Postup sovětského lyžařského oddílu s těžkým kulometem: Zima bohatá na sníh a horský lesnatý terén vtiskly ráz bojové činnosti. Vojska musela provádět obchvaty a obejití silných nepřátelských uzlů obrany, vysazovat výsadky, často používat předsunutých odřadů, vysílat do týlu nepřítele četné průzkumné jednotky.
Dělostřelecká příprava útoku v bojích o osvobození východního Slovenska: V době od 12. ledna do 18. února 1945 uskutečnila vojska 4. ukrajinského frontu západokarpatskou operaci, v jejímž průběhu bylo od fašistických okupantů očištěno rozsáhlé území dnešního Východoslovenského kraje o rozloze asi 10 000 km². Operaci prováděla 38. armáda generálplukovníka K. S. Moskalenka, 1. gardová armáda generálplukovníka A. A. Grečka a 18. armáda generálporučíka A. I. Gastiloviče. Na jejím provedení se aktivně podílely i jednotky 1. čs. armádního sboru v SSSR pod velením brigádního generála Ludvíka Svobody.
Náčelník politického oddělení plukovník L. I. Brežněv mezi veliteli 18. armády: V pásmu širokém 180 km zahájila jako první útok 18. armáda. Přes silný odpor fašistů se k večeru 18. ledna 1945 vojska probila ke Košicím. Pod prudkými údery z jihu a východu nepřítel byl nucen vyklidit město, které se snažil před svým odchodem úplně zničit. 28. ledna 1945 občané Popradu a Svitu přivítali mezi osvoboditeli i generálmajora L. I. Brežněva, náčelníka politického oddělení 18. armády.
Přesun československých dělostřeleckých jednotek k Jaslu: 15. ledna 1945 v ranních hodinách, po 65minutové dělostřelecké a letecké přípravě zahájila útok 38. armáda. Na svém postupu osvobodila desítky polských osad, mezi nimi Jaslo a Gorlace. Na úspěšném prolomení dlouho budované nepřátelské obrany se podílelo pět dělostřeleckých pluků 1. čs. armádního sboru v SSSR. U Jasla byla napsána nejvýznamnější stránka novodobých bojových tradic československých dělostřelců. Proto se 15. leden stal Dnem československého raketového vojska a dělostřelectva.
Sovětští vojáci útočí v horách Slovenska: 18. ledna 1945 přešla do útoku i 1. gardová armáda generálplukovníka A. A. Grečka. Po prolomení nepřátelské obrany ještě do večera postoupily některé svazky armády až o 20 km na západ a osvobodily řadu slovenských obcí, mezi nimi i město Prešov.
Ve chvíli oddechu před útokem na Bardejov: V sestavě 1. gardové armády zasáhl úspěšně do bojů 1. čs. armádní sbor v SSSR. Po prolomení obrany na řece Ondavě pokračoval v útoku a v průběhu 18.–20. ledna 1945 jeho jednotky osvobodily 43 slovenských obcí, mezi jinými města Bardejov a Zborov.
Nepřetržitý proud vojsk a bojové techniky 2. a 4. UF postupoval jihovýchodním Slovenskem: V důsledku lednové a únorové ofenzívy 4. a 2. ukrajinského frontu byl učiněn důležitý krok na cestě ke konečnému osvobození Československa. Téměř jednomu a půl miliónu občanů v oblasti Košic, Prešova a Banské Bystrice se dostalo dlouho očekávané svobody z rukou Sovětské armády. Na některých místech vojska těchto frontů postoupila až o 225 km. Více než 46 svazků, útvarů a samostatných jednotek obdrželo čestné názvy podle měst, které osvobodily. Osmkrát vzdávalo hlavní město Moskva čest vojskům 2. a 4. ukrajinského frontu za dobytá vítězství.
Partyzáni oddílu „Za vlast“: V průběhu těchto bojů na Slovensku a později i v českých zemích docházelo k přímé součinnosti mezi postupujícími osvobozeneckými vojsky a domácím odbojovým hnutím našeho lidu vedeného KSČ. Velký význam měla rozsáhlá pomoc obyvatelstva postupující Sovětské armádě, jako poskytování různých zpravodajských údajů, průvodcovské služby, pomoc při ženijních pracích, při přesunech, zásobování, zdravotnická pomoc atd.
Gustáv Husák: Svědectví o Slovenském národním povstání.
