Prohlášení samostatné ČSR 28. října 1918 a první zákon ČSR: Situace však kvapem dozrávala a nic již nemohlo zabránit tomu, aby pod tlakem lidu byla 28. října 1918 vyhlášena republika. Avšak již první zákon, vydaný téhož dne, plně vyjadřuje snahu buržoazie co nejrychleji postavit hráz revolučnímu hnutí a převést poměry do starých kolejí. Jasně to vyplývá z II. článku tohoto zákona.
Deklarace Slovenské národní rady 30. října 1918: Také na Slovensku to byl proletariát, který pod vlivem Velké říjnové socialistické revoluce pochopil nevyhnutelnost boje za národní svobodu. Významným mezníkem byly tu oslavy 1. máje 1918, při nichž v Liptovském Mikuláši lid odhlasoval rezoluci žádající vytvoření československého státu. Buržoazie vyvinula veškeré úsilí, aby ovládla národně osvobozenecký boj zahájený proletariátem. S pomocí slovenských sociálních demokratů ustavuje buržoazie Slovenskou národní radu, která 30. října 1918 vyhlašuje v Martině spojení Čechů a Slováků ve společném státě.
a. Oběžník moravského místodržitelství všem ONV; b. Ministerská rada rozpouští národní výbory: Veškeré snahy buržoazie od počátku směřovaly k co nejrychlejšímu upevnění její moci. Je pochopitelné, že jsou jí záhy nepohodlné i národní výbory, které na mnoha místech v době revolučního kvasu vznikly a často prosazovaly požadavky v zájmu pracujících. Proto také buržoazie postupně pravomoc národních výborů oklešťuje, až 8. prosince 1918 je konečně rozpouští.
a. Foto protilichevních demonstrací; b. Situační zpráva okres. hejtmana ve Stříbře o nespokojenosti dělníků s politikou vlády: Vzrůstající drahota, hlad i nesplněné sliby buržoazie vedly v květnu 1919 k drahotním a protilichevním demonstracím. Tyto nepokoje přerostly v ohromné bouře za vyvlastnění velkých průmyslových závodů a velkostatků - za socialistickou republiku. Počátkem roku 1919 se také již v závodech a v průmyslových střediscích počínají tvořit dělnické rady jako orgány moci pracujícího lidu. Výrazem nespokojenosti lidových mas byly i volby v r. 1919, v nichž tzv. socialistické strany dostaly většinu hlasů - v naději, že splní požadavky pracujících. Avšak nová vláda v čele se sociálním demokratem Tusarem pokračovala v protilidové politice a klamání pracujících.
Vyobrazení boje o Lidový dům z filmu „Anna proletářka“: Koncem r. 1920 počala revoluční vlna ve světovém měřítku opadávat. Také čs. buržoazie nabývá sebevědomí a pod vedením Masaryka se připravuje na úder proti dělnické třídě. Na Masarykův popud Tusarovu vládu vystřídává úřednická vláda Černého, jejímž cílem je vyprovokovat rozhodující střetnutí. Současně chce buržoazie od mas izolovat revoluční levici, která se začíná stále výrazněji formovat v sociální demokracii jako výraz nespokojenosti proletariátu s oportunismem vůdců. Dne 9. prosince 1920 obsazuje policie Lidový dům v Praze. Do řad dělníků, kteří ihned nastoupili k ochraně svého majetku, padly první výstřely. Rozhodující boj začal... Tyto události věrně vylíčil Ivan Olbracht v románě „Anna proletářka“ i stejnojmenný film, z něhož je snímek převzat.
a. Vyhlášení prosincové generální stávky; b. Zpráva z Mostu o použití zbraně vojskem k potlačení generální stávky: Jako odpověď na tento čin buržoazie vyhlásilo vedení marxistické levice generální stávku, které se zúčastnilo na milión dělníků. Ale ani buržoazie nelenila. Začalo hromadné zatýkání a policejní teror. V Praze, Mostě i na dalších místech padli mrtví pod výstřely karabin vojáků, policie a četnictva. Tenkrát měla už vládnoucí třída dosti sil, aby zlomila hrdinný odpor proletariátu, který zrazen vedením sociální demokracie neměl ještě v čele revoluční, v bojích vyzkoušenou stranu, jež by ho vedla k vítězství.
Foto z ustavujícího sjezdu KSČ: Prosincová stávka urychlila rozkol mezi levicí a pravicí v sociálně demokratické straně. Dělnická třída se stále jasněji přesvědčovala o tom, že jedině strana nového typu, vyzbrojená revoluční teorií, je schopna vést pracující do rozhodujících zápasů. Dovršením tohoto vývoje a zkušeností proletariátu bylo založení Komunistické strany Československa, k němuž došlo na ustavujícím sjezdu v květnu 1921.
