Václavské náměstí – dýmová clona: Již dopoledne dne 5. května se objevily v Praze na domech československé a sovětské vlajky. Lid se počel shromažďovat na ulicích. Fašisté se snažili revolučního ducha Pražanů utlumit. Avšak ani granáty, naplněné štiplavým dýmem nemohly oddálit první výstřel, který znamenal otevřený boj.
Auto s příslušníky ozbrojeného sboru na pomoc rozhlasu: Auto s příslušníky ozbrojeného sboru, s jásotem pozdravováno Pražany, jelo na pomoc rozhlasu, který do všech stran světa ohlásil, že Praha, hlavní město Československé republiky, přešla do konečného boje s fašistickými vetřelci. Boj byl zahájen.
Vyzbrojování pražských bojovníků: Otevřely se skrýše zbraní illegálních komunistických organisací. Muži i ženy se chápali pušek. Všem bylo jasné, že vzplál poslední – rozhodný boj s fašisty, kteří chtěli Prahu přeměnit v hromadu trosek, vyvraždit obyvatelstvo a klást nesmyslný odpor Sovětské armádě.
První zajatci: Nenávist k okupantům byla nezměrná. Ozbrojený lid se zmocňoval v prvních hodinách povstání všech nacistů, aby jej nemohli napadnout z týlu. Nacističtí nadlidé, plni strachu o svůj život potřísněný smrtí statisíců umučených v koncentračních táborech a zvěrsky zavražděných v okupovaných zemích, zbaběle zvedali ruce, aby se bez boje vzdali.
Barikáda: Boj pražského lidu se rychle rozšířil do všech čtvrtí města. Avšak fašisté z blízkých posádek se připravovali, aby pražské povstání utopili v krvi. Soustředěné silné tankové jednotky v Milovicích a v Benešově měly provést zničující úder. Avšak lid s neuvěřitelnou rychlostí zbudoval v pražských ulicích barikády a postavil se na odpor.
Prohlášení Čes. národní rady: V té době boj v Praze již nebyl jenom věcí jednotlivců a skupin bojujících na vlastní pěst. Revoluční Česká národní rada, v níž vedoucí úlohu měla Komunistická strana Československa, začala boj organisovat a řídit. Vznikly revoluční gardy, ozbrojená moc pražského povstání.
Mapa: Údery Sovětské armády k osvobození Prahy: Pražský rozhlas vysílal volání o pomoc. Praha potřebovala zbraně a střelivo. Na přímý rozkaz Josefa Vissarionoviče Stalina sovětská vojska, která právě dobyla Berlína a Drážďan, dala se bez jediného dne odpočinku na cestu do Prahy. Ze severu od Berlína, z jihu od Vídně a z východu ze Slovenska se valila obrovská síla sovětských vojsk. Nezadržely je ani Krušné hory, ani poslední hitlerovské divise, které se pokusily klást odpor, ale pak prchaly na západ k Američanům.
Američané v Plzni: Americké motorisované sbory stály v Plzni dne 6. května v bojové nečinnosti, zatím co na pražských barikádách tekla krev. Pražský lid měl být podle plánu amerických imperialistů obětován zkomírající fašistické furii. Avšak i v tomto plánu se páni imperialisté přepočítali.
Lid na barikádě: Lid vytrval na barikádách, i když se zásoba střeliva chýlila ke konci. Posilovalo jej vědomí, že Sovětská armáda osvoboditelka se blíží – Sovětská armáda přijde!
Sovětští důstojníci a člen MNV: Dnem i nocí spěchali sovětští osvoboditelé na pomoc bojující Praze. Obyvatelé osvobozených vesniček i měst radostně sdělovali hrdinným sovětským vojákům všechny zprávy o nepříteli.
Občerstvení osvoboditelům: Občané Přerova srdečně zdravili slavné hrdiny od Stalingradu, Kurska, Dukly i Ostravy. S láskou podávali svým osvoboditelům osvěžující nápoje.
Setkání s vojáky Sovětské armády: Hluboké lesy na hranicích Moravy a Slovenska po dlouhou dobu skrývaly skupiny partyzánů operujících v týlu nepřítele. Za postupu Sovětské armády docházelo k překvapujícím setkáním. Co je krásnějšího než bratrské objetí bojovníků, kterým se podařilo ve společném boji porazit sveřepého nacistického nepřítele.
