Jako první se ukáže na stavbě rypadla, buldozery, scrapery a nakladače. Jejich ocelové čelisti odkrývají půdu, a hloubí základy pro budoucí stavbu.
Nákres stavby velké přehrady a ústí vodního kanálu na širokém toku sovětské řeky nám představuje typickou velkou stavbu komunismu. Celé staveniště se rozprostírá do okruhu několika kilometrů. Kroužky s číslem nám označují místa, kde pracují stejné skupiny strojů. Podívejme se blíže na jejich práci. V levém rohu obrázku pracují ssací rypadla /11/, a naplavují dlouhým potrubím těleso zemní hráze /10/. Rypadla /7/, scrapery /4/, a buldozery /5/ dopravují zeminu na pokračování hráze na pravém břehu. Je zapotřebí dopravit obrovské množství zeminy, aby vznikla hráz dlouhá 10 km místy až 40 m vysoká. Z úsporných důvodů se betonu používá jen na nejdůležitější části celé přehrady! Jsou to vodní přepady /1/, které regulují množství nadržené vody, a budovy strojovny, v níž jsou umístěny turbiny a elektrické generátory. Beton potřebný ke stavbě dodávají zvláštní přenosné továrny /3/, nazývané betonárky. Z pravého boku přehrady vyúsťuje plavební kanál s plavebními komorami, kudy budou proplouvat lodě největších tonáží. I zde vykonávají těžké stroje veškerou práci. Kráčivé rypadlo /9/ a za ním korečkové rypadlo /12/ hloubí koryto přesného tvaru. Souprava betonovacích strojů pak dokončuje jejich dílo. Na celé stavbě spatříme pouze málo lidí. Vždyť veškeré práce jsou mechanisovány na 98%. To znamená, že pouhá 2 procenta všech prací jsou prováděna lidskou rukou.
Podívejme se nyní blíže na skvělé ocelové pomocníky člověka. Pracují rychle, levně a bez lidské námahy. Hloubení základů a dobývání země provádějí nejlépe lopatová rypadla. Ostré zuby jejich lopaty se zakusují do svahů a kopců hlíny. V pravidelných intervalech se naplňují až po okraj, jsouce vedeny rukama zkušených řidičů. Stačí lehké stisknutí páky a několik tun země se zaduněním dopadne na dno nákladního automobilu. Pootočení, další záběr lopaty a vyprázdnění se neustále opakují. 400 nákladních automobilů naplní sovětské rypadlo E-1003 za osmihodinovou pracovní směnu.
Sovětské rypadlo E 505, s obsahem lopaty 0,5 m³ nahradí práci 300 dělníků. Konstruktéři Rebrov a Grečin obdrželi za jeho vynikající konstrukci Stalinovu cenu. Tento stroj nemůže být na stavbě nikdy nezaměstnaný. Jednoduchou montáží dílců jej mohou pracovníci přizpůsobit pro celou řadu prací. Normálně bývá vybaven výškovou lopatou /1/, a odstraňuje svahy. Stejně dobře hloubí kanály a výkopy, nahradíme-li původní lopatu spodní lopatou /2/. Prodlouží-li se rameno o 10 metrů, může rypadlo E 505 pracovati i s vlečnou lopatou, zavěšenou na dlouhých lanech. Tak se zvýší dosah jeho lopaty /3/. Zavěšením háku na lanový převod se změní rypadlo v pohyblivý stavební jeřáb, který hravě zvedá náklady vážící až 7 tun do výše třípatrové budovy /5/. Místo háku je možno zavěsiti dle potřeby drapák na trhání kořenů, neb nakládání sypkého materiálu a hlíny z vody /6/. Zavěšením beranidlového zařízení /4/ zatlouká do země piloty dlouhé až 12 metrů.
Na stavbě Kachovské přehrady hloubí lopatové rypadlo se spodní lopatou příkop pro kladení kanalisace. Strojník sleduje okénkem pohyb lopaty. Ovládá jej řídicími pákami a pedály. Rypadlo pomalu popojíždí, zanechává za sebou vyhloubený příkop a táhlou hromadu vykopané země.
Československá rypadla zn. ŠKODA se výtečně osvědčila na stavbách zavodňovacích kanálů. Lžíce „Škodovky“ vysypává 2 tuny vykopané země na okraj lopaty.
