Obrázek znázorňuje uložení potravin v chladničce. V nejvyšší části chladničky se nachází mrazicí část, do které ukládáme potraviny, které rychle podléhají zkáze. Teplota v této části se pohybuje od -6 °C do -18 °C. Jaká je nejnižší dosažitelná teplota v této části poznáme podle označení na vnější straně dvířek ledničky. Jedna hvězdička značí -6 °C, dvě hvězdičky -12 °C a tři hvězdičky -18 °C. Směrem ke dnu se teplota v chladničce zvyšuje. Tomu odpovídá i uložení různých druhů potravin. V nejspodnější části chladničky je nejvyšší teplota a ukládá se sem převážně čerstvá zelenina.
Nyní vidíme termostat chladničky s knoflíkem (červený) automatického odmrazování. Termostat je zařízení, kterým můžeme regulovat teplotu uvnitř chladničky. Tuto teplotu regulujeme podle uloženého obsahu. S nižší teplotou uvnitř chladničky se zvyšuje množství elektrické energie, kterou chladnička spotřebuje. Spotřeba elektrické energie závisí hlavně na její velikosti (tato velikost se udává v litrech – např. 100 l, 210 l, 270 l) a pohybuje se od 1 kWh do 2 kWh za jeden den. V důsledku ochlazení dochází hlavně v mrazicím prostoru ke tvoření ledu, který zmenšuje chladicí účinnost chladničky. Tento led musíme pravidelně odstraňovat. Děláme to tak, že odpojíme chladničku od elektrické sítě, vyjmeme veškeré potraviny a po roztání ledu chladničku pečlivě vytřeme do sucha. Nikdy nepoužíváme k odstraňování ledu ostrých předmětů, např. nožů. Vrstvu ledu můžeme však odstranit i za chodu ledničky použitím automatického odmrazování. V tom případě vyjmeme jen potraviny z odkapovací misky a zmáčkneme červený knoflík.
Zdatným pomocníkem v domácnosti je kuchyňský robot, který nyní vidíme. Na základní těleso, ve kterém je uložen motor, je možno umístit jednotlivé další části, např. mixer, hnětač a mlýnek na kávu. Na obrázku vidíme dále i přídavná zařízení sloužící ke škrábání brambor a řezání zeleniny. Do nádoby, ve které probíhá hnětení nebo mixování, nikdy za chodu nevkládáme žádné ostré a tvrdé předměty.
Tento obrázek se zabývá čištěním robotu. Část robotu, která obsahuje elektromotor otíráme vlhkou houbou, nikdy ji nesmíme mýt pod tekoucí vodou, ani ji nesmíme ponořit do vody. Došlo by ke zničení motoru, ale co víc, mohlo by při zapnutí robotu do elektrické sítě dojít k úrazu elektrickým proudem. I před otíráním nesmí být přístroje zapojen (pod napětím).
Velmi užitečným pomocníkem v domácnosti je i automatická pračka. I tento stroj většina z nás už zná. V automatické pračce se prádlo předpírá, vypere, vymáchá a vyždímá. Na našem obrázku vidíme schéma umístění a zapojení automatické pračky v koupelně moderního bytu. Modrou barvou je znázorněn přívod vody, hnědou odpad do vany a červeně je znázorněno připojení na elektrickou síť. Vlastní pračka je znázorněna žlutohnědě. Jak už bylo řečeno, může pračka vykonávat různé práce. Mohou se v ní prát i různé druhy prádla (prádlo je potřeba před praním roztřídit podle materiálu – silon, bavlna – a to hlavně podle toho, při jaké teplotě doporučuje výrobce určitou látku prát). Protože se jedná o automatickou pračku, nemusíme teplotu prací kontrolovat a nemusíme do pračky přilévat vodu.
Tuto práci za nás obstará tzv. programátor, který je znázorněn na obr. 9. U každé pračky je v návodu přesně popsáno praktické využití programátoru. Otočením kolečka programátoru vyznačeným směrem (při pohybu kolečka opačným směrem by došlo k poruše programátoru) nastavíme prací program a jeho vytáhnutím pračku zapneme. Předtím jsme však zapojili pračku do elektrické sítě. Pračka pak vykoná veškeré další práce za nás.