Československý sbor v Javorníkách: Nebylo však kdy na dlouhé projevy radosti. Bylo nutno znovu se vydat na pronásledování za nepřítelem. Také jednotky našeho 1. československého armádního sboru na Javorníkách pronásledovaly ustupující fašisty. Byly to jen krátké přestávky, které si dopřály, neboť heslo znělo: „Vpřed za nepřítelem, osvobodit celou vlast!“
Hořící zásoby ve Skutči: A bylo toho třeba. Vždyť fašističtí vetřelci pustošili naši vlast. Tak jako ve Skutči nahromadili na sportovním hřišti vše, oč připravili místní obyvatelstvo, a shromážděný materiál podpálili, tak po celé zemi nepřítel ničil, pálil, vraždil…
Vykolejený vlak: Proto i odbojové skupiny a partyzánské oddíly napadaly ustupujícího nepřítele. Odbojová skupina „Vltava“ u Domoslavic vykolejila vlak. Fašističtí vojáci ani prchající nacisté nedojeli k svým ochráncům na západ – k Američanům.
Sovětské jednotky v Pardubicích: Slavnost v Pardubicích? Nikoliv. To první jednotky bohatýrské Sovětské armády projíždějí městem. Co lásky, vděčnosti a radosti čteme ve tvářích osvobozeného lidu. Mladí, staří, muži i ženy žijí dnes jediným srdcem. Srdcem bratrské lásky k sovětským národům.
První auto Sovětské armády v Telči: Nejinak je tomu i v Telči. Tam však dříve, než si telčští obyvatelé uvědomili, co se děje, projíždí přes náměstí první obrněný transportér se sovětskými vojáky. Proto ten spěch, ty ruce mávající na pozdrav! Vždyť dávný sen se stává skutkem. Telč je osvobozena Sovětskou armádou.
Barikáda na Trojském mostě: Zatím Praha bojuje a krvácí. Na Trojském mostě vedou barikádníci tuhé boje. Nepřítel se tu snaží silnými tankovými údery proniknout přes Vltavu, aby mohl v centru města rozsévat smrt a zkázu a uvolnit si cestu k ústupu na západ.
Staroměstské náměstí v Praze: Těžké boje jsou sváděny na Staroměstském náměstí. Fašistické tanky pronikly až ke Staroměstské radnici, ničí její historický orloj a zapalují ji. Obránci však nezahálejí. Těžce se mstí za nacistický vandalismus. Rána z pancéřové pěsti a tank, který pronikl, již nikdy se nevrátí, jako se nevrátí jeho fašistická posádka.
Červený kříž: Jsou však i ztráty v řadách vlastních bojovníků. Ženy i muži pod znakem Červeného kříže zachraňují každého bojovníka, nehledíce na nebezpečí.
Pohřbívání v Kobylisích: Mnozí z těch, kteří se onoho památného dne 5. května 1945 vypravili do práce, již nikdy nespatřili vlastní domov. Buď jako bojovníci na barikádě, nebo jako oběti fašistické zvrhlosti zaplatili ztrátou vlastního života. Jim všem patří náš slib: Nikdy nezapomeneme!
Fašističtí vyjednavači: Konečně nepřítel kapituloval. Zde vidíte nacistické vyjednavače – když se pod hřmotem ocelových pásů sovětských tanků, nezadržitelně se blížících k Praze, rozhodli v den 8. května podepsat kapitulaci. Podpis generála však nestačil zamezit řádění zfanatisovaným hitlerovcům, kteří se snažili pokračovat v zákeřném boji. A tak, když celý svět jásal nad ukončením druhé světové války, Praha dosud bojovala a krvácela. Avšak i její slavný okamžik byl již na dosah ruky.
Rozkaz hlavního velitele Sovětské armády: „Vojska 1. ukrajinského frontu prudkým nočním manévrem obrněné vozby a pěchoty zlomila protivníkův odpor a dne 9. května ve 4 hodiny ráno osvobodila od německých okupantů Prahu, hlavní město našeho spojence Československa.“ – Tak čteme v záhlaví rozkazu vrchního velitele Sovětské armády, maršála Sovětského svazu Josefa Vissarionoviče Stalina.