Protokol ustavujícího sjezdu KSČ a foto zakladatelů: Tak se zrodila strana, kompas a světlo pro všechny utiskované a vykořisťované a záruka příštích vítězství dělnické třídy. Jména soudruhů Šmerala, Hybeše, Hakena, Zápotockého i dalších, kteří stáli u kolébky Komunistické strany Československé, zůstanou navždy symbolem neohrožených a statečných bojovníků za práva pracujících.
Smlouva o vyslání francouzské vojenské mise do ČSR: Československá republika byla od počátku budována jako kapitalistický stát pevně připoutaný k západním mocnostem, především k Francii. Z toho vyplýval i podíl československé zahraniční politiky na protisovětském kursu politiky francouzské. Buržoazie od počátku podřizuje velení čs. branné moci generálům západních mocností, jak o tom svědčí např. smlouva mezi ČSR a Francií z r. 1919 či smlouva o vyslání francouzské vojenské mise do ČSR.
Soubor rezolucí, ve kterých pracující žádají uznání Sovětského Ruska: Vinou československé buržoazie se Československo stalo rejdištěm kontrarevolučních piklů proti Sovětskému Rusku. Dělnická třída a široké masy pracujících na četných táborech lidu a manifestacích projevovaly vůli bránit první dělnický stát a nesouhlas s nepřátelským postojem vlády. V mnoha rezolucích žádali pracující uznání Sovětského Ruska a navázání přátelských styků s ním.
Nóta lidového komisaře zahraničních věcí Sovětského Ruska Čičerina Benešovi: Sovětská vláda se již r. 1920 notou svého komisaře zahraničních věcí Čičerina obrátila na vládu československou s nabídkou navázání mírových styků. Avšak československá buržoazie, připoutaná úzce k politice západních mocností, tuto nabídku odmítla a pokračovala dále v protisovětských piklech a zapojovala se do mezinárodních válečných příprav. Tyto své cíle kryla masarykovskými pacifickými a humanistickými frázemi, a snažila se tak klamat široké masy lidu.
Smlouva o spojenectví a přátelství mezi ČSR a Francií: V lednu 1924 byla uzavřena smlouva mezi ČSR a Francií, v níž se hovoří o vzájemné pomoci. Tato smlouva však byla v kritických dnech r. 1938 Francií zrazena a roztrhána a naše republika byla vydána na pospas Hitlerovi.
Zákon na ochranu republiky: Koncem r. 1922 a počátkem r. 1923 se situace značně přiostřovala. Vyvrcholení hospodářské krize, půl milionu nezaměstnaných, narůstající stávky a demonstrace - to vše nutilo buržoazii, aby sáhla k opatřením, která by jí dala zákonné právo použít proti revolučnímu hnutí nejostřejších opatření. Úmysly vládnoucí třídy došly uskutečnění ve vydání zákona na ochranu republiky v březnu 1923.
a. Leták KSČ, vyzývající k protestním demonstracím proti zákonu na ochranu republiky; b. Soubor rozsudků vynesených nad komunisty podle zákona na ochranu republiky: KSČ stála v čele všech akcí proletariátu proti tomuto tažení buržoazie, jímž měla být značně omezena demokratická práva a pokrokové hnutí vystaveno perzekuci. I když se úsilí strany podařilo dosáhnout zmírnění tohoto zákona, přece buržoazie docílila jeho prosazení. Podle zákona na ochranu republiky byli pak po celou dobu předmnichovské republiky komunisté pronásledováni. Vždyť i výkřik „Ať žije Sovětský svaz!“ byl kvalifikován jako zločin a také tak souzen.
Preissova dividenda za r. 1925 a výplatní listina dělníků dolu ve Chvalkovicích: Dočasná konjuktura jako předehra hluboké hospodářské krize a dosažení předválečné úrovně v létech 1925–9 znamenala růst a zesílení bankovního, průmyslového a agrárního kapitálu. Miliónové příjmy na jedné a hladové mzdy na druhé straně - tak vypadala situace. Tak tantiéma generálního ředitele Živnobanky Preisse r. 1925 činila „pouze“ 1 496 843,65 Kč. Pro srovnání je připojena mzda dělníků z tohoto období. Od 21. do 31. prosince 1924 činila průměrně 30–50 Kč.
