y
S. K. Neumann
Portrét S. K. Neumanna: Básník – bojovník, to je nejvlastnější přívlastek národního umělce Stanislava Kostky Neumanna. Ve všech obdobích bouřlivého života od 90. let minulého století až do své smrti v roce 1947 dal sílu svého uměleckého slova do služeb dělnictvu a pokroku. Sám o tom řekl: „Mezi mou tvorbou, mým životem a mým světovým názorem nebylo nikdy podstatných rozdílů.“
Hektografované studentské časopisy z roku 1891 a 1892: Již jako student se Neumann účastnil bouřlivého studentského života a v 16 a 17 letech řídil rozmnožované studentské časopisy Vlast a Slavia, do nichž psal pokrokové a vlastenecké verše pod jménem Karel Orlický. A v 18 letech už pracoval jako novinář.
Olšanská vila na Žižkově; spisovatelé Fr. Šrámek (vlevo nahoře), Marie Majerová a Karel Toman (vpravo dole): Žižkovský dům čp. 45, tzv. Olšanská vila, prostředí Neumannova mládí, byl zpočátku tohoto století střediskem mladých revolučních umělců – anarchistů, kteří nenáviděli Rakousko a měšťáctví a toužili změnit nespravedlivý společenský řád. Vedle jiných se zde scházeli tenkrát mladí spisovatelé Marie Majerová, Fráňa Šrámek (vlevo), Karel Toman (vpravo) a jiní.
Vězeňská fotografie z trestnice na Borech: Neumann jako člen pokrokového studentského a dělnického hnutí Omladina byl v roce 1893 zatčen a odsouzen na 14 měsíců těžkého žaláře. Vidíme ho na vězeňské fotografii z trestnice na Borech u Plzně. To již jako novinář v článcích a jako básník ve verších vyjadřoval své pobouření nad ponižováním a zotročováním člověka.
Svitava u Bílovic: Roku 1904 opustil Neumann Prahu, jak sám říká: „Unikl jsem z města mílovými kroky...“ Odešel na Moravu a zakotvil v Bílovicích nad Svitavou. To jsou místa, která se stala později rodištěm jeho sbírky Kniha lesů, vod a strání.
Nesmrtelnou hymnu slíbil jsem kdys lesům.
Slíbil jsem ji stromům, zvěři, hmyzu, vřesu...
to je základní tónina jeho upřímné lásky ke krásám přírody. Zde žije jako redaktor mezi prostým lidem a v tichém prostředí načerpává nové síly k boji za spravedlivý život.
Neumann na dovolené jako voják za prvé světové války: Za první světové války byl Neumann odveden na balkánskou frontu. Básník, který oslavoval lidskou práci, přírodu a život, nazývá toto období svého života „válčením civilistovým“. I z jeho nevojenského postoje na fotografii cítíme nechuť k vojenské službě, odsouzení nesmyslného vraždění lidstva.
Na táboru lidu v Lomu na počátku 20. let: Pod dojmem Velké říjnové socialistické revoluce Neumann věřil, že nově vzniklá Československá republika bude lidový, demokratický a sociálně spravedlivý stát. Je však zklamán porážkou prosincové stávky v roce 1920. Píše nejen své úderné a socialisticky bojovné Rudé zpěvy, ale působí na schůzích dělníků i jako ohnivý řečník. Vidíme ho na počátku 20. let na hornickém táboře v Lomu u Mostu. A jako uvědomělý socialista vstupuje v roce 1921 do Komunistické strany Československa.
Obálky časopisů Kmen a Červen: Na počátku 20. let vydává Neumann kulturní časopisy Kmen a Červen. I zde vyvíjí velké úsilí v boji za socialismus. Píše články, studie, básně, výzvy a kritiky a sdružuje v těchto časopisech pokrokové umělce. Otiskuje zde i tvorbu tehdy dvacetiletého Jiřího Wolkra.
