Čs. východní armáda vstupuje na území ČSR u Dukly: Sovětské velení, jež původně zamýšlelo osvobodit Slovensko obchvatem z jihu, změnilo ihned po propuknutí Slovenského národního povstání své plány a rozhodlo se pomoci slovenskému lidu čelným útokem přes Karpaty. Dne 8. září nastoupila 38. armáda k obtížnému útoku proti opevněnému karpatskému pásu a přes obrovské ztráty si probíjela cestu k Dukelskému průsmyku. Po boku sovětských vojsk statečně bojoval 1. československý armádní sbor. Po nesmírně těžkých bojích dobyla sovětská a československá vojska dne 6. října 1944 Dukelský průsmyk a stanula na půdě Československé republiky.
Zničený most u Prešova za partyzánských bojů: Mezitím pokračovaly tuhé partyzánské boje v týlu okupantů. Partyzáni ze svých základen v slovenských a českých horách podnikali odvážné přepady, ničili komunikace, vyhazovali do povětří strategicky důležité mosty a jiné objekty. Zasazovali nacistickým vojskům citelné rány, a tak oslabovali jejich obranyschopnost. Partyzánské oddíly významným způsobem podporovaly vítězný postup Sovětské armády a přispěly k rychlému osvobození naší vlasti.
Osvobození ČSR – graf: Mocnými údery se probíjela Sovětská armáda v prvních měsících roku 1945 do středu Evropy a dobíjela nacisty na půdě Německa a Československa. Několika proudy postupovala Slovenskem a v dubnu pronikla i na Moravu. Dne 26. dubna osvobodila Brno a 30. dubna Ostravu. Vzápětí zavlála sovětská vlajka nad hlavním městem nacistického Německa – nad Berlínem. Avšak v Čechách, ve Slezsku a v Rakousku stála ještě silná fašistická vojska v počtu 900 000 mužů, dobře vyzbrojená těžkými zbraněmi. České země se měly stát poslední nacistickou pevností.
Barikáda za pražského povstání 1945: Avšak český lid zabránil tomuto záměru fašistů. Počátkem května povstal v týlu nepřítele a znemožnil mu přeskupit síly. V mnoha městech a osadách se ujaly moci revoluční národní výbory a rozpoutaly povstání. Dne 5. května povstala i Praha. S nedokonalou výzbrojí a často s holýma rukama se vrhali čeští vlastenci proti ozbrojeným nacistům, zmocnili se skladišť zbraní, ovládli rozhlas, nejdůležitější pražské mosty, nádraží a další strategické body. Po celé Praze vyrostly barikády, bránící hitlerovcům v průchodu městem. Avšak nacisté se nemínili vzdát Prahy a nasadili proti pražským povstalcům mohutné tankové jednotky.
Sovětský tank v Prašné bráně: Volání Prahy o pomoc urychlilo postup sovětských vojsk. Sovětské velení dalo příkaz obrněným jednotkám 1. ukrajinského frontu, jež právě ukončily vítěznou bitvu o Berlín, aby vyrazily na pomoc obležené Praze. Tankové jednotky generálů Rybalka a Leljušenka rozdrtily nacistickou obranu a 8. května se probily Krušnými horami. Ve čtyři hodiny ráno dne 9. května 1945 uvítali obránci Prahy první sovětské tanky na hranicích těžce zkoušeného města. Záchranou Prahy vyvrcholil hrdinný boj Sovětské armády za osvobození Československa. Druhá světová válka skončila, před svobodným českým a slovenským lidem se otevírala nová, skvělá epocha národních dějin.
Zničená hala Škodovky v Plzni: Válka zasadila zemi nesmírné rány. Více než 360 000 našich lidí padlo v boji a v nacistických věznicích, země byla vydrancována a zpustošena. Americké letectvo ještě v posledních dnech války, kdy již bylo o vítězství rozhodnuto, zničilo plzeňskou Škodovku a několik dalších důležitých továren. Avšak osvobozený československý lid se s elánem pustil do obnovy své vlasti. Revoluční národní výbory řídily rekonstrukci a během krátké doby se podařilo odstranit nejtěžší válečné škody.
