Velitel 1. čs. samostatné brigády v SSSR plk. L. Svoboda, který byl dne 20. prosince povýšen do hodnosti brigádního generála: Rozhovory o rozšíření našich jednotek v SSSR probíhaly již delší dobu. Tak jako při jejich zakládání i nyní muselo moskevské vedení KSČ, podporované sovětskými orgány a samotnými vojáky svést zápas s československou vládou v Londýně o jejich charakter a poslání. Byl sveden boj nového a pokrokového se starým a reakčním. Snahou představitelů Londýna bylo odsunout jednotku z přífrontového pásma hluboko do týlu, do Buzuluku. Zde se měla brigáda formovat nikoliv jako vševojskový bojový útvar, ale pouze jako pěší brigáda. A vzhledem k tomu, že dosavadní velitel praporu plk. L. Svoboda byl považován za spojence Sovětského svazu a měl plnou důvěru moskevského vedení KSČ, měl se stát velitelem brigády plk. J. Kratochvíl, kterého vyslala londýnská vláda do Sovětského svazu. Přání Londýna však splněno nebylo.
Budova velitelství 1. čs. samostatné brigády v Novochopersku: Na zasedání smíšené československo-sovětské komise, konané 29. dubna 1943 v Moskvě, zvítězila koncepce moskevského vedení KSČ. Sovětští soudruzi vyšli vstříc přání československých vojáků a rozhodli, že prapor nebude odsunut do hlubokého zápolí. Záložní pluk opustí Buzuluk, doplní jednotku prořídlou těžkými boji u Sokolova a spolu s ní vytvoří v blízkosti fronty 1. čs. samostatnou brigádu v SSSR. Místem jejího organizování byl určen Novochopersk.
Výcvik u 122mm dělostřelecké baterie: V květnu 1943 začalo formování 1. čs. samostatné brigády. Dne 9. května dorazilo do Buzuluku 670 bojovníků 1. čs. samostatného praporu v SSSR z Veseloje a 10. května z Buzuluku 1400 příslušníků náhradního pluku. 13. května již bylo provedeno rozdělení do jednotek brigády. Započal výcvik. Od jednotlivce se přešlo k výcviku družstva, čety, roty. Vše šlo velmi rychle. Úkoly byly plněny iniciativně a s velkou obětavostí.
Bojový výcvik: Největší překážkou při organizačním, bojovém i morálním upevňování jednotky byly intriky buržoazní londýnské vlády. Dělala vše, aby zabránila vzniku takové jednotky, která by ovládala těžké zbraně – tanky a děla. Zakazovala posílat příslušníky brigády do sovětských vojenských škol. Zakazovala povyšovat do důstojnických hodností statečné bojovníky, kteří se osvědčili na frontě a absolvovali důstojnickou školu s výtečným prospěchem, jestliže neměli maturitu a zejména šlo-li o komunisty. Vojáci však i přes tyto intriky usilovně cvičili a připravovali se na další boje s nenáviděným nepřítelem.
Jedna z osádek čs. tanku: Mimořádně složitá byla situace v přípravě velitelských kádrů, kterých bylo nedostatek. Proto byla u brigády zřízena důstojnická a poddůstojnická škola, do které byli vybráni nejschopnější vojáci, kteří svoje vysoké kvality prokázali v bojích u Sokolova. Významnou pomoc v přípravě kádrů opět poskytlo velení Rudé armády. V květnu a červnu bylo vysláno do sovětského tankového učiliště 57 příslušníků brigády. Tím byl zabezpečen jeden z nejsložitějších problémů – příprava tankových posádek. Po přípravě velitelů byl 26. července 1943 zřízen u 1. čs. samostatné brigády v SSSR tankový prapor.
Příslušnice 1. čs. samostatné brigády v SSSR při obsluze protiletadlového děla: Jedním ze základních přání všech příslušníků 1. čs. samostatné brigády v SSSR, bylo co nejrychleji ovládnout bojovou techniku a ostatní úkoly a opět vstoupit do boje s hitlerovci. Proto se stupňovala i intenzita výcviku. Cvičilo se denně v průměru 14–16 hodin. A stejně jako v Buzuluku i v Novochopersku se na boj po boku mužů připravovaly i ženy. Při obsluze protiletadlových zbraní se osvědčily v pozdějších bojích o Kyjev.