Karikatura básníka od Fr. Bidla: Karikaturista František Bidlo nakreslil vtipně básníka jako sovětského bojovníka. V jedné ruce drží svůj oblíbený prut na ryby – ve druhé sekyru s názvem časopisu Lidová kultura. Neumann, vášnivý milovník přírody a rybář, byl stejně vášnivým socialistou, který bil nemilosrdně do buržoazie. Jako jeden z prvých našich umělců pozdravil sovětskou revoluci a Leninovo učení. A údery jeho veršů i politických článků byly obávanou zbraní proti pozdějšímu fašistickému nebezpečí.
Montáž fotografie básníka v přírodě s karikaturou Fr. Bidla: V polovině třicátých let se vydává Neumann na dlouhou cestu po vlasti. Ve verších a v prózách nelíčí jen krásy země, ale i politické a hospodářské poměry těchto let. Nejšťastnější se cítil básník v Poděbradech, kde bydlel až do doby okupace. A tady v přírodním zákoutí labských ramen, „s městem za zády po dvaceti letech“, jak říkal, proseděl v zadumání mnoho hodin u vody.
Tak jako kdysi, ve čtyři ráno,
u vody sedím, lov a sny.
Chudému málo je na výběr dáno,
tedy se opakují mu dny.
Na sjezdu čs. spisovatelů v Trenčianských Teplicích v roce 1936: V roce 1936 se Neumann zúčastnil sjezdu čs. spisovatelů v Trenčianských Teplicích. Na snímku je po jeho pravici spisovatel Petr Jilemnický, po levé straně kritik Bedřich Václavek. S nástupem fašismu a se zostřením nebezpečí války vznikají Neumannovy básnické sbírky Srdce a mračna a Sonáta horizontálního života, verše plné víry a lásky k pracujícímu člověku. Povzbuzují ke statečnému životu a zápasu za šťastnější budoucnost lidstva. V básni Život čteme:
Život je krásný, život se mění,
všeho i bídy jen do času,
z temnot se dereme na světlo denní
v nejkrkolomnějším zápasu,
bude i to, co není.
Neumann v roce 1944 ve Vápenném Podole: Přichází dramaticky bezedný rok 1938 s mnichovskou zradou a pak šest zamořených let okupace. Básník musí žít v ústraní ve Vápenném Podole, jeho verše nesmějí vycházet. Nic však nedovede vyvrátit Neumannovu víru v konečné osvobození lidu a ve vítězství socialismu. Proto volá své:
Jen o tebe mi běží, lide můj,
nezrazuj...
Vila Hercovka v Libni: Po osvobození země Sovětskou armádou byl Stanislav Kostka Neumann jmenován národním umělcem. Posledním jeho pražským bydlištěm byla vila Hercovka v Libni. V nemoci stále sleduje politické události. Do posledních dnů života vyjadřuje svou nenávist k zotročování člověka kapitalismem. Básník zemřel 28. června 1947.
Časopisy k úmrtí S. K. Neumanna: První stránky novin smutně oznamovaly, že zemřel veliký národní básník a socialistický bojovník. V provolání předsednictva KSČ k jeho úmrtí čteme: Nejčistší poezií proslavil krásu naší země a současně bojoval za to, aby tato země se stala pravou vlastí našeho lidu. Jeho dílo je dílem lásky a věrnosti pracujícímu lidu a dílem hněvu proti jeho utiskovatelům.
Poslední odpočinek na Vítkově: Místem posledního odpočinku básníka se stal Národní památník na Vítkově, kde jeho deska je umístěna vedle desky Bohumíra Šmerala a dalších zemřelých zakladatelů KSČ. Život básníka a jeho dílo ztělesňuje bojovného, hrdého a nezlomného ducha našeho národa. Zasloužil se o to, aby nad námi svobodně zavlála rudá vlajka čistá, avantgardní lidstva znamení.
