Zakládací bulla Karla IV. a dnešní stav Karolina: Bullou z roku 1348 založil český král Karel první universitu Českého království. Dnes se snažíme obnovit Karolinum, první stánek vzdělanosti nejen naší, ale celé střední Evropy.
Obnovená Betlémská kaple: Z Karlovy university vyšli první hlasatelé společenských reforem, z nichž mistr Jan Hus dal tomuto kvasu ideový revoluční obsah. Místem jeho kázání byla dnes obnovená Betlémská kaple.
Ukázka z Jenského rukopisu: Vedle slova sloužilo husitskému hnutí i výtvarné umění, aby působilo na ty, kdož neznali písmo nebo českou řeč. Z Prahy se husitské knihy, bohatě ilustrované, rozletěly do celého světa. Jeden z mála zachovaných husitských ilustrovaných rukopisů, nalezený v Jeně, nám při své návštěvě v Praze daroval president NDR Wilhelm Pieck.
Vladislavský sál: Hospodářský úpadek po husitských bouřích způsobil i úpadek kulturní. V době poděbradské se znovu začalo rozvíjet písemnictví a teprve v jagelonské době také stavebnictví. Svědectvím toho je přestavba pražského hradu, kde vznikl Vladislavský sál, dílo Matouše Rejska. Ten je také stavitelem Prašné brány.
Jiří Melantrich z Aventýna a jeho tiskárna: K rozvoji písemnictví i v Čechách podstatně přispěl vynález knihtisku. V Praze byl slavným tiskařem Jiří Melantrich z Aventýna a později jeho zeť Daniel Adam Veleslavína. Dík jejich činnosti neobyčejně rostl počet vydávaných českých knih.
Zlatá ulička na Hradčanech: Posledním panovníkem, který dal Praze lesk světového kulturního střediska, byl císař Rudolf II., který povolával do Prahy i alchymisty a astrology, mezi nimiž byli slavní vědci té doby Tycho de Brahe, Jan Kepler a z Čechů Bavor Rodovský. Sídlo některých alchymistů a astrologů bylo prý v Zlaté uličce pod Hradem, dnes obnovené jako museum.
Bohuslav Balbín: V neradostné situaci po Bílé hoře náš národ dlouho zápasil o svou existenci. Česká vzdělanost a česká kultura byla pronásledována, její představitelé odešli do vyhnanství. Našli se však i neohrožení lidé, kteří se ujali obhajoby českého národa, jeho jazyka a kultury. Prvním takovým zaníceným obhájcem české vzdělanosti byl Bohuslav Balbín, zejména svým dílem „Obrana jazyka českého.“
Černínský palác: Pobělohorská doba znamená velký stavební rozmach, který z velké části určil ráz historických částí města až do dneška. Jako stavitelé však působili většinou cizinci. Nejvýznamnějším českým architektem té doby byl G. M. Kanke, spolutvůrce Černínského paláce na Hradčanech (dnes sídlo ministerstva zahraničních věcí).
Letohrádek Amerika: Nejslavnějším architektem té doby byl Kilián Ignác Dienzenhofer z německé rodiny v Praze zdomácnělé. Postavil kostel sv. Mikuláše a mnoho dalších staveb, mezi nimi i letohrádek Amerika, dnes přeměněný na museum Antonína Dvořáka.
Čítárna Klementina: Koncem 18. století se uvolňuje církevní tlak a vznikají opět světské vědecké ústavy. Z knihoven zrušených klášterů vznikají veřejné knihovny. V Praze byla založena r. 1774 universitní knihovna, jež má dnes na dva miliony svazků.
Obraz sochy Dobrovského před jeho domem na Kampě: V té době se počíná rozvíjet české národní obrození. Z lidu vyrůstají ve všech oborech kulturní práce oddaní vlastenci, kteří se zasloužili o znovuvzkříšení našeho národního života. Josef Dobrovský, jemuž byl postaven pomník před jeho domem na Kampě, položil základ české jazykovědě a slovanskému jazykozpytu.
Tylovo divadlo: Hrabě Nostic vystavěl divadlo, kde se krátce po jeho otevření v roce 1785 hrála také první česká divadelní hra zásluhou nadšeného herce, organisátora a buditele Václava Tháma. Divadlo hraběte Nostice nese dnes jméno Tylovo a je jednou ze scén Národního divadla.
Bertramka: Zároveň neobyčejně rychle roste zájem o hudbu zásluhou českých skladatelů Brixiho, Myslivečka a dalších. Proto byl v Praze přijat nadšeně Wolfgang Amadeus Mozart, který Pražanům z vděčnosti věnoval svou operu Don Juan. Při svém pobytu v Praze bydlel ve vile Bertramce na Smíchově.
Jungmannův pomník: Na počátku 19. století dovršuje se dílo národního obrození ve vědě i v umění. Zakladatelem moderní češtiny a české literární historie se stal Josef Jungmann.
K. J. Erben a Kytice: V nejtěsnějším spojení s lidovou poesií a lidovou písní, jejichž byl horlivým sběratelem, vytvořil Karel Jaromír Erben základy nové české poesie.
B. Němcová (portrét od Hellicha): Stejný význam v české literatuře výpravné má Božena Němcová, autorka nesmrtelné Babičky, která se opírala především o lidové útvary epické.
XOX
XOX
XOX
XOX
XOX
XOX
XOX
XOX
XOX začal národní život svobodněji rozvíjet teprve v šedesátých letech. V té době bylo zakládáno mnoho kulturních spolků a organisací, z nichž nejmasovější se stal Sokol, založený Miroslavem Tyršem. Jeho jménem byl nazván jeden z malostranských paláců, kde je dnes sídlo vysoké školy pro pracovníky v tělovýchově a museum vývoje tělesné výchovy.
