Himálajské velehory: Indie byla na severu isolována od ostatní Asie pohořím Himálajem. Jihozápad a jihovýchod chránilo moře. Přístup do země otvíralo jen několik průsmyků na severozápadě, kterými také přicházeli dobyvatelé (Alexandr Makedonský, bílí Hunové, Afghánci, muslimští dobyvatelé). Okupanti se však v mase indického obyvatelstva po staletích soužití asimilovali. Od počátku 18. století se usadili v zemi trvale Angličané, kteří využili rozporů mezi jednotlivými částmi země a třídami a vládli zde až do současné doby. Indie se osamostatnila po druhé světové válce. Na obrázku je hora Kanchajanga, druhá nejvyšší hora světa.
Odtok vody a kanalisace v Mohendžodáru: Podobné středisko civilisace, jaké nalézáme v poříčí Eufratu a Tigridu, bylo i v Indii v poříčí řek Indu a Gangy. Hmotné pozůstatky v poříčí Indu svědčí o tom, že se kultura staré Indie může měřit s předními kulturami Mesopotamie, Egypta a jiných zemí svým stářím i významem. Vykopávky v Mohendžodáru svědčí o vysoké materiální kultuře městských lázní, dláždění, kanalisace. Kanál byl vyzděn cihlami. Obyvatelé Indie oné doby užívali při stavbách oblouků. Způsob klenutí můžeme pozorovat na levém obrázku. Stavby domů jsou provedeny z pálených cihel.
Bráhma, Višnu, Šiva: Lidská společnost byla v Indii rozvrstvena ve čtyři kasty: v kastu bráhmanů (mudrců a kněží), kastu bojovníků, drobných výrobců (řemeslníků, rolníků aj.) a kastu nízkých, nečistých zaměstnání. Toto dělení bylo součástí učení bráhmanů. Příslušnost k té neb oné kastě závisela na cnostném nebo hříšném životě duše v předcházejícím životě. Příslušníci nízkých kast se octli ve svém postavení právem, vlastní vinou, špatným životem a mohou se proti tomuto postavení bouřit pouze tím, že budou žít cnostněji a statečně snášet potíže života. V dalším životě se stanou za odměnu příslušníky vyšších kast. Podle víry Indů i zvířata mohou být lidé, kteří se mnoho provinili v předcházejícím životě. Tedy i zvířata byla roztříděna ve „vyšší“ a „nižší“ kasty. Touto náboženskou ideologií zdůvodňovali kněží prostým věřícím nespravedlnost společenského řádu, a tak kněží pomáhali vládnoucí třídě udržet se u moci. Uprostřed na obrázku je zobrazen bůh Bráhma, stvořitel vesmíru a nejvyšší božstvo. Na levé straně obrázku je bůh Višnu. Drží v ruce řadu předmětů, které symbolisují jeho činnost. Napravo je Šiva, zosobnění skutečnosti, že příroda občas odumírá, aby se opět probudila k novému rozkvětu. Byly činěny pokusy sloučit tyto tři bohy v božskou trojici Trimúrti. Vidíme, že křesťanské náboženské představy mají své historické obdoby. (Indická „trojice“ vznikla vlivem křesťanství!)
Buddha: Zakladatel světového náboženství buddhistického se jmenoval vlastním jménem Gautama, církevním jménem Buddha, tj. Osvícený. Byl současníkem filosofa Konfucia v Číně a Solona v Řecku. Zemřel asi v roce 483 př. n. l. Buddha učil, že lidé mají žít tak, aby se jejich duše nemusela vracet na tento svět do procesu převtělování. Člověk má mít soucit se vším, co je živé, naučit se odříkání, aby zachovával rovnováhu mezi rozkošnictvím a sebetrýzněním. Bojoval proti bráhmanům a kastám, avšak jeho učení se stalo také oporou vládnoucích tříd. Na obrázku vidíme typický obraz Buddhy. Buddha je pohřížen do rozjímání.
Edikt krále Ašóky: Tvůrcem sjednocené Indie ve starověku byl panovník Čandragupta, který bojoval s Alexandrem Makedonským. Jeho vnuk Ašóka náleží k největším indickým panovníkům (korunován byl v roce 269 př. n. l.). Stal se šiřitelem Buddhova učení. Na různých místech říše dal tesat nápisy vybízející lidi ke snášenlivosti a k poslušnosti. Buddhismus byl jeho zásluhou rozšířen do Číny i jinam. Na obrázku vidíme jeden z jeho ediktů, vytesaný do skály na hoře Girnáru. Nápis čteme od levé strany k pravé. Zachovalo se celkem více než 40 nápisů od tohoto panovníka.
