Graf podílu strojírenství na průmyslové výrobě: Hlavním dodavatelem výrobních prostředků je strojírenství, které je proto rozhodujícím činitelem rozvoje celého průmyslu. Proto je jeho podíl na průmyslové výrobě socialistického státu tím větší, čím vyvinutější je jeho průmysl. Aby mohlo strojírenství plnit úkoly socialistické výstavby, muselo být nejdříve přebudováno. Naše strojírenství bylo před válkou podřízeno kapitalistické ekonomice, a proto jeho struktura vyhovovala zájmům zahraničního kapitálu, který u nás vládl. Měli jsme sice velké strojírenské závody, avšak byly zaměřeny na takové výrobky, které se velkým zahraničním koncernům, jejichž byly součástí, nehodily. Některá odvětví, jako radioprůmysl, jen montovala z dovezených součástek a podle cizích patentů. Některé výroby, například příslušenství automobilů, neexistovaly vůbec. Za okupace nastalo další zhoršení; strojírenství bylo podřízeno potřebám válečného průmyslu okupantů a jednostranně zaměřeno na válečnou výrobu. Po osvobození jsme tedy převzali sice silný průmysl, ale se strukturou nevyhovující potřebám budování nového státu a mimo to zčásti zničený bombardováním.
Graf růstu výroby průmyslu a strojírenství: K rekonstrukci strojírenství jsme přikročili hned po květnu, a to s cílem zajistit výrobu dostatečného počtu výrobních prostředků. Proto byl od samého počátku plánován podstatně rychlejší růst výroby strojírenství proti ostatnímu průmyslu. Dvouletý plán byl především plánem obnovy průmyslové a zemědělské výroby přibližně na předválečné úrovni a ještě v předválečné struktuře; cílem první pětiletky byla výstavba a přestavba československého hospodářství pro vytváření základů socialismu a zvýšení životní úrovně pracujícího lidu, cílem druhé pětiletky bylo vybudování materiální základny vyspělé socialistické společnosti. V přítomné době již budujeme takovou výrobní základnu, která bude vytvářet materiální předpoklady pro postupný přechod ke komunismu. Avšak budování našeho průmyslu, i strojírenství, nebylo bez obtíží. Vedle boje se zbytky měšťáckého myšlení v lidech to byly i zásahy zvenku. Kapitalisté brzy poznali, jak přitažlivým příkladem by bylo průmyslově vyspělé socialistické Československo, a proto se snažili a dosud snaží naše budování rušit. Používají k tomu vedle otevřených válečných hrozeb a sabotáží i embarga na dovoz důležitých surovin a strojů, cenových zásahů i blokování trhů. Vliv těchto zásahů se nám podařilo odstranit; přesto však měly za následek, že jsme museli vyrábět příliš velký sortiment výrobků a že jsme byli ohroženi nedostatkem některých surovin. Při přestavbě průmyslu i v boji proti zásahům Západu nám účinně pomáhal Sovětský svaz.
Ropovod Družba – dokončení posledního sváření: Dovezl nám nutné suroviny, zejména železnou rudu, potraviny a hotové výrobky. Avšak tím jeho pomoc nekončila. SSSR nám vedle přímé pomoci dovozem poskytl i technickou pomoc při zahajování výrob. Za pouhé pořizovací náklady nám předal potřebnou výkresovou dokumentaci; vyslal k nám odborníky, kteří pomohli při zavádění nových výrob. Na druhé straně od nás odebírá řadu našich výrobků, takže vzájemná platební bilance je vyrovnaná a nenastává zvýhodnění jedné strany na úkor druhé. Poněvadž naše surovinová základna neodpovídá potřebám našeho průmyslu, kryje Sovětský svaz naši potřebu surovin, za které platíme hotovými výrobky, tj. poskytuje nám možnost vyvážet práci, zatímco sám vyváží suroviny, a tím se dostává vůči nám do situace z hlediska zahraničního obchodu nevýhodné. Naše mezinárodní hospodářská spolupráce se však neomezuje jen na Sovětský svaz.
Graf obratu zahraničního obchodu, dovoz a vývoz: Nutnost koordinovat plánovitý rozvoj hospodářství všech zemí socialistického tábora vedlo k ustavení Rady vzájemné hospodářské pomoci. Je to orgán, v jehož rámci socialistické země koordinují na základě rovnoprávnosti, respektování vzájemné svrchovanosti a největších výhod rozvoj svých průmyslů, a tedy i strojírenství. Výsledkem jsou dohody o specializaci výrob, podle nichž se výroba určitého výrobku soustředí v jedné nebo několika málo zemích, které pro ni mají nejlepší podmínky. Specializace výrob vede ke zvýšení sériovosti se všemi jejími výhodami, jako je možnost používat vysoce produktivních výrobních metod, mechanizace a automatizace a z toho plynoucí snižování vlastních nákladů. Ve strojírenství již byly uzavřeny dohody o specializaci výrob chemických zařízení, parních turbín, cukrovarů a jiných výrobků. V oblasti výzkumu a vývoje se složité úkoly, na něž by nestačily síly jedné země, řeší mezinárodními skupinami odborníků, jak je tomu při pracích na mírovém využití atomové energie, společném systému mezinárodních poloautomatických telefonních spojů, unifikaci řad elektronek apod. Socialistická mezinárodní dělba práce se kladně projevuje v soustředění sil na klíčové problémy a v neposlední míře i příznivou bilancí zahraničního obchodu, jak ukazuje obrázek.