Osvětoví pracovníci rotný A. Benedikt (padl v bojích u Bílé Cerkve – na snímku vlevo) a desátník I. Turjanica: Sestavit brigádu nebylo snadné a ještě těžší bylo vycvičit ji v nejkratší době. Boj s časem bylo nutno vyhrát. Bylo nutno nadchnout vojáky k urychlení výcviku, objasnit zejména novým příslušníkům, že jejich cesta na frontě nebude lehká, že na této cestě budou oběti a ztráty, ale konečný cíl bude vítězství. Tento úkol úspěšně plnila politickovýchovná práce a především komunisté. Prostřednictvím pravidelně prováděných přednášek, informací, besed, bohaté kulturní činnosti byla zabezpečována výchova vojáků v přesvědčené vlastence a internacionalisty, pěstovány vysoké morálně bojové vlastnosti k přesnému plnění všech úkolů. Vojáci byli seznamováni s úspěchy Rudé armády, s životem sovětského lidu a lidu doma v okupované vlasti.
Ppor. K. Feiner, člen stranického vedení brigády, který padl u Bílé Cerkve: V období růstu a přípravy 1. čs. samostatné brigády v SSSR se rozvíjí a sílí i vliv stranické organizace. Početním růstem brigády rostl i počet členů KSČ, zejména ve velitelském sboru. Vzhledem k růstu počtu členů strany, před zasazením brigády do boje měla 194 členů, byla v rámci praporů a oddílů vytvořena samostatná stranická vedení. Byla zavedena přesná evidence a docházelo k dalšímu přijímání nových členů. Komunisté šli příkladem při výcviku i v boji.
Příslušníci brigády při slavnostním pochodu po složení přísahy: Příprava se blížila ke konci. 15. září 1943 se uskutečnilo závěrečné cvičení 1. čs. samostatné brigády v SSSR, které prověřilo její celkovou připravenost. 16. září složili její příslušníci slavnostní přísahu. Na jejich spontánní přání bylo požádáno velení Rudé armády, aby byla čs. jednotka co nejdříve zasazena do boje. Žádost byla brzy vyřízena. Současně bylo rozhodnuto, že se zúčastní bojů za osvobození Ukrajiny.
Na tribuně: soudruzi K. Gottwald, J. Šverma, Zd. Nejedlý, Zd. Fierlinger, plk. L. Svoboda: Převzetí bojové zástavy se zúčastnili i vedoucí představitelé moskevského vedení KSČ v čele se soudruhem Klementem Gottwaldem, který promluvil k nastoupeným vojáků: „Vaším příkladem v boji bude hrdinská Rudá armáda, která vám dala skvělé zbraně a předala své draze zaplacené bojové zkušenosti a umění, jak nepřítele bít a porážet... vaším příkladem a vzpruhou budou vaši stateční kamarádi z 1. polního praporu, kteří u Sokolova podstoupili křest ohněm, v tuhém boji dobře obstáli a skvěle obhájili čest československých zbraní a čs. praporu.“ A příslušníci brigády v následujících bojích dokázali, že si dobře osvojili zkušenosti sovětských vojáků, že pokračují v úspěších začatých u Sokolova.
Schéma organizace 1. čs. samostatné brigády v SSSR: Organizace brigády se skládala z: velitelství a štábu brigády, spojovací roty, ženijní roty, roty velkorážních protiletadlových kulometů, baterie 37mm protiletadlových kanónů, baterie protitankových děl, plamenometné čety, pěšího praporu, tankového praporu, dělostřeleckého oddílu, týlové jednotky a jednotky služeb. Před odjezdem na frontu měla 1. čs. samostatná brigáda v SSSR 105 důstojníků, 27 rotmistrů, 876 poddůstojníků, 2116 vojáků a 172 příslušníků Rudé armády, kteří vykonávali funkce, na které nebylo možno v krátké době zaškolit naše vojáky.
Nástup tankového praporu k přehlídce: Dne 30. ledna 1943 se vydal 1. čs. samostatný prapor v SSSR na svoji bojovou cestu. Za 8 měsíců, 30. září 1943 odchází více jak trojnásobná síla čs. vojáků, aby se opět zařadila po boku hrdinné Rudé armády do dalšího boje proti fašistickým vojskům. Všechny intriky londýnské vlády byly marné. Odhodlání lidí bojovat proti hitlerovským fašistům nemohlo být zničeno.
