Ve druhé polovině 30. let je Československá republika bezprostředně ohrožena hitlerovským fašismem. Fašisté při realizaci svých světovládných plánů na jedno z prvních míst kladli okupaci Československa. Náš lid pod vedením KSČ se aktivně postavil proti této hrozbě a byl odhodlán se zbraní v ruce bojovat proti fašistickým uchvatitelům. Jeho odhodlání však bylo zmařeno zradou buržoazie a naše země byla okupována.
KSČ se však nevzdala a ihned po okupaci vyzývala do boje. Komunisté svým hrdinstvím a statečností strhávali ostatní k projevům hrdinství. Tito neohrožení bojovníci svými činy naplňovali svoji vlasteneckou povinnost a přísahu, bojovat za svobodu našich národů.
22. června 1941 fašistická vojska napadla Sovětský svaz. Nastalo období Velké vlastenecké války Sovětského svazu. Sovětští vlastenci v duchu vojenské přísahy hrdinně bránili svoji zem.
V týlu fašistických armád působili národní mstitelé – partyzáni, kteří ani na okamžik neustali v boji a odvážnými akcemi narušovali fašistický týl. I oni plnili slova partyzánské přísahy, často i za cenu oběti nejdražší – svého života.
Od února 1942 díky bratrské pomoci Sovětského svazu a úsilí moskevského vedení KSČ se začala v Buzuluku budovat první československá jednotka v SSSR. Její příslušníci se připravovali na boj s fašistickým nepřítelem a byli naplněni touhou přispět k osvobození své vlasti. K tomu se zavázali ve vojenské přísaze, kterou složili 28. října 1942.
Do posledního písmene slova přísahy naplnili hrdinní bojovníci u Sokolova, kteří neohroženě bojovali proti mnohonásobné fašistické převaze. Jména Otakar Jaroš, Ignác Spiegel, Kurt Wolf symbolizují hluboké vlastenectví našich občanů i důsledné naplňování zásad proletářského internacionalismu. Proto právem dnešní mládež je hrda na své předchůdce a po jejich vzoru se připravuje na budování a obranu socialistické vlasti.
Nehynoucí slávu hrdinných bojovníků připomíná památník, který na jejich počest postavili vděční občané Sokolova.
V řadách odvážných bojovníků – rudoarmejců i partyzánů bojovala i sovětská mládež. I ona naplněna nenávistí k fašistickým vetřelcům nešetřila svých sil a neváhala v tomto boji obětovat svůj život. Příkladem byli i příslušníci Mladé gardy, kteří před celým světem demonstrovali postoj sovětské mládeže k socialistické vlasti.
V čele bojujících sovětských jednotek postupovali komunisté, kteří patřili mezi nejodvážnější a nejobětavější vojáky. Byli příkladem vzorného plnění bojových povinností. V řadách těchto neohrožených bojovníků bojoval i L. I. Brežněv, generální tajemník KSSS a předseda presidia Nejvyššího sovětu SSSR.
Vzorem mládeži je i legendární hrdina Velké vlastenecké války, sovětský letec A. S. Meresjev. Tento letec nejen dokázal překonat nelidské útrapy po svém zranění v boji s nepřítelem, ale i dostatek vůle po amputaci obou nohou znovu bojovat.
V týlu nepřátel bojovaly i desetitisíce sovětských hrdinů. Jedním z nich byl i legendární rozvědčík I. S. Kuzněcov, který pracoval přímo ve fašistickém štábu na Ukrajině. Díky jeho odvaze se podařilo odhalit tajné plány nepřítele a způsobit mu citelné ztráty. Jeho iniciativa, vynalézavost a odvaha se staly příkladem plnění vojenské přísahy.
Významnou úlohu ve Velké vlastenecké válce sehrál i sovětský Komsomol. Komsomolci statečně bojovali v řadách Rudé armády a masovým hrdinstvím přispěli k porážce hitlerovského fašismu a osvobození řady evropských a asijských zemí. Jedním z nejstatečnějších a nejodvážnějších bojovníků byl komsomolec A. S. Matrosov, který svým tělem zalehl nepřátelskou střílnu a tak za cenu života umožnil příslušníkům jednotky splnit bojový úkol.
29. srpna 1944 vypuklo Slovenské národní povstání. Slovenský lid, podnícen úspěchy sovětských vojsk, povstal do boje proti fašistickým okupantům. Do jeho čela se postavila KSS pod vedením s. G. Husáka, K. Šmidkeho, L. Novomeského a dalších. Slovenští vlastenci za bratrské pomoci sovětských soudruhů a příslušníků dalších zemí hrdinně odráželi nepřátelské útoky a svou aktivní bojovou činností narušovali fašistický týl.
V době, kdy probíhal boj ve slovenských horách, uskutečnila Rudá armáda na pomoc SNP východokarpatskou operaci. V řadách postupujících osvobozeneckých vojsk byli i příslušníci 1. čs. armádního sboru v SSSR. Díky nesmírnému úsilí a obrovskému vypětí fyzických i psychických sil se podařilo zlikvidovat nepřátelskou obranu a 6. října 1944 stanuli čs. vojáci na území své vlasti.
Toto vítězství nebylo snadné – bylo vykoupeno krví a životy mnoha sovětských a československých vojáků. Těsně před hranicemi své vlasti padl jeden z nejstatečnějších čs. vojáků, kpt. F. Vrána.