Graf podílu vývozu strojů na celkovém vývozu: Naše strojírenství se podílí asi z 50 % na celkovém vývozu, a je tedy největším zdrojem opatřování deviz nutných pro dovoz surovin, výrobků i potravin. Asi 30 % jde do kapitalistických států. Zde stojí za zmínku zejména vývoz do hospodářsky málo vyvinutých zemí, kde se činně podílíme na dodávkách strojů a zařízení při výstavbě průmyslu, a tím jim umožňujeme osvobodit se z hospodářské závislosti na bývalých metropolích, a dovršit tak i osvobození politické. Naše pomoc je různá: jsou to dodávky strojů a celých závodů, zařízení pro těžbu surovin, ale i vysílání odborníků, kteří zaučují tamní pracovníky v obsluze průmyslových závodů, dávají rady k využití zdrojů surovin. V neposlední řadě je to školení odborníků z těchto zemí na našich školách a závodech. Strojírenství však vyváží i do vyspělých kapitalistických států, a pomáhá tak získat devizy nutné pro dovoz. O dobré pověsti našich výrobků svědčí kupříkladu úspěchy při vývozu motocyklů a automobilů, ale i to, že známá švýcarská firma vyrábějící velmi přesné souřadnicové vrtačky SIP používá pro jejich výrobu našich obráběcích strojů TOS. Konkurencí československých strojů se např. zabývá velmi vážně i Velká Británie, která pozorně sleduje každý náš krok v této oblasti zahraničního obchodu.
Graf růstu výroby hlavních odvětví průmyslu: Vedle úkolů v oblasti mezinárodní dělby práce má strojírenství významný podíl i na budování našeho průmyslu. Průmyslový závod, to jsou v podstatě stroje a zařízení, které z největší části dodává strojírenství. Rozvoj všech odvětví průmyslu je tedy závislý na tom, zda strojírenství včas dodá kvalitní stroje a zařízení. Socialistická výroba předčí kapitalistickou pouze na základě vyšší produktivity práce, a proto musí být vybavení našeho průmyslu co nejprogresívnější. Musí umožňovat nejmodernější technologii při maximálním snížení počtu pracovníků potřebných pro obsluhu použitím mechanizace a automatizace co největšího počtu prací. Proto je hlavním úkolem strojírenství při budování našeho národního hospodářství zajišťovat dodávky potřebných strojů a zařízení, umožňujících zavádět co nejrozsáhlejší mechanizaci a automatizaci nejen jednotlivých fází výroby, ale i celých výrobních pochodů.
Kolesové velkorypadlo K 800: Prudký růst národního hospodářství má za následek větší potřebu paliv. Tak má těžba hnědého uhlí v r. 1965 stoupnout proti roku 1960 asi o 17 mil. tun, černého uhlí asi o 5 mil. tun, přičemž se již v roce 1960 těžilo černého a hnědého uhlí dohromady skoro 90 mil. tun ročně. Tak obrovské množství nelze vytěžit bez rozsáhlé mechanizace; proto dodává strojírenství pro těžbu hnědého uhlí, která se provádí povrchovým způsobem a je provázena největším přemisťováním zemin, obří rypadla, kolesová i korečková, schopná přemístit až tisíc m³ zemin za hodinu, zakladače a jiné velkostroje. Pro hlubinnou těžbu dodává těžní stroje, dobývací stroje, důlní výstroj a zařízení pro větrání a odvodnění dolů.
Parní turbína 100 W /megawattů/ v montáži: Zvlášť prudký bude růst výroby elektrické energie, která je základní pohonnou silou v průmyslu. V r. 1965 stoupne proti r. 1960 o 15 miliard kilowatthodin, tj. o plných 60 %. Tak velký růst vyžaduje přechod na jednotky o vysokých výkonech. Strojírenství řeší s úspěchem i tento úkol. V oblasti tepelných elektráren jsou to parní turbíny o výkonu 100 megawattů, u vodních Kaplanova turbína o výkonu 50 megawattů a 92 megawattů, které jsou jak svými výkony, tak konstrukčním pojetím světovými unikáty. Nejde však jen o dodávky průmyslu paliv a energetiky. Stejně důležitá je výroba zařízení pro hutní průmysl, kde zejména válcovny přesných profilů a plechů zaostávají za stále rostoucími požadavky, a dodávky chemických zařízení, jejichž význam stoupne s rostoucím zpracováváním sovětské ropy, dodávané Ropovodem družby.