Největší pozornosti se těší obrovský ocelový kolos – kráčivé rypadlo. Jeho otáčivé rameno je 65 m dlouhé a výška celého stroje by přesahovala pětipatrový dům. Jeho obrovská lopata dobývá půdu a přenáší ji až 200 metrů daleko. Celý stroj se rychle otáčí a spouští při tom lopatu, zavěšenou na ocelových lanech až na dno výkopu.
Lopata má tvar ocelového truhlíku, jehož přední stěna je nahražena ocelovými zuby z tvrdé a pevné oceli. Stěny lopaty jsou vyšší než lidská postava. Její velikost vynikne nejlépe srovnáním s osobním automobilem.
Spodní lana se napínají a přitahují lopatu směrem ke stroji. Zuby lopaty se zakusují do svahu a 30 tun země se hrne do jejího nitra. Lopata je naplněna.
Nosné lano, silné asi jako lidská ruka, zdvihá lopatu až k vrcholku výložníku. Uvolněním tažného lana se lopata sklopí, a těžký náklad s daleko slyšitelným zaduněním dopadne na táhlý kopec země, který již rypadlo od rána narypalo. Na pravém boku rypadla, ve výši 10 m nad zemí je zavěšena řídicí kabina kanálu se zasklenými okny.
Tisícitunový obr přesně poslouchá pokynů řidiče. Michal Mitrofin /na obrázku/ se nezpozdí ani o vteřinu při přesném sledu pohybů páček a tlačítek, kterými stroj ovládá. Však také narýpá s kráčivým rypadlem EŠ 14 /65/, 7.5 milionů tun země za jediný rok práce. Kdybychom naložili takové množství na třítunové nákladní automobily, vznikl by pás dlouhý 15.000 km – vzdálenost z Prahy do Australie.
Veškeré pohyby stroje vykonávají mohutné elektrické motory, pracující s celkovým příkonem 5500 kW /t. j. přibl. 7000 koň. sil/. Jsou umístěny v otáčivé strojovně rypadla. Pracují tiše a přesně.
Po skončení své práce na příslušném úseku přechází rypadlo na nové pracoviště. Jakým způsobem kráčí tisícitunový obr? Při práci se otáčel na pevně stojící desce, jež spočívala na pevné půdě. Po obou stranách strojovny má na silných hydraulických válcích zavěšeny ocelové lyže 10 m dlouhé a asi 1 m široké. To jsou nohy kráčivého rypadla. Sílu potřebnou ke kráčení dodává tlakový olej ve válcích. Olej tlačí na každý centimetr čtverečný pístu silou 180 kg. Písty od dvou válců jsou spojeny ve společném kloubu lyžin – kotníků noh rypadla a uvádí je do pohybu.
Rypadlo může kráčet vpřed i vzad, dokonce i do zatáček. Podívejme se nyní zblízka na jeho chůzi pozpátku. Zdvihnutá lyže /1/, se posouvá ve směru černé šipky o jeden krok /asi 1,5 m nazpátek/. Lyže pomalu sestupuje k zemi /2/. Obrovským tlakem oleje ve válcích po obou stranách trupu se celý obr vzepře na svých nohách, nakloní se /3/ a proklouzne mezi nimi o jeden krok vzad. /4/. Kroky následují rychle jeden za druhým. Ač neubíhá rypadlo závodnickým tempem, přec jen rychlost půl kilometru za hodinu s ohledem na jeho váhu je úžasná.
Kráčivé rypadlo provedlo výkop koryta „na hrubo“. Aby byly stěny rovné, měly správný sklon a rozměry, přijíždějí korečková rypadla. Z jejich strojovny se odvíjí řetězec malých lopat /t. zv. korečků/. Korečky seškrabávají při své cestě po svahu stěny koryta a urovnávají jej. Korečková rypadla EM-501 dokázala dokončit kanál dlouhý 11 km za 88 hodin práce.
Korečková rypadlo spojená s plazovým traktorem konají neocenitelnou službu při hloubení příkopů pro kanalisace, potrubí a kabely. Traktor pojíždí a růženec korečků se zakusuje do země. Za strojem vzniká až 2 m hluboký příkop s čistými okraji. Po jeho straně se vine táhlá halda vykopané půdy, kterou dopravní pás chrlí několik metrů daleko od příkopu. Příkopové hlubidlo nahrazuje práci až 200 pracovníků! Díky takovým strojům bylo možno zakončiti stavbu dálkových plynovodů Moskva – Saratov v délce 850 km během necelého roku.
