a) Generální stávka v prosinci 1920 – mapka; b) Boj o Lidový dům v Praze: Avšak vládnoucí buržoazie předešla útok revolučního dělnictva a na podzim roku 1920 zaútočila s celým svým mocenským aparátem proti marxistické levici. Dne 9. prosince dala vláda příkaz četnictvu k obsazení Lidového domu v Praze, kde bylo organizační středisko levice. Proletariát odpověděl vyhlášením generální stávky. Stávka se rozšířila do všech krajů republiky a zúčastnilo se jí téměř milion dělníků a zemědělců. Na Kladně, v Oslavanech, v Krompaších a v dalších místech se proletariát pokusil převzít moc, revoluční dělnické rady zabíraly továrny, velkostatky a úřady. Avšak vládním orgánům se podařilo pomocí četnictva a vojska povstání likvidovat. Četnictvo použilo v Praze, v Mostě, Oslavanech i jinde zbraní a 13 lidí zastřelilo. Porážka proletariátu v prosinci 1920 rozhodla boj o charakter republiky ve prospěch buržoazie.
Stávka v Krompaších 1921 (obraz V. Hložníka): Vítězství umožnilo buržoazii upevnit své panství a zesílit vykořisťování dělnické třídy. Zvlášť bezohledně postupovala na Slovensku. Bránila industrializaci Slovenska a snažila se je udržet na nízké hospodářské a kulturní úrovni, aby mohla slovenský lid vydatněji vykořisťovat. Na mnoha místech znovu propukly hladové bouře. Nejbouřlivější demonstrace v Krompaších potlačilo četnictvo v únoru 1921, při čemž zastřelilo čtyři dělníky a 14 dalších těžce zranilo.
a) Rudé právo z 18. 5. 1921; b) Zasedání ustavujícího sjezdu KSČ: Dělnická třída stále zřetelněji pociťovala nedostatek cílevědomého vedení. Chyběla jí pevná organizace, dělnická strana, která by ji vedla do dalších revolučních bojů. Proto byla na jaře roku 1921 založena Komunistická strana Československa. Na ustavujícím sjezdu, konaném v Praze 14.–16. května ustavila se revoluční dělnická strana, která se stala členem Komunistické internacionály a přihlásila se k marxleninskému programu. Založení KSČ mělo nesmírný význam nejen pro celou dělnickou třídu, ale i pro další historický vývoj našich národů.
M. Majerová, J. Hašek, J. Wolker, S. K. Neumann, I. Olbracht: Po bok mladé komunistické strany se postavily nejpokrokovější síly národa, na prvním místě přední kulturní pracovníci a umělci. Spisovatelé Ivan Olbracht a Marie Majerová, básníci Stanislav Kostka Neumann a Jiří Wolker i bojovný Jaroslav Hašek dali všechny své síly do boje za práva pracujícího lidu a ve svých dílech propagovali revoluční ideje sociální spravedlnosti.
Leoš Janáček: Stranou politických zápasů nezůstávali ani přední hudební skladatelé. I Leoš Janáček, který si dobyl přední místo mezi světovými mistry 20. století, se s porozuměním postavil na stranu pokroku.
a) Jan Zrzavý – Přítelkyně; b) Rudolf Kremlička – Přadleny: Výtvarným umělcům otevřelo vytvoření samostatné Československé republiky brány do světa a moderní umělecké proudy hluboce ovlivnily jejich tvorbu. Práce Václava Špály, Emila Filly, Rudolfa Kremličky, Jana Zrzavého a dalších našich umělců se mohou měřit s díly nejvýznamnějších evropských malířů dvacátých a třicátých let.
Penzijní ústav v Praze: Také architektura udržovala krok se světovým vývojem a monumentální moderní stavby architektů Havlíčka a Honzíka, či Josefa Gočára a dalších snesou velmi přísné umělecké měřítko.