Graf přepravy zboží: Růst objemu průmyslové výroby vede ke stále rostoucím nárokům na přepravu zboží. Tak v r. 1960 se celková přeprava zboží proti r. 1948 více než ztrojnásobila; těžiště je v dopravě železniční, která stoupla z 74 432 000 tun na 194 077 000 tun. Prudce však stoupá i doprava silniční, z 24 829 000 tun v r. 1948 na 131 562 000 tun v r. 1960. Poměrně malý je podíl nákladní dopravy říční, 2 530 000 tun v r. 1960 a letecké – 15 000 tun, přičemž však letecká doprava proti r. 1948 vzrostla pateronásobně. Prudký růst dopravy musí krýt strojírenství výrobou lokomotiv, vagonů, automobilů, lodí a letadel a příslušných zabezpečovacích a udržovacích zařízení. Tak stoupla výroba lokomotiv pro hlavní dráhy ze 171 ks v r. 1948 na 290 ks v r. 1960, nákladních automobilů z 7 221 ks na 12 385 ks a osobních automobilů z 17 931 ks na 56 211 ks. Přesto se ukazuje, že se doprava stává limitujícím článkem našeho hospodářství a že bude nutno zvyšovat propustnost železničních tratí přechodem na elektrickou a motorovou trakci a vícekolejové trati.
Kabelkový tranzistorový přijímač Tesla T-60: Stálé stoupání reálné mzdy obyvatelstva vede k rostoucí poptávce po spotřebním zboží. Má-li se socialistická zásada trvalého růstu životní úrovně prakticky projevit, musí strojírenství dodávat dostatečné množství strojírenského spotřebního zboží se stále stoupajícím výběrem a kvalitou. I zde jsme dosáhli význačných úspěchů. Náš trh je zásoben sortimentem různých rozhlasových a televizních přijímačů, kuchyňských zařízení, chladniček, elektrických spotřebičů i kovové galanterie.
Traktor: Nakonec nelze pominout jeden z nejdůležitějších úseků našeho hospodářství – zemědělství. Přechod od soukromovlastnické malovýroby k socialistické velkovýrobě v zemědělství a zvýšení produktivity práce se urychlí zaváděním největšího počtu mechanizačních prostředků v živočišné i rostlinné výrobě.
Skupina strojů: Má-li strojírenství úspěšně plnit všechny na ně kladené požadavky, musí dbát o vlastní trvalý rozvoj a to je jeho druhý základní úkol. Hovoříme-li o rozvoji, máme na mysli jednak technický rozvoj strojírenských výrobků, který se projevuje růstem produktivity práce třeba v jiném odvětví průmyslu, jednak technický rozvoj vlastní strojírenské výroby, zaměřený na trvalý růst produktivity práce uvnitř strojírenství. V technickém rozvoji výrobků jsme dosáhli některých význačných úspěchů a vyvinuli výrobky, které dosahují světové úrovně nebo ji převyšují. Jsou to např. Kaplanovy turbíny, motocykly, přesná mechanika a některé obráběcí stroje. Přes tyto dílčí úspěchy máme ještě i nedostatky. Je to zejména dlouhá doba vývoje, která má za následek, že vyvíjený výrobek zaostává dříve, než je uveden na trh. Další závadou jsou vyšší váhy některých našich výrobků proti světovému průměru, zaviněné nedostatečným sortimentem vhodných materiálů, jako vylehčených profilů a umělých hmot. Nedostatečná hmotná zainteresovanost a lhostejný a liknavý postoj k výsledkům technického rozvoje vedou ke zpožďování vývoje, ke lpění na starých a osvědčených věcech, a tím dále zdržují rozvoj techniky. Cestu k nápravě ukazuje usnesení vlády o zvyšování významu vědy a techniky, kterým se řeší otázky plánování, hmotných podnětů, koordinace i řízení rozvoje vědy a techniky tak, aby dosavadní nedostatky byly urychleně odstraněny.
Schéma poměru ručních a strojních prací: Jestliže jsme dosáhli uspokojivých výsledků v oblasti rozvoje výrobků, čekají nás velké úkoly v oblasti zvyšování technické úrovně strojírenských výrob, a to zejména v technologii. Ve strojírenství máme ještě pořád přes 48 % ručních prací, které snižují produktivitu práce. Znamená to, že se ještě v příliš velké míře pracuje po staru, tzv. klasickou technologií. Tato okolnost je zvláště tíživá u slaboproudého průmyslu, kde většina operací jsou montáže.
