 m² povrchu listové plochy se pohybuje od 0,55 g do 3,39 g (dle dřeviny). Hektarová plocha bukového lesa může zadržet za rok až 68 tun spadu, borového lesa 36 tun spadu a smrkového 32 tun spadu. Koruny stromů mohou na povrchu svých asimilačních orgánů zachycovat nejen prašný spad, ale i aerosoly a látky plynné, které se mohou slučovat s voskovými povlaky nebo se rozpouštějí ve vodě na povrchu listů. Nejškodlivější z nich jsou kysličník uhelnatý, siřičitý, olovnatý, arzén, fluór, chlór a výfukové plyny.
Přizpůsobení lesního hospodářství vlivu imisí: Imise mají na lesní porosty prokazatelně nepříznivé vlivy. Způsobují např.: snížení přírůstu a odumírání jednotlivých stromů, kultur a porostů; snížení kvality těženého dřeva; ztrátu plodnosti dřevin; zhoršení půdních vlastností atd. Lesní hospodářství se snaží nepříznivé vlivy znečištěného ovzduší nejen zmírňovat, ale i předcházet jim. Na plochách, kde byl zničený porost vymýcen, se provádí rozsáhlá meliorace půdy, především však odvodňování a vápnění. K zalesnění těchto ploch se používá odolnějších dřevin. Obrázek zachycuje mladé stromky smrku pichlavého, jedné z dřevin, která se vysazuje v místech, kde dochází k větším imisím SO₂.
Nezastupitelnost zeleně při ochraně čistoty ovzduší v obcích a městech: Velký význam má zeleň v zastavěném území. Kromě toho, že vyrábí tolik potřebný kyslík, vyrovnává teplotní extrémy (měření ukázala, že 50–100 m široká zelená plocha sníží teplotu o 3,5° C, což znamená, jako by dané místo leželo o cca 700 metrů výše), zvyšuje jeho relativní vlhkost o 18–22 % v porovnání se zastavěným prostranstvím a to v rozloze, která se rovná ploše 20x větší než zelená plocha. Zeleň podstatně snižuje proudění vzduchu a za bezvětří vyvolává potřebný vánek, filtruje prach a snižuje sekundární prašnost. Kromě toho zeleň tlumí hluk (např. pás široký 50 m s hustou a tvarově členitou výsadbou sníží hlukovou hladinu o 20–30 decibelů), vytváří pocit dobré pohody tím, že zeslabuje vliv dráždivých faktorů a pomáhá vytvářet účinné prostředí pro fyzickou i psychickou regeneraci lidských sil. Na obrázku je zeleň, která plní své funkce u obytných sídel poblíž vozovek.
Izolační zelené pásy u průmyslových aglomerací: Vysazovaná zeleň v okolí průmyslových aglomerací a velkých měst má význam ochranný a izolační, filtruje prach a snižuje sekundární prašnost, tlumí podstatně hluk, pohledově izoluje a maskuje neestetické budovy nebo plochy. Plánovitou výsadbou a údržbou pásů zeleně kolem velkých průmyslových podniků dosahuje se výrazného zlepšení životních podmínek v blízkosti těchto podniků.
Ochranné lesní pásy v zemědělství: Ochranné lesní pásy rozdělujeme na větrolamy a na zásekové pásy. Zásekové pásy chrání zemědělskou půdu před vodní erozí. Úkolem větrolamů je chránit zemědělskou půdu především před odnášením půdních částic větrem, tzv. větrnou erozí. V tomto směru se projevují příznivě zvláště větrolamy založené na jižní Moravě a jižním Slovensku, v Čechách v Polabí a v Poohří. Kromě ochrany zemědělské půdy před větrnou erozí, spočívá jejich funkce i v ochraně před škodami způsobenými větry na zemědělských kulturách, tj. před odnímáním vláhy zvýšeným výparem a zvýšenou transpirací. Významný je i jejich účinek krajinotvorný. Na obrázku je větrolam.
Funkce nízké a doprovodné zeleně: Každoročně stoupá u nás počet motorových vozidel. Stoupající motorizace přináší sebou četné negativní jevy. Jedním z nich je znečištění ovzduší výfukovými plyny, které obsahují kysličník uhelnatý, uhlovodík, kysličníky dusíku, kysličník siřičitý, aldehydy, olovo a saze. I v tomto případě významnou roli hraje zeleň. Doprovodná zeleň má nejen přispívat k bezpečnosti a plynulosti provozu, ale plní i celou řadu dalších funkcí, z nichž jednou z nejvýznamnějších je izolace a ochrana stavebních objektů, zemědělských plodin i chodců od prachů a výfukových plynů, ochrana ohrožených úseků cest před větrem, závějemi atd.