Pomník padlých československých vojáků: 1. čs. samostatná brigáda v SSSR odjížděla na frontu postupně v devíti transportech. Čtvrtý, který vezl na frontu dělostřelce, byl necelých 30 km před konečnou stanicí Priluky napaden nepřátelským letectvem. I když zásluhou odvážných kulometčíků byla nepřátelská letadla zahnána, podařilo se jim zasáhnout transport. Účinky bombardování byly těžké: 54 vojáků bylo zabito a stejně tolik zraněno. Z 2. baterie zůstalo na živu jen 6 lidí. Nad hrobem padlých mysleli v tu chvíli všichni jen na jedno – pomstít padlé spolubojovníky. A svými činy v dalších bojích, tyto myšlenky naplnili skutky.
Místo přechodu přes Dněpr: Dne 3. listopadu 1943 začal útok na Kyjev. Byl zahájen mohutnou dělostřeleckou palbou, které se zúčastnili i naši dělostřelci a která byla překonána až v boji o Berlín. 350 děl mimo katuší a minometů bylo soustředěno na každém kilometru fronty. Jen naši dělostřelci vystříleli 3469 granátů ráže 122 mm a přesnou střelbou zničili řadu nepřátelských objektů.
Most, kterého se naše jednotky dne 5. 11. 1943 zmocnily: Hlavní úder 51. střeleckého sboru Rudé armády, který měl dobýt město, vedla naše brigáda. Českoslovenští vojáci v těsné součinnosti se sovětskými jednotkami ničili jeden odpor za druhým a postupovali vpřed. U mostu nad železniční tratí narazili na nepřátelský odpor. Most bylo nutno zachránit, neboť by byl značně ztížen přechod těžkých zbraní. Společným úsilím československých tankistů a samopalníků, pronikla jednotka poručíka A. Sochora do týlu nepřítele, zničila jeho postavení a most, který byl zaminován, byl zachráněn. Tato úspěšná akce pomohla k rychlejšímu proniknutí do města dalším jednotkám.
Velitel čety samopalníků rotmistr Bražina, vyznamenaný Řádem rudého praporu: Při vstupu do města se plně uplatnila nejužší součinnost všech druhů vojsk brigády. Naše tanky se probily do prostoru závodu Bolševik, kde se s nimi spojili Sochorovi samopalníci. Po urputném boji byl závod obsazen našimi vojáky. Bez ohledu na dosažení určeného postupného cíle pokračovali naši vojáci po boku sovětských vojáků v boji s fašisty, kteří bezohledně ničili město.
Mapka bojů 1. čs. samostatné brigády v SSSR o Kyjev: V předvečer oslav Velké říjnové socialistické revoluce 6. listopadu v ranních hodinách, jak bylo stanoveno rozkazem velitele 38. gardové armády generálplukovníkem K. S. Moskalenkem, zaujala 1. čs. samostatná brigáda v SSSR postavení na březích Dněpru. Kyjev byl společným úsilím sovětských a našich vojáků osvobozen. Ve válečném deníku je tento stručný, ale výstižný zápis: „06,50 hod. dosahuje Tesařík a Sochor břehů Dněpru a zajišťují jej. 07.30 hod. je tu již celý prapor.“
Poručík A. Sochor a poručík R. Tesařík, hrdinové Sovětského svazu: Aktivní podíl 1. čs. samostatné brigády v SSSR na osvobození Kyjeva byl sovětskou vládou vysoce oceněn. Vedle udělení čestného názvu „Kyjevský“, byl bojové zástavě a veliteli udělen Řád Suvorova II. stupně. Dalším 143 příslušníkům byly uděleny vysoké sovětské řády a vyznamenání. Rovněž československá vláda vyznamenala bojovou zástavu a 355 příslušníků brigády. Udělením vysokých poct byly oceněny vojenské a morálně politické kvality našich vojáků, projevené v boji o Kyjev. Nejvyšší pocty se dostalo poručíku A. Sochorovi, veliteli roty samopalníků a poručíku R. Tesaříkovi, veliteli roty lehkých tanků, kteří byli vyznamenáni titulem hrdina Sovětského svazu.
Osádka tanku vyznamenaná za osvobození Kyjeva, třetí zprava Š. Vajda, hrdina Sovětského svazu: Vysoké ocenění úspěchů se dostalo příslušníkům brigády i v blahopřání, které jejímu veliteli plk. L. Svobodovi zaslal soudruh K. Gottwald: „Blahopřeji Vám i všem důstojníkům, poddůstojníkům a vojínům 1. čs. samostatné brigády v SSSR k slavným bojovým úspěchům i k vysokému vyznamenání Řádem Suvorova II. stupně. Hrdinné činy československých vojáků u Kyjeva jsou mocnou posilou všemu československému lidu v jeho těžkém osvobozeneckém zápase, jsou hrdostí celého národa a společně s prolitou krví znovu dotvrzují věrné přátelství a bratrství mezi Československem a Sovětským svazem.“
Památník slávy v Kyjevě: Kyjev a jeho obyvatelé nezapomínají na své osvoboditele. Na monumentálním památníku věnovaném osvoboditelům Kyjeva je na mramoru zlatým písmem vedle sovětských divizí uvedeno i jméno 1. čs. samostatné brigády v SSSR. V kronice věčné slávy jsou též na věky zapsána jména 139 našich vojáků, kteří se v bojích o Kyjev nejvíce vyznamenali.