Schéma poměru růstu technologických profesí: Nepříznivý způsob naší výroby ukazuje i tento obrázek, na kterém je technologická struktura středně sériové strojírenské výroby. Z technologických profesí dosud vedle ručních prací převládá obrábění, tj. opracování na obráběcích strojích. Obrábění klade značné nároky na spotřebu času a materiálu. Vzhledem k rozměrům výchozího materiálu, které jsou k dispozici, přechází až 25 % spotřebovaného materiálu do třísek. Pro zvyšování produktivity práce proto bude nutné větší měrou než dosud přecházet na takové technologické metody, které dají výrobku dle možnosti konečný tvar, a opracovat třískově jen nejnutnější funkční plochy. O jak velké rezervy jde, ukazuje diagram; tváření zatepla i zastudena a odlévání zde představuje jen 10,5 %, ač my měly být aspoň dvakrát až dvaapůlkrát vyšší.
Schéma poměru pracovníků v nářadovnách a hlavní výrobě: Příprava výroby, tj. vypracování výrobních postupů, sestavení norem a nakreslení a výroba nářadí trvá neúměrně dlouho a zdržuje rychlé náběhy nových výrob. Příčinou je nedostatečná kapacita předvýrobních úseků. Jak ukazuje obrázek, mělo by být kupříkladu v nářadovnách průměrně 15–20 % počtu dělníků v hlavní výrobě, ale ve skutečnosti jich u nás bývá jen 8–10 %; nářadoven se mimo to používá i pro odlehčení hlavní výroby. Pak se ovšem nelze divit dnes běžnému jevu, že se první výrobní série vyrábějí bez nářadí, doslova „na koleně“, a že se stává i to, že poslední nářadí a přípravky dojdou do dílen tak pozdě, že trpí kvalita i vyměnitelnost výrobků. Tomuto zlořádu lze čelit jen správným dimenzováním nářadoven podle norem pracnosti a vybavenosti nářadím. Nedostatečnou kapacitu technické přípravy výroby můžeme podstatně snížit zavedením standardizované technologie, kdy třídíme součásti podle technologické podobnosti a na vybrané představitele vypracujeme postupy a normy, platné pak pro celou skupinu podobných součástí, čímž si uspoříme opakování prací a zrychlíme přípravu výroby.
Schéma manipulace s materiálem: Úspor časů a tím zvyšování produktivity práce nedosahujeme jen v hlavní výrobě, ale i při její obsluze, a to zejména v manipulaci s materiálem, tj. v přípravě materiálu při jeho dopravě ke strojům, dopravě mezi jednotlivými operacemi, soustředění hotových součástí k montáži a konečně při dopravě hotových výrobků do výpravny. Nesprávnost dosavadního přezírání tohoto úseku vyplývá nejnázorněji z okolnosti, že se na manipulaci s materiálem spotřebuje 28 % všeho odpracovaného času dělníků ve výrobě a že pro zhotovení 1 kg výrobků je třeba přepravit ne méně než 80–150 kg materiálu. Při tom musí jednotlivé výrobky mezi dílnami a po dílnách urazit dráhy dlouhé až několik kilometrů. O významu správného uspořádání toku materiálu a zavedení mechanizace manipulace s materiálem svědčí nejlépe to, že se jimi dá zvýšit produktivita práce až o 21 % a dosáhnout až 3 % úspor na vlastních nákladech.
Vysokozdvižný vozík s paletou: Jedním ze zdrojů úspor v manipulaci s materiálem je mechanizace těchto prací použitím dopravníků, podavačů, zásobníků a jiných prostředků nahrazujících ruční práci. Ukažme si význam těchto prostředků na zavedení tzv. palet – normalizovaných podložek základních rozměrů 800 × 1000 mm a přizpůsobených k uchopení vidlicí vozíku, na které se skládá zboží místo na zemi. Zboží se převáží z místa na místo přímo na paletě nejlépe vysokozdvižným vozíkem. Použije-li se vysokozdvižných vozíků, mohou být palety skládány na sebe /tzv. stohování/, čímž odpadnou i skladové regály. Palety s naskládaným zbožím lze nakládat i do železničních vagonů; jejich rozměry jsou voleny tak, aby se co nejlépe využilo ložné plochy. Na obrázku vidíme příklad dopravy sudů na paletě, v pozadí je paleta s bednami a na ní paleta s pytlovou zásilkou. Na obrázku jsou palety dřevěné; vyrábějí se však také kovové, jakož i palety s postranními stěnami plnými nebo z drátěného pletiva. Oba poslední typy jsou skládací pro usnadnění zpětné dopravy.
Stavebnicová linka TOS Kuřim: Velmi mnoho výrobních časů se ztratí při různých pomocných úkonech přímo u stroje – upínání a vyjímání obrobku apod. Zde se pracuje převážně ručně. Mechanizací těchto prací i dopravy mezi jednotlivými operacemi seřazením strojů podle sledu technologických operací a vložením vhodných mechanických dopravních a upínacích elementů dosáhneme podstatné úspory pomocných časů, které nejsou bezpodmínečně nutné pro provedení vlastních výrobních operací. Linka na obrázku vznikla sestavením šesti stanic, přičemž je obrobek na jedné straně vkládán, postupuje automaticky linkou a na druhé straně je hotový vyjímán. Místo dřívějších sedmi dělníků stačí dva. Podobné linky je možno sestavit i pro větší počet strojů a operací. Např. linkou ČZM Strakonice pro opracování hlav válců, kde bylo dříve zapotřebí 24 dělníků, ušetří se 22 dělníků a produktivita práce se zvýšila o plných 1000 %.