a. Obálka projevu Kl. Gottwalda v parlamentě 1929; b. Foto Kl. Gottwalda: Když r. 1929 bylo na V. sjezdu KSČ do čela strany zvoleno Gottwaldovo vedení, které úspěšně odrazilo nápor vnitřních nepřátel, přistoupilo se znásobenou silou k neúprosnému boji proti československému kapitalismu. Jasně to vyjádřil Klement Gottwald ve své památné řeči v parlamentě 21. prosince 1929, když řekl: „My vyhlašujeme vám a vaší vládě nejostřejší boj... Proč zavíráte do kriminálů na měsíce a léta nejlepší komunistické funkcionáře? Proč konečně vyhazujete nás, komunistické poslance, z tohoto parlamentu? Proč? Poněvadž jsme komunisty! Činíte tak proto, poněvadž víte, že pouze my hájíme zájmy dělnictva. Poněvadž zkrátka víte, že jednoho dne zatočíme s vámi právě tak, jako zatočili ruští bolševici s carem, s buržoazií i s Kerenským...“
Foto nezaměstnaných před branami továren: Již na V. sjezdu KSČ odhalil Kl. Gottwald dočasnost kapitalistické stabilizace a příznaky nastávající hospodářské krize. Čas ukázal správnost těchto závěrů. V říjnu 1929 vypukla největší krize a v krátké době zachvátila celý kapitalistický svět. Také ČSR bylo krizí těžce postiženo. Kola továren se zastavila a kapitalisté vyhazovali statisíce dělníků na dlažbu. Následkem krize nastala hrozná bída a nouze, neboť počet nezaměstnaných dostoupil v průběhu krize téměř 1 milionu lidí. Před vraty továren stáli dělníci a čekali na jakoukoliv práci. Ale vrata továren se neotvírala...
Děti nezaměstnaných ve frontě na polévku: Vláda odbývala nezaměstnané a jejich rodiny žebračenkami. 10,- Kčs na týden. Vždyť přece podle slov Petra Zenkla dělnická rodina může vystačit týdně s deseti korunami. Na ulicích padali lidé hlady a hodiny stály děti nezaměstnaných fronty na jediné teplé jídlo denně - na hubenou polévku.
Dar 50 miliónů Masarykovi k 80. narozeninám: A zatím co statisíce lidí nemělo co do úst, radili se politikové a velkoprůmyslníci o vhodném daru presidentu Masarykovi k 80. narozeninám. Dvacet milionů uvolnil ministr financí ze státních prostředků, 30 milionů darovali průmyslníci a bankéři, kteří byli Masarykovi za tolik zavázáni. Ano, 50 miliónů v r. 1930, kdy u nás bylo téměř milion nezaměstnaných nebo částečně zaměstnaných a kdy s rodinami nezaměstnaných činil tento počet strašlivé číslo několika milionů těch, kdož žili z ruky do úst.
a. Usnesení vlády o odpuštění pohledávky 2 miliónů Kč Západomoravským elektrárnám; b. Příspěvek Soukupův k 60. narozeninám Preissovým: Na druhé straně kapitalistické monopoly a banky nejrůznějšími machinacemi, podplácením prodejných politiků a všemožnými dalšími špinavými cestami docilovaly odpisování daní a dalších finančních úlev. Pod maskami „přátel dělníků“ sociálně demokratičtí vůdci buržoazii v těchto rejdech pomáhali. Pro ně byl věrným přítelem a vzorem Dr Preiss, ředitel Živnobanky, a jemu podobní magnáti. Jako jeden z prvních k Preissovým narozeninám přispěchal samozřejmě s přáním a poklonami dr. Soukup, sociálně demokratický předák a politik.
a. Obálka Tvorby s Fučíkovým článkem „Demokracie vítězná“; b. Seznam osob usmrcených při demonstraci v Dolní Lipové: Jediná KSČ to byla, která důsledně hájila zájmy proletariátu, která organizovala nezaměstnané a bojovala za jednotu dělnické třídy. Třídní boj se neustále zostřoval. Buržoazie sahá zcela nepokrytě k fašistickým methodám, odhodlána všemi prostředky potlačit narůstající hnutí proletariátu. Třeba střílet, ale nepovolit. Střílet a vraždit tak dlouho, až zlomí každou jiskru odporu.
Obraz střílení do dělníků: Strašlivá je bilance těchto let hluboké krize. Košuty - 4 mrtví! Dolní Lipová - 6 mrtvých! A další a další místa. Radotín, Duchcov, Chust, Telgart, Polomka... Za dva roky zastřelili četníci na příkaz Masarykovy vlády 29 nevinných lidí.