Manifestační vyhlášení znárodňovacího dekretu v říjnu 1945: Osvobození Československa Sovětskou armádou zajistilo našemu lidu národní svobodu a vytvořilo příznivé podmínky i pro vybudování lidově demokratického státu. Pracující lid si tentokrát již nenechal vyrvat moc z rukou jako kdysi v roce 1918. Dělnická třída vedená Komunistickou stranou Československa se stala rozhodující silou ve státě, jež určovala pevný směr dalšímu politickému vývoji. Košický vládní program tyto základní směrnice formuloval. Vyjádřil pevné odhodlání všeho našeho lidu zabránit obnovení vlády kapitalismu a vytvořit podmínky pro nastolení nového společenského řádu – socialismu. Prvním předpokladem této cesty bylo znárodnění klíčového průmyslu. Za nadšeného souhlasu všeho pracujícího lidu byl 28. října 1945 slavnostně vyhlášen dekret o znárodnění velkého průmyslu, dolů, bank a pojišťoven.
Kolesové rypadlo na povrchovém dole; znak dvouletky: Znárodnění nesmírně posílilo základy lidově demokratického zřízení a umožnilo rychle obnovit válkou zničené národní hospodářství. Československá vláda, v jejímž čele stála po vítězných volbách r. 1946 Komunistická strana, vytyčila velkorysý plán obnovy a přestavby našeho hospodářství. Dne 1. ledna 1947 byla slavnostně zahájena dvouletka – dvouletý hospodářský plán, jehož cílem bylo zvýšit průmyslovou výrobu o 10 procent nad předválečnou úroveň a podstatně zlepšit životní podmínky všeho lidu.
Podíl výrobních sektorů na národním důchodu 1948; podíl znárodněných podniků: V Československu byla již roku 1945 znárodněna podstatná část průmyslu. Všechny doly a hutě, banky a pojišťovny, téměř 62 % průmyslových podniků přešlo do národního vlastnictví. Znárodněný sektor hospodářství zahrnoval téměř 3 000 nejdůležitějších závodů s více než ¾ milionem zaměstnanců. Přesto v rukou soukromých podnikatelů zůstávalo ještě plných 30 % podniků. Kapitalismus nebyl u nás zlikvidován beze zbytku, buržoazie si dosud udržela silné pozice nejen ve výrobě, ale i ve vládě.
Karikatura z r. 1947: Úspěchy znárodněného hospodářství vyvolávaly obavy zbytků buržoazie, zvláště když se ukázalo, že revoluce se nezastaví u částečného znárodnění. KSČ vyhlásila na jaře 1947 nový zemědělský program, navrhující rozdělit všechny velkostatky nad 50 hektarů a řadu dalších demokratických opatření směřujících k tomu, aby byla dovršena národní a demokratická revoluce. Reakce soustředěná ve vedení stran národně socialistické, lidové a slovenské tzv. demokratické strany, všemi silami se pokoušela zabránit plnění dvouletého plánu a dalšímu rozvíjení revoluce. Využila hospodářských obtíží, jež způsobilo především katastrofální sucho v létě 1947, a zahájila pomlouvačnou kampaň. Avšak i tentokrát nám pomohl Sovětský svaz. Dodal nám 600 000 tun obilí a pomohl tak odstranit nebezpečí hladu.
Generální stávka v ČKD-Sokolovo 24. 2. 1948: Útoky reakce se ke konci roku 1947 dále stupňovaly. Na Slovensku reakce vyvolala na podzim otevřenou politickou krizi, avšak rozhodný postup Komunistické strany Slovenska a dělnictva útok odrazil. V únoru 1948 se reakce domnívala, že pro ni dozrála situace. Dne 20. února 1948 podali ministři pravicových stran demisi a reakce se pokusila kontrarevolučním pučem zvrátit další revoluční vývoj Československa. Avšak pracující lid jí dal rozhodnou odpověď. Mohutnými demonstracemi vyjádřil své odhodlání uhájit revoluční vymoženosti. Na sjezdu závodních rad v Praze 22. února se důrazně vyslovil pro další znárodnění větších podniků a 24. února vyhlásil jednohodinovou varovnou generální stávku.