Graf růstu investic v průmyslu: Ukázali jsme si již, jak významný vliv na produktivitu práce mají stroje a jejich správné použití. Potřebu strojů kryjí naše závody z investičních prostředků získaných buď z přídělů od státu, nebo z výsledků vlastní činnosti. Náš stát dává ročně poměrně značné částky z národního důchodu na investice, přesto se však často setkáváme se stížností, že investice nestačí. Obrázek nám ukazuje, že investice do průmyslu rok od roku stoupají, v posledních létech velmi prudce. Situace se nakonec vyvinula tak, že požadavky na investice překročily mez únosnou pro hospodářskou stabilitu státu, tj. že podíl investic z národního důchodu vzrostl tak, že začal být ohrožován fond spotřeby, a proto byla v r. 1952 podstatně omezena investiční výstavba i za cenu zastavení rozestavěných staveb. Co je příčinou tohoto stavu?
Schéma poměru stavebních a strojních investic ve strojírenství: Základními příčinami je vedle neodpovědné investiční politiky některých pracovníků dosavadní nesprávná struktura investic a jejich nedostatečné využití. Strukturou investic rozumíme poměr stavebních a strojních investic, který je u nás nepříznivý. Zatím co se např. v NSR z vynaložené částky nakoupí za 64 % strojů a jen 36 % se použije na stavby, je u nás podíl na stroje jen 42 % a do staveb dáváme plných 58 %. To jinými slovy znamená, že při výstavbě závodů stavíme zbytečně drahé a těžké stavby, přičemž nám pak nezbude na stroje. Zapomínáme však, že stavby jsou pouhým obalem a že nové hodnoty tvoří jedině stroje. Ani s výběrem strojů nemůžeme být spokojeni. Stále ještě dáváme přednost univerzálním, málo výkonným strojům a jen pomalu roste podíl vysoce produktivních moderních strojů s vyšším stupněm mechanizace a automatizace. Pokud se jich použije, nebývají nasazovány správně. Tyto stroje, a zejména stroje programově řízené, jsou stavěny pro použití v linkách nebo pro vícestrojovou obsluhu. Místo toho je vidíme často postavené jednotlivě, mezi univerzálními stroji, kde nemůže být jejich předností využito a kde naopak pro svou vysokou cenu a pro nedostatečné využití přinášejí zhoršení hospodářských výsledků proti strojům univerzálním.
Stavebnicový stroj ČZM Strakonice: Často se namítá, že vysoce produktivní stroje nejsou pro nás výhodné, poněvadž mají často jednoúčelový charakter a nemůže se jich využít tam, kde je nutno výrobu častěji měnit. Této nevýhodě lze čelit použitím tzv. stavebnicových strojů, které se pro charakter naší výroby stanou u nás stroji budoucnosti. Naše veliké továrny na obráběcí stroje TOS Kuřim a ČZM Strakonice vyvinuly dvě soustavy stavebnicových dílů, velkou a střední, skládající se z různých jednotek – vrtacích, frézovacích, pro řezání závitů apod. – a z příslušných stojanů a posuvových mechanismů, z nichž lze jako ze stavebnice složit v krátké době stroj pro libovolný účel. Po skončení práce může být stroj rozebrán a stavebnicových prvků lze použít pro jiný stroj. Prvky mohou být sestavovány i do celých linek. Na obrázku vidíme stavebnicový stroj pro opracování skříní motocyklových motorů; jednotlivé stavebnicové prvky je jasně vidět.
Schéma podílu tvářecích strojů: Nedostatečné zavádění progresivních technologických profesí, zejména tváření, se promítá i do skladby našeho strojního parku. Zatímco stále roste počet univerzálních strojů pro třískové obrábění, zůstává podíl tvářecích strojů na stejné výši, nebo dokonce klesá. U nás je tvářecích strojů asi 14 % z počtu obráběcích, kdežto světový průměr je asi 22 %, přičemž ve Francii a v NSR dosahuje 33–38 %. Důsledkem tohoto stavu jsou zbytečné ztráty na produktivitě práce a zbytečně velký odpad materiálu do třísek, který je v naší materiálové situaci zvlášť nepříznivý.
