y
Děti, zacvičte si
Televizní vysílání je v oblíbeném programu mateřských škol. Děti se pobaví i poučí. Při sezení se dbá na správné držení těla, tj. děti sedí s rovnými zády, vzpřímeně – jak můžeme pozorovat na našem obrázku. Protože sezení je pro děti předškolního věku nefyziologická poloha, má se vystřídat aktivním pohybem, jak je k tomu vede systematická tělesná výchova.
Dítě se má naučit vyrovnané chůzi v pravidelném tempu a správně drženým tělem. Při chůzi chodí lehce, sebevědomě. Naučí se účelně pohybovat jak v přímém tak i v náročnějším směru v rovném i nerovném terénu. Osvědčilo se nosit na hlavě drobný předmět, jako např. silonovou drátěnku, žínku či krabičku. Hlava se drží zpříma a děti se snaží o vytažení těla vzhůru. Druhý obrázek ukazuje chybu, hlava je předkloněna.
Pro ploché nohy se osvědčuje chůze boso na trávě, písku – ne na rovné a tvrdé podložce – na místě i z místa a chůze ve výponu nebo napodobení čapí chůze.
Dobrá je chůze mezi příčkami žebříku položeném na zem a chůze po štěřinách. Žebřík se dá přeběhnout rozkročmo – nebo pružně překročit.
Chůze bosýma nohama po laně položeném na zemi posiluje klenbu chodidel.
Chůze v zástupu mezi postavenými překážkami, např. kuželkami. Zrychlením chůze do běhu se dá napodobit lyžař ve slalomu.
Chůze po zvýšené rovině, nejdříve za dopomoci učitelky a pak samostatně na okraji nebo mezi příčkami stoupací věže položené na zemi. Zvláště účelná je chůze bosýma nohama.
Výstup po žebříku bezpečně upevněném na Polykarpově stavebnici. Mezi bedničky, ve kterých jsou malé kruhové otvory, se prostrčí tyč a žebřík se k ní pevně přiváže. Po výstupu následuje seskok na žíněnku do kružného podřepu až dřepu.
Prolézání mezi příčkami stoupací věže nebo žebříku položeném na zemi. Procvičuje se celé tělo, zvláště šikmé svalstvo.
Při plížení pod štaflemi, židlí a pod. pracují paže i nohy. Střídavým pokrčováním nohou si dítě napomáhá posunovat tělo vpřed.
Výstup na šikmý žebřík s držením se za lano, které tu má funkci zábradlí. V další ukázce se dítě drží za štěřiny žebříku a postupuje po příčkách. Po výstupu následuje sjezd po šikmé lavičce, který končí pružně na žíněnce. Pozor, aby sklon skluzavky nebyl příliš strmý, neboť náraz na kostrč je nebezpečný.
Pozor na tuto chybu! Po žebříku se nestoupá po kolenou!
Štafle můžeme rozevřít do tvaru písmene A a pak poslouží k přelézání. Překročením horní příčky se dítě dostane do sedu rozkročného a z něj na druhou stranu štaflí. Kromě obvyklého cvičení obratnosti jde i o cvičení odvahy, které učitelka napomáhá dopomocí při začátcích nácviku.
Vis stojmo je výborným cvičením na vytažení páteře. Vis prostý, pouze na pažích, je nežádoucí.
Při skoku můžeme překonávat určitou vzdálenost co do výšky, hloubky nebo dálky. Doporučuje se skákat na měkkou podložku, aby křehký organismus dítěte neutrpěl otřesy. Přeskok prádlové gumy, upevněné v Polykarpově stavebnici a to z místa i s rozběhem. Podle úrovně dětí se postupně zdvihají přeskakované předměty.
Seskok do hloubky s Polykarpovy stavebnice na žíněnku. Doskok má být pružný a dítě přechází do podřepu až dřepu s případným dotykem rukou na zem.
Průpravnými cviky působíme na všestranný rozvoj a hlavně na správné držení těla dítěte. Častým střídáním cviků v různých variacích se snažíme o poutavost i pestrost. Vlehu na zádech „jízda na kole“. Pohyb se uskutečňuje ve všech kloubech, tj. v kyčelním, kolením a hlezením. Stehno se má přitahovat až k hrudníku. Vlehu vzadu vznes, nohy za hlavu. Při mírném rozevření nohou se může docílit dotek špiček chodidel o zem.
Výborným cvičením na páteř jsou hmity hrudníkem s oporou paží na příčce štaflí. Při správném provedení je trup rovnoběžně s podlahou – na druhém obrázku jsou časté chyby, tj. svěšená hlava a kulatá záda.
Ve vzporu klečmo vyhrbením a prohnutím napodobujeme kočičku. Během cviku paže zůstávají napjaty.
Průprava na kotoul vpřed předklonem ve stoji rozkročném. Navodí se: „Podívej se okénkem mezi nohama“!
Po osvojení kotoulu ze stoje rozkročného, následuje průprava na kotoul ze stoje spojného. Druhý obrázek ukazuje nesprávnou průpravu na kotoul.
Chytání míče je obtížnější než házení. Výhodný je proto „míč“ v podobě síťky, která je vyplněna malými krabičkami, papírem a pod. „Míč“ tohoto tvaru dítě lehce uchopí, jak vidíte na obrázku, kde si ho děti předávají vsedě.
Pak se přejde k přihrávání tohoto „míče“ ve dvojici na krátkou vzdálenost. Všimněte si správného držení u děvčátka a připravených rukou u chlapce na chycení „míče“.
Prstové držení míče se výhodně nacvičuje po kruhu podáváním více míčů. Na prvním obrázku předvádí dvojice házení a chytání míče na vzdálenost půl až jeden metr správně. Na druhém obrázku je ukázka nesprávného chytání, kdy jsou ruce dlaněmi nahoře v tzv. „mističce“.
Jinou možností je chytání koulejícího se míče ve žlebu, dítě je v kleku.
Pak se přechází k chytání míče ve stoji, prsty jsou správně po stranách míče rozevřeny, aby uchopení bylo jisté.
Chytání míče v sedu po odrazu o zem je dobrou průpravou, protože dítě může odhadnout dráhu jeho letu a připravit se na jeho uchopení. Chytání míče ve stoji po vlastním odhozu na zem je další prohloubení prstové techniky pro hru s míčem.
Zahrajte si na uklidnění hru, při které se v pravidelném rytmu, na sloky básničky, střídá tleskání i otáčení rukou s podřepem na plných chodidlech s boucháním pěstí do podlahy.
Každá ručka má prstíčky,
zavřeme je do pěstičky,
bum – bum – na vrátka,
to je krátká pohádka. (ve dřepu)
Ručičky si spolu hrají,
mnoho práce nadělají,
bum – bum – na vrátka,
to je krátká pohádka. (ve dřepu)
Stát se členem Klubu otužilých dětí, nebát se vody a pravidelně se každý den ráno mýt do pasu studenou vodou, mělo by se stát splněným přáním každého správného kluka a holčičky. Naučte se písničce otužilých dětí:
Už je ráno, vstávej,
už je bílý den.
Promneme si oči,
ať z nich zmizí sen.
Budem se mýt do půl těla,
aby píseň pěkně zněla:
hola hola hej –
jen si zazpívej!
S heslem: Slunce – voda – vzduch, je náš přítel, je náš druh, rychle za znakem Klubu otužilých dětí.
