Policejní spisy o bouřích tkalců: Dělnické bouře nezaměstnaných textiláků znamenaly mnoho pro vzestup třídního uvědomění a solidarity dělnictva samého. K prvnímu aktivnímu a semknutému vystoupení továrního dělnictva došlo u nás roku 1844 za stávkových nepokojů tiskařů bavlněných látek v pražských i venkovských kartounkách.
Protirakouský leták „Vzhůru Český národe“: Život našeho dělnictva v šedesátých létech je velmi neutěšený. Masy českého proletariátu si čím dál tím více uvědomují své zoufalé hospodářské postavení a začínají znovu bojovat za své třídní zájmy. Proti živelnému bouřlivému hnutí let čtyřicátých, které směřovalo zejména ke zničení strojů, je známkou dělnického hnutí v šedesátých letech větší uvědomělost a organizovanost.
Protokol o táboru lidu na Ještědu: Významnou událostí v dělnickém hnutí byl veliký projev českého a německého dělnictva 7. srpna 1870, kdy dělníci obou národností manifestovali na hoře Ještědu. Na velkém shromáždění se mluvilo o dohodě obou národností, o zlepšení hmotného a kulturního života dělnictva a o významu a účelu dělnických spolků. Rakouská vláda zastrašena revolučním hnutím, zahájila zostřenou perzekuci proti sociálním demokratům jakožto rozvratníkům ohrožujícím přímo základy společenského řádu.
Pohrůžka dělníků Dormitzerovy továrny v Praze: Vládnoucí režim se každým dnem znovu přesvědčoval, že dělnické hnutí roste a že nabývá pro utlačovatele nebezpečných rozměrů. Ani četnými zákazy dělnických schůzí, ani hrozbami a potlačováním se nepodařilo zastavit vývoj. Přesto, že dělnictvo těžce pociťovalo pěst, kterou mu ukázali „pánové“, neustoupilo a odhodlaně bojovalo za své požadavky. Rukou psaný leták vylepovali dělníci na zdi Dormitzerovy továrny v Praze.
Soudní protokol s účastníky krvavé stávky ve Svárově: Důsledkem vzrůstajícího třídního uvědomění dělnictva byly stále častější stávky. Nejvýznamnější z nich byla veliká stávka dělnictva ve Svárově r. 1870, k níž se připojilo i dělnictvo okolních závodů. Při této velké stávce, které se účastnilo na 2 000 dělníků a při níž se dělnictvo dožadovalo zlepšení pracovních a mzdových podmínek, došlo ke krveprolití, při němž bylo několik lidí zabito a těžce raněno a mnoho osob pozatýkáno. Svárovské události měly značný vliv na další rozvoj českého dělnického hnutí.
Fotografie továrny ve Svárově: Textilní továrna firmy Liebigovy ve Svárově u Tanvaldu, kde vypukla 31. března 1870 jedna z největších stávek.
Dokument upozorňující, že dělníci nosí odznaky se znakem I. internacionály: Mezinárodní dělnické sdružení, založené Marxem a Engelsem v r. 1864, které vešlo do historie pod názvem I. internacionála, mělo velkou autoritu v dělnických masách různých zemí zásluhou velké podpory, kterou organizace Internacionály poskytovaly stávkovému hnutí. I. internacionála byla první masovou organizací dělnické třídy, zahrnovala všechny země západní Evropy a USA a měla ve svých řadách desetitisíce členů.
Protokol ustavujícího sjezdu Československé sociální demokracie v Břevnově u Prahy: V letech sedmdesátých došlo za účasti českých soudruhů k několika pokusům ustaviti celorakouskou stranu sociálně demokratickou. Čeští dělníci se rozhodli ustavit svou vlastní politickou stranu na sjezdu v r. 1878. Sjezd byl významným mezníkem ve vývoji českého dělnického hnutí, protože vytvořil již skutečnou dělnickou stranu, která se stala jádrem dalšího vývoje našeho dělnického hnutí.
