Policie rozhání dělnickou demonstraci: Vývoj průmyslové výroby měl za následek v mnoha kapitalistických státech hospodářské a politické otřesy, které na jedné straně vedly k zrevolucionování dělnické třídy a na druhé straně jako právě v Německu vedly k fašistické diktatuře, kterou chtěla německá buržoasie upevnit kapitalistický režim.
Hitler a Hindenburg: Politickou a ideovou oporou fašismu v Německu se stala nacistická strana, která v roce 1929 vyhlásila svůj program. Dne 30. ledna 1933 v jednu hodinu odpoledne oznámil německý rozhlas, že říšský president von Hindenburg jmenoval Adolfa Hitlera říšským kancléřem.
Mapa: Světovládné úmysly Německa: Německo se mělo stát podle Hitlerova názoru zachráncem lidstva před „bolševickým morem“ a pro tento úkol potřebovalo především rovnoprávnost se západními velmocemi. Touhy nacistů nebyly zaměřeny jen na Evropu, ale skutečně na celý svět... „...utvoříme nové Německo v Brazílii. Argentina a Bolívie může být snadno sjednocena nacionálně-socialistickou propagandou...“
Pochodující armáda: Bezprostředním cílem německé expanze bylo hledat nová území především ve Východní Evropě „...především v Rusku a v těch okrajových státech, jež jsou mu podřízeny...“ A z toho vyplýval postoj západních velmocí k Německu, i když se některé zásahy Německa obracely proti nim samotným.
Karikatura: Hitlerovým nástupem začalo Německo rychle šplhat po žebříčku imperialistických států. Dolarová i librová závlaha je postavila na nohy. Cílem politiky západních velmocí bylo nové rozdělení světa a využít rostoucího fašismu v Německu jako hráze proti pronikání bolševismu na západ.
Mussolini a Hitler: Dobře to promysleli západní politikové. Německo v těžkém boji porazí Sovětský svaz a přitom se samo vyčerpá a zeslabí, takže panství nad světem připadne známému souhvězdí USA, Velké Británie a Francie. Proto západní mocnosti braly mlčky na vědomí Hitlerovy agresivní činy, neprotestovaly proti okupaci Sárska ani proti obsazení Porýní a pochvalovaly si zřízení osy Berlín–Řím, poněvadž tím se podle jejich názoru jen upevnila úderná pěst kapitalistického tábora. Na obraze Hitler a Mussolini se svými štáby pro uzavření útočných soustav.
Gottwaldova baterie ve španělské občanské válce: Německo nebylo jediným fašistickým státem. Fašistická diktatura vznikla v Itálii a v Japonsku: ve Španělsku se jí lid bránil v občanské válce, jíž se Německo a Itálie zúčastnily jako vojenští interventi. Na našem obrázku je výjev z bojů o Madrid – Gottwaldova baterie našich dobrovolníků, která byla součástí mezinárodních protifašistických brigád na pomoc španělské republice.
Rudé právo a nástěnný plakát: Věc španělského lidu se stala záležitostí všeho pokrokového lidstva. Komunistická strana Československa organizovala pod heslem „U Madridu se bojuje o Prahu“ aktivní podporu španělského lidu. Tři tisíce československých dobrovolníků se účastnilo v mezinárodní brigádě protifašistického boje.
Diagram poklesu průmyslové výroby v ČSR: Hospodářská krize postihla i Československo. Průmysl značně ovládaný zahraničním kapitálem byl vážně postižen ztrátou trhů v zahraničí i zúžením vnitřního trhu. Objem průmyslové výroby v roce 1933 klesl na 60,2 % ve srovnání s rokem 1929.
Graf stávek: Krize měla i strašné následky pro pracující. Počet nezaměstnaných se například v roce 1933 pohyboval kolem 900 000 a včetně polozaměstnaných a rodinných příslušníků dosáhl několika milionů. O nic lepší nebylo postavení pracujících rolníků. Exekutoři byli jejich denními hosty, v roce 1936 bylo provedeno na venkově 218 910 exekucí. Náš obrázek ukazuje zajímavý graf. První čára dole znázorňuje počet stávkujících v letech 1930–1935, prostřední počet stávek a nejvyšší, počet stávkami promeškaných dnů.
