Deklarace práv národů Ruska spolu s dekrety o míru a půdě mohutně zapůsobily i na utlačované národy Rakousko-Uherska.
Ruští a rakouští vojáci v přátelské besedě na frontě začátkem roku 1918: Vlivem Velké říjnové socialistické revoluce docházelo na ruské frontě k stále častějšímu sbratření vojáků.
Generální stávka pražského dělnictva dne 22. ledna 1918: Zprávy o vítězné socialistické revoluci se rozlétly prudce po celém světě. Heslo „sebeurčení národů“, vyhlášené Velkou říjnovou socialistickou revolucí, stalo se mocnou vzpruhou v boji našeho lidu za státní samostatnost... Generální stávka pražského dělnictva byla jednou z mnohých stávek v posledním roce války. Byla částí mohutné revoluční vlny českého a slovenského lidu, který se přímým vlivem Velké říjnové socialistické revoluce pozvedl, aby bojoval za mír, sebeurčení národů a samostatný socialistický stát.
Vzpoura rakouských námořníků v Boce Kotorské. Část posádky torpedovky 81 T, s osnovatelem vzpoury na této lodi, českým námořníkem Františkem Kouckým: Velká říjnová socialistická revoluce podlomila i poslední oporu Rakousko-Uherska – armádu. Dne 1. února 1918 vypuklo v Boce Kotorské povstání rakouských námořníků. Vzpoury se zúčastnilo 6 000 námořníků, zejména Čechů a Slovinců, s více než 40 válečných lodí. Čtyři z vůdců povstání v čele s Františkem Rašem byli popraveni.
Jeden z dramatických okamžiků vzpoury v Boce Kotorské: Vzbouření námořníci shromáždění na zadní palubě křižníku „Sv. Jiří“.
Vzbouření námořníci jsou po potlačení vzpoury v Boce Kotorské odváděni pod stráží do vězení.
Poprava tří vůdců Rumburské vzpoury – Nohy, Vodičky a Kováře: Řada vzpour a povstání vojáků a námořníků, zanícených myšlenkami Velké říjnové socialistické revoluce, touha po míru a svobodě, vnesená do jejich řad zajatci, kteří se vrátili z Ruska, snahy po konečném zúčtování s kapitalistickým režimem po vzoru ruských pracujících, způsobily další rozklad habsburské monarchie. Dne 21. května 1918 došlo ke vzpouře náhradního praporu 7. střeleckého pluku v Rumburku, doplňovaného muži, kteří se vrátili z ruského zajetí. Vzbouřenci, většinou Češi z Plzeňska, byli po tvrdém boji obklíčeni a zajati. Deset účastníků vzpoury v čele s dělníkem Františkem Nohou bylo popraveno.
Poslední okamžiky dalších sedmi účastníků rumburské vzpoury: Poprava se konala u Nového Boru v severních Čechách.
1. máj 1918 v Praze: 1. máj 1918 byl mohutnou bojovou demonstrací dělnické třídy proti imperialismu, hladu a válce. Dělnictvo se rozhodně dožadovalo nejen státní samostatnosti, ale i uskutečnění svých sociálních požadavků.
„Průkopník svobody, ústřední orgán Československé komunistické strany na Rusi“: V květnu roku 1918 došlo v Moskvě k ustavujícímu sjezdu Československé komunistické strany na Rusi.
Vězení v Irkutsku sloužilo reakčnímu vedení čsl. legií k umlčování revolučních živlů v jejich řadách: Mezi československými legionáři, příslušníky dělnické třídy rostla nespokojenost s kontrarevolučními činy jejich reakčního vedení. Uvědomělí jednotlivci opouštěli legie a připojovali se k Rudé armádě.
Trestanecký vůz, ve kterém byli převáženi z Irkutska do Vladivostoku revoluční živly čsl. legií: Zatýkáním a tvrdým trestáním revoltujících z řad mužstva chtělo reakční velení čsl. legií umlčet jakýkoliv vliv Velké říjnové socialistické revoluce.