Fotografie hostince „U kaštanu“: V historické budově „U kaštanu“ v Břevnově se konal 7. dubna 1878 sjezd, na němž byla ustavena organizace strany a přijat první program. Jedním z předních organizátorů sjezdu byl Ladislav Zápotocký a J. B. Pecka, první průkopníci socialismu v českých zemích.
Diagram počtu dělnictva: S rozvojem průmyslu v českých zemích souvisí rychlý růst dělnické třídy. Již v roce 1869 bylo v českých zemích z celkového množství 7 671 170 obyvatel 3 267 068 dělníků, tj. 42,6 % všeho obyvatelstva.
Leták „Dělníci vzhůru“: České dělnické hnutí bylo naplněno mnoha stávkami, jimiž se dělnictvo snažilo dosáhnout zlepšení svého postavení. Leták, který je namířen především proti buržoazním politikům, mobilizuje dělnickou třídu a ostatní pracující proti vykořisťování a utlačování.
Fotografie J. Hybeše, J. B. Pecky a L. Zápotockého: Na obrázku jsou průkopníci dělnického hnutí a socialismu J. Hybeš, J. B. Pecka, L. Zápotocký, kterým patří veliká historická zásluha i za to, že českým dělníkům bylo po prvé v tomto období umožněno seznámit se v češtině s Marxovými a Engelsovými myšlenkami vědeckého socialismu.
Pohlednice s bojovými hesly: V r. 1894 při omladinářské demonstraci u hrobu Karla Havlíčka Borovského v Praze na Olšanech byly rozdávány pohlednice s nápisem: „Proletáři všech zemí, spojte se!“, „Hus válčil slovem, Žižka palcátem, my prachem a olovem“, které ukazují, že dělnická třída byla již tehdy nejen prodchnuta myšlenkou proletářského internacionalismu, ale že se také hrdě hlásila k revolučním, pokrokovým a bojovým tradicím husitským.
Provolání k dělníkům Kladenska: Koncem 19. století se dělnické hnutí úspěšně rozvíjelo a jeho vliv neustále vzrůstal. Vyvrcholením byla oslava 1. máje 1890 jako mezinárodního svátku bojové solidarity dělníků celého světa. V ten den byla zastavena práce ve všech továrnách a dělníci vyšli do ulic s rudými prapory, aby buržoazii a celému starému světu zvěstovali, že se blíží jeho poslední hodina.
Fotografie shromáždění na 1. máje 1890: Nejmohutnější byly u nás oslavy v Praze na Střeleckém ostrově a v Brně v Pisárkách. Na shromážděních demonstrovalo dělnictvo svou sílu, mohutnost svého protestu, ukázalo na bídu a utrpení a dožadovalo se osmihodinové doby pracovní.
Fotografie Májových listů: K velkému svátku pracujících, 1. máji, byly vydávány Májové listy, které propagovaly revoluční myšlenky a vyzbrojovaly tak dělnickou třídu v bojích za její práva a zlepšení životní úrovně.
Provolání „Lidé pracující“ k 1. máji 1890: První máj 1890 byl nejen nejvýznamnější událostí v dějinách dělnického hnutí, nýbrž i nejvýznamnější událostí v tehdejším politickém životě Evropy. Dělnické hnutí vedené Bedřichem Engelsem prokázalo pařížským kongresem II. internacionály v r. 1889 a jeho usnesením o 1. máji velikou konkrétní pomoc dělnickému hnutí v jednotlivých zemích.
Spolkový prapor hornického spolku z r. 1895: Fotografie návrhu na spolkový prapor hornického spolku „Prokop“ v Moravské Ostravě s bojovým heslem „Proletáři všech zemí, spojte se!“.
Leták s požadavky stávkujících horníků: Perzekuce a nesnesitelná situace horníků vedla k neustálým bojům a stávkám. Horníci se domáhají spravedlivých požadavků, protestují proti násilí a zvůli majitelů dolů a uhlobaronů.