Vstupem sovětských vojsk na území Československa však boje neskončily, naopak jejich úpornost se ještě zvýšila. Bylo nutno vynaložit ještě mnoho úsilí než sovětská vojska pod bojovými zástavami pochodovala osvobozenou Bratislavou.
Současně s boji o Bratislavu probíhalo i osvobozování Ostravska. Sovětští a českoslovenští vojáci neúnavně likvidovali nepřátelský odpor a celou soustavu pevností, kterých fašisté využili ke své obraně. Také obyvatelé Ostravska se aktivně zapojili do národně osvobozeneckého boje. Jedním z mnoha hrdinů-komunistů byl Miloš Sýkora, který položil svůj život v boji při záchraně mostu.
V jarních měsících r. 1945, v období, kdy sovětská vojska završují své osvobozenecké poslání, vypuklo v českých zemích ozbrojené povstání. Na mnoha místech čeští vlastenci povstali do boje s fašistickými vojsky a svým hrdinstvím a statečností dále rozvinuli revoluční a bojové tradice věrnosti vojenské přísaze.
V době, kdy hrozilo nebezpečí úplného zničení Prahy a utopení Pražského povstání v krvi, přichází na pomoc Rudá armáda. Bez ohledu na složité terénní podmínky a únavu drtila nepřátelskou obranu a spěchala na pomoc bojující Praze. Jako první pronikla do Prahy 3. gardová tanková armáda generálplukovníka P. S. Rybalka.
V řadách osvobozeneckých vojsk postupoval i 1. čs. armádní sbor v SSSR. Příslušníci sboru spolu s partyzány bojovali za svobodu SSSR i při osvobozování své vlasti. Z celé řady hrdinů jmenujeme alespoň hrdinu Sovětského svazu kpt. Jána Nálepku, kpt. Štěpána Vajdu, genmjr. A. Sochora, genmjr. R. Tesaříka, arm. gen. L. Svobodu. Tito hrdinové symbolizují skvělé morálně bojové a morálně politické kvality našich vojáků, odpovědný přístup i věrnost vojenské přísaze.
Osvobozením Prahy skončilo osvobození celé naší vlasti a byla završena definitivní porážka hitlerovského fašismu. Vytvořily se předpoklady pro nový, šťastný socialistický zítřek naší země. Bylo však nutno překonat ještě mnoho překážek než pracující mohli svobodně vydechnout a nastoupit cestu budování socialismu.
Hrdinství a statečnost bojovníků proti fašismu nebyly zapomenuty. Dnešní generace si je připomíná a s pietní úctou vzdávají hold těm, kteří připravili naši socialistickou přítomnost.
Navždy v hrdinných dějinách našich národů zůstanou zapsáni komunisté, kteří aktivně bojovali proti fašistickým okupantům, příslušníci 1. čs. armádního sboru v SSSR, odbojoví pracovníci, i ti, kteří byli umučeni ve fašistických koncentračních táborech.
Každoročně v májových dnech si připomínáme velké osvobozenecké poslání Rudé armády ve Velké vlastenecké válce a osvobození naší země. Vzpomínáme hrdinných bojovníků-rudoarmejců, kteří položili své životy za naši vlast a naplnili slova přísahy konkrétními skutky.
Cesta k socialismu ani po roce 1945 nebyla jednoduchá a snadná. Bylo nezbytné bojovat proti vnitřní reakci i proti vpádu banderovců na naše území. Příslušníci tehdejšího Sboru národní bezpečnosti se zbraní v ruce bojovali proti banderovcům a plnili obětavě ustanovení vojenské přísahy.
V období po roce 1945 se začínaly tvořit novodobé tradice ozbrojené ochrany naší vlasti proti třídním nepřátelům i agentům imperialistických rozvědek. Do těchto revolučních stránek se významnou měrou zapsali příslušníci SNB, kteří v roce 1946 složili svoji první slavnostní přísahu.
Únorové vítězství pracujícího lidu nad reakcí v roce 1948 otevřelo nejen cestu k budování socialismu v naší zemi, ale také v plné šíři dokumentovalo nerozbornou jednotu pracujících naší země i velkou autoritu Komunistické strany Československa, kterou si získala svým neohroženým bojem za národní a sociální osvobození. V únorových dnech si široké lidové masy znovu uvědomily svou sílu a odpovědnost za budoucnost dalších generací.
Revoluční odkaz slavného Února 1948 žije a je rozvíjen v každodenním životě pracujícího lidu, zejména dnes při realizaci závěrů XV. sjezdu KSČ.
Ve slavných únorových dnech vznikly i Lidové milice jako ozbrojená pěst dělnické třídy. Milicionáři ve své přísaze slibují, že budou bděle střežit naši socialistickou přítomnost a budoucnost.
Únorovým vítězstvím se vytvořily nejen předpoklady pro cestu k socialismu, ale pevným spojenectvím se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi je zabezpečena nedotknutelnost našich hranic. Naši vojáci a pohraničníci zajišťují svou odpovědnou prací mírové budování naší země.
K ochraně hranic jsou vybudovány speciální jednotky, vzniká Pohraniční stráž. Její příslušníci často prokázali svou oddanost socialistické vlasti, neohroženě plnili slova přísahy – proti narušovatelům řekli své jasné NEPROJDOU!
Naši pracující se mohou plně spolehnout na tyto novodobé hrdiny, mohou klidně pracovat, mládež se může učit a žít bohatým a radostným životem.
y