Ale to neznamená, že můžeme klidně odejít z bytu. Musíme na chod pračky občas dohlédnout a zkontrolovat její správný chod. Jako u každého stroje může i zde dojít k poruše, která by mohla způsobit značné škody, a to nejen na pračce samé, ale i v okolí – vytopení bytu, eventuálně požár. Tak jako při každém praní je i při praní v automatické pračce nutné používat prací prostředky. Používáme zásadně jen ty prací prostředky, které jsou určeny speciálně pro automatické pračky – jsou to prostředky se sníženou pěnivostí. Pozor, jsou různé prací prostředky pro předpírání i praní. Potřebné množství pracího prostředku si však ani automatická pračka neumí vzít sama. Musíme tedy provést dávkování sami, a to tak, že do násypné části pračky nasypeme potřebné množství.
Znázorňuje násypný otvor, prací prostředek s tabulkou která udává, kolik pracího prostředku je pro různé druhy praní zapotřebí a která je ke každé pračce přiložena.
Postup vyjmutí filtru. Odpad z pračky odchází přes filtr, který je v levé dolní části pračky. V tomto filtru se zachycují vlákna z praných látek, která by mohla zničit čerpadlo. Filtr je třeba občas vyčistit. Čištění můžeme provést jen tehdy, není-li pračka v chodu. Po jeho vyčištění jej zasuneme zpátky.
Na obrázku je vysavač československé značky ETA (n. p. Praga Hlinsko) s kompletním příslušenstvím. Do příslušenství patří nejrůznější nástavce, např. nástavec pro vysávání prachu z koberců, záclon, závěsů, z úzkých škvír a jsou zde znázorněna i přídavná zařízení pro čištění koberců pěnou. Znázorněný vysavač má zařízení pro samonavíjení přívodní šňůry elektrického vedení.
Znázorňuje vysavač s regulátorem intenzity sání. Regulátor, který je dobře patrný, nastavíme podle druhu práce, kterou chceme provádět. Elektronické obvody pak podle polohy regulátoru automaticky regulují potřebnou intenzitu sání. U každého nového vysavače je třeba pečlivě přečíst návod k použití. Samotný vysavač čistíme jen tak, že ho otíráme vlhkou houbou. Nikdy ho nesmíme ponořit do vody. V žádném případě nesmíme elektromotor sami opravovat. Jediné, co smíme udělat, je nahradit uhlíky u elektromotoru novými. Místo uložení uhlíků a jejich druh nalezneme opět v návodu k obsluze.
Vysátý prach se ve vysavači zachycuje v papírovém sáčku. Tak, jak se sáček postupně plní prachem, klesá intenzita sání a motor je více namáhán. Pro lepší určení množství prachu v sáčku slouží u nových vysavačů indikátor. Zvětšující se plocha (červená) indikátoru znamená větší zaplnění sáčku prachem. Jakmile červená plocha překročí stanovenou mez, je třeba sáček s prachem vyjmout a nahradit jej novým. Postup při výměně sáčku na prach je na obrázku znázorněn.
Na obrázku je znázorněn vysoušeč vlasů se sušící helmou. Její účel je všem dostatečně znám. Je však třeba, aby vysoušeč nebyl v mokrém prostředí. Při zapínání je třeba nejdříve uvést do chodu motor větráku a pak teprve zapnout topnou spirálu. Tato zásada platí pro všechny vysoušeče. Nikdy si nesmíme vysoušet vlasy ve vaně, ve které je voda. Je to životu nebezpečné.
Pro přitápění v bytech se často používají elektrické radiátory. Na obrázku vidíme dva z nich. Radiátor umístěný na obr. vlevo má možnost plynule regulovat teplotu tekutiny uvnitř radiátoru (olej, glycerin). Radiátor umístěný na obr. vpravo má dva kolébkové vypínače, které dávají možnosti volby teploty – zapnut samostatně levý spínač, zapnut samostatně pravý spínač, zapnuty oba spínače současně. Tato topná tělesa mají spotřebu asi 2 kWh; jejich provoz je tedy energeticky velmi náročný a také drahý. Za jednu hodinu zaplatíme 2,10 Kčs. Proto je používáme jen k přitápění. Jestliže chceme byt vytápět elektricky, pak je daleko ekonomičtější používat akumulačních kamen. Jsou to zařízení, ve kterých se pomocí topných spirál nejdříve ohřejí azbestové cihly, které v sobě teplo dlouho drží (akumulují) a postupně jej odevzdávají do místnosti. Akumulační kamna se "naplňují" teplem během nočních hodin, kdy je odběr elektrické energie menší a elektrická energie je levnější. Za celou noc (od 22.00 h do 6.00 h) zaplatíme 5,00 Kčs.
