Uhelná pánev Donbas: Nejznámější uhelnou pánví SSSR je doněcká pánev na Ukrajině. Donbas, jehož typický vzhled vidíte na našem snímku, je právem nazýván „první uhelnou zásobárnou sovětské země“. Sovětští lidé po válce rychle obnovili doly Donbasu, které nacisté zaplavili vodou. Dnes je Donbas vybaven novou, dokonalou technikou, která umožnila všem dolům Donbasu splnit první poválečnou pětiletku před stanovenou lhůtou.
Uhelná pánev Kuzbas: Druhou hlavní uhelnou pánví, která je v Ruské sovětské federativní socialistické republice, je kuzněcká pánev – Kuzbas. Její uhelné zásoby se rovnají zásobám v Donbasu. Kuzbas byl celý vybudován za sovětské vlády a je po Donbasu druhou hlavní uhelnou zásobárnou země.
Uhelná pánev v Karagandě: Třetí největší uhelnou pánví je pánev v Karagandě v Kazašské SSR. Uhlí tam leží v mohutných slojích, které místy vystupují až na povrch a umožňují povrchovou těžbu. V povrchových dolech Karagandy se uhlí dobývá mohutnými rypadly, která je nakládají přímo do vagonů.
Samonakládací stroj na uhlí: Těžba uhlí, která od roku 1913 vzrostla do roku 1940 téměř pětkrát, změnila se v Sovětském svazu z těžké vysilující ruční práce ve vysoce mechanizované průmyslové odvětví. Havířům přišly na pomoc mohutné stroje, které je zbavily úmorné dřiny a zvýšily produktivitu práce. Sovětský svaz zaujal první místo v mechanizaci těžby uhlí už roku 1928.
Důlní kombajn „Donbas“: Rok od roku přicházejí do sovětských dolů dokonalejší a výkonnější stroje. Novou epochu v mechanizaci znamenalo zavedení důlních kombajnů, z nichž jeden typu „Donbas“ vidíte na snímku. Dnes jsou v sovětských dolech mechanizovány všechny pracovní procesy. Většina dolů SSSR pracuje podle cyklického grafikonu, který přibližuje organizaci práce na šachtách tovární výrobě.
Kráčející exkavátor na dole sverdlovské oblasti: Sovětský průmysl potřebuje stále více uhlí! Proto se mechanizace těžby stále zdokonaluje. To, co pro hlubinné doly znamená kombajn, je pro povrchové doly nový skvělý stroj – kráčející exkavátor, který vidíte při práci na jednom z dolů Sverdlovské oblasti.
Naplňování vagonů naftou: Energetickou surovinou základního významu je kromě uhlí nafta. V zásobách nafty zaujímá Sovětský svaz první místo na světě – má více než 60 % světových zásob nafty.
Těžba nafty v SSSR: Nejdůležitější místo v těžbě nafty zaujímá Bakuská oblast, rozložená kolem hlavního města Ázerbajdžánu BAKU. V carském Rusku byla technická úroveň těžby nafty velmi nízká. V sovětské éře byla proto technická rekonstrukce naftového průmyslu zahájena dříve než v jiných průmyslových odvětvích. Už na počátku druhé pětiletky byla tato rekonstrukce v podstatě dokončena: nafta se přestala těžit zastaralým nabíráním a nárazovým vrtáním, její těžba byla plně zelektrizována. Na mapě jsou označena místa, kde se v Sovětském svazu nafta těží.
Baku: V Baku se současně začala ve velkém těžit nafta i z mořského dna.
Rafinerie na zpracování nafty v Kazachstanu: Kromě bakuského ložiska dosáhl Sovětský svaz velkých úspěchů ve vyhledávání a zužitkování nových ložisek nafty, z nichž mohutná jsou zvláště ložiska v Povolží a při Uralu. Důležitým ukazatelem rozmachu naftového průmyslu je i růst zpracování nafty. Za sovětské vlády bylo vybudováno velké množství velkozávodů na zpracování nafty, z nichž jeden vidíte na našem snímku.
Graf těžby nafty: Celkově stoupla těžba nafty od roku 1917 do roku 1940 o 23 %.
Lenin nad plánem elektrifikace: Před rokem 1917 byla výroba elektřiny v Rusku na nízkém stupni. Rusko bylo na 15. místě na světě. Proto hned po Říjnové revoluci věnovala strana stálou pozornost elektrizaci. Za Leninova vedení byl roku 1920 vypracován známý plán Goelro, rozpočítaný na 10–15 let, který však byl už roku 1935 2,5krát překročen.
Montáž turbiny: Na základě tohoto plánu vyrostla v Sovětském svazu hustá síť hydroelektráren i tepelných elektráren. Na našem snímku vidíme montáž turbiny v Alexinské tepelné elektrocentrále v Tulské oblasti, která je jednou z velikých tepelných elektráren Sovětského svazu.