Výňatek z „Manifestu SNR“, vydaného 4. února 1945: Pod vedením komunistické strany se na osvobozeném území ujímaly moci orgány státní moci. Slovenská národní rada vydala 4. února 1945 „Manifest SNR“, ve kterém vysvětlila zásady své politiky. 8. února 1945 vyhlásila na osvobozeném území Slovenska první a 27. března druhou mobilizaci do 1. čs. arm. sboru v SSSR.
Sovětští dělostřelci v bojích proti fašistickým vojskům na území Československa: V jarních měsících 1945 pokračovala Sovětská armáda v provádění mohutných útočných operací na středoevropském válčišti. K dosavadnímu útoku na severním strategickém směru se připojily rozhodující údery na jižním strategickém směru. Tento útok na obou rozhodujících strategických směrech byl spojován i s útočnými operacemi na území Československa.
Velitel 7. gardové armády genpor. M. S. Šumilov beseduje s nejlepšími odstřelovači: 25. března 1945 zahájil 2. ukrajinský front bratislavsko-brněnskou operaci 53. armádou generálporučíka I. M. Managarova a 7. gardovou armádou generálporučíka M. S. Šumilova. Příštího dne velitel frontu zasadil do boje 1. gardovou jezdecko-mechanizovanou skupinu generálplukovníka A. I. Plijeva, která po násilném překročení řeky Hronu směle postupovala do operační hloubky. Bojovou činnost pozemních vojsk účinně podporovala Dunajská říční flotila.
Chlebem a solí vítali českoslovenští obyvatelé sovětské vojáky – své osvoboditele: Každý den obyvatelé stovek menších i větších obcí v Československu oslavovali své osvobození. 25. března 1945 51. střelecký sbor 40. armády vyhnal hitlerovce z Banské Bystrice. Moskva vzdala čest vojskům 2. ukrajinského frontu, která v dalších dnech osvobodila Komárno, Nové Zámky, Šurany, Vrable, Nitru, Galantu, Trnavu, Hlohovec, Senec a další. Na jejich osvobozování se podílely i rumunské jednotky.
Sovětští ženisté úspěšně pomáhali střeleckým jednotkám překonávat vodní toky při rozvíjení útoku do hloubky nepřátelské obrany: Ofenzíva sovětských vojsk, provedená koncem března 1945, přinesla svobodu stovkám slovenských vesnic a měst. Za 7 dní úporných bojů v horách, za situace, kdy bylo nutno zdolat silnou nepřátelskou obranu, jednotky 2. ukrajinského frontu postoupily do hloubky 80 km a přiblížily se na 35 km k hlavnímu městu Slovenska, k Bratislavě. Během postupu překonaly slovenské řeky Hron, Nitru a Váh, které se v některých místech v důsledku jarního tání rozlily do šířky 220 m a dosahovaly hloubky až 5 metrů.
Bojová plavidla Dunajské říční flotily: Osvobození Bratislavy bylo složitým a obtížným úkolem. Hitlerovci zde vybudovali obranu na přístupech a přímo ve městě. Celou obranu zesílili dělostřelectvem, tanky a samohybnými děly. Čestný úkol osvobodit Bratislavu připadl vojskům 7. gardové armády generálplukovníka M. S. Šumilova. Důležitou úlohu při osvobozování Bratislavy měla aktivní podpora pozemních vojsk dělostřeleckou palbou Dunajské říční flotily kontradmirála G. N. Cholosťjakova.
Pontonový most vybudovaný sovětskými ženisty k zabezpečení přepravy přes Dunaj: Rozhodující útok zahájila sovětská vojska v noci na 4. duben 1945 z východního a jihovýchodního směru. Směle a mistrovsky bojovala zejména 4. gardová letecká výsadková divize plukovníka N. V. Jeremina a 409. střelecká divize generálmajora E. P. Grečaného, které také jako první osvobozovaly město Bratislavu.
Slavnostní pochod sovětských vojsk v osvobozené Bratislavě: Na počest osvobození Bratislavy byla v Moskvě vypálena slavnostní salva 1. kategorie. 23. a 25. gardovému střeleckému sboru, 252. a 409. střelecké divizi a dalším 11 svazkům a útvarům byl udělen čestný název „bratislavský“.