Graf „Praha nebyla zničena!“: Sovětská armáda zachránila Prahu a osvobodila Československo. Praha nebyla zničena! Železnice zůstaly v provozu, byl udržen elektrický proud a osvětlení, plyn byl dodáván, vodárna pracovala bez přerušení, telefon nebyl zničen, 1 000 000 Pražanů bylo zachráněno. Správně tento historický fakt vyjádřil Klement Gottwald, když řekl: „Zůstane navždy zapsáno zlatým písmem v dějinách Československa, že Stalin zachránil naše národy před vyhubením a vybojoval jim svobodu a samostatnost.“
Zajatci: Příchodem Sovětské armády vymizely z Prahy i odporné tváře nacistických nadlidí. S tupým výrazem ve tváři, o berlích, s hlavou skloněnou, odcházeli ti, kteří jménem zvrhlé fašistické ideologie chtěli za podpory světových finančních monopolistů ovládnout svět.
Auto s nápisem „Vítězné Praze“: Zatím co jedněmi ulicemi odcházeli ničitelé lidského štěstí, pokoje a míru, pomáhal lid českého venkova bohatými dary „matičce Praze“ v prvních dnech znovu nabyté svobody. Proto tak radostně byli pozdravováni obyvatelé Nového Bydžova, kteří mezi prvními přivezli vítězné Praze potraviny a jiné dary.
Regulační hlídka: První dny v osvobozené vlasti nám však pomáhali i naši osvoboditelé. Roztočila se kola továren, bylo zajištěno zásobování. O dopravní pořádek se postaraly regulační hlídky Sovětské armády. Tak jako v jiných městech i v Praze se občané rádi podřídili energickým rozhodnutím vojínky Sovětské armády. Vždyť i ona byla připravena obětovat svůj život v boji s fašisty za svobodu naší vlasti.
V Jičíně se tančí: Sovětští přátelé si získávali srdce všeho našeho lidu. V Jičíně na náměstí jsme se obdivovali vířivým tancům kozáckého tanečníka.
Rudoarmějky: V Táboře zas klidným, ale hrdým příslušnicím Sovětské armády jsme četli v tváři: Zvítězili jsme nad hitlerovským fašismem. Bude-li třeba, zvítězíme proti kterémukoliv nepříteli, jenž by chtěl ohrozit mír a svobodu našich národů a našich přátel.
Voják s dítětem: A což tento voják? Je to snad jediný mezi těmi, kteří nás přišli osvobodit? Ne, všichni sovětští lidé milují děti, protože milují život. Proto také ta důvěra našeho lidu k sovětskému člověku.
Příjezd vlády: Dne 10. května 1945 přijela do Prahy naše nová vláda. V ní po prvé za dobu trvání Československé republiky byli i zástupci Komunistické strany Československa. To byl rozhodující fakt, proč náš pracující lid měl pevnou důvěru, že za účasti zástupců KSČ vláda podle přání lidu nastoupí cestu budování socialistické budoucnosti.
Družba s osvoboditeli: A pak nastal čas, kdy se Sovětská armáda s námi loučila. Přátelství zpečetěná společným bojem byla potvrzena i krátkým mírovým spolužitím.
Loučení se Sovětskou armádou: Tak odcházeli ti, kteří se ve jménu své socialistické vlasti vydali od Leningradu, Moskvy a Stalingradu, aby potřeli fašistického vetřelce v jeho doupěti. Odcházeli ti, kteří se stali nerozlučnými přáteli našich obou národů a jimž navždy jsme dali svá srdce a lásku.
Tank a děti: Dnes, po desíti letech, stále více oceňujeme, co pro nás znamená fakt, že jsme byli osvobozeni Sovětskou armádou. V zemích, do nichž po druhé světové válce vstoupily kapitalistické armády, nedosáhl lid svého osvobození. Jen ještě hlouběji zapadl do kapitalistického vykořisťování. Zcela jinak je tomu u nás, kde jsme se právě zásluhou Sovětského svazu mohli vyrovnat se zrádci a buržoasií a dát se plným krokem k budování socialismu. Proto na věčné časy střežme bratrskou družbu se Sovětským svazem, neboť jedině s ním a s jeho armádou zabezpečujeme svobodu své vlasti a štěstí svým dětem.
y