Řeč Klementa Gottwalda v parlamentě: „Každý život dělníka budete draze platit na svých vlastních zádech.“: Sebetvrdší teror a perzekuce hlas komunistů neumlčely. Ten zazníval všude tam, kde bylo nejvíce třeba. Zněl i na půdě parlamentu, který byl vhodnou tribunou pro to, aby slova komunistů slyšela jak buržoazie, tak široké masy lidu.
Foto z mostecké stávky: Vyvrcholením stávkových bojů vedených stranou byla slavná hornická stávka celého severočeského revíru v r. 1932. „Jednota - stávka - vítězství“, to bylo heslo vytčené stranou na počátku této stávky, která byla politicky nejvýznamnějším bojem v celé Evropě. Jednotná fronta pracujících byla síla, od níž se po pět týdnů odrážely všechny útoky policejního aparátu. A proto mostecká stávka zvítězila a uhlobaroni museli zastavit propouštění horníků a snižování jejich mezd.
a. Komunistický návrh na pomoc pracujícím rolníkům; b. Leták s výzvou k sociálním demokratům a národním socialistům za bojové souručenství proti reakci a fašismu: Zkušenosti z mostecké stávky rozvinula strana v dalším boji, který nastával - v boji proti nastupujícímu fašismu a reakci, v boji proti přípravám nové světové války, v boji za vytvoření široké a jednotné lidové fronty všech antifašistů a demokratů. Semknout řady proletariátu kolem KSČ, odhalovat sociálfašisty snažící se rozleptat jednotu dělnického hnutí, vyrazit do útoku proti fašismu - takový byl nejbližší úkol.
Pochod nacistů v Berlíně: V době nejhlubší hospodářské krize 1929–34 sahá buržoazie stále zřetelněji k fašistickým metodám. Za pomoci zahraničních monopolů se dostává v r. 1933 v Německu k moci Hitler. V těchto létech, kdy všechny kapitalistické státy začínají hovořit o nevyhnutelnosti války, stojí proti tomuto válečnému běsnění mírová politika SSSR jako jediná záštita klidu, pořádku a budování.
Smlouva ČSR-SSSR z r. 1935: Od vzniku ČSR volal náš lid po navázání přátelských styků se Sovětským svazem. Toto úsilí se ještě zvýšilo nebezpečím ohrožení republiky fašistickým Německem. Pod tlakem mas byla československá vláda donucena uznat Sovětský svaz a dne 16. května 1935 s ním podepsat smlouvu o vzájemné pomoci. Nepřátelé prvního socialistického státu, jakými byli Masaryk a Beneš, dívali se na tuto smlouvu jako na prostředek k uklidnění lidu. Svědčí o tom i ta skutečnost, že na žádost československé vlády byla pomoc Sovětského svazu vázána na pomoc Francie.
Zpráva o selhání zkoušek nových tanků: Zatím co komunistická strana důsledně prosazovala linii obrany republiky, existuje řada dokumentů svědčících o tom, že buržoazie na obranu republiky nikdy vážně nemyslela. Přesvědčivě o tom hovoří např. ředitelská zpráva A. Tilleho z 27. dubna 1937 o naprostém selhání zkoušek nových tanků dodávaných Škodovkou čs. armádě, které však musely být prosazeny, aby prestiž Škodovky neutrpěla.
Henlein při projevu: Po uchvácení moci Hitlerem navazuje finanční oligarchie spolu s agrárníky spolupráci s fašistickým Německem podle agrárnického hesla „zaplať pámbu za Hitlera“. Buržoazie také blahovolně přihlížela protistátním rejdům Henleinova hnutí v pohraničí. Na obrázku je Henlein při jednom ze svých projevů.
a. Dopis ÚV KSČ všem organizacím KSČ; b. Karikatura „Nedojedou“ s Beranem a Henleinem: KSČ v těchto pro národ tak vážných dobách a přes veškerou perzekuci burcovala náš lid proti fašistickému nebezpečí a současně mu stavěla před oči boj SSSR za kolektivní bezpečnost. Strana ukazovala na všechny reakční živly, reprezentované především agrární stranou a jejím předsedou Beranem, kteří se pro své zisky neváhali paktovat s úhlavními nepřáteli národa - s hitlerovskými agenty, především s Henleinem.
Runciman: Počátkem r. 1938 situace dozrávala. Po obsazení Rakouska v březnu 1938 je jasné, že nyní je na řadě Československo. Avšak naše vláda, místo aby rázně skoncovala s henleinovskou pátou kolonou, ustupuje krok za krokem. Ale Hitler již o ústupky nestojí a chce pohltit Československo celé. Vždyť má slib západních imperialistů, kteří se rozhodli za každou cenu zabránit válce s Hitlerem, aby nebyl oslaben k útoku proti SSSR. Československé buržoazii, která se bála vlastního lidu, šlo především o to, aby její zrádná politika byla utajena. Proto přišel do ČSR „na přání čs. vlády“ přítel fašistů - anglický lord Runciman. Jeho úkolem bylo připravit půdu pro kapitulaci a vydat naši republiku Hitlerovi.