Únor 1948 – milice; Klement Gottwald na Staroměstském náměstí: Ve všech velkých závodech se tvořila ozbrojená lidová milice, jež chránila své podniky. Ve všech obcích a městech se ujímaly vlády akční výbory Národní fronty, které odstranily stoupence reakce z vedoucích míst a zabránily jim v kontrarevolučním puči. Po bok dělnictvu se postavila převážná část drobných a středních rolníků, kteří se na sjezdu rolnických komisí rozhodně vyslovili pro další revoluční cestu naší republiky. KSČ vedená předsedou vlády Klementem Gottwaldem se opřela o pracující masy a svým nekompromisním postojem vyvedla Československou republiku z nebezpečí. Únorovým vítězstvím roku 1948 byl definitivně rozhodnut boj mezi dělnickou třídou a reakční buržoazií, naše země nastoupila cestu k plné výstavbě socialismu.
Poměr socialistického a soukromého sektoru před a po Únoru 1948: Nezbytným předpokladem úspěšné výstavby socialismu bylo znárodnění dalších průmyslových podniků. Všechny velké závody přešly po Únoru do socialistického vlastnictví, takže koncem roku 1948 zbývala jen 3 % drobných výrobních podniků v soukromém sektoru. Během roku 1949 klesl tento počet na 2 % a v následujících letech byl soukromý průmysl prakticky likvidován. Velkoobchod, který byl před Únorem pevnou oporou reakce, přešel do roku 1949 do socialistického vlastnictví beze zbytku.
Podíl půdy před revizí 1. pozemkové reformy a po revizi: Důslednou revizí pozemkové reformy byly rozděleny velkostatky nad 50 hektarů a velkostatkářská půda v celé zemi omezena na pouhý zlomek někdejšího stavu. Silně byla omezena církevní pozemková držba, tzv. spekulantská a jiná půda. Obrozená vláda Národní fronty, vedená KSČ, odevzdala do rukou drobných a středních rolníků statisíce hektarů hodnotné zemědělské půdy.
Klement Gottwald presidentem: K nejvýznamnějším politickým událostem po Únoru 1948 patřilo přijetí nové „Ústavy 9. května“, která shrnovala a zajišťovala všechny revoluční vymoženosti vydobyté od května 1945. Dne 14. června 1948 jednomyslně zvolilo národní shromáždění prvního dělnického presidenta Klementa Gottwalda a do čela vlády nastoupil Antonín Zápotocký.
Růst výroby 1945–1948 (grafy): Likvidace zbytků kapitalismu umožnila rychlý rozmach našeho národního hospodářství. Dvouletý plán byl splněn a na konci roku 1948 převýšila průmyslová výroba úroveň z nejlepšího roku předmnichovské republiky o 8,5 %. V jednotlivých oborech výroby bylo dosaženo ještě pronikavějších úspěchů. Uhlí se vytěžilo o 7 milionů tun více než roku 1937, železa o 100 000 tun více, traktorů se vyrobilo o 8 400 a automobilů o 6 200 více než v roce 1937. Celkový národní důchod vzrostl v letech 1946–1948 ze 145 miliard na 180 miliard Kčs.
Roztříštěná zemědělská výroba a zcelené lány JZD – graf: Zemědělská výroba však začala zaostávat za průmyslem. Obrovská roztříštěnost pozemkové držby brzdila další rozvoj zemědělství, bránila prosazování mechanizace a modernizace, a tím zvyšování výnosů půdy. Jediným trvalým řešením byl přechod k socialistické velkovýrobě na základě dobrovolného združstevňování a zcelování půdy do větších celků, na nichž se mohla plně rozvinout moderní velkovýroba. Proto 23. února 1949 přijalo Národní shromáždění zákon o vytváření jednotných zemědělských družstev.
Růst počtu JZD 1949–52: Mnozí zemědělci zpočátku přijímali myšlenku združstevnění s jistou nedůvěrou. Avšak komunistům, funkcionářům národních výborů a dalším agitátorům se podařilo přesvědčit stále větší počet zemědělců o výhodách družstevní velkovýroby a na našem venkově se počala rodit první JZD. Roku 1950 jich bylo 3 760 a do konce roku 1952 již 7 819. V následujících letech družstev přibývalo ještě rychleji. Naše vesnice se vydala na cestu k socialistické velkovýrobě.
