Úvodní stránka Komenského díla Didactica opera omnia: Tvrdý protireformační nátlak donutil stovky nekatolíků opustit vlast. Pětina nekatolických měšťanů a pětina šlechty byla nucena se vystěhovat ze země. Český národ byl tím zbaven mnoha významných osobností. Do ciziny odešel i vynikající učenec Jan Amos Komenský, pokrokový pedagog, s jehož dílem se český národ mohl seznámit až po staletích.
Michnův letohrádek v Praze na Novém Městě. Filozofický sál klášterní knihovny v Praze na Strahově (nyní Památník národního písemnictví): Vládnoucí vrstvu kromě panovnického rodu Habsburků tvořila pobělohorská šlechta, zejména cizího původu, a povýšenci z řad přisluhovačů císaře a církve. Zatímco vedoucí složky národa odcházejí do emigrace, tlačí se do země mnišské řády – především jezuité. Katolická církev a cizí šlechta bezohledně kořistí, potlačuje vše, co by mohlo připomínat slavnou husitskou minulost. Jako velmi účinný prostředek k ovládnutí mysli prostého lidu nádherou a okázalostí posloužil barokní sloh, který vznikl koncem 16. století v Itálii. Do našich zemí proniká barok kolem roku 1620 a trvá do druhé poloviny 18. století. V barokní architektuře se opět objevují chrámy a kláštery.
Chrám sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně – celkový pohled a výzdoba v kopuli: Místo klidu a rovnováhy renesance zdůrazňoval barok pohyb tvarů, nadnesený výraz, vzrušení, nádhermilovnost a velkolepost. Dekorativní přesycenost, uplatňování honosných mramorů, zlacení a štukatury sloužily hlavnímu cíli – působit na mysl porobeného lidu. Oslňující nádhera barokní architektury měla dokazovat moc a bohatství vládnoucích, utužovat bezpodmínečnou poslušnost. Malířství znásobovalo perspektivní účinek architektonického prostoru v nekonečných průhledech do oblačných výšin na obrovských freskách kopulí. To vše odvádělo mysl lidu od pozemských strastí a obracelo ji k nadskutečnu, jak to vidíme na vrcholném díle pražského baroku – chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně architekta Kiliána Ignáce Dienzenhofera a jeho otce Kryštofa.
Zámek Karlova koruna v Chlumci nad Cidlinou: Ze světských staveb vznikají v baroku především šlechtické venkovské zámky a městské paláce. Zámky zůstávají kromě loveckých zámečků sídlem šlechty na venkovských panstvích. Půdorys zámků se stává složitější. Mnohé zámky si zachovaly čtverhranný renesanční dvůr se dvěma křídly – čtvrtou stranu však uzavřela bohatě zdobená kovová brána. Největší význam připadá prvnímu patru, jehož ústředním prostorem je sál vyšší než ostatní místnosti, často oválný s kopulí a bohatou sochařskou výzdobou. Mezi slavná díla barokní architektury patří zámek v Chlumci nad Cidlinou, v jehož prostorách je dnes instalace barokního umění.
Schodiště zámku v Troji v Praze: Stavějí se i zámečky určené výhradně k odpočinku, zábavě a lovu šlechty. Takovým je i zámek Troja v Praze s velkolepým vnějším schodištěm s bohatou sochařskou výzdobou. Portál zámku je bohatě zdoben sloupy a štítem. Okna jsou obdélníková s nadokenními štíty. Popiš podle obrázků výstavbu barokního zámku.
Černínský palác v Praze na Hradčanech: Podobně jako zámecké paláce jsou vybaveny šlechtické paláce ve městech. Příkladem monumentálního šlechtického paláce je 150 m dlouhé průčelí Černínského paláce na Hradčanech s 30 mohutnými polosloupy s bohatými hlavicemi, rustikovým přízemím se 3 podjezdy a výrazným balkónem. Nadsazený mocenský výraz průčelí paláce dokumentuje moc feudálního pána, který byl císařským vyslancem v Benátkách.
Sál předků v zámku Miloticích u Kyjova: Ústřední reprezentační sál barokního zámku či paláce byl projevem bohatství a okázalé nádhery feudálního pána. Fresková výzdoba na stěnách a stropu s náměty starověkého bájesloví a rodové tematiky majitele zámku perspektivním malířským ztvárněním zvyšuje skutečný prostor. Vedle reprezentačního sálu vzniká u velkých zámků řada menších sálů – jídelní, hudební, taneční, maškarní.
Zámek v Buchlovicích u Uherského Hradiště – ukázka francouzského a italského parku: U barokních staveb je zajímavé i jejich umístění v přírodním prostředí. Šlechtické městské paláce a venkovské zámky byly obklopeny rozsáhlými parky a fontánami, zahradními schodišti a soustavou alejí. Italská zahrada je řešena terasovitě s užitím ramp, schodišť, balustrád a soch na svažitém terénu. Francouzský park má geometricky řešenou souměrnou síť cest, vroubených stříhanými dřevinami, které umožňují dlouhé průhledy s nízkou výsadbou ve tvaru ornamentálních obrazců. V čem se od sebe odlišují jednotlivé typy parků v baroku.