Dněproges: Při stavbě hydroelektráren využívají inženýři obrovské energie mohutných vodních toků SSSR. Největší elektrárnou, která byla postavena v Sovětském svazu před válkou, je slavný Dněproges. Tato hydrocentrála byla těžce poškozena nacisty, ale sovětští lidé ji krátce po válce opravili a uvedli znovu do provozu.
Stavba Kujbyševské hydroelektrárny: Novou etapou v elektrizaci sovětské země je stavba obrovských hydroelektráren, budovaných podle usnesení Rady ministrů z r. 1950 a známých jako velké stavby komunismu. Tato serie hydroelektráren, z nichž první, Cymljanská, již pracuje, bude dokončena v roce 1957. Jejich celková kapacita bude 4 miliony kW. Na našem snímku vidíte stavbu Kujbyševské hydroelektrárny, která bude největší hydroelektrárnou na světě.
Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím dneška je železářství. Výroba kovů je jedním ze základních ukazatelů úrovně průmyslového rozvoje státu. Carské Rusko bylo v těžbě železné rudy i v hutnictví značně pozadu za předními kapitalistickými státy. Proto sovětská země, která začínala industrializaci budováním těžkého průmyslu musela věnovat právě rozvoji železářství mimořádnou pozornost.
Těžba železné rudy v SSSR: Na grafu jsou vyznačena místa, kde se v SSSR těží železná ruda. Sovětskému svazu patří první místo ve světových zásobách železné rudy.
Krivorožská pánev: Největší železnorudné pánve jsou Krivorožská pánev na Ukrajině, která dává více než 50 % železné rudy, dále Magnitogorské středisko, Kerčský železnorudný okrsek a Sverdlovská oblast. Těžba železné rudy je dnes stejně jako těžba uhlí téměř úplně zmechanizována.
Magnitogorsk: Tyto nevyčerpatelné surovinové zdroje se staly základnou sovětského železářství, jemuž věnovala strana a vláda velikou péči. Za prvních dvou pětiletek vyrostly řady gigantických hutních závodů. Největším z nich je kromě Magnitogorského kombinátu Kuzněcký kombinát, který vidíme na našem snímku.
Kombinát na Sibiři: Tento obrovský gigant sovětského těžkého průmyslu na Sibiři měl velkou úlohu v době Velké vlastenecké války, kdy vyráběl ocel pro sovětskou armádu. Hutníci kombinátu stejně jako hutníci ostatních závodů dosáhli velikých úspěchů, zvláště při výrobě jakostních kovů, které se za carské vlády téměř nevyráběly.
Ukrajinský závod Záporožstal: K obrovským hutním závodům prvních pětiletek patří i veliký ukrajinský závod Záporožstal. Tento závod byl za války zničen nacisty. Po válce byl v krátké době obnoven a nyní opět patří k nejlepším závodům země.
Kirovův Makajevský závod: Technická vyspělost sovětského železářství byla do roku 1917 mnohem nižší než vyspělost železářství kapitalistických zemí. Za sovětské vlády se mnohokrát zvýšila technická úroveň hutnictví. Spolu se stavbou nových závodů byly nově technicky vybaveny a podstatně rozšířeny závody staré, jako je Stalinský závod, moskevský závod „Srp a kladivo“ a jiné. Jedním z nejstarších a největších závodů, které byly přebudovány, je Kirovův Makajevský závod.
Zakavkazský hutní kombinát: Mohutně se rozvinulo železářství i v dříve zaostalých svazových republikách, kupř. v Gruzii, kde vyrostl mohutný Zakavkazský hutní kombinát, zachycený na našem snímku.
Graf výroby železa v SSSR: Celkově vzrostla v SSSR výroba surového železa od r. 1913 do roku 1940 2,5krát, výroba oceli téměř 3,5krát, výroba válcovaného železa více než 2,5krát. Od roku 1940 do roku 1952 pak vzrostla výroba železa o 70 %, oceli o 90 % a válcovaného materiálu o více než 100 %.
Strojírenství: Jedním ze základních průmyslových oborů je strojírenství. Jeho národohospodářský význam je v tom, že dodává národnímu hospodářství zařízení a tvoří tak přímo duši veškerého průmyslu. V předrevolučním Rusku bylo strojírenství v zárodku. Země byla téměř úplně odkázána na dovoz strojního zařízení.
Montáž automobilů „ZIM“: Za sovětské vlády se strojírenství stalo předním mohutným odvětvím národního hospodářství. Vyrostly doslova stovky velikých strojírenských závodů. O obrovském rozsahu výstavby strojírenství v SSSR svědčí, že už v roce 1940 mělo strojírenství více než 45krát vyšší úroveň než v roce 1913.
Obráběcí stroje: Téměř z ničeho vznikal v SSSR průmysl obráběcích strojů, jenž v carském Rusku vlastně neexistoval. Nyní jsou v SSSR desítky závodů, jež vyrábějí nejsložitější automaty a poloautomaty, mnohoúkonové stroje různých typů a vysoce specializované stroje na výrobu traktorů, letadel, tanků, automobilů atd.