Vývoj průmyslové výroby 1918–1938 – graf: Hospodářský vývoj Československa byl těsně spjat se světovým vývojem kapitalismu. Spolu s ním procházel obdobími dočasnému vzestupu i poklesu. Po překonání poválečné krize v letech 1921–22 nastal pozvolný vzestup, který vyvrcholil roku 1929. Avšak tohoto roku zachvátila celý kapitalistický svět těžká hospodářská krize. Nejprve se projevila v zemědělství a zruinovala mnoho drobných rolníků, vzápětí zasáhla všechna odvětví průmyslu a výroba rychle poklesla až o 40 % proti roku 1929. Nejhlubšího stavu u nás dosáhla roku 1933. Teprve potom se opět začala zvolna zotavovat.
Počet nezaměstnaných 1929–1937 – graf: Kola továren se zastavila, kapitalisté vyhodili dělníky z práce. Nezaměstnanost nabyla nesmírného rozsahu. Podle zdaleka neúplných statistik vzrostl počet úředně registrovaných nezaměstnaných do roku 1933 na 740 000 lidí a v únoru téhož roku dosáhl 920 000 osob. A úřední statistiky zdaleka nezachytily všechny lidi, kteří ztratili práci a výdělek. Skutečný počet nezaměstnaných v Československu převýšil jeden milion. Buržoazní vláda se zbavila povinnosti podporovat nezaměstnané zavedením tzv. gentského systému, podle něhož hlavní břemeno podpor nesly odborové organizace. Odbory mohly vypomáhat pouze zlomku nezaměstnaných nepatrnými podporami.
a) Nouzová kolonie; b) Děti čekají na obecní polévku: Tisíce dělnických rodin, jejichž živitelé ztratili práci a výdělek, vyhodili majitelé domů z bytů. Na periferiích velkých měst vznikaly ubohé nouzové kolonie, v nichž nezaměstnaní hledali přístřeší, jiní dokonce spali ve skalních děrách nebo pod mosty. Nejtíže nesly bídu děti nezaměstnaných. Jen šťastnějším se podařilo občas dostat trochu jídla od dobročinných spolků a před místnostmi těchto organizací stály každý den dlouhé fronty hladových dětí.
Výjev ze Zakarpatské Ukrajiny kolem r. 1930: Zoufalá bída dolehla na chudé kraje Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny. Krize tam uvrhla mnoho lidí takřka do doby kamenné. Mnozí chudí rolníci přišli o poslední majetek, museli prodat i dobytek a do pluhů se zapřahali lidé, aby si zajistili alespoň nejnutnější živobytí ze svých políček. V mnoha vesnicích lidé umírali hlady.
a) Demonstrace 1. máje 1930 v Brně; b) Karikatura J. Pelce: Dělnická třída nepřihlížela zbídačování nečinně. Vyhlásila boj kapitalistům, kteří zavinili krizi a nesnesitelnou bídu. Stávkami a demonstracemi se proletariát bránil propouštění z práce, snižování mezd a oklešťování demokratických práv. Do čela tohoto boje se postavila komunistická strana zocelená v bojích a upevněná i vnitřně bolševizací ve 20. letech. KSČ organizovala masový odpor pracujících a nezaměstnaných. Již 1. máj 1930 se stal dnem velkých demonstrací a odpor na mnoha místech záhy přerostl v otevřené srážky a boje.
Střílení do lidu – graf: Četnictvo bezohledně potlačovalo demonstrace a stávky. Na rozkaz buržoazní vlády se mnohde do demonstrantů střílelo. V Radotíně r. 1930 stříleli četníci do bezbranných dětí, pod četnickými výstřely padly roku 1931 oběti v Duchcově, ve Frývaldově, v Košutech a v Chustu, roku 1932 v Horní Suché, Polomce a v Telgártu.