Úloha zeleně při tvorbě mikroklimatu: Obrázek představuje místně klimatické změny teploty vzduchu ve výšce 2 m (čárkovaně) a mikroklimatické změny teploty vzduchu ve výšce 5 cm (plná čára) u různých pokryvů půdy a v zastavěném prostoru. Mikroklima je klima malého území uvnitř geografického celku (na obr. klima zastavěné plochy – 1, sadu – 2, louky – 3, černého úhoru – 4, lesa – 5, pastviny – 6 a vodní plochy – 7). Vytváření mikroklimatu je ovlivněno půdou, jejím stavem, vlhkostí a hlavně porostem. Z obrázku je patrné, že zeleň, ať už sadová (parková) či lesní výrazně ovlivňuje – vyrovnává tepelné rozdíly v porovnání s lučními porosty, černým úhorem a především pak zastavěnými plochami. Všem je známo, že v létě je nejpříjemněji v lese, kde teplota je o několik stupňů nižší než ve volném prostoru, a naopak v zimě je v lese v porovnání s volnými plochami tepleji. Skupinová zeleň (sadová i lesní) vytváří vlastní klima s minimálními tepelnými výkyvy. Směrem do výšky odlišnost mikroklimatu se vyrovnává s okolím a mikroklima mizí.
Skládky tuhých odpadů – zdroj znečištění ovzduší: Vážným celospolečenským problémem je likvidace tuhých odpadů včetně domovních. Různé druhy skládek, především ty, v nichž probíhají hnilobné procesy, jsou zdrojem znečištění ovzduší v dalekém okolí. Pokud je to možné, snaží se člověk tyto skládky postupně rekultivovat. Ale i v těch případech, kdy k rekultivaci takovýchto pozemků nedochází, pomáhá si příroda sama. Na skládkách se postupně objevují různé druhy trav a bylin, jimiž skládka zarůstá. Vývojem a proměnou půdy, která je svou povahou závislá na klimatu a na vegetaci, postupně dochází k záměně rostlinných společenstev, jedno společenstvo je nahrazeno druhým, náročnějším, vyspělejším. Po různých druzích trav a bylin nastupují keře (např. různé druhy meruzalky, bez černý atd.) a některé stromy. Postupným zarůstáním skládkových ploch rostlinnými společenstvy dochází k likvidaci ohnisek znečištění ovzduší, nastupují normální procesy půdního vývinu a funkce zeleně.
Rekultivace hald a odvalů: Vážným problémem v tvorbě a ochraně přírodního prostředí jsou haldy a odvaly u průmyslových podniků, především chemických. Jsou nejen rušivým prvkem v krajině, ale podílí se i na znečišťování ovzduší. Jsou zdrojem sekundární prašnosti, hořící haldy (např. na Ostravsku) znečišťují ovzduší přímo. K zamezení jejich negativního vlivu na čistotu ovzduší přistupuje se k jejich rekultivaci. Snad nejtěžším problémem pro rekultivační činnost jsou odvaly chemického a hutního průmyslu, které jsou sypány do kuželovitých tvarů s velmi strmými svahy, takže navrstvená zemina pro rekultivaci se splavuje dříve, než ji kořeny vegetace mohou zpevnit. Velká pozornost je věnována rekultivacím po povrchové těžbě hnědého uhlí v Severočeském kraji. I když prováděné rekultivace postupují mnohem pomaleji než devastace způsobené lomovou těžbou uhlí, je dosahováno velmi dobrých výsledků, ať v zemědělské či lesnické rekultivaci (na obrázku). Úspěšnými rekultivacemi vytváří se soustava zelených ploch, které plní své funkce, tj. produkce kyslíku, filtrace prachu, snižování sekundární prašnosti atd. Ozeleňování odvalů se provádí především listnatými dřevinami (bříza, olše, červený dub, javory). Z jehličnanů se nejvíce používá borovic a modřínů.
Význam rekreace: S rostoucí industrializací a urbanizací nabývá obrovského významu rekreace obyvatelstva ve zdravém přírodním prostředí, kde čistota ovzduší je samozřejmým požadavkem. Nejpřirozenějším a nejvyhledávanějším místem oddechu a odpočinku jsou lesy, ať již v těsné blízkosti měst a průmyslových středisek, či v horské oblasti. Nejvýznamnější rekreační a hygienické funkce plní lesy především v blízkosti sídlišť a průmyslových aglomerací. Lesní hospodářství věnuje u nás těmto lesům velikou pozornost pokud jde o jejich druhové složení, způsob hospodaření, utváření prostředí pro rekreační využití (volné prostranství, hřiště, přístřešky, občerstvení, sociální zařízení, koupání, jednoduché sportovní náčiní atd.) a zpřístupnění lesů pro rekreaci (síť cest, chodníků, laviček atd.). Rekreační lesy tohoto druhu jsou lesy parkové (na obr.) umožňující odpočinek a načerpání nových fyzických a duševních sil. Budují se v oblastech mimo dosah zamoření tuhými a plynnými exhaláty. Obdobný účinek mají i lesy v okolí lázeňských měst. Blahodárný účinek lesů na zdraví obyvatelstva nemají však jen lesy v bezprostředním okolí sídlišť. Rychlým rozvojem motorismu zmizely prakticky dopravní překážky a tak se rekreace přenáší i do vzdálenějších oblastí lesů. Rekreace je v ČSSR umožněna téměř ve všech lesích a všem. Lesní zákon dává pro rekreaci obyvatelstva k dispozici prakticky všechny lesy bez ohledu na jejich uživatele.
y