Politická práce v jednotkách Sovětské armády značnou měrou přispěla k rozvíjení útočného ducha a upevnění vysokých morálních kvalit při osvobozování Československa: V průběhu první fáze bratislavsko-brněnské operace byli koncem března a počátkem dubna 1945 vyhnáni okupanti z celého jihozápadního Slovenska o celkové rozloze asi 15 000 km². Osvobozena byla města Nové Zámky, Nitra, Komárno, Galanta, Žiar nad Hronom, Trnava, Dunajská Streda, Topolčany, Prievidza, Senica a Trenčín.
Budova v Košicích, kde byl 5. dubna 1945 přijat program čs. vlády Národní fronty Čechů a Slováků: 4. dubna 1945, v den osvobození Bratislavy, byla v Košicích jmenována první vláda Národní fronty Čechů a Slováků. Soudruh Klement Gottwald se stal místopředsedou vlády a brigádní generál Ludvík Svoboda byl jmenován ministrem národní obrany. 5. dubna 1945 se nová vláda Československé republiky poprvé představila na slavnostním shromáždění SNR v Košicích a vyhlásila svůj program, který vešel do našich dějin pod názvem „Košický vládní program“.
Náčrt bojů v druhé fázi bratislavsko-brněnské operace Sovětské armády: Po osvobození Bratislavy pokračovala Sovětská armáda v rozvíjení úderu v severozápadním směru. Zahájila druhou fázi operace, která vyvrcholila osvobozením Brna. Po ovládnutí Banské Bystrice se operace zúčastnila 40. armáda generálporučíka F. P. Žmačenka, s níž společně postupovala přes západní Slovensko na východní Moravu 4. rumunská armáda. V druhé polovině dubna 1945 se k útoku na Brno připojila i 6. gardová armáda generálplukovníka A. G. Kravčenka.
Jezdecké jednotky 1. jezdecko-mechanizované skupiny na přesunu: Vojska generálplukovníka A. I. Plijeva ve svém postupu na Brno osvobodila 1. dubna 1945 obchvatným manévrem Trnavu a zahájila boj o přechod přes Malé Karpaty. 7. dubna provedla násilný přechod řeky Moravy a podařilo se jim vytvořit na jejím západním břehu předmostí a zahájila boj za osvobození Lanžhotu, který fašistické velení nazývalo branou k Brnu.
První sovětský tank vjíždí do Brna: Boj o Brno začal 23. dubna 1945. Přesto, že fašisté kladli zoufalý odpor, sovětské jednotky prolomily nepřátelskou obranu a přiblížily se k městu. Dne 26. dubna 1945 v 8.00 hodin zahájily sovětské jednotky rozhodující boje za osvobození města a ve večerních hodinách bylo Brno osvobozeno.
Leonid Iljič Brežněv předává letci-kosmonautovi plk. G. T. Beregovovi Zlatou hvězdu hrdiny Sovětského svazu: Tisíce sovětských vojáků projevily v urputných bojích o město neobyčejnou odvahu a statečnost. Spolu s jednotkami pozemních vojsk odvážně bojovali i letci 5. letecké armády. Jedné z letek 4. gardové útočné letecké divize velel nynější velitel oddílu kosmonautů – hrdina Sovětského svazu gardový kapitán G. T. Beregovoj.
Obyvatelé osvobozených měst nadšeně vítají příslušníky Sovětské armády, kteří jim přinesli svobodu po téměř šestileté fašistické okupaci: Po osvobození Brna pokračovala sovětská vojska v dalším osvobozování Československa. V průběhu 2. fáze bratislavsko-brněnské operace v dubnu a na počátku května 1945 byli okupanti vyhnáni z celé jihovýchodní Moravy o celkové rozloze asi 5000 km². Bylo osvobozeno mnoho významných měst, mezi nimi Hodonín, Břeclav, Brno, Vyškov, Uherské Hradiště, Gottwaldov a Kroměříž.
Ostravská operace 4. ukrajinského frontu: 10. 3.–5. 5. 1945: Souběžně s rozhodujícím útokem na jižním strategickém směru probíhaly operace Sovětské armády i na severním strategickém směru. 10. března 1945 zahájila vojska 4. ukrajinského frontu ostravskou operaci. Útok na ostravském směru zahájila vojska 38. a 1. gardové armády. Po prolomení předního okraje 10. března 1945 se jednotky Sovětské armády setkaly se zuřivým odporem hitlerovských vojsk. Po sedmi dnech byl útok zastaven a směr hlavního úderu přenesen na pravé křídlo 38. armády. To umožnilo obejít nejsilněji vybudovanou obranu nepřítele a zároveň lépe využít úspěšné bojové činnosti pravého souseda, 60. armády 1. ukrajinského frontu, pro rozvíjení úderu na Ostravu ze severu.