Na každé větší stavbě pracují celé stovky buldozerů /čti buldozrů/! Jejich ocelové radlice namontované na silných plazových traktorech dobývají a hrnou hlínu, srovnávají terén a velké plochy, odstraňují překážky, zahrnují příkopy s položeným potrubím a staví menší hráze.
Skvělé sovětské buldozery na traktoru Stalinec S 80 jsou poháněny Dieselovým motorem o výkonu 90 koň. sil. Vidíme je při odklízení půdy z místa, kde bude proveden výkop pro základy plavební komory. Jediný stroj nahradí za pracovní den těžkou práci 150 pracovníků.
Technika práce buldozeristů je zajímavá. Se svými stroji dokazují i nejkrkolomější kousky. Porazit velký strom stojící v cestě je pro buldozér otázkou několika minut. Se zvednutou radlicí /obr. vlevo nahoře/ se opře traktor o kmen stromu. Se zařazenou první rychlostí vyvine Stalinec sílu až 10.000 kg. Strom se naklání, kořeny vylézají z půdy. Kdyby buldozerista včas necouvl, zachytily by jej kořeny zespodu za radlici a stroj o váze 12 tun by beznadějně uvízl. V zápětí se však buldozér vrací a zasune spuštěnou radlici pod kořeny nakloněného stromu. Zvednutím radlice jej vytáhne z půdy jako hračku a odvalí na stranu.
Mladí řidiči „Stalinců“ si sdělují po skončení práce nové poznatky a uzavírají soutěž o nejlepší výkon. Jejich usměvavé tváře ukazují, že práce na Velké stavbě komunismu se jim opravdu daří.
Dopravit zeminu na velkou vzdálenost však buldozér nedokáže. Materiál mu totiž „utíká“ po obou stranách radlice. V takovém případě se používá scraperů /skrejprů/, které zeminu dobývají, nakládají a aniž by ztratily hrstku nákladu ji přepraví až do vzdálenosti jednoho kilometru. Stalinec S 80 vleče nabírající scraper. Ocelový břit na dně plechové korby, pohupující se na balonových pneumatikách, odkrajuje vrstvu země do hloubky až 30 cm. Narýpaná zemina se hromadí v korbě až po okraj. Stisknutím spojky na traktoru lanový převod uzavře scraper a změní jej ve vlečný vůz. 20 tun země se naložilo bez hluku a prášení.
Naplněný scraper odjíždí na okraj budovaného koryta, kde stejně tiše složí svůj těžký náklad. Na stavbě širokého průplavu se hemží scrapery jak oceloví „brouci“. Proto musí být pořadí jejich jízd přísně sladěno.
Desítky sovětských scraperů D-147 pracují na našich stavbách socialismu. Obrázek ukazuje vyprazdňování scraperů ve stoje. Mohutná plechová uzávěrka se nadzdvihla, a zadní pohyblivá stěna vytlačuje 10 tun zeminy na scraperu.
Ještě výhodnější je vyprazdňování korby scraperu za jízdy. Náklad se stejnoměrně rozprostírá a přejetím zadními koly se zhutní. Vesele hřmí motory Stalinců píseň práce. V místech kde scrapery nabírají vzniká rozsáhlé koryto kanálů. Tam, kde řetězec strojů skládá svoje náklady roste pevná hráz. Den ze dne postupují stroje dále do stepí aby již brzo mohla kanálem proudit životodárná voda!
Je-li potřebí dopravovati zeminu několik km daleko, není již používání scraperů hospodárné pro jejich pomalou rychlost. Na takovou práci nastupují terénní nákladní automobily. Sovětští konstruktéři sestrojili pro stavby komunismu největší dvouosé automobily na světě. Jejich značka MAZ-525 nám napovídá, že uvezou náklad 25 t těžký. Kráčivé rypadlo může pohodlně naložit do jeho zesílené ocelové korby obsah své lopaty. Přes své obří rozměry se pohybuje automobil hrozivě lehce. Motor o výkonu 300 koň. sil pohání kola s balonovými pneumatikami jejichž výška přesahuje osobní automobil.
