Býk Apis a posvátná kráva: Důležitou součástí egyptského náboženství bylo uctívání zvířat. Posvátný býk Apis /symbol mužské plodivé síly/ byl uctíván již před rokem 3000 př. n. l. V jiných částech Egypta byla uctívána posvátná kráva Hathor. Na levé straně obrázku vidíme lebku posvátného býka, napravo sošku posvátné krávy, soška je v Britském museu v Londýně.
Posvátný sokol a posvátná kočka: V jiných částech Egypta byl rozšířen kult sokola, supa, hada, lva, býka, krokodýla, ibise a jiných zvířat. Pozdější bohové byli zobrazováni se symboly zvířat. Diadém s hadí podobou byl součástí oděvu egyptského faraóna až do doby římské. Nalevo vidíme hlavu sokola. Soška je zhotovena ze zlata, oči jsou z obsidiánu. Památka je uložena v Egyptském museu v Káhiře. Napravo je bronzová soška posvátné kočky. Významným rysem zvířat zobrazovaných Egypťany je mírný, téměř laskavý výraz, v němž není prvek hrůzy. Ze sošky na nás hledí moudré, vidoucí božstvo.
Osiris, Isis a Seth: Vedle uctívání posvátných zvířat /v pozdější době vývoje Egypta/ se setkáváme s vírou v božstva jiného druhu. Prvním bohem byl RE, jenž se vytvořil z pravodstva /zde funkce řeky Nilu/ a stvořil pak nebe a zemi. Dětmi boha RE byl OSIRIS /řecký přepis egyptského jména Usire/, bůh říše mrtvých, ISIS /egyptsky Eset/, manželka boha Osirida a SETH /egyptsky Sutech/. Podle báje zabil Seth svého bratra Osirida a jeho tělo hodil do Nilu. Isis po dlouhém putování našla svého manžela. Bůh Re dal mrtvolu balsamovat a Isis ji oživila. Osiris se stal králem duchů zemřelých. Pokusem odstranit nesčetné množství místních bohů byla náboženská reforma krále Amenhotepa /1370–1352 př. n. l./, který se snažil zavést kult slunečního kotouče Atona /proto přijal jméno Echnaton/. Reforma se však nezdařila. Na obrázku vidíme oběť bohům. Na trůně sedí Osiris, za ním stojí Isis.
Vyobrazení soudu mrtvých: Nad každým nebožtíkem zasedl prý Osiris k soudu. U soudu bylo 42 přísedících /protože bylo i 42 hříchů/. Duch zemřelého měl při vstupu do síně pravd popřít své viny hromadně, pak každou vinu před každým soudcem zvláště. Když oklame bohy /a návodu se mu dostalo v knize mrtvých, kterou si mohl koupit u kněží/, je prohlášen za spravedlivého. Ospravedlnění odcházejí do stanu blažených, kdežto ti, kteří se nedovedli ospravedlnit, jsou odsuzováni do pekla, kde je očekávalo 75 druhů trýzní, nebo do těla zvířete, které se právě narodilo. Když odsouzenec vytrpěl všechna muka, což vypočteno na 3000 let /prošel totiž životem všech egyptských zvířat/, vrátil se opět do těla lidského. Odtud lze pochopit úctu Egypťanů k zvířatům. Kněží doporučovali, aby si člověk již za života nacvičil vstup do podsvětí, dal si soud dramaticky předvést a sám hrál roli svého ducha.
Mumie: Podle víry Egypťanů nekončil se život nebožtíka fysickou smrtí. Ovšem, i spravedlivý žije po smrti, pokud existuje neporušené jeho tělo. Proto mrtvoly byly mumifikovány. Mumifikaci prováděli odborníci, jichž se ostatní lidé štítili. Mumifikátoři otevřeli břišní dutinu, odstranili vnitřnosti, plíce a srdce. Nosním otvorem odstranili mozek z dutiny lebeční. Lebeční dutina byla vyplněna vonnými pryskyřicemi. Vnitřnosti byly vloženy do obalu a balzamovány. Pak byly zašity do břišní dutiny. Mumie byla zabalena do pláten. Všechny obřady od úmrtí do pohřbu trvaly asi dva měsíce. Na obrázku vidíme mumii ženy.