Zastavené časopisy: I u nás začala hospodářská krize přecházet v politickou. Buržoasie ve své zaslepenosti hledala východisko v přechodu k fašistické dikatuře. V Hitlerově programu, ve fašismu a zradě viděla svou záchranu. Byla omezena pravomoc parlamentu, rozpuštěny masové organizace proletariátu jako Svaz přátel SSSR, ústředí Rudých odborů, zastavovány časopisy a podniknuta další podobná opatření.
Kordón četníků v Mostu a výplatní listina: Po roce 1935 dochází k soustřeďování reakčních sil. Kramářova národní demokracie, Stříbrného fašistická strana a další fašistické skupiny vytvořily Národní sjednocení, jemuž do vínku dal Svaz čs. průmyslu mnohamilionové částky. Dr. Hodáč, tajemník této strany, vyjádřil jednou na Hrádečku tajné tužby svých stoupenců: „...také u nás se budou kutálet hlavy komunistů u popravčích špalků jako v Německu.“ Salvy četníků v Mostu byly jedním z projevů této politiky. A pro srovnání, výplatní sáček dělníka.
Zpráva delegace KSČ: V průběhu hospodářské krize došlo v Československu k zostření národnostních rozporů. Buržoazní řešení této krize postihlo zvlášť silně pracující potlačovaných národů u nás. Jejich nespokojenosti využila buržoazie těchto národů ve svém konkurenčním zápasu s českou buržoazií. Nástup fašismu v Německu posílil především německou buržoazii v ČSR a našel v jejich řadách příhodnou půdu pro činnost páté kolony. Na obrázku zpráva parlamentní delegace KSČ o protistátní činnosti henleinovců.
Demonstrace: Rozpory nebyly jen mezi buržoazií a pracujícími. Byly i mezi kapitalisty samotnými a projevily se i v zostření vztahů mezi českou a slovenskou buržoazií, které vyvrcholilo v požadavku samostatného slovenského státu. I část pracujících na Slovensku byla na čas stržena pro tento požadavek. Vidíme jednu z demonstrací.
Beran a Syrový: Zahraniční politika Hitlerova měla v jednotlivých zemích působit tak, aby nepřítel Německa byl rozvrácen zevnitř, „...aby byl přinucen zničit se vlastníma rukama“. A tuto úlohu katova pacholka sehrála česká a slovenská buržoasie. Beran a generál Syrový, které vidíme, patřili mezi ně.
Hradní křídlo buržoasie: Reakčnost předchozích buržoasních skupin byla očividná. Jak si však počínalo demokratické křídlo buržoasie, představované Hradem a representované T. G. Masarykem a Benešem? Tato skupina spolu s vládně socialistickými vůdci na oko hovořila o demokracii a ve skutečnosti ponechávala fašistům volnou ruku, potlačovala komunistické a protifašistické bojovníky.
Plakát a demonstrace: Jedinou silou, která vedla boj pracujícího lidu proti bídě, za chléb, práci, půdu a národní svobodu, byla Komunistická strana Československa. Organizovala řadu demonstrací, politických a hospodářských stávek. Bouřili se i zemědělští dělníci a malorolníci.
Jiří Dimitrov: Formování fašistických sil nezůstalo zásluhou politiky KSČ bez ohlasu. V roce 1935 se sešel VII. kongres Komunistické internacionály a zhodnotil zkušenosti dosavadního boje dělnické třídy proti fašismu a válce. Sedmý sjezd KSČ rozpracoval tyto zkušenosti a aplikoval je na podmínky v Československé republice.
Plakát „Všemu pražskému lidu“: Heslo obrany republiky mělo vytvořit kolem jednoty dělnické třídy širokou lidovou frontu na obranu proti fašismu, do níž by byli zapojeni všichni, kdo měli zájem na zachování míru.