Schéma složení strojního parku podle stáří: Nevýhodná je i skladba našeho strojního parku podle stáří. Vedle strojů morálně opotřebených, tj. strojů dosud zachovalých, které však již byly rozvojem techniky překonány, máme poměrně značné procento strojů i materiálně opotřebených. Jak nám ukazuje obrázek, je zhruba polovina našich strojů starší než 5 let a plná čtvrtina starší než 10 let. Tato okolnost se zvlášť nepříznivě projevuje právě v souvislosti s rychlým morálním opotřebením strojů způsobeným rychlým technickým rozvojem obráběcích strojů v posledních létech. Ve srovnání se Západem: v USA je průměrné stáří strojů asi 7 let, v NSR jen 4–5 let. Tato čísla mimo jiné ukazují, proč se NSR stalo mezi kapitalistickými státy tak nebezpečným konkurentem! Proti materiálnímu i morálnímu opotřebení strojů nebojujeme jen novými investičními nákupy. Mnohem levnější a rychlejší cesta je modernizace strojů při provádění jejich generálních oprav. Zkušenosti ukazují, že dobře promyšlená modernizace přinese často lepší výsledky než nákladný nákup nového stroje.
Diagram vývoje směnnosti: Zmínili jsme se již o tom, že vážným problémem je využití základních fondů. Máme řadu velmi výkonných a cenných strojů, kterých je však využito jen 20–30 % doby, po kterou by měly pracovat, zatímco jinde třeba chybějí. Nejde však jen o stroje. Málo využíváme našich základních fondů, tj. našich výrobních podniků vůbec. Na požadavky o zvýšení výroby se zpravidla odpovídá požadavky na přidělení částek pro další výstavbu, přičemž je však dosavadních kapacit využito průměrně jen na 1,38 směny, tj. v našich závodech a dílnách se pracuje jen asi 11 hod. denně a plných 13 hod. stojí nevyužity. Kdyby se dosáhlo směnnosti alespoň 2, což je naším cílem, zvýšila by se výroba o plných 45 % bez vynaložení jediné koruny na investice. Proto je zvyšování směnnosti, ale i zvýšené využívání základních fondů vůbec odstraňováním různých prostojů a ztrátových časů tak důležité pro udržení a další růst podílu národního důchodu určeného pro růst životní úrovně.
Schéma skladby vlastních nákladů: Ve strojírenství platí zásada maximální hospodárnosti, tj. maximálních úspor živé i zhmotnělé práce, vynakládané na výrobu a její obsluhu. Jejím peněžním vyjádřením jsou vlastní náklady; jsou to v zásadě náklady na spotřebované pracovní předměty, opotřebení pracovních prostředků a na mzdy. Prostřednictvím plánu vlastních nákladů určuje stát tendence snižování živé i zhmotnělé práce, vynaložené na výrobu jednotlivých výrobků. Úroveň vlastních nákladů je nejlepším ukazatelem kvality práce podniků i každého pracovníka. Sledováním plánovaných a skutečných nákladů naběhlých na jednotlivé jejich položky, jak jsou patrné na obrázku, můžeme mimo to přesně zjistit, v které oblasti činnosti podniku vznikají závady, a provádět nápravná opatření. Soustavné snižování vlastních nákladů má nesmírný význam pro celou socialistickou společnost. Snížení vlastních nákladů znamená, že na jednotlivé výrobky bylo vynaloženo méně práce, tj. že byly vyrobeny nejen levněji, ale že jich lze vyrobit za stejnou dobu větší množství. To tedy znamená, že stát má k dispozici více prostředků, které smí věnovat na fond akumulace a fond spotřeby, a může provádět politiku soustavného snižování cen. Při hledání možností snižovat vlastní náklady se setkáváme se dvěma velkými skupinami zdrojů úspor: s rezervami národohospodářskými a s rezervami podnikovými. K národohospodářským rezervám patří zachování správných proporcí mezi odvětvími, správné rozmístění výrob a správně orientovaná investiční politika. Významnou měrou ke snížení vlastních nákladů přispívá zvyšování sériovosti výrob buď specializací uvnitř státu, nebo formou mezinárodní dělby práce.
Vliv sériovosti na vlastní náklady /tabulka/: O vlivu sériovosti na snižování vlastních nákladů svědčí tabulka, která ukazuje, jak ve výrobě automobilů náklady prudce klesají s rostoucím počtem vyráběných kusů. Podnikové zdroje úspor jsou dány přímo položkami, z nichž se vlastní náklady skládají.