Mostecká stávka 1932: Největšího rozsahu nabyl třídní boj roku 1932 a na jaře vyvrcholil slavnou mosteckou stávkou. Pod vedením KSČ vstoupilo na 25 000 horníků do stávky proti propouštění z práce a proti snižování mezd. Boje se solidárně zúčastnili čeští i němečtí horníci, zemědělci a pokroková veřejnost z celé republiky jim poskytla pomoc. Mosteckou stávku nezlomily ani četnické posily, jež buržoazní vláda vyslala do severočeského revíru. Stávka skončila velkým vítězstvím horníků. Dokázala, že jednotný postup dělnické třídy vedené zkušenou komunistickou stranou může vést k úspěchu i v těžkých podmínkách hospodářské krize.
Protiválečná karikatura a) J. Čapek; b) O. Mrkvička: Světové hospodářské krize využili imperialisté a s jejich pomocí se dostali roku 1933 v sousedním Německu k moci fašisté. Vítězství fašistů v největší kapitalistické zemi Evropy vytvořilo nebezpečné ohnisko války a bezprostředně ohrozilo český a slovenský národ. Pokrokoví lidé si u nás dobře uvědomovali hrozící nebezpečí a začali varovat a burcovat k bdělosti. Významnou roli v tomto úsilí sehráli pokrokoví umělci, kteří ve svých bojovných kresbách odhalovali imperialisty stojící v pozadí Hitlerova puče a varovali před německým militarismem.
a) Leták KSČ; b) Obálka brožury Kl. Gottwalda: Nejreakčnější křídlo československé buržoazie spatřovalo v německých fašistech oporu v boji proti proletariátu a pokusilo se prosadit fašistický režim i u nás. Avšak ztroskotalo na jednotném a pevném postoji naší demokratické veřejnosti. KSČ organizovala jednotnou lidovou frontu proti domácím fašistům a vybízela k odhodlanému boji proti zahraničnímu fašismu. Tisíce letáků a brožur z pera vedoucích funkcionářů KSČ burcovalo lid k bdělosti a ukazovalo cestu, jak ubránit republiku proti fašismu.
„Baterie Kl. Gottwalda“ v boji o Madrid 1936: A když fašisté přepadli roku 1936 demokratické Španělsko, postavila se komunistická strana ihned na jeho obranu, neboť si jasně uvědomila, že proti fašismu je nutno bojovat na všech frontách. Pod heslem „U Madridu se bojuje o Prahu!“ pořádala sbírky na nákup léků a potravin pro španělské vlastence a organizovala odchod dobrovolníků na pomoc trpícímu Španělsku. Tři tisíce mužů odešlo bojovat do Španělska a většina tam položila svůj život v boji proti fašistům.
Karel Čapek, Josef Čapek, Vítězslav Nezval 1934: Boje proti fašistickému nebezpečí se zúčastnili přední pokrokoví umělci. Karel Čapek a jeho bratr, malíř Josef Čapek, i básník Vítězslav Nezval varovali ve svých dílech před fašistickou zvůlí a před válkou, kterou nacisté otevřeně připravovali.
V. Vančura, M. Pujmanová, E. F. Burian, J. Hora: Nekompromisní postoj zaujali komunističtí spisovatelé a básníci Marie Pujmanová, Josef Hora, Vladislav Vančura, dramatik František Emil Burian a mnoho dalších. Odhalovali pravou tvář fašismu a velkoburžoazie, která jej přivedla k moci a nejvíce těžila z jeho výbojné politiky a z přípravy války.
Pevnůstka v Krkonoších: Varovné akce vlastenecké veřejnosti donutily buržoazní vládu k obranným opatřením proti německému fašismu. Vláda začala vyzbrojovat armádu moderními zbraněmi a budovat pevnostní pás podél německých hranic.
Plakát z r. 1938: Pod tlakem pokrokové veřejnosti musela československá vláda podepsat spojeneckou smlouvu s nejsilnější evropskou velmocí – se Sovětským svazem. Dne 16. května 1935 se Československo připojilo k obrannému paktu Francie a Sovětského svazu namířenému proti fašistickému Německu. Avšak vyhradilo si přitom dodatek, že pomoc Sovětského svazu Československu v případě jeho napadení bude vázána na současné přispění Francie. Tato doložka krátce nato sehrála tragickou roli.