Kapitán Ján Nálepka, hrdina Sovětského svazu: Úspěšně si ke konci roku 1943 v boji proti fašistickým vojskům vedl i partyzánský oddíl Jána Nálepky. 16. listopadu zaútočil na ukrajinské město Ovruč s cílem napomoci postupu sovětských vojsk. Slovenští partyzáni prokázali v urputném boji nesmírné hrdinství. Zejména velitel Ján Nálepka dovedně organizoval činnost svého oddílu a svým osobním hrdinstvím značnou měrou přispěl k osvobození města. Sám však padl. Za své hrdinské činy byl mu udělen titul hrdiny Sovětského svazu. Oddíl byl na žádost jeho příslušníků 22. listopadu 1943 začleněn do čs. vojenské jednotky v SSSR.
Výcvik brigády v Jefremově: V době přípravy k boji u Kyjeva došlo k události, která později ovlivnila další početní růst čs. vojska v SSSR. 30. října 1943 přešlo na stranu Rudé armády 2750 vojáků a důstojníků slovenské Rychlé divize v prostoru Melitopole. Z nich se okamžitě 2000 přihlásilo k boji po boku Rudé armády. Tito příslušníci vytvořili základ 2. paradesantní brigády v SSSR, která se zúčastnila bojů ve Slovenském národním povstání.
Podpis československo-sovětské smlouvy: V prosinci 1943 došlo k důležité události, která měla mimořádný význam pro další rozvoj našeho národně osvobozeneckého boje, ale i pro celý poválečný vývoj našich národů. 12. prosince byla uzavřena „Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik“. Smlouva vytvářela podmínky pro pokrokový hospodářský a politický vývoj Československa po válce. Znamenala též zásadní změnu v zahraničně politické orientaci Československa, jeho vymanění z politického i hospodářského područí imperialistických států a užší přimknutí k prvému socialistickému státu světa. Smlouva se setkala s nadšeným ohlasem u většiny příslušníků brigády. S plným vědomím přistoupili k dalšímu těžkému bojovému úkolu při osvobozování území Sovětského svazu.
Vpravo podporučík Vít Nejedlý, s harmonikou čet. Tranba, autor pochodu Směr Praha: Boj o Kyjev byl křtem naší brigády. V tomto boji českoslovenští vojáci čestně obstáli. V následujících sedmi týdnech prodělávala pak 1. čs. samostatná brigáda v SSSR další zatěžkávací zkoušku. Nepřítel se nechtěl smířit s porážkou a soustředil jižně a západně od Kyjeva značné síly. Brigáda byla přesunuta do prostoru Vasilkovo–Čerňachov–Fastov. Vojáci kopali zákopy za dešťů a mrazů. Odráželi útoky a přecházeli do protiútěch. I v tomto tvrdém boji se našla chvíle oddychu, během níž vystupovala se svým programem brigádní hudba pod vedením ppor. Víta Nejedlého.
Velitel 2. praporu kapitán O. Záhora se svými vojáky před bojem o Bílou Cerkev: V prosinci 1943 začala velká zimní ofenzíva 1. ukrajinského frontu ve směru na Žitomír a dále na západ. 1. čs. samostatné brigádě v SSSR připadl úkol zúčastnit se ofenzívy a společně se sovětskými jednotkami osvobodit další ukrajinské město Bílou Cerkev.
Tank „Lidice“: Dne 24. prosince zaútočily dva pěší prapory brigády za podpory tankového praporu a brigádního dělostřelectva na silně opevněnou vesnici Rudu, ležící 15 km od Bílé Cerkve, kde německé velení po porážce u Kyjeva soustředilo velké síly k protiútoku. I přes zuřivý odpor nepřítele se podařilo našim vojákům za pomoci tankového pluku Rudé armády Rudu obejít a nečekaně zaútočit z boku na nepřítele. V úporném boji byla ve 14.00 hod. Ruda osvobozena.