Mapka míst, kde se vytvářely a bojovaly čs. oddíly Rudé armády v Rusku: Za vítězství Velké říjnové socialistické revoluce bojovalo v řadách Rudé armády více než 10 000 Čechů a Slováků. Bojovali a umírali za socialistické Rusko s vědomím, že bez vítězství dělnické třídy v Rusku nemůže dojít k národnímu a socialistickému osvobození naší vlasti.
Posádka sovětského obrněného vlaku, tvořeného rudoarmějci z větší části české a slovenské národnosti: Vlak úspěšně zasahoval do bojů na Ukrajině na jaře 1918.
V březnu 1919 byla založena Třetí komunistická internacionála. Jí začala nová kapitola v dějinách mezinárodního dělnického hnutí. V souvislosti s tím byl vydán manifest k dělnictvu celého světa, který byl také otištěn v ústředním orgánu Československé komunistické strany na Rusi, „Průkopníku svobody“.
Štáb brigády legendárního hrdiny občanské války, Čapajeva: Na všech frontách občanské války bojovali čs. rudoarmějci v řadách Rudé armády. Byli také v divisi slavného Čapajeva.
Smíšený čínsko-srbský rudoarmějský oddíl, který bojoval na carycinské frontě.
Antonín Zápotocký mezi čs. rudoarmějci při své návštěvě Sovětského Ruska v roce 1920: Za svého krátkého pobytu v sovětském Rusku setkal se Antonín Zápotocký také s českými a slovenskými revolučními dělníky, kteří po boku statečné Rudé armády v boji proti interventům bránili první socialistický stát na světě.
Historická zástava čs. rudoarmějců: Téměř na všech frontách občanské války v Sovětském Rusku bojovali čeští a slovenští rudoarmějci v řadách Rudé armády. Byli v divisích slavného Čapajeva, v jízdě Buděnného, u dělostřelců i v posádkách pancéřových vlaků. Bojovali proti Angličanům v Baku, proti Kolčakovi, Wrangelovi, Denikinovi i proti panskému Polsku v roce 1920. Byli u sibiřských partyzánů a všude bojovali v přesvědčení, že bojujíce za sověty v Rusku, bojují i za socialistické Československo.
Jaroslav Hašek, autor „Dobrého vojáka Švejka“, politický komisař V. sibiřské rudé armády, se svým rukopisem o záznamu nově přihlášených rudoarmějců: Jaroslav Hašek byl jednou z nejvýznačnějších postav mezi českými a slovenskými rudoarmějci. Ačkoliv jako Čech, který působil v řadách Rudé armády a dosáhl v ní tak vysokých politických funkcí, byl přece jenom jedním z těch tisíců Čechů a Slováků, kteří na sovětské straně bojovali proti nepřátelům prvního socialistického státu. Do boje všechny vedla Ruská komunistická strana /bolševiků/, jejímiž členy mnozí z nich byli, a Československá komunistická strana na Rusi.
Manifestace slovenského dělnictva v Lipt. Sv. Mikuláši dne 1. máje 1918: Důkazem bezprostředního vlivu Velké říjnové socialistické revoluce byla nejen vzpoura slovenských vojáků v Kragujevci v červnu 1918, z nichž 44 bylo rakouskou soldateskou popraveno, ale i mohutná manifestace slovenského pracujícího lidu na 1. máje 1918 v Lipt. Sv. Mikuláši, kde slovenská dělnická třída žádala československou socialistickou republiku.
Mohutný revoluční nástup československého lidu vyvrcholil 14. října 1918, kdy došlo ke generální stávce a na mnoha místech na mohutných táborech lidu a manifestacích byla nadšeně a slavnostně vyhlašována republika. Byla vyhlášena také v Praze přes ostré pohrůžky rakouské soldatesky.
Generální stávka kladenského pracujícího lidu dne 14. října 1918 za mír a socialistickou republiku: Generální stávky, demonstrací a manifestací se zúčastnilo 14. října 1918 mnoho set tisíc pracujícího lidu v českých zemích.