Schéma zdrojů úspor vlastních nákladů: Jedním z hlavních zdrojů snižování vlastních nákladů je zvyšování produktivity práce. Projevuje se ovšem jen v tom případě, kdy je zajištěn správný vztah mezi růstem produktivity práce a růstem průměrných výdělků. Při zvyšování produktivity práce jde o racionální využití vynakládané práce, čili o snižování pracnosti výrobků a o racionální využití pracovního dne zamezením různých časových ztrát během pracovní doby, např. čekání na materiál a nářadí, pozdní začátek a předčasné skončení pracovní doby apod. Tyto ztráty jsou velmi značné a dosahují dnes 30–35 % celkové pracovní doby. Dalším zdrojem úspor vlastních nákladů je zvýšené využívání základních fondů, kterým snižujeme odpisy, tj. částky na náklady na úhradu jejich opotřebení. Podíl těchto nákladů na jeden výrobek snížíme prodlužováním doby, po kterou je zařízení v činnosti během roku. Dosáhne se toho zvyšováním směnnosti, snižováním poruchovosti, zkracováním doby opravy apod., ale také zaváděním lepší technologie a organizace práce tak, aby se v časové jednotce vyrobilo na zařízení co nejvíce výrobků. Ve skladbě vlastních nákladů tvoří značnou položku materiál, a proto je třeba věnovat jeho úsporám trvalou pozornost. Proto se snižuje váha již v konstrukci volbou vhodných výchozích rozměrů materiálu, volbou výhodnější technologie a opracování přechodem od obrábění k tváření, odlévání a k přesnému kování a volbou co nejmenších přídavků. Úspor se dosáhne i snižováním zmetkovitosti a úsporami spotřeby mazadel, pomocných materiálů, elektrické energie, vody, páry vzduchu atd. Vedle přímých úspor jsou i úspory nepřímé; tak má kupř. snižování zásob surovin a materiálů za následek, že jsou v nich vázány menší oběžné prostředky, což vede zpětně ke snižování vlastních nákladů. Posledním zdrojem úspor jsou režijní výdaje na administrativní aparát a jeho udržování a konečně i peněžní výdaje, které tvoří ryze neproduktivní náklady – penále, zdržné, stojné apod. Tyto náklady v řadě podniků rok od roku stoupají, a je proto nutné je trvale sledovat, poněvadž některé jako penále, zdržné a stojné, představují v zásadě výdaje zbytečné.
Schéma skladby cen: Prostředkem posuzování celkové hospodářské činnosti podniku je chozrasčot, jehož základem je uhrazování výdajů z vlastních příjmů podniku. Podniku je státem přidělena určitá materiální základna – základní prostředky /stroje, budovy, zařízení/ a oběžné prostředky /úvěr na nákup surovin, základního a pomocného materiálu, energií, paliva, obalů atd./, má svůj technicko-průmyslový a finanční plán, uzavřenou soustavu účetnictví a obratový účet u SBČS. Podnik s přidělenými prostředky hospodaří tak, aby v jejich rámci splnil plánované úkoly a vykazoval jisté přebytky svého finančního hospodaření – zisk. Obrazem jeho hospodaření je stav jeho obratového účtu. Neplnění plánu, projevující se nedodáním výrobků na trh, špatné hospodaření nebo překročení vlastních nákladů se ihned odrazí v nedostatku finančních prostředků podniku. Aby byl posílen zájem pracujících na úspěšné činnosti podniku, je podnik jako celek hmotně zainteresován na výsledcích své hospodářské činnosti tím, že musí své náklady krýt z příjmů a mimo to dosahovat plánovaného zisku, jehož určitá část mu zůstává pro další rozšiřování i pro kulturní a rekreační potřeby pracujících. Hmotná zainteresovanost je dále posílena tím, že se při dosažení vyššího zisku, než byl plánován /což je při pevné velkoobchodní ceně možné jen snížením vlastních nákladů/, příděly ve prospěch podniku podstatně zvyšují.
Schéma vzdělání konstruktérů a technologů: Rozvoj strojírenství není myslitelný bez trvalého zvyšování kvalifikace jeho pracujících. Dosavadní stav je zvlášť neuspokojivý zejména u technologů, kde, jak ukazuje obrázek, je dosud ještě řada pracovníků přešlých z výrobní praxe, bez hlubších teoretických znalostí. S dosavadní úrovní kvalifikace bylo možno vystačit, dokud se používalo staré techniky; zavádění nové techniky bude klást stále větší požadavky na znalosti těch, kteří ji budou obsluhovat. V etapě plné automatizace zmizí dělník podle dnešních pojmů; stroje budou řídit a seřizovat pracovníci s takovým teoretickým vzděláním, aby mohli bez obtíží seřizovat práci automatů a kontrolovat ji. Na tuto okolnost musíme myslet už nyní, poněvadž výchova kvalifikovaného pracovníka si vyžádá zpravidla delší doby než vývoj nového stroje. Abychom nebyli jednou v situaci, že budeme mít novou techniku, ale nebude kdo by ji obsluhoval, musí být plány výchovy technických pracovníků všech kategorií, výzkumníků, výbojářů i použivatelů nových strojů sladěny s perspektivními plány rozvoje techniky.