Demonstrace před parlamentem v září 1938 (celek a detail): Roku 1938 se nacistické Německo cítilo již tak silné, že přešlo k otevřenému útoku. V březnu 1938 okupoval Hitler Rakousko. Nacisté tak ze tří stran obklíčili naši zemi a za nečinného souhlasu západních velmocí zahájili útok na Československo. Zevnitř jim pomáhali oslabovat naši obranu henleinovci a slovenští luďáci a ve skrytu i nejreakčnější skupina české buržoazie. Když však vystoupil Hitler v polovině září s ultimativním požadavkem odstoupení československého pohraničního území Německu, narazil na nečekaný odpor všeho našeho lidu. Pokroková veřejnost donutila velkými demonstracemi buržoazní vládu k neústupnosti. Dne 23. září vláda vyhlásila všeobecnou mobilizaci.
Mnichov 1938 – a) foto Chamberlain, Daladier, Hitler, Mussolini; b) mapka: Avšak za zády našeho lidu připravovala mezinárodní reakce zradu. Západní velmoci prodaly Československo Hitlerovi a v noci z 29. na 30. září 1938 v Mnichově rozhodli francouzský ministerský předseda Daladier a britský premiér Chamberlain za spoluúčasti italského fašisty Mussoliniho o odtržení pohraničního území. V rozhodující chvíli buržoazní vláda zradila republiku a náš lid, odmítla nabízenou pomoc Sovětského svazu a kapitulovala před fašismem.
Odchod lidí z okupovaného území 1938: Československé vojsko bez boje vyklidilo obranný pevnostní pás a české a slovenské obyvatelstvo muselo opustit své domovy i majetek a odejít do vnitrozemí. Německým nacistům rázem spadlo do klína rozsáhlé území s vyspělým průmyslem, část našeho pohraničí uchvátilo reakční Maďarsko a Polsko. Československo ztratilo nejen hospodářsky cenné kraje, ale prakticky i možnost jakékoliv obrany proti nacistickému vpádu.
15. březen 1939 – a) E. Hácha a Neurath; b) Nacistické vojsko a Pražané: Po okupaci pohraničí bylo jen otázkou času, kdy nacisté obsadí též zbytek republiky. Dne 15. března 1939 německé vojsko vstoupilo na území okleštěného Československa. Zatímco představitel buržoazní vlády Emil Hácha servilně vítal nacistického pohlavára Neuratha na Pražském Hradě, český lid se zaťatými pěstmi a s neskrývanou nenávistí hrozil přijíždějícím fašistickým vojskům.
I. ilegální ÚV KSČ: Náš národ se nesmířil s nacistickou okupací a ihned zahájil nesmiřitelný boj s nacisty. Do čela odboje se postavila ilegální Komunistická strana Československa. Přestože proti komunistům zaměřili okupanti od počátku nejtvrdší údery a tisíce jich zatkli a popravili, stanuli vždy na místě zatčených jiní, aby dále vedli boj proti fašistické zvůli. Komunisté vybudovali rozsáhlou podzemní síť, která ze zálohy napadala nacisty. Odboj řídil ilegální ústřední výbor strany, v němž byli zpočátku Eduard Urx, Kurt Konrád, Václav Křen, Václav Sinkule a Otto Synek.
Ilegální vedení KSČ v protektorátu a na Slovensku (J. Fučík, L. Benada, J. Ďuriš, J. Zika): Na jaře 1941 zostřili okupanti teror a podařilo se jim rozbít první ilegální ústřední výbor. Byla to těžká rána odbojovému hnutí, ale na místo zatčených ihned nastoupili jiní bojovníci. Kolem Jana Ziky a Julia Fučíka se vytvořil druhý ilegální ústřední výbor. Podobně jako v Čechách řídila též na Slovensku komunistická strana z ilegality boj proti nacistům a luďákům. Zemské vedení KSČ řídili Ľudovít Benada a Julius Ďuriš.
