y
Pohoří a pánve severozápadních Čech
Krušné hory: Krušné hory tvoří odpradávna přirozenou hradbu Čech na severozápadní hranici, a to v délce 130 km. Na českou stranu spadají příkrými svahy. Jejich geologická stavba je velmi pestrá. Převládají v ní místy fylity a svory, jinde žula a rula. Vynikají značným nerostným bohatstvím těženým od dávných dob. Obrázek zachycuje západní úsek krušnohorského hřebene s nejvyšší horou Klínovcem - 1244 m. Na jižním svahu hor vidíme velké moderní hornické město Ostrov.
Ohře u Lokte: Řeka Ohře vyhloubila v usazeninách Sokolovské pánve hluboké údolí až na krystalický podklad. Pod městem Loktem vytvořila výmolnou činností 200 m hluboké epigenetické údolí s četnými meandry. Dominantou města je středověký hrad vypínající se na strmém ostrohu. Loket je městskou rezervací.
Slavkovský les: Masiv Slavkovského lesa se rozkládá mezi řekami Ohří a Teplou. Je složen převážně z karlovarské žuly. Na západě spadá příkře zlomovými svahy do příkopové propadliny Poohří, která je odděluje od Krušných hor. Jihovýchodní svahy na obrázku jsou povlovné a hustě zalesněné. V pozadí vystupuje nejvyšší vrchol Lesný (983 m).
Rašeliniště u Božího Daru: Krušné hory jsou bohaté na vrchovištní rašeliniště, jež pokrývají svými polštáři na několika místech značné plochy jejich horského masivu. Horská rašeliniště, živená hlavně dešťovou vodou, jsou vydatnou zásobárnou horských toků,
Na obrázku je část rašeliniště u horského města Božího Daru. Pro svou vzácnou květenu je rašeliniště chráněnou oblastí.
Sokolovská pánev: Vývoj krušnohorského zlomu probíhal ve třetihorách, a to ve dvou obdobích - ve svrchním oligocénu a ve středním miocénu. Tehdy vznikl hluboký prolom, jehož součástí je i Sokolovská pánev. Prolomem byla oblast Krušných hor jednostranně vyzdvižena nad pokleslou oblast dnešního Poohří. Výplň pánve tvoří sedimenty (pískovce a jíly) s bohatými hnědouhelnými slojemi. Těžba uhlí v Sokolovské pánvi dala vznik silné průmyslové výrobě v Podkrušnohoří.
Ohře pod Doupovskými horami: Podél severního oblouku Doupovských hor si razí cestu řeka Ohře sevřeným meandrovitým údolím, směřujícím ke Klášterci nad Ohří. Údolí řeky je výchozí branou do rozlehlé pánve Mostecké. Pro své přírodní krásy je tato část Poohří rekreační oblastí.
V pozadí na obrázku vystupují zalesněná úbočí Doupovských hor.
Ohře u Kadaně: Doupovské hory oddělují Sokolovskou pánev od severnější pánve Mostecké. Prohýbají se mocným obloukem jako val podél toku řeky Ohře. Jsou zbytkem mohutného vulkánu složeného z čedičových láv a tufů. Jejich nejvyšší vrcholky, Hradiště dosahuje 932 m výšky, jsou seskupeny půlkruhovitě kolem sníženiny, která je považována za zbytek sopečného jícnu.
Obrázek ukazuje severní výběžky Doupovského oblouku spadající do oblasti Mostecké pánve.
České Středohoří u Loun: České Středohoří se jeví jako nápadný svérázný celek i ve své nejzápadnější okrajové částí v okolí Loun. Z široké nížiny se tu zvedají příkré osamocené vrchy a za nimi se modrají další vrcholky a svahy větších i menších kopců shluknutých ve skupiny a hřebeny. Nejznámější ze skupiny lounských vrchů je Oblík vysoký 457 m (na obrázku v popředí vpravo). Stepní svahy Oblíku jsou přírodní reservací.
České Středohoří z Hazmburku: České Středohoří netvoří ve skutečnosti souvislý hřeben, ale vystupují v něm ojedinělé kupovité a homolovité kopce, často obnažené až k vlastním úpatím. Celý pás Českého Středohoří, táhnoucí se od Žatecké tabule až k Lužickým horám, je tvořen sopečnými výlevy (čedičovými, znělcovými a nezřídka i trachytovými), jež v třetihorách prorazily druhohorní křídové usazeniny. Denudací druhohorních usazenin vznikl dnešní reliéf, který dává celému kraji romantický ráz. Labe dělí toto území na západní a východní část.
Náš snímek s vrchu Hazmburku (417 m) zachycuje pohled na západní část Českého Středohoří s Milešovkou vpravo.
Milešovka: Milešovka je nejvyšší horou Českého Středohoří. Vypíná se nápadně nad svým okolím jako pravidelný kužel do výše 835 m. Na jejím vrcholu je meteorologická stanice s 18 m věží, odkud je jedinečný výhled do dalekého okolí. Bohatý listnatý porost (dubový a bukový) i vzácná květena na Milešovce jsou chráněnou oblastí.
Zvětralá suť na Milešovce: Na jižních svazích Milešovky se vyskytují místa kamenné suti, vzniklé povětrnostním rozrušováním znělcového masivu. Mocné vrstvy zvětralého kamene se sesouvají do údolí a vytvářejí nad sebou příkré obnažené stěny a srázy.
Ve Středohoří se vyskytuje hojně kamenné suti, hlavně na jižních a jihozápadních svazích kopců.
Bořeň: Nedaleko města Bíliny se vypíná znělcový kopec bizarního tvaru, který nápadně vystupuje nad okolní krajinou. Je to Bořeň, západní výspa Českého Středohoří, vysoký 538 m. S jeho vrcholku je široký rozhled.
Vrch Bořeň je státní přírodní rezervací po stránce geologické i botanické. Na Bořeni se dochovaly i památky na dávné osídlení našich krajů v době železné.
Varhany: Tak se jmenuje útvar Panská skála u Kamenického Šenova. Je složena z čediče a je příkladem charakteristického způsobu větrání a rozpadu této vulkanické horniny. Čedič vznikl z lávy, která se dostala až do povrchových částí zemské kůry; rychle tuhla a tuhá hornina větrá a odlamuje se v charakteristické sloupovité odlučnosti. Kámen z Panské skály brali místní obyvatelé na sloupy, nyní je tento úsek chráněn jako přírodní památka.
Labe před Děčínem: České Středohoří odděluje od děčínského pískovcového masivu zlomová linie mezi Ústím nad Labem a Děčínem, jíž si razí cestu řeka Labe.
Díváme-li se na České středohoří od Děčína, spatříme jeho východní část, jako mocný val klesající zvolna k břehům Labe.