Řízení je ulehčeno pomocným motorem. Jinak by řidič musil v zatáčce působit na volant silou 80 kg. Stisknutím páčky ve vytápěné kabině řidiče se korba samočinně sklopí a vyprázdní. Kabina, do níž se nastupuje po několika schůdcích je chráněna pancéřovou střechou. Při nakládání by se totiž mohla lopata rypadla předčasně otevříti a těžký náklad by ohrozil život posádky automobilu.
Nakládání výkopku lopatou na moderní nákladní automobily a terenní vozy je nehospodárné a pomalé. Nakládací stroje namontované na traktoru „Stalinec“ pracují s lopatou, jejíž nabírání stojí skutečně za podívanou. Plných 8 t hlíny neb písku se nahrne do její ocelové konstrukce. Lopata se pomalu překlápí nad sedadlem řidiče a shazuje svůj náklad do korby nákladního vozu stojícího těsně za nakladačem. Takto zdokonalené ruce člověka si zasluhují skutečného obdivu. Během pracovní směny naloží totiž 1600 m³ nákladu, takže nahradí práci nejméně 200 pracovníků.
Aby byl usnadněn přísun stavebního materiálu k rozsáhlým staveništím, budují se hladké asfaltové vozovky. Speciální motorové válce provádějí poslední úpravy před příjezdem automatického zařízení na výrobu asfaltového povrchu silnice.
Prozatímní cesty a silnice na vlastní stavbě musí být náležitě pevné a hladké, aby projíždějící stroje netrpěly otřesem. Zpevňování cest, vedených po vysokých náspech se provádí nejlépe ježkovitými válci, vlečenými plazovým traktorem. Válce váží až 15 t. Tato obrovská váha se rozděluje na malé dosedací plošky ježkových „tlapek“, a zhutňuje zeminu do značné hloubky. Několikanásobným přejížděním se podařilo docílit většího zhutnění než mívá země v rostlém /původním/ stavu.
Rovné plochy a cesty se udržují t. zv. srovnavačem. Při projíždění terénu seškrabává šikmá radlice vlečeného srovnavače všechny hrbolky a zasypává výmoly. Moderní sovětské srovnavače jsou zmotovány již přímo s traktorem na společném kolovém podvozku. Udržují silnice a cesty ve sjízdném stavu, urovnávají plochy, hloubí silniční příkopy a v zimě pomáhají se zdarem odstraňovat sníh ze staveniště. Proto jej pracující označují přiléhavým názvem „dobrý duch stavby“!
Nevyčerpali jsme zdaleka všechny skvělé pomocníky na sovětských stavbách, kteří rychlou a hospodárnou prací odstraňují lidskou dřinu, a rozdíl tělesné a duševní práce. Zemní práce jsou vybaveny ještě celou řadou speciálních strojů: vrtaček na hluboké otvory do skály pro výbušné nálože, rozrývačů země, pluhových hlubidel, motorisovaných koleček aj. Ruční kladiva a palice byly nahrazeny mohutnými beranidly. Vzduch se otřásá prudkými rázy několika metrákového parního kladiva, jež během několika minut zarazí až 20 m dlouhou pilotu do země.
Když jsou vyhloubeny základové jámy, přistupuje se k betonování pilířů, nosných konstrukcí, zdymadel, strojoven a vodních přepadů. Spotřeba betonové směsi je nesmírná. Do základů velkých staveb komunismu bude položeno na 13 mil. kub. metrů betonu! Takové množství se nedá připraviti ručně. Proto v samé blízkosti stavby se budují mohutné továrny na beton – t. zv. „betonárky“. Automatické betonárky jsou kontrolovány pouze několika dozírajícími pracovníky. Připravují až 20.000 m³ výborného betonu denně bez zásahu lidské ruky.
Jak vypadá provoz automatické betonárky? Z rozsáhlých hal dopravují běžící pásy různé druhy cementu, písku a štěrku do plechového zásobníku hruškovitého tvaru. Automatické váhy odvažují z jednotlivých komor zásobníku štěrk, cement a písek a v přesně stanoveném poměru je vypouštějí zároveň s vodou do rozdělovače. Zatím co rozdělovací žlab naplňuje obrovskou míchačku, pracují obě míchačky na plný výkon a čtvrtá míchačka v této „baterii“ vyklápí již umíchanou směs na běžící pás. Elektrický motor samočinně pootočí rozdělovací rameno, začíná naplňování vyprázdněné míchačky. Tak jsou všechny 4 stroje neustále zaměstnány.