Hlavní stavby první pětiletky: V roce 1949 zahájil náš pracující lid nové veliké dílo. Po skončení dvouletky přikročil k plnění prvního pětiletého plánu, jehož úkolem bylo přebudovat průmysl a vytvořit základní hospodářské podmínky pro vybudování socialismu. Pracující lid se pustil především do výstavby těžkého průmyslu, který je základním odvětvím národního hospodářství. Počaly vyrůstat obrovské hutní závody, cementárny, byly otevřeny nové doly a modernizovány starší podniky, zrodil se velkorysý projekt na využití síly Váhu a Vltavy a na vybudování celé soustavy přehrad a hydroelektráren.
NHKG v Kunčicích: Ocelovým srdcem našeho těžkého průmyslu se stala obrovská Nová huť Klementa Gottwalda v Kunčicích.
Úkoly 1. pětiletky a růst národního důchodu – grafy: První pětiletý plán stanovil obrovské úkoly. Předpokládal, že se do roku 1963 zvýší celková průmyslová výroba o 57 % proti roku 1948. Těžký průmysl měl zvýšit výrobu dokonce o 70 % a lehký o 61 %. Avšak ani s tímto úkolem se naši pracující nespokojili. Zvýšeným úsilím, socialistickým soutěžením a plným rozvinutím svých schopností a důmyslu překonali původní plán a roku 1953 překročila celková průmyslová výroba o 93 % úroveň z roku 1948, těžké strojírenství dosáhlo místo plánovaných 170 % téměř 230 %, původní plán předstihl také lehký a potravinářský průmysl. Díky tomu vzrostl celkový národní důchod o 55 % proti roku 1948.
Sídliště v Litvínově; elektrický vlak; Oravská přehrada: K nejmohutnějším stavbám první pětiletky patří Oravská přehrada, vynikající dílo našich techniků a dělníků. Byla též zahájena elektrifikace železničních tratí, která podstatně zmodernizuje a zrychlí naši dopravu. Vyrostla řada moderních sídlišť – jedním z nejkrásnějších je Litvínov.
Rozvoj školství – graf: Nezbytnou podmínkou dalšího rozvoje výroby a kulturního života byla pronikavá reorganizace školství. Z buržoazní republiky jsme zdědili dosti zanedbané školství, a zejména odborné a vysoké školy již zdaleka nevyhovovaly. Proto se vláda zaměřila na rozšíření sítě všeobecně vzdělávacích škol a především na přestavbu odborného školství. Do roku 1956–7 se podstatně zvýšil počet studujících na odborných školách a přesáhl 200 000 žáků. Proti roku 1937 se počet studentů na vysokých školách téměř ztrojnásobil a dosáhl roku 1959–60 téměř 60 000. Tak si naše společnost zajišťovala dostatek vysoce kvalifikovaných odborníků pro dovršení výstavby socialismu.
Scéna z opery Svätopluk E. Suchoně; mim L. Fialka: Hospodářské úspěchy umožnily všestranný rozkvět kultury. Literatura, film, rozhlas a televize, divadlo a výtvarné umění se zapojily do výstavby socialismu. Zvláště počet návštěvníků divadel se mnohonásobně zvětšil proti předválečnému stavu, umění přestalo být výsadou zámožné smetánky. Čeští a slovenští dramatikové vytvořili krásná umělecká díla, vzniklo mnoho nových divadelních souborů.
Osvěta – výtvarnický kroužek závodního klubu v Příbrami; pojízdná knihovna: Významný podíl na dovršování kulturní revoluce mají osvětové instituce. Více než 10 600 osvětových klubů všestranně pečuje o kulturní výchovu pracujících, na 14 500 lidových a přes 10 000 závodních knihoven zprostředkuje půjčování literatury statisícům čtenářů. Do odlehlých obcí pravidelně zajíždějí pojízdné knihovny. Pracující dnes mají skvělé možnosti aktivně se podílet na vytváření kulturního bohatství. Pod vedením zkušených umělců rozvíjejí své dramatické či výtvarné schopnosti a záliby v uměleckých kroužcích při závodních klubech; roku 1960 přesáhl počet souborů lidové umělecké tvořivosti 11 000. Kulturní život se plně rozvíjí nejen ve velkých městech, ale i tam, kde dříve kultura živořila.