Nerudova ulice: V této ulici žil Jan Neruda, jeden z nejpokrokovějších spisovatelů druhé poloviny devatenáctého věku. Ve svém proslulém fejetonu přivítal i rozmach dělnického hnutí.
Povídky malostranské: Z rozsáhlého díla, v němž se Neruda dobral revolučního chápání smyslu českých dějin a společenského vývoje, jsou nejznámější Povídky malostranské, v nichž nám Neruda zachoval živý obraz života na Malé Straně koncem minulého století.
Národní divadlo: Nejvýznamnější kulturní i politickou událostí této doby bylo zbudování Národního divadla, definitivně otevřeného r. 1873. Jím byl uskutečněn sen J. K. Tyla. Jeho stavba dala vyrůst celé umělecké generaci, kterou nazýváme generací Národního divadla. V architektuře byli jejími představiteli J. Zítek, první stavitel divadla a J. Schulz, který stavbu dokončil.
Severní průsmyky Alšova cyklu Vlast z foyeru N. D.: V malířství byl vůdčím zjevem této skupiny, k níž patřili F. Ženíšek, V. Brožík, J. Tulka, V. Hynais a jiní, malíř českého lidu Mikoláš Aleš, autor cyklu Vlast ve foyeru Národního divadla.
J. V. Myslbek: Opera: Mezi sochaři, k nimž patřili zejména B. Schnirch, autor trojspřeží na střeše N. D. a A. Wagner, vynikl Josef Václav Myslbek, sochař světové úrovně. Na obraze vidíme jeho dílo, sochu „Opera“, jež zdobí vchod do Národního divadla.
Národní museum: Stejný význam, jaký pro kulturu mělo a má Národní divadlo, mělo pro rozvoj české vědy vybudování Národního musea, jehož budova je druhým nejvýznamnějším dílem architekta J. Schulze.
Alois Jirásek (od M. Švabinského): Za první světové války se čeští kulturní pracovníci přihlásili k boji našeho lidu za osvobození. Výrazem toho byl dubnový manifest českých spisovatelů, slavnostně vyhlášený v Praze klasikem naší prósy Aloisem Jiráskem, který ve svém díle oslavil nejvýznamnější období našich národních dějin.
Vysílací stan ve Kbelích: Po světové válce se kulturní život Prahy a celého nového státu rozvíjel do nových oblastí otevřených technickým pokrokem. V roce 1923 začal po prvé vysílat český rozhlas, který svůj první útulek našel ve stanu ve Kbelích u Prahy.
Filmové ateliery na Barrandově: V Praze také vznikly jedny z největších evropských filmových atelierů na Barrandově. Plné využití filmu pro zájmy lidu bylo však umožněno teprve znárodněním filmu po květnové revoluci 1945.
Divadlo E. F. Buriana (Vojna): Za předmnichovské republiky se v oposici k měšťácké kultuře také rozvíjela nová kultura spjatá s dělnickou třídou a s komunistickou stranou. V divadelnictví hrál tuto úlohu kolektiv E. F. Buriana, dnes divadlo D 34. Jedno z vynikajících představení tohoto divadla je E. F. Burianova „Vojna“.
Ivan Olbracht: Také nejlepší představitelé naší literatury se ztotožnili s programem a bojem dělnické třídy. Mezi nimi důležité místo zaujímá svým dílem i svou aktivní politickou činností Ivan Olbracht, jeden z prvních redaktorů Rudého práva, překladatel Komunistického manifestu do češtiny, účastník II. kongresu Komunistické internacionály, na němž se setkal osobně s V. I. Leninem.
Obraz Z. Nejedlého: Netušený rozmach kultury nastal po osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Pokrokový vývoj vědy v službách všeho lidu byl zaručen zřízením Akademie věd, jejímž presidentem se stal jeden z největších našich současných vědců, Zdeněk Nejedlý. Kromě obrovského vědeckého díla pracoval neúnavně pro rozvoj československo-sovětského přátelství.
Památník národního písemnictví: Právě tak se pečuje o všestranný rozvoj všech kulturních oborů. I v Praze byla založena nová divadla, nová kina, přednáškové síně, kulturní domy a kluby pracujících. V tomto svém úsilí navazujeme na nejlepší tradice minulosti. K tomu byly v hlavním městě vybudovány četné vědecké ústavy. Mezi nimi důležité místo zaujímá Památník národního písemnictví v bývalém klášteře na Strahově.
Záběr z tiskárny: Praha je i centrem polygrafického průmyslu. Odtud se do celé země i za hranice rozlétají miliony knih a časopisů, jejichž náklady jsou nejvyšší v naší historii.
Pohled na výstavu v Jízdárně: Pochopení pro potřeby kultury projevilo se i v pozornosti, kterou vláda projevila výtvarnému umění. V nově upravených prostorách bývalé Jízdárny pražského hradu konají se kromě jiných výstav každé dva roky přehlídky československého výtvarného umění.
Záběr z televisního studia: Tak jako byla Praha kolébkou českého filmu a později rozhlasu, zahájilo tu v roce 1953 své pokusné televisní vysílání televisní studio. Dnes už je jeho vysílání pravidelné a novým způsobem obohacuje kulturní život nejen v Praze, ale i v širokém okruhu v českých krajích.
Pražské jaro: Významné místo zaujímá Praha i jako pořadatel velkých mezinárodních kulturních událostí, jako jsou na příklad Pražská hudební jara, která jsou každoroční přehlídkou hudebních umělců celého světa.
Jan Slavíček: Praha hrdinná: Praha je spojena v naší kultuře se vším, co v naší minulosti bylo největšího. Úsilím všeho lidu roste k opravdové slávě mírové a šťastné práce celé země.
y