Německý a maďarský plakát: Boj byl veden za spolupráce i německých pracujících. Strana prosazovala všemi silami oprávněné požadavky Slováků a německého pracujícího lidu. Žádala pro ně chléb, práci, půdu a rovná práva, ale zároveň rozhodný zákrok proti fašistům. Na obrázku německý a maďarský plakát, obracející se k německým a maďarským pracujícím.
Hitler před vídeňskou radnicí: Říká se, že s jídlem roste apetit. Přesně tak tomu bylo s Hitlerem. Uchvacoval území, získával zbrojní materiál a připravoval se na svůj Drang nach Osten. Na jaře 1938 se německé intriky, demagogie a násilí soustředily na Rakousko. Netrvalo dlouho a Hitler stál před vídeňskou radnicí, jak vidíme na obrázku. Západní velmoci sice formálně protestovaly, ale za necelý měsíc uznala Chamberlainova vláda anšlus Rakouska. Potom bylo na řadě Československo!
Mapa: Hitler na poradě nacistických předáků prohlásil již roku 1932, že je nutno počítat s likvidací ČSR. Českomoravská pánev měla být kolonizována německými sedláky a Češi přestěhováni buď na Sibiř nebo do Volyňské oblasti. V roce 1937 byl vypracován plán vojenského přepadení republiky – „Fall grün“.
Manifestace na Kladně: Situace nebyla však tak zoufalá, jak se na první pohled zdálo. Bylo potřeba jen jedno – nebát se a bojovat. Nedají nás, jestliže my sami se nedáme! Svorní republiku uchráníme! Pod tímto heslem se sešli pracující na Kladně.
Rudé právo: Jedinou velmocí, která se postavila po bok Československa, byl Sovětský svaz. Proto KSČ bojovala proti štvanicím a pomluvám proti SSSR. Hovořila o úspěších socialistické výstavby a přitom ukazovala, že jedině spojenectví se Sovětským svazem je spolehlivou obranou nezávislosti ČSR.
Mobilizace a pevnost: Pravdivost tvrzení se zakrátko potvrdila. Dne 22. května 1938 stáhl Hitler k našim hranicím vojska a očekával, že česká buržoasie vydá republiku bez jediného výstřelu. Přepočítal se. Blesková mobilizace překvapila svět.
Runcimann a jeho pracovna: Po květnové mobilizaci změnila buržoazie taktiku. Na scéně se objevil britský lord Runcimann, který měl prozkoumat situaci v ČSR. V jeho memorandu našla buržoazie rafinované odůvodnění pro svou ochranu Henleina i pro své kapitulantské úmysly. Na obrázku lord Runcimann a jeho pracovna s nákresem území, které měla republika dát Hitlerovi.
Anglická a francouzská demarše: Dne 20. září 1938 se dostavili ve dvě hodiny ráno k dr. Benešovi vyslanci Velké Británie a Francie a předložili ultimatum, v němž se požadovalo okamžité odevzdání pohraničních oblastí Německu a rovněž se zdůrazňovalo, že „spojí-li se Češi s Rusy, válka může nabýt rázu křížového tažení proti bolševikům...“ Vláda přijala tyto požadavky.
Zpráva Smutného: Beneš byl kryt před rozhořčením lidu. Vždyť byl probuzen uprostřed noci a ustoupil jen pod nátlakem! Že ultimatum bylo objednáno, to se lid dověděl mnohem později. A připomeňme si ještě, že 20. září 1938 ráno oznámil sovětský zástupce ve Společnosti národů, že SSSR je rozhodnut přijít Československé republice na pomoc.
Demonstrace v Praze: „Nevydejte Sudety, zavolejte Sověty!“ – generální stávkou odpověděl lid. Dne 23. září 1938 demonstrovalo 250 000 lidí před parlamentem. Vláda Hodžova byla sesazena. „Dejte nám zbraně, dali jsme si na ně!“ a nové vládě nezbylo nic než mobilizovat dvacet ročníků.
