Mapa Berlína: Výzva sovětské vlády přišla právě ve chvílích, kdy svět byl zatažen vinou provokačního postoje západních mocností do vážné mezinárodněpolitické krize. Sovětská vláda oznámila, že je rozhodnuta podepsat mírovou smlouvu s oběma německými státy a vyzvala k účasti na podpisu mírové smlouvy i západní mocnosti. Kdyby svou účast odmítly, oznámila sovětská vláda a s ní i příslušné vlády ostatních socialistických států, že podepíší tuto mírovou smlouvu i s jedním německým státem – Německou demokratickou republikou. V této souvislosti pak sovětská vláda prohlásila, že je třeba řešit otázku Berlína jako svobodného demilitarizovaného města.
Mladí Němci v uniformách: Proč se sovětská vláda a vlády ostatních socialistických států rozhodly právě nyní podepsat mírovou smlouvu a vyřešit otázku Berlína? Protože dozrál čas, aby byly likvidovány pozůstatky druhé světové války a protože vývoj v Západním Německu především si takovéto řešení vynucuje. Sovětská vláda nejednou upozorňovala na nebezpečný vývoj v Západním Německu. Upozorňovala na to, že v Západním Německu je rozdmýchávána a oficiálními místy podporována revanšistická politika. Na našem snímku např. vidíte záběry z několika nedávných manifestací různých revanšistických spolků. Uniforma bývalé Hitlerjugend, uniforma bývalé Henleinovy mládeže, znak, který na první pohled připomíná hákový kříž – to vše je důkazem charakteru a cílů těchto revanšistických spolků.
Němci v krojích: Na tomto snímku opět vidíte příslušníky těchto srazů s prapory různých měst. Jsou to samozřejmě města, která dnes patří Polsku nebo jsou součástí Sovětského svazu. Vyjadřují politické cíle těchto revanšistických svazů, které se dnes opět staly veřejně hlásanými politickými cíli německého imperialismu: „Žádáme území, která kdysi patřila k Velkoněmecké říši: východní Polsko, bývalé Prusko a české pohraničí!“
Hjalmar Schacht: Sovětská vláda nejednou upozorňovala na to, že v rozporu s poválečnými závazky západní mocnosti trpí a podporují v Západním Německu oživování fašismu. Mnohokrát protestovala spolu s vládami Československa a Polska, že na čelných místech západoněmeckého státního aparátu stojí kompromitovaní fašisté – jako např. Globke. Že jsou na významná místa dosazováni fašističtí generálové, Speidel, Heusinger apod. Není lepšího důkazu o tom, jak se daří německým válečným zločincům, než náš snímek: nacistický válečný zločinec Schacht – hlavní postava nacistického hospodářství za Hitlera – na maškarním plese v Mnichově se svou ženou a dcerou.
Hřbitovní kříže: Sovětský svaz mnohokrát upozorňoval na to, že v Západním Německu je budována nová německá Wehrmacht, německá Bundeswehr. Současný stav této nové armády je 300 tisíc mužů. Tato armáda s pomocí spojenců opět přichází do zemí západní Evropy, Francie, Velké Británie. Zde jsou této nové německé Wehrmacht poskytována výcviková střediska, skladiště apod. Na snímku např. vidíme příslušníky Bundeswehru v jižní Francii. Je samozřejmé že neopomněli navštívit hřbitov padlých německých vojáků.
Karikatura: Sovětská vláda nejednou zdůrazňovala nebezpečí, které by světu hrozilo, kdyby německá Bundeswehr dostala do rukou nukleární zbraně. A západní mocnosti se netajily tím, že chtějí Bundeswehr nukleárními zbraněmi vyzbrojit. Západoněmečtí militaristé pak nenechávali nikoho na pochybách, že nukleární zbraně chtějí mít stůj co stůj, že v budoucnu dokonce přistoupí k jejich výrobě.
Dvojobraz podzemní chodby: Sovětská vláda nejednou upozorňovala na to a protestovala proti tomu, aby západního Berlína bylo zneužíváno ke špionážním účelům. Na snímku např. vidíte odhalenou podzemní chodbu, kterou Američané vybudovali ze západního Berlína do východního Berlína a ve které byly odposlouchávány telefonické rozhovory sovětských a východoněmeckých orgánů. Všechny tyto důvody vedly sovětskou vládu k tomu, aby nyní, kdy ještě západoněmecký imperialismus není v plné síle, kdy nemá ještě tak silnou armádu, jakou by chtěl mít, kdy ještě nemá v rukou vlastní nukleární zbraně – aby byla uzavřena mírová smlouva. Aby v této mírové smlouvě byly i západními mocnostmi uznány hranice Odra – Nisa a uznána po právní stránce existence NDR. Aby tak západoněmeckému imperialismu byla vzata pro jeho revanšistické požadavky půda pod nohama.