Schéma úspor ze zlepšovacích návrhů: Socialistická společnost dává pracujícím právo podílet se na řízení průmyslu. Formy účasti pracujících na řízení jsou různé – socialistické soutěžení, účast na výrobních poradách, na technicko-ekonomických radách, spoluúčast při činnosti Čs. společnosti pro šíření politických a vědeckých znalostí, Čs. vědeckotechnické společnosti, připomínky a náměty na členských schůzích strany, odborů i ČSM. Socialistické soutěžení má soustředit iniciativu a pracovní nadšení dělníků, techniků a ostatních pracovníků na výrobě, technické i na organizační a finanční vyřešení hlavních úkolů plánu v určitém období, přičemž půjde hlavně o zobecňování, opakovatelnost a rozšiřování zkušeností nejlepších pracovníků. Významnou úlohu zde mají orgány Revolučního odborového hnutí, které ve spolupráci s hospodářským vedením závodu soutěžení řídí, provádějí pravidelnou kontrolu plnění závazků, hodnotí výsledky, vyhlašují nejlepší pracovníky a zveřejňují popisy způsobu jejich práce. Socialistické soutěžení má své vývojové etapy; nejpokrokovější jsou brigády socialistické práce, jejichž členové se stali průkopníky nových vztahů a pokroku ve výrobě tím, že zajišťují nejnovější techniku a využívají jí, rozšiřují nové metody, přičemž však soustavně pečují o zvyšování vlastní kvalifikace a o uplatňování soudružské spolupráce a vzájemné pomoci i mimo ni. Brigády socialistické práce se tak stávají kolébkou nového, socialisticky pracujícího a socialisticky žijícího člověka. Jinou formou socialistického soutěžení je hnutí „Každý novátorsky“, jehož cílem je pozvednout úroveň všech dělníků i techniků na úroveň těch, kteří úkoly plánu nejen plní, ale i vysoko překračují a kteří směle a rozhodně řeší náročné úkoly rozvoje strojírenské výroby. Hnutí vyžaduje těsnou spolupráci orgánů ROH s hospodářským vedením; jeho široké uplatnění je úspěšné, je-li rozvinuto vnitropodnikové soutěžení, je-li proveden soupis a studium pracovních metod nejlepších dělníků v závodě, jsou-li organizovány novátorské školy, v nichž se pracující s těmito metodami seznámí. Dalším předpokladem je praktické zavádění vyzkoušených metod, využívání společenských i hmotných podnětů a získání většiny pracujících pro účast ve hnutí. Zvláštní formou účasti pracujících na řízení je vynálezcovské a zlepšovatelské hnutí. Je to v zásadě kritika technické úrovně a činnosti podniku, provázená konkrétním návrhem, jak kritizovaný nedostatek odstranit. Zlepšovatelské hnutí je nevyčerpatelným zdrojem námětů a iniciativy pracujících; řada zdánlivě neřešitelných problémů byla vyřešena, když se jimi začal zabývat široký kolektiv. Výsledky, kterých se dosáhlo, jsou velmi dobré, jak ukazuje stálý růst ze zlepšovacích návrhů. Přesto je nadále nutno bojovat proti záporným jevům, které dosud rozvoj hnutí brzdí, jako je zejména živelnost a nedostatečné zavádění a rozšiřování osvědčených vynálezů a zlepšovacích návrhů.
Graf perspektivního růstu výroby a produktivity práce: Další rozvoj naší ekonomiky v budoucnu bude klást stále vyšší požadavky na růst strojírenské výroby a na její technický rozvoj. Podle předběžných studií, které jsou dále zpřesňovány, má do roku 1980 stoupnout průmyslová výroba asi pateronásobně, výroba strojírenství asi sedminásobně. Zvlášť důležitý je další růst produktivity práce, která má být v roce 1980 asi pětkrát vyšší než v roce 1960. K zajištění tohoto úkolu bude třeba plně využít všech faktorů, které mají na růst produktivity práce vliv, tj. širokého zavádění nové pokrokové techniky a technologie, stálého zvyšování technickoorganizační úrovně výrob, a zejména zvyšování politického uvědomění a kvalifikace kádrů. K zajištění růstu produktivity práce je proto třeba využívat a podchycovat všechny formy iniciativy pracujících organizováním výrobních porad zaměřených na hlavní problémy plnění úkolů plánu, hodnocení a využívání námětů a návrhů pracujících na odstranění potíží, úzkých průřezů, snižování pracnosti a úspory materiálu. Stálé zvyšování produktivity práce není v zásadě nic jiného, než cílevědomý boj za úsporu živé i zhmotnělé práce, který je veden celým kolektivem závodu stmeleným kolem strany a odborů.
Graf růstu podílu strojírenství na průmyslové výrobě: Aby bylo zajištěno budování materiální základny komunismu, bude se podíl strojírenství na průmyslové výrobě v budoucnu stále zvyšovat. Úkoly, které naše strojírenství čekají ve vnitřní výstavbě i v dalším rozvíjení mezinárodní dělby práce a zahraničního obchodu, jsou jistě velké. Jejich zvládnutí si vyžádá mobilizaci pracovního úsilí všech pracovníků ve strojírenství při odhalování nedostatků a rezerv při stálém širším zavádění nové, nejprogresívnější techniky a při trvalém využití základních fondů. Dosud se vyskytují některé potíže; dlouholeté tradice našeho strojírenství, důmysl, iniciativa i politická vyspělost našich pracujících jsou však zárukou, že potíže budou zvládnuty a úkoly nejen splněny, ale i překročeny tak, že bude zajištěn další rozvoj našeho hospodářství až k dosažení konečného cíle – komunismu.
y