I. celostátní spartakiáda: Skvělou přehlídkou a demonstrací výsledků prvních let socialistické výstavby a rozkvětu národní kultury se stala první celostátní spartakiáda v červenci roku 1955.
XI. sjezd KSČ – Antonín Novotný; pohled do Sjezdového paláce: Ve dnech 18.–21. června 1958 zasedal v Praze XI. sjezd KSČ, který vytyčil hlavní úkoly při dovršování socialistické výstavby. První tajemník ÚV KSČ a president republiky Antonín Novotný shrnul úkoly do pěti hlavních bodů: dosáhnout vítězství socialistické družstevní velkovýroby na vesnici, odstranit poslední zbytky vykořisťovatelských tříd, dále rozvíjet výrobní síly na základě nejvyšší techniky, všestranně zdokonalovat socialistickou demokracii a prohloubit morálněpolitickou jednotu lidu dovršením kulturní revoluce.
Rozvoj průmyslové a zemědělské výroby – graf: Roku 1960 vstoupilo Československo do nové etapy svého vývoje. Náš pracující lid dovršil výstavbu socialismu. Vnějším výrazem této dalekosáhlé přeměny bylo přejmenování Československa na Československou socialistickou republiku a kodifikace nové společenské soustavy v socialistické ústavě. Rozvoj průmyslové výroby postupoval takovým tempem, že do roku 1960 několikanásobně převýšil stav z roku 1945. Potvrdila se správnost základní linie vývoje národního hospodářství, stanovené komunistickou stranou. Navždy bylo odstraněno nebezpečí hospodářských krizí a nezaměstnanosti. Československá republika, která se pevně začlenila do socialistického světového tábora, začala rychle dostihovat průmyslově nejvyspělejší kapitalistické velmoci. Za průmyslovou výrobou zatím ještě poněkud zaostává naše zemědělství, ale i tam se krok za krokem prosazuje socialistická velkovýroba a celková produkce vzrůstá.
Vzestup životní úrovně – grafy: Úspěchy národního hospodářství a spravedlivé rozdělování národního důchodu se odrazily v pronikavém vzestupu životní úrovně pracujícího lidu. Podstatně vzrostly reálné mzdy zaměstnanců všech kategorií a proti roku 1953 se zvýšily téměř o 40 %. Nejmarkantněji se vzestup životní úrovně a všestranné péče o člověka projevil v pronikavém poklesu kojenecké úmrtnosti. Československo tak stanulo v tomto směru na jednom z nejpřednějších míst na světě.
Vzestup životní úrovně – spotřeba zboží – graf: Téměř každá domácnost má dnes rozhlasový přijímač, na deset rodin připadly v roce 1959 televizor, pračky a vysavače se staly samozřejmou pomůckou pracující ženy. Ani vlastnictví automobilu není dnes výsadou hrstky privilegovaných jako dříve. Neklamné svědectví rostoucí životní úrovně podávají údaje o spotřebě základních potravin na jednoho obyvatele.
II. celostátní spartakiáda: Druhá celostátní spartakiáda v létě roku 1960 demonstrovala před celým světem morálně politickou jednotu, socialistickou uvědomělost a fyzickou zdatnost našeho lidu a byla mohutnou přehlídkou radosti a krásy.
Velké stavby po r. 1960: Roku 1960 dovršil náš pracující lid výstavbu materiální základny socialismu a československá vláda vytyčila další dlouhodobý program rozvoje národního hospodářství, podle něhož budou během příštích dvaceti let vybudovány základny přechodu k vyššímu stadiu socialismu – ke komunismu. Po celé republice vznikají nové továrny, hutě, elektrárny, za pomoci Sovětského svazu byl vybudován ropovod Družba a zahájeny práce na výstavbě jaderné elektrárny. Hlavní důraz klade další výstavba na modernizaci, automatizaci a chemizaci výroby, na zavádění nových forem práce, jež odstraní lidskou dřinu.
Sídliště Havířov: Péče o pracující lid se dále prohlubuje. Všude vyrůstají nová moderní sídliště, zdokonaluje se lékařská péče, rozvíjí se kulturní život.
Pro šťastný život dětí: Vytvářejí se všechny předpoklady pro uskutečnění zářného hesla vytyčeného Komunistickou stranou Československa, „aby i v Československu již dnešní pokolení žilo v komunismu!“
y