Dvě zprávy čs. vyslanectví v Moskvě o ochotě SSSR pomoci Československu: Sovětský svaz neustále zdůrazňoval ochotu splnit spojenecké závazky, kdykoliv o to naše vláda požádá. Dokladem toho jsou zprávy čs. vyslance v Moskvě, které hovoří o tom, že SSSR byl ochoten dát k disposici veškeré své vojenské síly. Avšak naše buržoazie tyto nabídky odmítala a zatajovala, jen aby mohla šířit před lidem lži o našem osamocení a bezbrannosti.
a. Telegram ze závodní schůze v Handlové; b. Gottwald: Jak bránit lid a republiku proti Hitlerovi: Zatím co lid byl odhodlán bránit republiku třeba svými životy, vláda pokračovala v zákulisních jednáních se západními imperialisty. Ti ale už učinili rozhodnutí. Na zářijové schůzce v Londýně se dohodli, že ČSR má postoupit Německu pohraniční oblasti a zrušit smlouvu s SSSR. V noci z 21. na 22. září navštívili anglický a francouzský vyslanec Beneše a prohlásili, že přijme-li ČSR pomoc Sovětského svazu, připojí se Anglie a Francie k útoku Německa.
Foto z demonstrace 22. září 1938 před parlamentem: Hodžova vláda a Beneš si sami vyžádali zásah Západu, aby mohli před lidem skrýt svou hanebnou kapitulaci. Když se lid dozvěděl, že vláda přijala Hitlerovy požadavky o odstoupení Sudet, vyšel v celé republice na výzvu strany do ulice a žádal vytvoření vlády národní obrany. Na pražské demonstraci 250 000 občanů dne 22. září 1938 promluvil z balkonu sněmovny Klement Gottwald, který ústy všeho lidu vytýčil heslo: „Republiku bránit a ubránit!“
Benešova instrukce Nečasovi: Že Beneš již předem uvažoval o postoupení části území republiky Hitlerovi, je doloženo jeho vlastnoruční instrukcí Nečasovi pro jeho jednání v Paříži a Londýně ze dne 15. září 1938. Část této instrukce zní: „...Musilo by být umluveno tajně mezi Francií a Anglií po přesném Vašem vymezení rozsahu území, které bychom my mohli postoupit...“ A vzadu Benešova poznámka: „Neříci, že to pochází ode mne... Tyto papíry zničit.“
Chamberlain s Hitlerem při podpisu mnichovského diktátu: V godesberském memorandu Hitler rozšířil své vlastní požadavky ještě o polské a maďarské územní požadavky vůči republice. Francouzská vláda prohlásila, že dojde-li ke konfliktu, neposkytne vojenskou pomoc, ke které byla Francie vázána spojeneckou smlouvou s ČSR. Chamberlain dokonce nabídl záruku, že Hitler dostane Sudety bez boje, v pořádku a ve smluvené době. S vyloučením Československa a Sovětského svazu sešla se 29. a 30. září 1938 v Mnichově konference, kde Chamberlain, Daladier, Mussolini a Hitler podepsali mnichovskou dohodu, která určovala, že Československo musí odevzdat Německu pohraniční oblasti.
Mnichovský diktát: Oloupení Československa - to byla cena, kterou západní mocnosti nabídly Hitlerovi za to, aby jej obrátily proti Sovětskému svazu. Československá vláda i Beneš mnichovské požadavky přijímají, i když jsou si vědomi, že porušují ústavu republiky.
Mapa záboru Sudet: Klement Gottwald jménem strany ostře protestoval proti přijetí mnichovského diktátu. „Máme právo i povinnost volat na soud lidu a dějin všechny ony živly a síly, které tuto hanebnou kapitulaci po dlouhou dobu záměrně připravovaly, které se spikly s nepřítelem proti vlastnímu lidu, národu a republice,“ řekl ve své parlamentní řeči v září 1938. Avšak v této době, pro národ tak tragické, začal se lid přesvědčovat, že jediní, kdož nezklamali a nezradili, byla Komunistická strana Československa a Sovětský svaz. To byly také jediné síly, o které se opíral v dalším boji za národní svobodu a za odstranění zrádné velkoburžoasie.
y