Sloupová chodba v indickém chrámě: Nejstarší zachované chrámy v Indii jsou původu buddhistického. Bráhmanské chrámy jsou většinou o něco mladší. Indické chrámy jsou často tesány do skály (až několik pater nad sebou). Nejproslulejší jsou chrámy na ostrově Elefantě (záliv Bombájský) a v Elloře (Hajdarábád). Ellora je podzemní bludiště chrámů, které byly budovány všemi náboženskými vyznáními, což svědčí o nebývalé náboženské snášenlivosti. Několik kilometrů je poseto chrámy a příbytky kněží. Vše je spojeno chodbami, sloupovími a mosty. Nejkrásnější partií je skalní chrám, který vidíme na našem obrázku. Sloupová chodba je dlouhá takřka 210 m a je 9 m široká. Sloupy jsou přeplněny skulpturami, které zobrazují bohy a mythické výjevy.
Indický sloup a buddhistický chrám: Nalevo vidíme indický sloup z Ellory. Indické sloupy nesou mohutná klenutí, proto jsou velmi masivní, při zemi čtyřhranné, ve výši oblé. Vnitřek chrámu, vyzdobený fantastickými výtvory, působí přeplněností tvarů a ozdob, masivností a velikostí velmi mocně na city věřících. Napravo vidíme typický buddhistický chrám.
Indický jazyk a písmo: Indický jazyk náleží do okruhu jazyků indoevropských. Tato příbuznost je průkazná ze staroindických literárních památek, tzv. véd. Příklady: véda = vědění; váta = vítr; agni = oheň; viš = ves; rádž = rex, král; náma = jméno atd. Indové psali sanskrtským písmem, jehož ukázku vidíme na obrázku. Bylo od počátku hláskové, tedy mnohem jednodušší než písmo asyrsko-babylónské, egyptské nebo čínské.
Kolébka čínské vzdělanosti: Čína byla isolována od ostatního světa vodstvem Tichého oceánu, nepřístupnými pouštěmi, pohořími a návršími. Kolébka vzdělanosti byla v poříčí řek Chuang-che a Jang-c’-ťiang. Podnebí bylo teplé, ochlazované blízkostí moře. Příroda zde nebyla charakterisována extrémy mrazů a slunečního žáru, ale byla vždy přiměřená. Prostorová isolace a zvláštnosti mírného podnebí měly vliv na povahové rysy Číňanů, i když tento vliv nebyl určující.
Konfucius: Konfucius žil asi 500 let př. n. l. (byl tedy současníkem Buddhovým a Solonovým). Podle Konfucia má být člověk laskavý k rodině a oddaný ke státu. Konfucianismus byl státním náboženstvím, protože zdůvodňoval oddanost poddaných panovníkovi. Od 3. stol. př. n. l. pronikal do Číny buddhismus, který se později stal náboženstvím lidu. Konfuciova učení se přidržovali jen příslušníci vyšších stavů.
Čínský chrám: Čínské stavitelství sloužilo převážně praktickým účelům (budovy, mosty, opevnění). Jedinečnost čínského stylu se projevila ve stavbě budov a tedy i chrámů. Hojné používání bambusu jako stavebního materiálu propůjčuje čínským stavebním výtvorům svéráznou malebnost a lehkost. Typické jsou i věže a věžičky.
Dlouhá zeď v severní Číně: Kolem roku 221 př. n. l. byla Čína sjednocena v jediné imperium. Byla rozdělena administrativně na kraje, jež spravovali úředníci, kteří byli často měněni. Nejbohatší šlechta byla přestěhována do hlavního města. Proti nájezdům Hunů byla zbudována opevnění a zdi. Jednotlivé úseky byly spojeny, a tak během staletí vznikala v severní Číně dlouhá zeď. Je dlouhá 2 500 km, široká až 8 m. Organisovaná Čína trvala asi až do roku 220 n. l. Tím, že Hunové nemohli libovolně napadat Čínu, tlačili se na západ, uváděli do pohybu tamní obyvatelstvo, které pak tlačilo na hranice říše římské, což bylo jednou z mnoha příčin jejího zániku.
Čínské písmo a jazyk: Čínské písmo je obrázkové. Znaky se psaly do kolmých sloupců, čtou se shora dolů a odprava doleva. Každý pojem má svůj vlastní znak. Původně bylo každé slovo vyjádřeno obrázkem, později se většina znaků skládala různým způsobem z několika prvků. Často jedna část znaku naznačuje příslušnost věci k určitému druhu (např. věci ze dřeva) a druhá alespoň přibližnou výslovnost. V Číně je mnoho nářečí velmi od sebe odlišných. Spojení mezi Číňany umožňuje právě jejich obrázkové písmo. Příslušníci různých dialektů sice znaky odlišně čtou, ale význam jednotlivých znaků je všem stejně srozumitelný. Pro rozšíření znalosti písma měl světový význam vynález papíru v Číně, který se zde vyráběl již v 2. stol. př. n. l. Z Číny pochází také vynález knihtisku. Tyto pokroky se dostaly na západ prostřednictvím Arabů.
Čínské umění: Vynikajícím projevem čínského umění je náladové, často jednobarevné krajinářství a vyobrazení zvířat a lidí. Na obrázku vidíme křepelku malovanou na hedvábí z doby Sung (960–1279 n. l.).
y