Mezi nejčastější práce v domácnosti patří žehlení. K žehlení potřebujeme žehličku a žehlicí stojan. Žehličky se stále více zdokonalují. Již nejsou těžké jako dříve, spodní část je pokryta teflonovou vrstvou a každá žehlička má již termostat. Termostat nastavíme podle toho, jakou látku žehlíme a tak máme zaručeno, že teplota žehličky nepřekročí danou teplotu. Termostat sám zapíná a vypíná přívod elektrického proudu. Přestože je žehlení běžnou záležitostí, dopouštíme se při něm řady chyb, které zvyšují naši únavu a práci nám komplikují. Nejčastější chybou je, že žehlicí prkno položíme přímo na stůl. Je lepší používat nastavitelné stojany, které mají i rukávník.
Zde vidíme správnou výšku stojanu, správný postoj při žehlení a také správné zapojení žehličky do elektrické sítě.
Žehlička je jedno ze zařízení, ve kterém dochází k přeměně elektrické energie na energii tepelnou. Další zařízení, ve kterém dochází také k takové přeměně, je elektrický sporák. Ve spodní části je pečicí trouba s průhledným okénkem, kterým můžeme pozorovat pečení potraviny uvnitř trouby, aniž bychom museli otevírat dvířka. Teplotu regulujeme příslušným knoflíkem, který bývá zpravidla uprostřed panelu. Nejvýhodnější polohu knoflíku pro určitý druh pečení udává návod k obsluze. U nejnovějších druhů je uvnitř trouby termostat, který udržuje v celém prostoru nastavenou teplotu. V horní části sporáku jsou umístěny čtyři topné ploténky o různém průměru. Intenzitu vytápění každé z nich regulujeme regulačním knoflíkem. Podle průměru ploténky volíme i velikost hrnce. Větší průměr, širší hrnec. Pro vaření na elektrickém sporáku používáme zásadně hrnce se zabroušeným dnem, které na ploténce dobře sedí a proto nedochází k tepelným ztrátám.
Na obrázku vidíme elektrický vařič a pečicí troubu, každé zařízení samostatně.
Velmi často se v domácnosti používá i remoska. Jde opět o zařízení, které přeměňuje elektrickou energii na energii tepelnou. Slouží k přípravě jídel vrchním pečením, které je ze zdravotního hlediska výhodnější. Topná spirála je umístěna ve vrchní části remosky, která má také průhledné okénko. U znázorněné remosky si povšimněme i vypínače umístěného přímo na přívodní šňůře.
Kombinovaný sporák. Elektrická pečicí trouba a plynové hořáky pro vaření. O elektrické části jsme již hovořili, proto jen několik slov o části plynové. Plynové hořáky mají různou velikost a podle průměru dna hrnce upravujeme i plamen (viz obr. 19). Intenzitu hoření regulujeme pro každý hořák samostatným regulačním knoflíkem. Hořáky udržujeme v čistotě, občas je odmastíme, a hlavně dbáme na to, aby stále hořel slabý plamínek uprostřed vrchní části sporáku.
Všechny stroje a zařízení, o kterých jsme dosud mluvili, využívaly jako zdroj energie elektrickou energii. Nyní uvidíme několik dalších zařízení běžně v domácnosti používaných, které využívají mechanické energie člověka.
Zde vidíme mechanický čistič podlah a koberců. Ústrojí sbírající nečistoty se skládá obvykle ze dvou válcových kartáčů. Smetí se hromadí uvnitř čističe a je zapotřebí abychom je po každém použití odstranili. Přitom naznačeným směrem posuneme krycí lišty a smetí vysypeme.
Podobné zařízení je pro mechanické sbírání nečistot ze skel a podlah. Funkční částí je houba, kterou před prací navlhčíme ve vodě s příslušným mycím prostředkem. U rukojeti, kterou můžeme podle potřeby prodlužovat, je i páka, která slouží ke ždímání houby.
Téměř každý den používáme přístroje, které nyní vidíme. Všechny je dobře známe. Zmíníme se jen o mechanickém kráječi. Můžeme na něm krájet například chléb, ale i sýry a salámy. Výhodou je, že si můžeme volit tloušťku, jakou chceme krájet a že můžeme mít několik stejných plátků. Pozor však na ruce. Nůž musí být dostatečně ostrý a při neopatrném manipulování by mohlo dojít k úrazu. V poslední době se tyto kráječe dodávají i s elektrickým pohonem. Zde je nutno dbát ještě více na opatrnost.