Leták „Vzhůru do boje“: Devadesátá léta stála ve znamení rozmachu hospodářských bojů, které byly úzce spojeny s politickým bojem dělnické třídy. V čele stávkového hnutí stáli jako důležitá složka horníci, kteří nastupovali do velkých bojů zejména na Ostravsku a Nýřansku. Hornické stávky a celé jejich hnutí vyvrcholily v jedné z nejslavnějších stávek této doby, ve všeobecné stávce v r. 1890, které se zúčastnilo téměř 70 tisíc horníků.
Fotografie generálních stávek v r. 1900: Vyznačení stávek na mapě ukazuje na rozsah stávkového hnutí, zejména v průmyslových oblastech českých zemí. Dělnická třída se v nich domáhala zejména osmihodinové pracovní doby. Růst stávkového hnutí je dokladem toho, že splnění svých požadavků mohou dosáhnout dělníci jen tehdy, budou-li jednotně a organizovaně vystupovat proti kapitalistům.
Rezoluce, kterou brněnské dělnictvo na veřejné schůzi zdraví revoluční vystoupení ruského lidu v r. 1905: Revoluční rok 1905 v Rusku na sebe obrátil pozornost celého světa a měl velikou odezvu i v našich zemích. Ze zpráv, které k nám docházely, uvědomovalo si dělnictvo velikost okamžiku, vidělo, že dělnictvo v Rusku je hlavním činitelem v revolučním boji a že si klade veliké úkoly, které vedou nejen k odstranění cara, ale k odstranění vykořisťování vůbec.
Rezoluce klatovského dělnictva z roku 1905: Ohlas první revoluce v Rusku byl veliký. Dělnictvo se hned chopilo boje, továrny zastavily provoz a dělníci táhli s rudými prapory a za zpěvu revolučních písní městy na tábory lidu. Strach z revoluce a zprávy z Ruska působily na buržoazii děsivě; povolala do průmyslových měst vojsko. Všeobecné hlasovací právo, které musela vláda uzákonit, bylo sice značným úspěchem, ale zdaleka neodpovídalo revolučnímu vzepětí a síle, kterou představovala dělnická třída v r. 1905.
Leták vyzývající ke sbírce na založení prvního dělnického časopisu: Bída, hlad, choroby a vystěhovalectví byly jediným údělem slovenského proletariátu. V druhé polovině 19. století se však počíná probouzet a organizovat též dělnické hnutí na Slovensku. S pomocí české dělnické třídy je založen prvý slovenský dělnický časopis.
Úvodní číslo prvého slovenského dělnického časopisu Nová doba: V polovině devadesátých let se dohodli čeští a slovenští sociálně demokratičtí soudruzi na plánu založit jako agitační prostředek slovenský časopis a rozšířit slovenskou organizační síť i mimo hlavní město. Tak na mezinárodní svátek prvního máje 1897 vyšel v Pešti první slovenský socialistický měsíčník Nová doba a 15. května téhož roku druhý měsíčník Zora; první byl označen jako orgán slovenského dělnictva, druhý jako národohospodářský časopis. Oba časopisy měly v duchu proletářského internacionalismu hájit hospodářské, sociální, politické i kulturní zájmy slovenského lidu.
Fotografie slovenských průkopníků socialismu: Na obrázku jsou zachyceni slovenští průkopníci socialismu Gustav Švéni, který byl vedoucím funkcionářem slovenského dělnického hnutí v Budapešti, František Tupý, český kotlářský dělník, vydavatel dělnických časopisů Nová doba a Zora, a Štefan Martinček, jeden z nejaktivnějších funkcionářů v letech 1898–1902 a později čelný funkcionář dělnického hnutí v USA.
Fotografie demonstrantů: Ohlas první ruské revoluce široce zapůsobil na boj dělnického hnutí. Na vyobrazení je zachycena jedna z velikých demonstrací, které probíhaly v Praze, Brně a jiných městech země. V čele všech akcí byla vždy dělnická třída, zatím co pravicoví vůdcové sociální demokracie stále otevřeněji její zájmy zrazovali.