Mumifikace lidské hlavy: Nalevo vidíme obrázek umělé mumifikace hlavy muže, který žil za XVIII. dynastie /Deir el Mediné/. Napravo je mumifikovaná hlava krále Setchiho I.
Pohřební scéna. Plačící ženy: Mumie panovníků a vynikajících velmožů byly vezeny ve smuteční bárce, pokryté lotosy a provázené menšími čluny s obětními dary. Dům smutku byl naplněn nářkem zjednaných plaček s rozpuštěnými vlasy a obnaženými ňadry. Vedle plaček kráčeli v průvodu trpaslíci, zpěváci, zpěvačky a tanečnice, které poskakovaly před rakví, provádějíce pantomimický tanec.
Mumie a sarkofágy: Nalevo nahoře vidíme sarkofág ženy, uprostřed je malba ze skalního hrobu. Představuje krále, který stojí na Osiridově soudu. Vpravo je sarkofág kněze, dole sarkofág a mumie ženy.
Džoserova pyramida u Sakkary: Pyramidy byly vlastně královské hrobky. Na obrázku vidíme stupňovitou pyramidu krále Džosera u Sakkary. V popředí jsou zbytky chrámu. Stavba pochází z let 2650 př. n. l. Je to první pyramida zbudovaná v tak velkých rozměrech.
Průřez Cheopsovou pyramidou: Největší egyptská pyramida, Cheopsova, zaujímala plochu přes 5 ha. Na její stavbu se spotřebovalo více než 2,5 mil. m³ stavební hmoty. Hrana pyramidy měřila přes 230 m, výška dosahovala téměř 150 metrů. Bod „T“ označuje trosky, bod „A“ vchod do pyramidy, „B“ podzemní komoru. „C“ ukazuje, kde je podzemní chodba, která se rozdvojuje. Bod „D“ označuje komoru, kde byla uložena mrtvola královnina, bod „E“ označuje velkou halu, která ústila v královskou komoru, bod „F“, kde byl umístěn žulový sarkofág s dřevěnou rakví, ve které byla mumie králova. Plášť pyramidy a její vrchol /i vnitřní obložení/ je z jemného vápence. U stěny pyramidy je přistavěn chrám ducha. Od přístaviště na Nilu vedla k pyramidě dlážděná silnice. Velikost pyramidy je patrná z rozměrů uvedených na obrázku.
Stavba pyramidy – doprava kvádrů: Král nejprve schválil plán pyramidy. Pro dělnictvo bylo vybudováno poblíž místa stavby město, kde mohlo žít až 10 000 lidí. Na Nilu bylo zřízeno přístaviště a silnice, která vedla až k místu stavby. Stavební plocha byla srovnána a pokryta vápencovými deskami. Vápencové kvádry byly dopravovány na staveniště ze vzdálenosti 20 až 30 km. Byly tesány podle předem určené míry, každý kvádr měl již své místo na stavbě a byl podle toho označen. Některé kvádry vážily až 15 000 kg. Byly dopravovány po souši na saních, které dělníci táhli provazy. Pokud se pracovalo na nižších vrstvách stavby, vlekly se kvádry do výše po rampách z nepálených cihel. Bylo tak využito nakloněné roviny. Rampy byly později zbourány. Do vyšších vrstev se materiál zvedal zvláštními kolébkami.
Pohled na pohřebiště králů: Pyramidy pomalu zaplňovaly značné plochy nilského údolí, jichž bylo třeba pro zemědělství, a proto nemohly být stavěny do nekonečna. Přes nejpečlivější maskování vchodů a hlídání staveb vykrádali hroby lupiči. Proto bylo upuštěno od budování pyramid a králové začali budovat své hroby ve skalách lemujících údolí Horního Egypta. Tak vzniká „údolí králů“.
Vstup do hrobky: Protože i hroby byly vykrádány lupiči /často velmi vznešenými!/, byla vstupní chodba do hrobky zatarasena několikatunovými balvany, byly stavěny klamné chodby, u hrobky byli strážci, chrámy ducha byly stavěny jinde a hrobky s mumií rovněž jinde. Stavbu hrobky prováděli otroci – zajatci, kteří byli po skončení stavby zpravidla zabiti. Na obrázku vidíme vstup do hrobky Ramsesa VI. Nejzachovanější hrobkou je hrobka Tut-Anch-Amonova.