Vidíme drtiče, a to drtič na česnek a na vařené brambory. Drtíme je vždy jen čisté a oloupané. Všechna mechanická zařízení, která používáme při přípravě potravin, musíme po každém použití dobře umýt a nechat usušit. Vlhko všem těmto zařízením škodí.
Na obrázku vidíme kuchyňský mlýnek s příslušenstvím. Kromě mletí na něm můžeme drtit nejen mák, ale i krouhat ovoce a zeleninu.
Mezi nejpoužívanější přístroje v domácnosti patří radélko, různé druhy nožů, vidliček a škrabek.
Když jsme mluvili o kuchyňském robotu, mluvili jsme i o tom, že jej můžeme použít jako šlehač. V domácnostech se však používají i mechanické šlehače, např. k přípravě šlehačky nebo různých kokteilů. Vlastní nádoba bývá různě veliká a má na svých stěnách označení pro množství obsahu.
Při přípravě nejrůznějších pokrmů potřebujeme dodržovat jejich složení. Proto potřebujeme i kuchyňské váhy. Jsou nejrůznějších druhů a tvarů. Některé můžeme zavěsit i na stěnu. Na obrázku vidíme kuchyňské stolní váhy. Před vlastním vážením musíme váhy správně nastavit – vyvážit. Přitom váhy musí být ve vodorovné poloze. Dolní stupnice určuje hmotnost v kilogramech, horní stupnice v gramech. Na vahách na obrázku ukazují indikátory (kilogramový pod spodní stupnicí a gramový červený) hmotnost 5 kg 280 g.
I při vaření můžeme šetřit energií. K tomu nám slouží "tlakový hrnec". Potraviny se v něm uvaří rychleji, než v normálním hrnci. Je to způsobeno tím, že hrnec je pevně uzavřen a při vaření se v něm hromadí pára a zvyšuje se tlak. Při používání tohoto hrnce musíme být však opatrní. Musíme vždy pečlivě prohlédnout všechny těsnicí gumičky a hlavně přetlakový ventil na horní straně poklice musí být vždy čistý. Před prvním použitím hrnce je třeba pečlivě přečíst návod a dodržovat všechna jeho doporučení.
Dalším pomocníkem jsou kuchyňské hodiny. Kromě toho, že nás informují o přesném čase, mají i zařízení, které nám při vaření velmi pomáhá. Víme například, že maso se nám v tlakovém hrnci uvaří za 30 minut. Abychom nemuseli stále hlídat hodiny, nastavíme ukazatel na kolečku (vpravo od ciferníku hodin) na 30 a bzučení nás po uplynutí doby samo upozorní na uplynulý čas. Hodiny, které vidíme, jsou elektrické. V případě, že hodiny již nebudou přesné, signalizuje nám to, že zdroj napětí (monočlánek) je již třeba vyměnit.
Snad v každé domácnosti je dnes sifonová láhev a šlehačková láhev. Některé typy jsou vidět na obrázku. Pozor však na používání bombičky s plynem (naplněné oxidem uhličitým – CO₂). Pro sifonovou láhev používáme jen sifonové bombičky, pro šlehačkovou láhev jen šlehačkové bombičky (jsou označeny zelenou barvou). Při jejich používání je třeba být velmi opatrní. Nikdy se nesmí láhev naplnit víc než je určeno. U sifonových je obvykle dobře patrné označení vrchní hladiny, šlehačkové jsou na 1/4 l obsah. Při vpouštění plynu do láhve se doporučuje držet láhev v utěrce. Hlavice lahví je třeba udržovat v čistotě, prohlížet těsnicí gumičky a podle potřeby je nahrazovat novými. Dokud není láhev prázdná, nikdy nesmíme odšroubovávat hlavici.
Často otvíráme různé láhve, konzervy, kompoty apod. K tomu nám slouží celá řada otevíračů. Některé z nich vidíme na obrázku.
Sami si však často v domácnosti zavařujeme ovoce, někdy i zeleninu. V poslední době se velmi rozšířilo zavařování pomocí víček a hlavic, které vidíme na obrázku.
Po všem shonu a všech domácích pracích si chceme i odpočinout. K vytvoření dobré pohody nám slouží i stereomagnetofon. Aby byl poslech opravdu stereofonní, je důležité správně umístit reproduktory. Jedna ze správných možností je znázorněna na obrázku. Posluchač by měl sedět na lavici uprostřed mezi reproduktory (ve vrcholu trojúhelníku).
y