Mapa západního Berlína: Zároveň sovětská vláda navrhla, aby v souvislosti s mírovou smlouvou byla vyřešena i otázka západního Berlína. Západní Berlín měl by být svobodným, demilitarizovaným městem. Společenské zřízení mělo by být ponecháno na vůli západoněmeckému obyvatelstvu. Statut západního Berlína by byl zaručen velmocemi, případně Spojenými národy. Přístup do západního Berlína by měl být naprosto svobodný. Jelikož přístupové cesty vedou po území NDR – na snímku např. vidíme 3 vzdušné koridory, několik železnic a dálnic – o způsobu tohoto přístupu by se bylo nutno dohodnout s vládou NDR.
Adenauer: Na sovětské návrhy, které by přinesly Evropě uklidnění a předpoklady k mírovému rozvoji, odpověděly západní mocnosti v čele s Adenauerem – NE! A začaly vyvolávat válečnou hysterii. Byl zvýšen americký válečný rozpočet o 3,5 miliardy dolarů. Bylo rozhodnuto o vyslání nových amerických sil do Evropy. Podobná rozhodnutí pak přijímají i Francie a Velká Británie.
Rozhodnutí v NDR: Záporný postoj západních mocností k řešení otázky Berlína donutily vládu NDR k provedení řady opatření. 13. srpna 1961 vydala nařízení, kterým se upravuje styk východoberlínského obyvatelstva se západním Berlínem. Ještě dříve učinila vláda NDR některá opatření, kterými zabránila podrývání východoberlínského hospodářství pomocí měnových transakcí.
Milice NDR: Opatření vlády NDR se setkalo s plným souhlasem obyvatelstva východního Berlína a celé NDR. Proti provokacím nastoupila ve východním Berlíně do pohotovosti armáda a dělnická milice.
Adenauer u Brandenburské brány: Na Západě však opatření vlády NDR vyvolalo divokou hysterii. Západoněmečtí politikové volají po činech. Rozjíždějí se do západního Berlína, aby provokovali. Na tomto snímku např. vidíte Adenauera u Brandenburské brány, na jejíž druhé straně je již východní Berlín.
Brandt tamtéž: Pozadu nemohl zůstat ani kandidát německé sociální demokracie na místo kancléře, západoberlínský starosta Brandt.
Johnson: Na pomoc západoněmeckým revanšistům přispěchaly i americké vládnoucí kruhy. Vicepresident Johnson přijíždí do západního Berlína – na snímku ho vidíte s americkým generálem, který přibyl jako posila s několika sty vojáků do Berlína, aby ještě více rozdmýchal válečnou hysterii.
Chuligáni: Provokační chování západoněmeckých vládnoucích kruhů a západních mocností vůbec přineslo ovoce i v samotném západním Berlíně. Opatření vlády NDR z 13. srpna 1961 nezabraňovalo tomu, aby obyvatelé západního Berlína nemohli vstupovat na území východního Berlína. Toho samozřejmě využili západoněmečtí revanšisté a zorganizovali pomocí skupin chuligánů výtržnosti ve východním Berlíně.
Vyražená okna: Na našem snímku např. vidíme, jak řádili tito chuligáni v okružní podzemní dráze, která projíždí celým Berlínem a je majetkem NDR. Z těchto důvodů – a aby bylo vůbec zabráněno provokačním akcím ze strany západního Berlína – uzavřela vláda NDR volný vstup do východního Berlína obyvatelům západního Berlína a Německé spolkové republiky a prohlásila, že tento vstup napříště dovolí pouze na zvláštní průkazy, vydávané orgány NDR. Těmito opatřeními, po kterých obyvatelstvo NDR již dávno volalo, bylo znemožněno zneužívat území východního Berlína k provokačním akcím. Tato opatření mají důležitý význam i pro nás. Západní Berlín přestal být přestupní stanicí, pomocí které se na naše území dostávali špioni a diverzanti. Upevnění vnitřní bezpečnosti NDR znamená konečně z našeho hlediska posílení bezpečnosti našich hranic.
Americký tank: Na tato opatření vlády NDR odpověděly západní mocnosti dalším rozdmýcháváním válečné hysterie. Americké tanky zaujaly postavení podél čáry, dělící východní Berlín od západního.
Vojenské kamiony: Nové americké jednotky byly vyslány do západního Berlína, a to po autostrádách vedoucích po území NDR.