K. Gottwald, V. Kopecký, J. Šverma v Moskvě: Část vedoucích pracovníků KSČ v čele s Klementem Gottwaldem, Janem Švermou a Václavem Kopeckým odešla do Moskvy, odkud řídila ilegální práci strany, pomáhala organizovat pomoc Sovětského svazu našemu podzemnímu hnutí a připravovala budoucí organizaci Československa po osvobození.
a) Ilegální tiskoviny KSČ; b) Zbraně odboje: Ilegální komunistická strana vydávala mnoho tiskovin, v nichž vybízela všechen lid k houževnatému odporu proti okupantům, vyzývala k sabotážím a aktivní rezistenci, informovala o situaci na frontách a v podzemním boji. Opatřovala zbraně a vyzbrojovala bojové skupiny, organizovala stávky a široce rozvětvené odbojové hnutí.
a) Koncentrační tábory – mapka; b) Pankrácká sekyrárna: Nacisté se brutálně mstili českému lidu. Uvěznili statisíce pokrokových lidí. Po celém Německu a v okolních zemích zřídili koncentrační tábory, v nichž věznili české a slovenské vlastence. Jména koncentráků Mauthausen, Dachau, Oswiecim, Ravensbrück, Oranienburg, Terezín a mnoha dalších budila a dodnes budí hrůzu a nenávist k fašismu. Statisíce lidí nacisté mučili a zavraždili. Pankrácká sekyrárna je hrůzným dokladem bestiality a sadismu nacistických vrahů.
Zničení Lidic: Z podnětu buržoazní emigrační vlády v Londýně provedlo 27. května 1942 několik vlastenců atentát na nejvyššího nacistického pohlavára v protektorátu – Reinharda Heydricha. Nacisté odpověděli na atentát zběsilým terorem. Rázem povraždili více než 2 000 našich lidí a další stovky vlastenců nejhroznějším způsobem mučili. Běsnění okupantů vyvrcholilo 10. června vyhlazením Lidic. Nacisté obklíčili obec, 184 mužů na místě zastřelili, ženy a děti odvlekli do koncentračních táborů. Osadu zapálili a srovnali se zemí. Zničení Lidic vyvolalo nesmírný odpor nejen u všeho našeho lidu, ale otřáslo svědomím kulturního lidstva na celém světě.
Čs. vojenská jednotka v Buzuluku 1942: Léto 1942 bylo nejtěžším obdobím války. Nacistické vojsko, které obsadilo většinu Evropy, stálo hluboko na území Sovětského svazu a západní spojenci ustupovali na všech frontách. Roku 1942 vznikla v Sovětském svazu první československá vojenská jednotka, která se začala v Buzuluku připravovat na boj s fašisty. V zimě roku 1943 zasadila sovětská vojska nacistům zdrcující porážku u Stalingradu a zahájila nezadržitelný postup na západ. Stalingradská bitva byla rozhodujícím zvratem druhé světové války, počátkem porážky hitlerovského fašismu.
Partyzáni v Nízkých Tatrách 1944: Historické vítězství u Stalingradu nesmírně posílilo a povzbudilo evropské národy k dalšímu boji proti okupantům. Ilegální odboj v našich zemích mocně zesílil a přešel k přípravě ozbrojeného boje. Množily se sabotáže a srážky s nepřítelem, v českých a zejména v slovenských horách se tvořily partyzánské skupiny. Sovětské velení je pomohlo vyzbrojit a vyslalo k nám instruktory zkušené v partyzánském boji. Všechen náš lid počal odvážněji zvedat hlavy a připravoval se ke konečnému účtování s okupanty. V létě 1944 se konečně přiblížil den mohutného lidového povstání.
y