Výroba turbin: Téměř od počátku byla v SSSR vybudována také výroba elektrických strojů. V pětiletkách si sovětský průmysl osvojil výrobu parních a vodních turbin o velkých výkonech, mimořádně výkonných transformátorů a jiných elektrických strojů.
Výroba turbin v Novokramatorském závodě: Dnes pracují největší sovětské závody těžkého strojírenství na nejčestnějším úkolu – vyrábějí stroje pro velké stavby komunismu. Pro ně je určena tato mocná turbina, vyrobená v Novokramatorském závodě.
Montáž hydrogenerátoru: Rovněž tento snímek, pořízený ve velkém leningradském závodě Elektrosila, ukazuje výrobky určené pro velké stavby komunismu, jimiž dnes žije celá sovětská zem. Vidíme tu montáž hydrogenerátorů pro Cymljanský vodní uzel, kde jsou dnes tyto hydrogenerátory již v plném provozu.
Montáž základen kráčejících exkavátorů: K největším závodům na těžká strojní zařízení patří spolu s Uralmašem Novokramatorský závod. Na našem snímku vidíme montáž základen kráčejících exkavátorů, vyráběných v tomto závodě.
Pásová výroba traktorů: Mohutně se v Sovětském svazu rozvinula i výroba traktorů, které jsou dnes hlavní silou sovětského socialistického zemědělství. Největšími traktorovými závody země jsou stalingradský, čeljabinský a charkovský. Na snímku vidíme pásovou výrobu traktorů DT-54 v charkovském traktorovém závodě Sergo Ordžonikidze.
Automobilka: Od základů byl v Sovětském svazu vybudován automobilový průmysl, který representují dvě největší automobilky země: moskevská a gorkijská. Náš snímek zachycuje výrobky gorkijské automobilky, určené pro stavbu Kujbyševské hydroelektrárny.
Železniční závod na výrobu vagonů: Sovětskou socialistickou dopravu zásobuje dokonalým zařízením veliký uralský závod na výrobu železničních vagonů, který vidíme na našem záběru.
Výroba kombajnů: Obrovských úspěchů dosáhlo sovětské strojírenství ve výrobě hospodářských strojů. V rostovské, taškentské a v jiných továrnách na hospodářské stroje se dnes vyrábějí tak dokonalé výrobky, jako je tento kombajn na našem obrázku.
Výroba elektrických přístrojů: Spolu s obrovskými stroji vyrábí sovětské strojírenství i nejjemnější přesné kontrolní a měřicí přístroje. Na našem snímku vidíme dílku Čeboksarského závodu na výrobu elektrických přístrojů, kde se vyrábějí elektrické přístroje pro velké hydroelektrárny.
Strojírenství: Sovětské strojírenství neustále pokračuje na cestě k zvýšení produktivity a kvality práce. Dnes je sovětské strojírenství svou výkonností, technickým zařízením, konstruktérskými, inženýrskými a technickými kádry v čele sovětské výroby.
Chemický průmysl: Právě tak jako strojírenství musel Sovětský svaz od počátku vybudovat i chemický průmysl, jehož význam nyní stále vzrůstá. Jeho rozvoj spadá do prvních tří pětiletek. Dnes je v Sovětském svazu chemický průmysl široce rozvinut a zahrnuje všechny důležité oblasti: výrobu dusíkatých látek, koksárenský a lučební průmysl, výrobu anilinových barviv, výrobu umělého kaučuku, umělých vláken, plastických hmot atd. Už v roce 1938 překročil sovětský chemický průmysl úroveň roku 1913 15krát.
Textilní průmysl: Zároveň s prováděním velkolepého plánu výstavby v těžkém průmyslu bylo zajištěno rozsáhlé budování těch odvětví, které vyrábějí předměty běžné individuální potřeby. Tak vyrostly nově veliké textilní kombináty v Barnaulu a Taškentu, řada továren na obuv, výrobu koženého a plstěného zboží a jiných druhů zboží, jež bezprostředně slouží sovětskému člověku.
Potravinářský průmysl: Stejný růst prožívá i potravinářský průmysl sovětské země, na nějž zvyšující se životní úroveň sovětských lidí klade stále vyšší nároky. Potravinářský průmysl se změnil za sovětské éry z technicky zaostalé polodomácké výroby v moderní průmysl. Dnes pracují pro uspokojení nároků sovětských lidí desítky masových kombinátů, mlékárenské kombináty, velkopekárny, konservárny a cukrovary. Sovětský průmysl neustále roste a sílí.
Úkoly, postavené před něj, zaručují jeho další široký rozvoj ve prospěch sovětských lidí, sovětského státu a celého mírového tábora. Splněním těchto nových, velikých úkolů jde sovětský průmysl cestou budování komunismu, cestou upevnění míru na celém světě.
y