Mapka stávek, demonstrací a manifestací 14. října 1918: Čtrnáctý říjen 1918 byl dnem velkého lidového pozdvižení, generální stávky a obrovských demonstrací. Svou mohutností přispěl k tomu, že o 14 dnů později Rakousko-Uhersko kapitulovalo. Pracující lid nebojoval jen za svržení cizí nadvlády. Velké manifestace 14. října 1918 ukázaly, že bojoval také za lepší a spravedlivější společenský řád, za vytvoření socialistické republiky. Mocný vliv vítězné Říjnové socialistické revoluce byl rozhodujícím činitelem při osvobození českého a slovenského národa. Bez Říjnové revoluce nebylo by svobodného Československa!
První strana úředního spisu ministerstva vnitra, kterým se ruší Národní výbory: Dělnická třída si přála, aby republika byla republikou patřící skutečně lidu, republikou socialistickou. Zradou pravicových sociálně demokratických vůdců byla však moc přenechána buržoasii, která již v prosinci 1918 zrušila Národní výbory, revoluční vymoženost pracujícího lidu.
Revoluční rozmach v letech 1919–20, podnícený vítězstvím Velké říjnové revoluce, vedl dělnickou třídu v některých státech Evropy a také na Slovensku k vytvoření sovětů v městech a na vesnicích. Po ustavení Maďarské sovětské republiky byly organisovány slovenské sověty v městech a na vesnicích. Dne 16. června 1919 byla v Prešově vyhlášena Slovenská republika rad. Po třech týdnech svého trvání byla západními imperialisty za účinné pomoci čsl. buržoasie poražena.
Při mohutných demonstracích proti drahotě nosili dělníci v průvodech šibenice na postrach válečným zbohatlíkům. Upevňování panství buržoasie v Československu bylo spojeno s rostoucím vykořisťováním pracujícího lidu. V roce 1919 demonstroval pražský lid proti kapitalistickým keťasům, válečným zbohatlíkům a lichvářům. Těmto vykořisťovatelům hrozilo dělnictvo šibenicemi.
Protidrahotní demonstrace v Kladně 1919: Nespokojenost a rozhořčení lidu proti zrádné politice Tusarovy vlády rostla v celé zemi. Sliby dané dělnictvu zůstávaly na papíře. Dělníci zle žehrali na své zástupce ve vládě a v parlamentě a bouřili se. V květnu 1919 došlo nejen v Praze, ale i v jiných průmyslových střediscích k mohutným demonstracím.
Bohumír Šmeral, Antonín Zápotocký a Josef Haken, představitelé marxistické levice v Čechách: Založení Třetí komunistické internacionály v březnu 1919, nespokojenost a rozhořčení pracujícího lidu proti zrádné politice sociálně demokratických vůdců byli i pro československé revoluční dělnictvo signálem, aby si vzalo za program zásady, snahy a cíle, jež vedly ruské bolševiky k vítězství. Uvědomělí revoluční dělníci se ve své zdrcující většině postavili za zásady marxistické levice, vedené Bohumírem Šmeralem, Antonínem Zápotockým a Josefem Hakenem, kteří se hlásili k programu ruských komunistů.
„Sociální demokrat“, ústřední orgán marxistické levice, a legitimace hlavního organisátora dělnických rad, Antonína Zápotockého: „Sociální demokrat“, list marxistické levice, stal se spolu s jinými revolučními listy předním bojovníkem za práva pracujícího lidu proti kapitalistickému vykořisťování. Zároveň odhaloval zradu pravicového vedení sociální demokracie. Marxistická levice zakládala podle vzoru Sovětského Ruska dělnické rady, které byly ztělesněním vůle pracujícího lidu vybojovat z Československa socialistickou republiku.
V roce 1920 vyšel po prvé významný spis V. I. Lenina „Stát a revoluce“, který sloužil jako ostrá zbraň v boji s pravicovými vůdci sociální demokracie a vychovával náš pracující lid v idejích vědeckého učení marxismu-leninismu. Kniha Bohumíra Šmerala „Pravda o sovětském Rusku“, vydaná v roce 1920, učila náš pracující lid poznávat zemi vítězné socialistické revoluce.