Graf stávkového hnutí: Dělnické hnutí v tomto období, jak ukazuje graf stávkového hnutí v českých zemích a v celém Předlitavsku, rychle vzrůstalo. Dokladem rostoucí síly dělnické třídy byla výměna některých ministrů, jakož i krize Tiszovy vlády v Uhrách, která padla.
Revoluční báseň k 1. máji v r. 1906: Ruská revoluce od svého počátku mobilizovala masy pracujících v našich zemích. Aktivita pracujících za trvající solidarity českého a rakouského dělnictva neochabla ani v r. 1906, což se projevilo i na oslavách 1. máje. Odhodlaný boj dělnické třídy za demokratické požadavky získával čím dále tím více podporu nejširších vrstev pracujících.
Výzva k pracujícímu lidu, uveřejněná v „Záři“: Revoluční hnutí se stalo masovým hnutím našeho lidu, jež bylo vedeno nejpokrokovější společenskou silou – dělnickou třídou. Revoluční hnutí pracujících a ohlas ruské buržoazně demokratické revoluce ukázaly, že se Rakousko-Uhersko octlo v těžké politické krizi a že na pořad dne přišla otázka jeho existence. V řadách dělnického hnutí i přes vliv pravicových vůdců se v revolučním boji vytváří levicové revoluční jádro.
Protokol s Antonínem Zápotockým v r. 1911: V prvních řadách boje za práva pracujících stál od prvého počátku své činnosti Antonín Zápotocký, který byl mluvčím dělnické třídy a neúnavným bojovníkem za sociální požadavky pracujících. V houževnaté a obětavé práci pro dělnickou třídu a pracující lid vyrostl Antonín Zápotocký ve významného dělnického vůdce a organizátora, věrného bojovníka revolučního socialistického hnutí.
Mapa hlavních imperialistických bloků v první světové válce: První světová imperialistická válka byla vyvolána obrovskými rozpory mezi dvěma skupinami imperialistických států, rozpory, které vznikly následkem nerovnoměrného vývoje kapitalistických zemí. Rozmach třídního a národního uvědomění dělnické třídy, který se projevoval ve stávkových bojích před rokem 1914, pomohl uspíšit vznik imperialistické války. Z obou stran – Dohody i Trojspolku – to byla válka za znovurozdělení světa, lupičská a nespravedlivá.
Fotografie fronty na chléb: Veškerou tíhu války a zvýšeného třídního i národnostního útlaku nesla na svých bedrech především dělnická třída a ostatní vrstvy pracujícího lidu. Hladové demonstrace propukaly především v průmyslových a okrajových částech Čech, neboť zbídačování a ožebračování pracujících mas se rychle stupňovalo.
Fotografie dětí ve frontě na polévku: Se zvýšeným vykořisťováním dělnické třídy stoupala i drahota a nepatrné mzdy nekryly ani nejnuznější živobytí. V dělnických rodinách byl hlad a bída, děti umíraly podvýživou a tuberkulózou. Dlouhé hodiny stály ve frontách, aby dostaly alespoň talíř řídké polévky.
Plakát vyzývající lid, aby byl připraven ukončit krveprolévání a nedostatek: Zostřená perzekuce, hlad a bída prohlubovaly neudržitelnost situace, a tím demonstrace a stávky pracujícího lidu v českých zemích dostávaly postupně politický charakter a protiválečný ráz.
Fotografie Lenina při jeho projevu k lidu: Vítězství Velké říjnové socialistické revoluce probudilo a uvedlo v mocný revoluční pohyb i dělnické masy v našich zemích. V. I. Lenin na II. všeruském sjezdu v r. 1917 řekl: „Z imperialistické války a z imperialistického míru vyprostila první stovku miliónů lidí na světě první bolševická revoluce, vyprostí z takových válek a takového míru celé lidstvo.“ Velká říjnová socialistická revoluce se stala mohutným nástupem dělnické třídy a ostatního pracujícího lidu v našich zemích k národnímu a sociálnímu osvobození. Bezprostřední důsledek Říjnové socialistické revoluce byl 14. říjen a získání národní a státní samostatnosti 28. října 1918.
y