Čtenáři novin: Všechny tyto skutečnosti, provokační chování západních mocností, posilování jejich válečného potenciálu a šíření válečné psychozy donutily sovětskou vládu k provedení řady bezpečnostních opatření: Sovětská vláda jednak zastavila snižování počtu svých ozbrojených sil, jednak se rozhodla zahájit pokusy s nukleárními zbraněmi. Toto vážné rozhodnutí sovětské vlády bylo přijato všemi pokrokovými lidmi s plným pochopením. Ve chvílích, kdy se Sovětskému svazu hrozí nukleární válkou, bylo by jistě chybné neučinit potřebné kroky pro posílení vojenského potencionálu sovětské armády.
Skupina státníků na Bělehradské konferenci: Současnou mezinárodní situací se zabývala také konference neutrálních států, která se sešla počátkem září v Bělehradě. Na této konferenci se sešli zástupci 25 neutrálních států z Asie, Afriky i Latinské Ameriky. Aby pomohla vyřešit současnou mezinárodní krizi, vyslala tato konference do Moskvy a do Washingtonu zvláštní delegace s poselstvím předsedovi vlády SSSR Chruščovovi a americkému presidentovi Kennedymu.
Chruščov a Néhrú: Jedním ze státníků, kteří odevzdali poselství konference s. Chruščovovi, byl indický ministerský předseda Nehru. Na snímku ho vidíme při příjezdu do Moskvy. V tom poselství vyzývá konference oba státníky k mírovému urovnání německé otázky a k jednání o této otázce. S. Chruščov a sovětská vláda přijali tuto výzvu příznivě. Je konečně známo, že již od počátku krize nabízela západním mocnostem jednání o sporných problémech.
Néhrú a Sukarno: Průběh Bělehradské konference byl velkým zklamáním pro západní mocnosti. Konference nezaujala pouze jasné protikolonialistické stanovisko, ale v řadě otázek, týkajících se především vztahů Západu s Východem, zaujala stanovisko v podstatě prozatímní. Indický ministerský předseda Néhrú, kterého vidíte na snímku, vyzval např. západní mocnosti k realistické politice v otázce Německa – k uznání NDR. President Indonéské republiky Sukarno ve svém projevu navrhoval radikální změny v sekretariátu OSN.
Haile Selasie a Nkrumah: Habešský císař Haile Selasie ve svém projevu např. zdůraznil otázku odzbrojení. V otázce odzbrojení zaujala konference stanovisko, hájené již po mnoho let Sovětským svazem a socialistickými státy: je nutné všeobecné odzbrojení a k jeho provedení je zapotřebí svolat mimořádné zasedání OSN či světovou odzbrojovací konferenci. Vedle otázek odzbrojení a spravedlivého zastoupení afrických a asijských států v orgánech OSN hrála na konferenci důležitou roli otázka kolonialismu. Konference se samozřejmě vyslovila pro likvidaci kolonialismu, pro likvidaci vojenských základen na cizím území a odsoudila francouzskou agresi v Bizertě. Výsledky Bělehradské konference jsou citelnou porážkou západní politiky.
Debatující tuniský zástupce Monži Slima: O tuniské otázce jednala v minulých týdnech jak bělehradská konference, tak o 14 dní dříve i mimořádné Valné shromáždění, svolané z iniciativy afrických a asijských zemí, podporovaných socialistickými státy. Na snímku vidíte tuniského zástupce Monži Slima v diskusi s dalšími účastníky. Mimořádné Valné shromáždění schválilo rezoluci, vyzývající Francii k evakuaci vojenských jednotek z tuniského území, většinou, tj. 66 hlasů při 30 abstencích – zdržely se Spojené státy, Velká Britanie apod.
Vojáci: Francouzská vláda, která se jednání mimořádného Valného shromáždění provokativně nezúčastnila, dala najevo, že rezoluci Valného shromáždění nehodlá respektovat. V ulicích Bizerty, která je okupovaná francouzskými jednotkami, trvá neustálé napětí. Na snímku např. vidíme francouzské vojáky, jak pokračují v kladení ostnatých drátů a překážek.