Českoslovenští tankisté a dělostřelci v boji: Nový rok 1944 přivítal naše vojáky nočním bojem již v blízkosti Bílé Cerkve. V časných ranních hodinách obsadily pěší prapory významnou kótu 208,4 a vybudovaly zde obranu. Tři dny se úspěšně bránily nepřátelské přesile. Z 3. na 4. ledna pak byli hitlerovci z města definitivně vytlačeni. Tím, že čs. jednotky obsadily kótu 208,4 a ubránily ji, zbavily nepřítele možnosti ustoupit a současně vytvořil podmínky pro úspěšné dokončení útoku Rudé armády.
Poručík Fr. Král: O úpornosti obrany kóty 208,4 svědčí to, že fašisté podnikli deset protiútoků. Ale desetkrát se museli vždy s velkými ztrátami obrátit na útěk. V bojích se také vyznamenala baterie, které velel španělský interbrigadista poručík F. Král. Odrazila během jediného dne tři protiútoky a zničila 7 středních a 3 těžké tanky, houfnici a celou minometnou baterii. Statečný bojovník poručík Král padl v dalším boji 17. ledna 1944 u osady Buzovka.
Tak dopadli ti, kteří chtěli ovládnout svět: V boji o Bílou Cerkev se vyznamenali všichni příslušníci brigády. Hrdinským bojem napomohli sovětským jednotkám osvobodit další ukrajinské město z fašistického područí. Během bojů způsobili nepříteli velké ztráty. Vedle velkého množství techniky našlo v těchto bojích smrt 1050 německých vojáků. Nesrovnatelně menší ztráty měla naše brigáda: 66 padlých a 270 raněných.
V těžkých podmínkách bojují úspěšně naši vojáci jižně od Žaškova: Od úspěšného boje o Bílou Cerkev až do začátku března 1944 se vyznamenala brigáda v dalších bojích v prostoru Žaškova. Pomáhala odrážet nepřátelské pokusy proniknout k obklíčeným hitlerovským vojskům a pomoci jim vyjít z obklíčení v prostoru Korsuň–Ševčenkovského. Žaškovské bojiště opouštěla 1. čs. samostatná brigáda v SSSR s tím nejlepším vysvědčením. Důstojníci i vojáci brigády ukázali příklady statečnosti, odvahy a vysoké kázně v bojích s německými vetřelci.
Generál L. Svoboda a škpt. J. Procházka dekorují bojovou zástavu brigády: Sovětské vrchní velení znovu vysoko ocenilo výsledky boje 1. čs. samostatné brigády v SSSR. Na zástavu byl připjat jeden z nejvyšších řádů, udělovaný vojskům za zcela výjimečné zásluhy o osvobození Ukrajiny, Řád Bohdana Chmelnického I. stupně.
Nástup k udělení vyznamenání příslušníkům 1. čs. samostatné brigády v SSSR za boj u Bílé Cerkve a Žaškova: Zasazování 1. čs. samostatné brigády v SSSR do bojových operací nebylo nahodilé. Byla vždy na směru hlavního úderu, který se přibližoval k hranici Československa. Citlivý přístup velení Rudé armády a sovětské vlády ukazuje na jejich vztah k naší jednotce, jež nebyla symbolickou, jak to žádala londýnská vláda. Šlo o to, aby v době, kdy se začne bezprostřední a postupné osvobozování Československa, bok po boku s Rudou armádou překročili hranici i hrdinové od Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerkve, Žaškova a dalších míst bojové slávy.
Nadpraporčík V. Košťál při besedě s příslušníky ČSLA: Ve všech bojích na Ukrajině od jara 1943 až do jara 1944 1. čs. samostatná brigáda v SSSR prokázala vysokou bojovou morálku, v bojích získala další cenné zkušenosti, které později plně využila při přímém osvobozování své vlasti, ale i v poválečné výstavbě nové československé armády. I dnes bojovníci od Kyjeva předávají své zkušenosti mladým obráncům naší socialistické vlasti, jak o tom svědčí beseda praporčíka Košťála, přímého účastníka bojů o Kyjev v síni bojových tradic svazku, který nese historický název.
Bojová cesta 1. čs. armádního sboru v SSSR: Skončil rok 1943. Byl rokem hrdinských činů nejlepších synů a dcer československého pracujícího lidu. Začal rok 1944, na jehož konci je začátek svobody československého lidu. Bojovníci od Sokolova a Kyjeva se stali jádrem tvořícího se 1. čs. armádního sboru v SSSR, který již na konci roku 1944 stál opět po boku Rudé armády v operacích, které zabezpečily konečné osvobození Československa.
y