Mobilizace: Mobilizace nebyla vyhlášena s úmyslem bránit republiku. Vláda sledovala dva cíle – chtěl mít raději masy mužů v kasárnách, pod tuhou vojenskou kázní, než se vydávat v nebezpečí, že lid povstane a svrhne i vládu Syrového. Druhým důvodem byla snaha oklamat náš lid zdáním, že vláda se skutečně chystá k obraně republiky.
Hitler a Syrový: Vláda ústy agrárníka Berana říkala, že bolševismus je zkáza a Hitler záchrana. Sám Masaryk již dříve prohlásil, že i ve fašismu je něco demokratického. A jeho spolubojovník Syrový složil později na Pražském hradě poklonu Hitlerovi.
Mapa po Mnichovu: Potom došlo k národní tragedii. Dne 30. září 1938 přijala pražská vláda příkaz Hitlera, Daladiera, Mussoliniho a Chamberlaina a odevzdala část území Německu a polským i maďarským fašistům. ČSR ztratila 4 700 obcí s 800 000 domy, území s rozlohou 41 596 km2.
Vyhláška o rozpuštění KSČ: Ani po Mnichovu neustala komunistická strana ve svém úsilí. Znovu bojovala za vytvoření jednoty národa. Dne 21. října 1938 byla její činnost zastavena, její tisk zakázán a 27. prosince téhož roku úředně rozpuštěna.
Tiso u Hitlera. Vyvracení hraničního kamene: Dne 15. března 1939 dovršila buržoasie svou zradu národa a republiky, když vydala zbytek státu do rukou Hitlera a souhlasila s ustavením protektorátu. Dne 14. března se vytvořil loutkový slovenský stát. Začalo druhé temno v dějinách našeho lidu.
Německá vyhláška. Von Neurath na pražském hradě: Mnichovská kapitulace ukázala zrádnost a zbabělost buržoasie. V Československu bylo mohutné lidové hnutí a přece nedosáhlo úspěchu. Jak je to možné? Vůdcové vládních socialistických stran stáli v službách buržoasie. V masách se vytvářela jednotná lidová fronta, která však nebyla podložena společným postupem vedení stran.
Partyzáni: Mnichovská kapitulace potvrdila všemu pracujícímu lidu, že jedinou politickou stranou, která čestně, poctivě bojovala a hájila zájmy lidu, byla KSČ. Její boj v podzemí, její účast v národně osvobozovacím boji, v partyzánské válce, její oběti jsou skutečností navždy nesmazatelnou.
Hutě: Český a slovenský lid se z historie Mnichova poučil. Buduje svou republiku bez pánů, bez buržoasie. Západní velmoci se nepoučily.
Tanky v západním Německu: Uplynula hezká řádka let. Události v Západním Německu vzbuzují obavu. Agresivní militaristické síly proměnily západní Německo zase ve válečnou hrozbu. V Západním Německu se zbrojí, za americké dolary se budují raketové základny. Německá armáda se vyzbrojuje zbraněmi hromadného ničení. Ano, i tenkrát to tak začínalo.
Boj za mír: V dnešní době nevyvstává před námi hrozba opakování Mnichova, kdy Německo zabralo území ČSR. Vždyť naše lidově demokratická republika je součástí tábora socialismu a bratrské země v čele se Sovětským svazem nikdy nezradily. V dnešní době je nebezpečí dalšího požáru světové války. Válce je možno zabránit. Jde však o to, aby si každý z nás tuto skutečnost uvědomil, aby budovatelskou prací posílil obranyschopnost naší vlasti a pomáhal k vytvoření stále lepšího a šťastnějšího života. Světové pásmo míru představuje jednu miliardu pět set milionů lidí, tj. 59% všeho obyvatelstva. Mírové síly vzrostly i v nejvyspělejších kapitalistických zemích. I v samotném Západním Německu!
Makovského sousoší na výstavě v Bruselu: Každá naše práce, každý náš úspěch v budování socialismu je naším významným přínosem k tomu, aby se zabránilo světovému požáru, přínosem k upevnění světového míru.
y