Třináctý sjezd čsl. sociální demokracie v září 1920: Marxistická levice se hlásila k velikým myšlenkám Marxe a Lenina, šířila pravdu o Velké říjnové socialistické revoluci, o Sovětském Rusku a o jeho předních bojovnících. Byla základem Komunistické strany Československa. XIII. sjezd čsl. sociální demokracie, který se konal ve dnech 25.–28. září 1920, ukázal, že většina členů odsuzuje zrádnou činnost pravicových vůdců a že stojí na straně marxistické levice.
Demonstrace kladenských pracujících proti úřednické vládě Černého na podzim roku 1920: Kladenští pracující spolu s ostatním dělnickým proletariátem a pracujícím lidem v mohutných bouřlivých demonstracích důrazně protestovali proti hanebné zrádné úloze pravicových vůdců sociální demokracie, kteří umožnili buržoasii nastolit reakční úřednickou vládu rakouského byrokrata Černého k potlačení revolučního nástupu pracujících.
Boj o Lidový dům /z filmu „Anna proletářka“/: Boj o Lidový dům znamenal počátek generální stávky v prosinci 1920.
Lidový dům v Praze, v Hybernské ulici – dnes Museum V. I. Lenina: Úřednická vláda Černého zahájila v prosinci 1920 za účinné pomoci tehdejšího presidenta T. G. Masaryka a pravicových vůdců sociální demokracie generální útok proti dělnické třídě. Lidový dům v Praze, sídlo marxistické levice, byl násilím obsazen policií.
Situační mapka generální stávky a revolučních bojů v prosinci 1920: Dne 9. prosince 1920 policie násilně obsadila Lidový dům v Praze v Hybernské ulici a předala jej pravicovým sociálně demokratickým vůdcům. Na protest proti brutálnímu postupu četnictva a policie vyhlásilo dělnictvo v celé republice generální stávku. Generální stávky se zúčastnilo přes jeden milion dělníků. V Praze, Mostě, na Oslavansku, Hodonínsku, na Slovensku a na mnoha jiných místech došlo ke krvavým srážkám s policií a četnictvem. Střelbou policie a četnictva bylo 15 osob zabito a mnoho desítek zraněno. Více než 3000 funkcionářů marxistické levice bylo zatčeno a uvězněno. Spojeným silám buržoasie a pravicových sociálně demokratických vůdců se sice podařilo dělnickou třídu v generální stávce porazit, nikoliv však zlomit.
Mohutná májová demonstrace v roce 1921 na Kladně: Porážka a persekuce dělnickou třídu zocelila. Většina socialistického dělnictva si po zkušenostech z prosincové stávky uvědomila, že k vítězství nad buržoasií je nutný rozchod s pravicovou sociální demokracií, že je nutno vytvořit stranu nového typu podle vzoru ruských bolševiků. V revolučním Kladně právě tak jako na celém území Československa demonstrovaly prvního máje 1921 statisíce revolučních dělníků a vesnických proletářů svou neochvějnou vůli a odhodlání k rozhodnému a vítěznému boji s buržoasií.
Ustavující sjezd KSČ se konal 14.–16. května 1921 v Národním domě v Praze Karlíně. „Rudé právo“ z 18. května 1921, které přineslo politický referát Bohumíra Šmerala z ustavujícího sjezdu „Jsme komunisty!“: Komunistická strana Československa si při svém zrodu vzala za program veliké ideje V. I. Lenina a revoluční zásady ruských bolševiků, aby podle jejich zářného příkladu vytvořila bojovnou proletářskou armádu, připravenou k nastávajícím těžkým zápasům nejen za životní zájmy dělnické třídy a všeho pracujícího lidu Československa, ale i za novou, skutečně lidovou a vpravdě demokratickou československou republiku. Pracující lid Československa poznal komunistickou stranu jako strůjce velkých revolučních přeměn, jako moudrého vůdce, který buduje nový, lidově demokratický stát. V komunistické straně vidí záruku své síly a nepřemožitelnosti.
y