Měšťanský barokní dům v Pardubicích: Města se jen postupně zotavovala z úpadku doby třicetileté války a současně si osvojovala nový barokní sloh, který pak v 18. století dostal své osobité místní rysy a ovládl podstatně nejen tvář měst, ale zasáhl i venkovskou krajinu. Barokní dům vyniká členěným průčelím s bohatým portálem a mansardovou střechou s vikýři. Na náměstích měst se vztyčují sloupy s řadou soch. Kamenné schody se stavějí i na kašny, zdi, mosty.
Pevnostní stavba v Terezíně: Městská opevnění, vesměs gotická, nestačí již k obraně, i když některá města se narychlo opevnila ve třicetileté válce baštou z hlíny, dřeva či z jiného materiálu. Pouze určitý počet strategicky významných měst se mění v pevnosti s kamennou zdí, většinou lícovanou cihlami. Na obrázku je vstupní brána barokní pevnosti v Terezíně, který je příkladem nově vybudovaného města s typickým barokním opevněním.
Lidová architektura: Na venkov proniká barok prostřednictvím zámků, kostelů, far. Ve vsích i ve volné krajině se objevují zděné i z kamene tesané kapličky a sochy. Lidová barokní architektura má pestré bohatství projevů, jejichž krajový ráz je ovlivňován přírodním prostředím. V kamenitých oblastech Čech jsou charakteristické lidové stavby zděné, v horských oblastech jsou roubené dřevěné chalupy, jižní Slovensko je oblastí domu hliněného a zděného. Lidová zděná architektura (selský barok) se rozvíjí až koncem 18. a začátkem 19. století.
Sousoší sv. Dominika a Tomáše Akvinského na Karlově mostě v Praze: Barokní sochařství vyjadřovalo vzrušený cit a vnitřní život člověka. Sochy uváděl umělec do pohybu vzrušenými gesty, vlajícím šatem a vlasy. Často je zobrazován člověk drcený silou a trpící.
Cyklus plastik Ctností sochaře Matyáše Brauna v Kuksu: České barokní sochařství představuje dílo Matyáše Brauna, jehož vrcholnou prací je soubor soch, vyjadřujících lidské vlastnosti. Jeho sochy, symbolizující lidské povahy a vášně, jsou umístěny na zámku v Kuksu.
Jan Kupecký, Vlastní podobizna; Karel Škréta, Rodina brusiče drahokamů: Barokní malířství využívalo hodně protikladů světla a stínu a tím dosahovalo působivého účinku zvláště ve velkých nástěnných obrazech. Vynikajícím portrétistou byl Jan Kupecký, který namaloval portréty mnoha vynikajících současníků. Svou malbou uměl vystihnout charakter a duševní život zobrazovaných osobností. Karel Škréta projevoval ve svých obrazech realistické cítění. Známý je jeho obraz Rodina brusičů drahokamů.
Síň zámecké kapely v zámku Hradci nad Moravicí: V 17. a 18. století se naše země proslavily po celé Evropě svými vynikajícími hudebníky. Zámek Hradec nad Moravicí patřil k hlavním střediskům hudební kultury ve Slezsku. V síni zámecké kapely na našem obrázku je umístěna výstava historických hudebních nástrojů.
Výrobky uměleckých řemesel: Barok tvořil umělecká díla nejen ze dřeva, ale i z ušlechtilých kovů, skla a porcelánu. Cínařské výrobky, kovářské práce, stolní náčiní, české křišťálové sklo, šperkařské výrobky – to vše dotváří symboly bohatství a okázalou nádheru.
Barokní kočár olomouckého biskupa: Ukázkou vyspělosti uměleckého řemesla poloviny 18. století je kočár olomouckého biskupa, na němž je obrazová výzdoba s náměty z řeckého bájesloví.
Lidové umění: Neobyčejným vkusem vynikají výrobky určené k běžné potřebě. Zvláštní půvab má lidová keramika zdobená malbou a lidová malba na skle. Právě v období baroka rozvinul lid přes zostřený feudální útisk svou vlastní lidovou kulturu – lidové umění, jehož zřetelné stopy nese český a slovenský venkov dodnes.
Barokní odívání – portréty od Karla Škréty a Petra Brandla: Móda barokního období se poměrně rychle měnila, a proto lze určit jen nejvýraznější znaky. V polovině 17. století nosili muži delší volnější kabát s širokými rukávy a límcem, sahajícím až na ramena. Široké kalhoty zabíhaly do vysokých bot (viz obr. v učebnici na str. 97). Počátkem 18. století dosahuje přiléhavý mužský kabát ke kolenům, má široké rukávy, úzké kalhoty sahají pod kolena a punčochy dostávají pestré barvy. Pánskou záležitostí se stává paruka velkých rozměrů.
Ukázka ženského barokního odívání – portrét od Karla Škréty: Ženy nosily šaty s širokými, bohatě zdobenými rukávy a se sukní až na zem. V 18. století se zprvu poměrně úzké sukně mění v krinolínu. Podobiznu mladé české šlechtičny namaloval náš přední barokní malíř Karel Škréta v duchu dobového vkusu druhé poloviny 17. století.
Michnův letohrádek v Praze. Vnitřek chrámu sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně: Úkol: Dokaž podle obrázků, že se jedná o barokní architekturu. Vyhledej znaky barokního slohu podle obrázků.
y