Stále větší typy míchaček dodává sovětský průmysl stavebních strojů na velké stavby.
Hotová směs se přiváží k místu betonování na automobilech ve zvláštních nádobách. Kolona nákladních automobilů převáží nádoby se 4 tunami betonu ve dne i v noci. Na některých stavbách již pracují speciální čerpadla, která vytlačují betonovou kaši potrubím až přímo do bednění.
Automobilové a portálové jeřáby uchopí nádobu a dopraví ji nad bednění v němž je již připravena svařovaná ocelová výztuž. Pohybem páky se otevírá dno nádoby a beton se roztéká do základu. Obrázek představuje slavnostní uložení posledního krychlového metru betonu do základu Cimljanského hydrouzlu.
Pojízdné automobilové jeřáby jsou užitečnými stroji na každé stavbě. Ukládají beton, dopravují součásti těžkých strojů, pomáhají při dopravách velkých rypadel a přinášejí stavební materiál přímo pod ruce pracovníků.
Portálové jeřáby sestavují těžké dílce bednění na stavbě plavební komory kanálu Volha Don. Jejich otáčivé rameno se sklápí podle potřeby. Unesou hravě i několika tunové náklady.
Jejich sklápěcí rameno je tak vyváženo, že jeřáb se nemůže překlopit. Vedoucí stavebních úseků zdymadla na průplavu Volha Don sledují poslední přípravy bednění stěn komor, připravených k betonování.
Naplavování hrází dlouhých několik km provádí sovětští inženýři t. zv. hydromechanisační metodou. Nedaleko od stavby gigantických hrází pracují na umělých jezerech ssací rypadla. Jejich strojovny se mírně kolébají na hladině.
Avšak hluboko pod nimi pracují ocelové frézy. Velikost frézy vyniká porovnáním s lidskou postavou jak ukazuje obrázek při montáži největšího ssacího rypadla 1000/65. Fréza je poháněna el. motorem. Otáčí se pod vodou a její lopatky narýpávají dno i stěny jezera. Narýpaná zemina se mísí s vodou. Vzniklé bláto nazývané „pulpa“ je nasáváno potrubím, od mohutného kalového čerpadla.
Čerpadlo pracuje v nitru strojovny. Je poháněno el. pohonem do příkopu 5.000 kW /téměř 7.000 koň. sil./. Jeho lopatkami projdou kameny o průměru 30 cm. Čerpadlo vytlačuje pulpu dlouhým potrubím až k místu naplavování hráze.
Čerpadlo vytlačuje pulpu dlouhým potrubím až k místu naplavování hráze. Poněvadž se loď při práci pohybuje musí být potrubí kloubovitě spojeno a uloženo na plovoucích pontonech. Od zádi ssacího rypadla se vine jako dlouhý ocelový ocas.
V místě budoucí hráze se pulpa vylévá z potrubí na usazovací pole mezi ochrannými hrázemi. Voda se prosákne nazpět do jezera, kdežto zemina se usazuje jako houstnoucí kaše. Tak vzrůstá den ze dne výška naplavené vrstvy – zemní hráze. V okolí pulpovodu se usazují hrubé částice půdy, avšak uprostřed budoucí hráze se srážejí nejjemnější zrnéčka hlíny, slepují se spolu a vytvoří tak vodě nepropustné jádro zemní hráze.
Desítky „zeměžroutů“, jak se v Sovětském svazu ssacím rypadlům populárně říká, se zakusují hltavě do země. Komsomolec Feďa Rybakov pohybem několika páček řídí mohutný stroj, který nahradí práci 35.000 dělníků a 15.000 koňských povozů. Břehy před zeměžroutem mizí jako v pohádce, neboť nenasytná fréza je podkusuje ode dna.
Tak s pomocí vyspělé sovětské techniky vznikají gigantická vodní díla a mohutné stavby komunismu, které jsou výrazem neochvějné budovatelské síly pokrokové sovětské země.
y
