Dřevěné stavení: Lid si stavěl stavení obvykle ze dřeva, se šindelovou střechou. Mezery mezi kládami byly vymazány hlinou. Ale ani v těchto stavbách nebylo zdrávo, protože měly vždy malá okénka a ta nikdo z neznalosti zdravotních pravidel obyčejně neotvíral.
Villa: Příkrý rozdíl mezi bydlením pracujících a bydlením lenošivých vykořisťovatelů trval i později. Před 2. světovou válkou u nás bydleli továrníci, velkoobchodníci a bankéři v přepychově zařízených villách.
Dřevěná kolonie: Naproti tomu většina továrních dělníků neměla pro své rodiny slušné bydlení. Proto si mnoho z nich vystavělo na okrajích velkoměst z odřezků prken dřevěné baráčky.
Šlapání hlíny: Někde na venkově si stavěli domky z tak zvaných „vepřovic“. Byly to cihly vyrobené ze žluté hlíny promísené řezankou ze slámy nebo plevami. Nejprve bylo nutno hlínu řádně promíchat, a to se dělalo buď šlapáním nohama nebo pomáhal také dobytek.
Formování cihel: Potom se hlína pěchovala do dřevěných forem. Do každé se vešla vždy jen jedna taková cihla, takže se cihly daly vyrábět jen velmi pomalu a při tom se cihláři hodně nadřeli.
Vyrovnané cihly: Cihláři vyrovnali vlhké cihly na rovnou plochu a ostatní práci muselo vykonat počasí. Na slunci se cihly, zvané vepřovice vysušily a potom se z nich mohlo stavět. Ale jistě si dovedete představit, jaké byly zdi takové stavby.
Zeď z vepřovic a zeď z cihel: Na obrázku vidíme rozdíl mezi zdí z vepřovic vlevo a zdí z pálených cihel vpravo. Zeď ze sušených vepřovic se po krátkém čase rozpadala a stavení se zvolna hroutilo. A protože se cihly mohly sušit jen na slunci dalo se stavět jen v létě.
Drapák na hlínu: Povíme si nyní, jak se dnes vyrábějí cihly, aby mohli všichni pracující lépe bydlet. Hlína se dobývá v hliništích pomocí velkých strojů, korečkových rypadel. Narýpaná hlína se vysypává z korečků do vozíků a těmi se dopraví do cihelny. Na obrázku vlevo korečky rýpají a nabírají hlínu, vpravo vzadu se hlína sype do vozíku.
Kolový mlýn: V cihelně nejprve zředí cihláři hlínu vodou a hnětou ji. Ale už ji nehnětou nohy žen nebo kopyta dobytka; naši cihláři na to mají mlýn. Jsou v něm těžké železné válce poháněné motorem. Válce se otáčejí a hlínu rozmělňují. Potom se hlína pomocí šnekového lisu stlačuje do dlouhého postupujícího hranolu.
Stroj na řezání cihel: Zvláštní stroj na řezání hlíny odřezává drátem z hranolu jednotlivé kusy, přesně stejně veliké. Mají tvar hotových cihel, ale jsou syrové a měkké. Potřebují nejprve zbavit vlhka.
Etážový vozík na cihly: Proto je cihláři nejprve narovnávají do několika pater na vysokých vozících, poháněných elektromotorem. Vozíkem je cihlář zaveze do sušáren, kde jsou po stranách dlouhých chodeb jednotlivé sušící komory.
Komora sušárny: V každé komoře se postupně vyrovná několik řad cihel na podložkách. Celý náklad vozíku se složí jediným pohybem páky. Když se sem složí více nákladů, komora se zavře a cihly se vysušují několik dní ústředním topením, horkým vzduchem nebo kouřovými plyny.
Kruhová pec: Hlavní místo, kde cihláři dokončí výrobu cihel, je kruhová pec. Má buďto tvar kruhové stavby, častěji má podobu oválnou. Na odvádění spálených plynů při vypalování cihel mívá vysoký komín.
Kruhová pec bez střechy v částečném řezu: Kdybychom sňali střechu kruhové pece, uviděli bychom její vnitřek. Vypadá jako kruhová chodba, do které vedou zvenčí vchody. Ve stropě má malé otvory. Těmi sypou paliči do pece drobné uhlí. U kruhové stěny bližší ke komínu jsou otvory, kudy odchází do komína spálené plyny ve směru, který naznačuje šipka. Odtahové kanály se dají uzavírat a otevírat podle potřeby.