Zničené pevnostní pásmo Sovětskou armádou na československých hranicích: Boje za osvobození Ostravy se vyznačovaly nebývalou urputností. Vojska musela překonávat těžkosti horského a zalesněného terénu, útočit po jarních rozbahněných polích a loukách a současně likvidovat celý obranný systém vybudovaný na přístupech k Ostravě v období buržoazní republiky. S ohledem na mimořádný význam Ostravy pro poválečný hospodářský vývoj Československa byly boje Sovětské armády vedeny bez většího použití bombardovacího letectva a těžkého dělostřelectva, aby nedošlo k ničení průmyslových objektů.
Velitel 4. ukrajinského frontu generál armády A. I. Jeremenko v Ostravě: Výsledkem urputných bojů bylo, že vojska 4. ukrajinského frontu, jehož velitelem se koncem března 1945 stal generál armády A. I. Jeremenko, se probojovala asi na 20 km k Ostravě. 38. armáda 2. dubna násilně překročila řeku Odru na jih od Ratibořic a dobyla na západním břehu důležité předmostí. 60. armáda dobyla 22. 4. 1945 ztečí velké průmyslové středisko Opavu, která byla důležitým opěrným bodem protivníka a křižovatkou na přístupech k Ostravě.
Ostravské obyvatelstvo vítá své osvoboditele – sovětské vojáky: Rozhodující boje o Ostravu byly zahájeny 26. dubna 1945. Po 30minutové dělostřelecké přípravě přešla do útoku pozemní vojska podporovaná sovětskými tankovými a leteckými jednotkami. 30. dubna 1945 byla Ostrava osvobozena.
V bojích za osvobození Ostravy padl por. Š. Vajda, kterému udělilo presidium Nejvyššího sovětu SSSR titul hrdina Sovětského svazu: V sestavě 38. armády bojovali i příslušníci 1. čs. samostatné tankové brigády v SSSR, které velel mjr. Vl. Janko a osvětovým důstojníkem brigády byl por. Č. Hruška.
Náměstek předsedy čs. vlády K. Gottwald a ministr národní obrany brig. gen. L. Svoboda navštívili 24. dubna 1945 1. čs. smld v SSSR na letišti Poremba v Polsku: Ostravské operace 4. ukrajinského frontu se zúčastnila 1. čs. smíšená letecká divize v SSSR pod velením plk. L. Budína. Za prokázanou statečnost čs. pilotů byla 30. dubna 1945 citována čs. letecká jednotka v rozkaze vrchního velitele Sovětské armády J. V. Stalina.
Německá bojová technika zničená Sovětskou armádou v bojích ostravské operace: Po osvobození Ostravy vojska 4. ukrajinského frontu pokračovala v útoku na západ. V průběhu ostravské operace, která trvala 57 dnů, byli okupanti vyhnáni ze severozápadního Slovenska o rozloze asi 7000 km² a ze severovýchodní Moravy o rozloze asi 5000 km². Bylo osvobozeno mnoho měst jako Liptovský Mikuláš, Dolný Kubín, Martin, Žilina, Povážská Bystrica, Čadca. Na severovýchodní Moravě Opava, Ostrava, Frýdek, Karviná, Místek u Vsetína a další.
Ministr národní obrany brig. gen. L. Svoboda vyznamenává sovětské vojáky, kteří se zasloužili o osvobození Československa: Devadesát dva svazky a útvary 4. ukrajinského frontu a také 1. čs. armádního sboru v SSSR, které se vyznamenaly v bojích o Ostravu a Žilinu, obdrželo vysoké řády a vyznamenání a řada z nich obdržela čestný název „ostravský“.
Místo u Boskovic u Prostějova, kde padli poslední dva příslušníci 1. čs. arm. sboru v SSSR: Spolu se sovětskými vojáky bojovali proti fašismu i českoslovenští vojáci 1. čs. armádního sboru v SSSR. Spolu s nimi se vyznamenali hrdinskými činy, statečností a odvahou, kterými přispěli k vítězství v druhé světové válce. Společně prolévali svou krev a obětovali životy za naši svobodu, nezávislost a dnešní socialistickou přítomnost.
y