Kolosy /sochy králů/: Byly vytesány z jediného kusu kamene. Socha krále Ramesse II. byla přes 17 metrů vysoká a vážila více než 1000 tun.
Sfinx: Sfinx byla veliká socha vytesaná z jediného balvanu, s tělem lvím a hlavou lidskou /ženskou/ nebo beraní. Největší sfinx je 23 metrů vysoká a 57 metrů dlouhá. Sfingy byly zhotovovány z materiálu, který lze těžko opracovávat: z porfyru nebo z žuly. Povrch byl zrcadlově hladký. Menší sfingy byly stavěny po obou stranách cesty do chrámu nebo ve dvou řadách i poblíž pyramid. U chrámu bývalo až 50 sfing. Někdy zobrazují egyptské krále. Největší sfinx je u Gizehu.
Obelisk: Obelisk byl čtyřboký sloup, na konci přiostřený do tvaru jehlance. Obelisk královny Hatšepsud je zhotoven z jediného kamene, měří téměř 30 metrů a váží přes 300 tun. Dělníci nalezli nad údolím skálu, zde rozdělávali ohně a skálu polévali vodou. Do skály takto narušené vytesávali žlábky a jamky, do nich vtloukali klíny. Dřevěné klíny polévané vodou bobtnaly a trhaly skálu. Když se rýsovala podoba obelisku, tesaly se okolo obelisku i pod ním šachty. Dělníci vlastně vybrali hmotu pod obeliskem a kolem něho a pak měděnými pilami a smirkem obelisk odřízli od skály. Obelisk byl stažen na saně, ale často byl dopravován i po Nilu. Loď takto zatíženou pohánělo až 400 veslařů.
Typický egyptský chrám: Chrám má vpředu dvě věže, jejichž stěny jsou šikmé. Mezi věžemi je vchod do nádvoří, jež je zakryto ochozem neseným sloupy. Ochoz končí zvýšenou předsíní. Za předsíní je sloupová síň a svatyně se svatostánkem a sochou boha. Celý chrám je obklopen zdí. Vnitřní a vnější stěny jsou pokryty reliéfy. Na vnější straně jsou zobrazeny světské činy královy, na vnitřní jeho styk s bohy.
Sloupová síň v Karnaku: Nejznamenitější chrámy byly postaveny v Luxoru, Karnaku a v Dea el Bahari. Na obrázku vidíme zříceniny chrámu v Karnaku. Při pohledu na egyptský chrám je nápadné, že sloupy jsou velmi silné, mohutné, blízko sebe. Egypťané stavěli sice z kamene, ale ještě neznali jeho vlastnosti, nedůvěřovali kameni. Proto příliš přeháněli zřetel na materiál. Nedovedli spojovat kámen kovovými skobami /železo bylo velmi drahé, bylo uzavíráno ve státních pokladnách/; proto nedosahovali úměrnosti mezi částmi a celkem. Egyptští stavitelé používali velikých kvádrů, sloupů z jednoho kusu z toho důvodu, že neznali maltu nebo ji neradi používali. Velká váha nahrazovala dnes obvyklá pojidla částí stavby, malta byla vlastně zbytečná.
Hlavice egyptských sloupů: Na rozdíl od hlavic řeckých a římských sloupů jsou hlavice egyptských sloupů ozdobeny motivy rostlinného světa, zejména papyru a palmy. Rozměry hlavice jsou značné, někdy 4 až 5 metrů.
Stupňovitý chrám: Na obrázku vidíme stupňovitý chrám Deia el Bahari u Théb. Na nejvyšší terase jsou hlavní prostory chrámové.
Egyptské kresby a výtvarná umění: Staroegyptské umění se vyznačuje velebnou ztrnulostí. Postavy bohů, králů a jiných vznešených osobností jsou zobrazovány v nadlidské velikosti v srovnání s velikostí jiných postav. Postava je obrácena vpravo, hlava zobrazena ze strany, oko se dívá upřeně vpravo. Hlava je zobrazena ze strany. Sochy jsou idealisovány. Sochaři a malíři úmyslně vynechávají vady, hlavně ty, které způsobilo stáří. Na našem obrázku je malba ze skalního hrobu, představující velmože /velká postava/ a jeho ženu /malá postava/.
y