Částeč. řez kruhové pece s vyznač. zavážkou: Při přípravě pece k činnosti zavezou cihláři komory pece vpravo cihlami, kde je srovnávají a při tom prosypávají palivem. Zavážení je vyznačeno plnou bílou šipkou. Vchod do komory je nutno uzavřít, a proto jej cihláři zazdí, jak je vpravo vyznačeno kroužkem. Vedle bílý kosodélník znamená papírovou přepážku, kterou ještě uvidíme. Na levé straně prázdná šipka znamená směr vyvážení hotových cihel.
Zavážení pece: Nyní se podíváme, jak toto všechno vypadá ve skutečnosti. Cihláři dopraví vysušené cihly do pece a tam je postupně vyrovnávají až ke klenbě pálícího kanálu. Všimněte si vpravo ve stropě okrouhlých otvorů. Těmi se do pece bude při vypalování sypat drobné uhlí, aby se vyvinul veliký žár.
Zazdívání otvoru: Po vyrovnání cihel do každé komory pece je třeba zazdít vchod, aby mohlo hoření správně probíhat.
Papírová přehrada: Nyní cihláři vstoupí nezazděným vchodem do sousední komory a napnou na stěně vyrovnaných sušených cihel papír, aby zabránili i odtud vnikání studeného vzduchu. V peci je veliký tah vzduchu, proto papír ke stěně neprodyšně přilne a není jej třeba lepit. Až se po naplnění zavře i tato komora a žár sem bude postupovat, papírová přepážka shoří.
Přikladače: Řekli jsme, že se pec vytápí drobným uhlím, které se do ní sype kruhovými otvory ve stropě. Na kruhových otvorech jsou nasazeny válcovité přikladače. Z nich se pouští palivo pravidelně v malých dávkách do pece, kde dostupuje teplota až 1.000°.
Schema práce s postupem přikládání: Na kresbě máme vyznačeno, jak se postupně přemísťují přikladače vždy nad místo, kde se má v pálícím kanále vytvořit největší žár. Tímto postupem se dosahuje toho, že vlastně oheň v peci nikdy neuhasíná, takže má pec nepřetržitý provoz.
Schema pece s cestou vzduchu: Šipky na obraze vyznačují, kudy proudí v kruhové peci vzduch. Vstupuje otevřenými otvory do pálících kanálů a tam, na obrázku vlevo, ochlazuje vypálené cihly. Od nich se postupně zahřívá a dostane se, na obrázku napravo nahoře, do pásma hoření. Horké spálené plyny potom ještě předehřívají nově navezené cihly a nakonec se odvedou odtahovými kanály do komína.
Vyvážení cihel z pece: Hotové, poněkud vychladlé cihly nakládají dělníci na běžící pás, aby je vyvezli hned do železničních vozů na nákladní auta a tak na stavby. Věřili byste, že za kapitalismu byli mnozí lidé vděční za to, že mohli přespávat v cihelnách, aby se alespoň trošku zahřáli?
Pec tunelová: V poslední době se u nás užívá zcela nového způsobu vypalování cihel a jiných výrobků z hlíny v tunelových pecích. Tento způsob je v mnohem větší míře než u nás zaveden v Sovětském svazu. Cihly naložené na vozících ze žáruvzdorného materiálu projíždějí zvolna tunelem, který je tu nakreslen v průřezu. V jeho střední často části se topí plynem nebo naftou. Na začátku tunelu se cihly v jízdě zvolna vysušují, uprostřed tunelu se vypalují a na druhém konci opět ochlazují. Provoz této pece pokračuje nepřerušeně a při tom se nemusí cihly tolikrát překládat, jako u pece kruhové.
Nositelka Řádu práce s. Kociánová: Při výrobě cihel se v naší lidově demokratické vlasti uplatňují i děvčata a ženy. Na snímku z nich vidíme soudružku Kociánovou na poradě, kde jí byl r. 1951 udělen Řád práce za její vynikající práci a za zlepšení ve výrobě cihel.
Domky: Pro všechny pracující stavíme krásné zdravé byty, aby se nám všem dobře žilo. Ale pomysleme při tom na cihláře! Protože se cihly vyrábějí poměrně jednoduše bez velké dřiny, přece jen musí cihláři, dopravní dělníci a zedníci každou z nich vzít mnohokrát do rukou, než vystaví zeď. A kolik cihel je na to třeba! Vždyť se na stavbu dvoupokojového bytu pro jednu rodinu spotřebuje přes 15.000 cihel! Proto bude třeba vynalézat rychlejší a jednodušší způsoby pro stavbu zdravých levných bytů, aby se lidem v socialismu bydlelo ještě lépe. Těšíme se, že na to přijde třeba někdo z vás.
y