Pouliční srážka: Akce francouzské armády vyvolávají samozřejmě odpor tuniského obyvatelstva. Obyvatelstvo Bizerty se nechce smířit s francouzskou okupací. Odhodlává se mnohdy k zoufalým akcím, proti kterým francouzské okupační jednotky brutálně zasahují. Obraz jednoho takovéhoto střetnutí přináší náš snímek. Francouzská vláda je si vědoma toho, že za současného stupně protikolonialistického boje je trvalá okupace Bizerty nemyslitelná. De Gaulle proto dnes prohlašuje, že na základen v Bizertě budou francouzská vojska potud, pokud to současná mezinárodní situace bude vyžadovat. V Bizertě prý Francie hájí celý svobodný svět. A v polovině září nabídl tuniské vládě jednání o takovémto „přechodném stavu“, jejichž prvním důsledkem byl příslib francouzské vlády stáhnout jednotky z města Bizerty na válečnou základnu.
Adoula, Gizenga: V letních měsících došlo také k důležitým událostem v další oblasti protikoloniálního boje: v Kongu. V této zemi došlo ke smíření rozhodujících politických sil, které ještě nedávno stály proti sobě. Politické síly, stojící za presidentem Kasavubuem, a síly, stojící za pokračovatelem Lumumbovy politiky Gizengou, se dohodly na vládě národní jednoty. Vnitropoliticky se tyto síly dohodly na nutnosti jednoty Konga, zahraničně politicky na politice neutrality. Výrazem tohoto smíření byla účast nového předsedy Konžské vlády Adoula a místopředsedy této vlády Gizengy na Bělehradské konferenci. Vlevo Adoula, vpravo Gizenga.
Mapa Konga: Proti této nově se formující jednotě Konga se nadále stavěl předseda katanžské provinční vlády Tschombe. V polovině září vystoupily proti němu a jeho jednotkám jednotky OSN. Došlo k bojům, při kterých padlo několik desítek mrtvých. Svou smrt v Kongu nalezl dokonce i generální tajemník OSN Hammarskjöld – jenž sehrál v minulých měsících neblahou roli při prosazování cílů koloniálních mocností v Kongu – jehož letadlo se za záhadných okolností zřítilo. Vývoj v Kongu je nesporně trpkou porážkou kolonialistických sil. Ty si uvědomily, že politikou rozbití Konga či otevřenou podporou prozápadních sil nemohou Kongo získat. Proto ustoupily. Není ovšem pochyby, že se pokusí dosáhnout svých cílů jinými, neokolonialistickými metodami.
Mapa Brazílie: Další trpkou porážku utrpěly reakční síly v Brazílii. Když začátkem letošního roku nastoupil v této zemi do úřadu presidenta J. Quadros, došlo v její politice k určitým změnám. Tyto změny se projevily především v zahraničněpolitické oblasti. Quadros zachoval značně rezervované stanovisko k americké agresi na Kubě, uzavřel obchodní smlouvu s Čínskou lidovou republikou apod. Brazílie začala provádět politiku, která se začala blížit politice positivní neutrality asijských a afrických států.
Řádění vojenské kliky: Tento vývoj se samozřejmě nelíbil americkým vládnoucím kruhům. Koncem srpna oznámily presidentu Quadrosovi, že ruší úvěry, které Brazílii poskytly – pokud Quadros nezmění svou zahraniční politiku. Quadros podmítl podrobit se tomuto diktátu a rozhodl se požádat o hospodářskou pomoc Sovětský svaz. V tomto okamžiku začala jednat reakční vojenská klika vedená maršálem Denysem, ministrem války. Jak se proslýchá, přímo fyzickým nátlakem donutily presidenta Quadrose k demisi. Došlo k řádění vojenské kliky v Rio de Janeiru a v hlavním městě Brazílii. Na snímku např. vidíme zatýkání jednoho z odpůrců vojenské kliky plukovníka Aedovina.
Policisté v Brazílii: Podle ústavy měl na úřad po odstoupivším presidentu nastoupit vicepresident Goulart. Politické názory Goularta jsou ovšem v podstatě stejné s názory Quadrose. To vojenská klika nemohla potřebovat. Snažila se využít Goulartovi nepřítomnosti v Brazílii a nastolit reakční režim. Narazila ovšem na tuhý odpor. Proti vojenské klice se postavila jednak část armády, jednak Goulart získal mohutnou podporu lidu. Na snímku např. vidíte akce policistů z Rio de Janeira, jak odstraňují překážky v ulicích, které tam při demonstraci vybudovali Goulartovi přívrženci.
Goulart – brazilský president: Reakční síly byly nuceny ustoupit. Prosadily sice, že brazilským parlamentem byla změněna ústava a pravomoc presidenta omezena ve prospěch předsedy vlády. Avšak hlavního cíle – odstranění Goularta a reakční politické změny vůbec – nedosáhly. Na snímku vidíte nového presidenta Goularta při příjezdu na jedno z latinskoamerických letišť.
y
