Ze staveniště NHKG v Kunčicích: Ocel se uplatňuje také u stavebních konstrukcí budov, továren, mostů a strojů.
Nová huť K. Gottwalda: Mnoho tun oceli bylo potřeba na tyto kolosy, které v rekordní době vyrostly společným úsilím techniků a dělníků v NHKG v Kunčicích, aby s mnoha jinými zařízeními tohoto kombinátu opět vyrobily surové železo i ocel.
Mikrosnímek výbrusu šedého surového železa: Surové železo, jak bylo vyrobeno ve vysoké peci, vyniká sice pevností v tlaku, ale není pevné v tahu a není kujné. Příčinou této vlastnosti je přítomnost uhlíku, křemíku, manganu, fosforu a síry. Na mikrosnímku vidíte výbrus takzv. šedého surového železa se značným množstvím uhlíku. Bývá ho až 5 %. Část surového železa zpracovává se přímo litím na výrobky. Většina však /bílé železo/ se zpracovává na ocel. Aby se železo změnilo v ocel, musí se zbavit zčásti uhlíku a ostatních nežádoucích prvků. Tomuto procesu říkáme zkujňování železa.
Pohled do ocelárny: Podívejme se do ocelárny. Zkujňování železa se tu provádí buď v hruškovitých nádobách, zvaných konventory, nebo v martinských pecích.
Kresba konventoru: Konventory jsou hruškovité ocelové nádoby, vyložené ohnivzdornými látkami /např. dolomitem, vápencem/, sevřené silným ocelovým pláštěm, snýtovaným nebo svářeným. Spodem, jak ukazuje šipka, se do konventoru vhání vzduch.
Řez sklopeným konventorem: Po stranách je konventor opatřen čepy, ve kterých se dá otáčet, a možno jej tedy sklopit při plnění a při vylévání oceli.
Zkujňovací proces /nákres/: Zkujňování železa, tj. odstraňování nežádoucích prvků /C, Si, P, Mn/ se provádí jednak jejich okysličením, spálením nebo tím, že se chemicky vážou na vyzdívku peci na vápno, které se přidává spolu se surovým železem při plnění konventoru. Oxydací vzniklý kysličník fosforečný se váže na vápno a vzniklý fosforečnan vápenatý přechází do strusky. Jemně rozemleté strusky se pak užívá jako hnojiva pod názvem Thomasova struska.
Snímek konventoru při zkujňování: Zkušený hutník pozná konec zkujňovacího procesu podle barvy a tvaru plamene, šlehajícícho z konventoru.
Nákres nístěje: V ČSR se 85 % oceli vyrábí v martinských pecích. Jejich nístěj čili tavný prostor je také vyložen většinou vypáleným dolomitem, aby se mohl vázat fosfor.
Nákres pece s komorami: Pod pracovní plošinou jsou umístěny žárojemy, z nichž přichází do pece generátorový plyn a horký vzduch. Tento zkujňovací proces se liší od předcházejícího tím, že uhlík surového železa se zde spaluje nejen kyslíkem vzdušným, nýbrž hlavně na útraty kyslíku, vázaného v kyslíkaté rudě nebo ve starém železe – ve šrotu. Martinská pec se tedy plní nejen surovým železem a vápnem, nýbrž i šrotem, po případě rudou.
Magnetický jeřáb přenáší housky: Surové železo se vsazuje do pece v podobě tzv. housek, které přenáší magnetický jeřáb.
Nalévání surového železa: Nebo přichází jako tekuté surové železo z „mísičů“, které jsou mezi vysokou pecí a ocelárnou. V některých závodech se vsádka skládá ze 70–80 % tekutého surového železa. Ostatní je šrot a kyslíkatá ruda. V jiných ocelárnách pracují hlavně se šrotem, kterého dávají 40–75 % vsádky. Tím se velmi ušetří železná ruda a zvýší se kvalita oceli.
Svoz šrotu: Tedy sběr šrotu má pro naše železárny velký význam. Průmyslový sběr činí 80 % a lidový sběr asi 20 % celkového sběru.
Šrotiště: Na šrotišti se materiál třídí, velké kusy se autogenem krájejí a pak odtud jsou dopravovány velkými magnety do pecí, podobně jako surové železo ve tvaru housek.
Řidička sázecího jeřábu: Sázecím jeřábem, který obsluhují i ženy, vnáší se do pecí nejprve lehčí šrot, pak těžší, celkem asi polovina vsádky.
Pohled do peci při natavování vsádky: Až se tato část roztaví, přidá se vápno a těžší šrot a surové železo.
Nalévání železa: Tekuté surové železo se nalévá do pece velkou pánví, zavěšenou na jeřábu.
Vytápění martinské peci: To už je v peci důkladně žhavo. Přes vyhřáté komory proudí vlevo plyn a vzduch. Vpravo odcházejí kouřové plyny a komory se opět vyhřívají.
Mladí hutníci připravují vhánění kyslíku do pece: Tavba se urychluje vháněním kyslíku do lázně. Děje se to kovovou trubkou namočenou ve strusce, aby déle vydržela.
Mladý tavič J. Žebrák u okénka pece: Tavič pozoruje bedlivě průběh tavby. Dívá se do pece modrým kobaltovým sklem.
Pohled do peci: Nyní celá tato kovová lázeň vře a vypadá jako rozbouřené moře.
Tavič pod dozorem mistra odebírá zkoušku: Po určité době taviči, opatřeni modrými brýlemi, odebírají tak zvanou zkoušku.
Rozbor „zkoušky“ v laboratoři: V laboratoři se pak provádí zkouška oceli. Je zajímavé, že co tavba, to poněkud jiný druh oceli.
Hutnický kroužek VŽKG: I mladí hutníci se už zacvičují v provádění rozboru ocelí.
Pomocník připravuje žlab: Zatím se konají přípravné práce u odpichového žlabu a na licích kanálech.
Prorážení zátky v nístěji: Odpichaři za dozoru mistra prorazí odpichový otvor a žhavý proud vyrazí odpichovým korytem do připravené pánve.
Ocel vytéká do pánve: Žár žhavé oceli proniká daleko a hlásí, že opět jedna tavba byla skončena.
Vytékání strusky: Lehčí struska vytekla bočním žlábkem do připravené nádoby.
Opravování pece dolomitem: Jakmile vyteče ocel z pece, opraví se nístěj dolomitem a vyčistí se pracovní plošina před pecí.
Ucpávání otvoru po odpichu: Odpichový otvor se utěsní grafitovou zátkou a pec ještě horká je opět připravena pro novou vsádku.
Odlévání kokil: Pánev s ocelí je odnášena ke kokilám – litinovým formám ve tvaru komolých jehlanů, které nemají dna. Kokily se plní buď horem, jak vidíte na obrázku, nebo spodem jako spojité nádoby.
Vkládání žhavého ingotu: Ztuhlé bloky oceli tzv. ingoty se pak dopravují k přetavování do elektrických pecí a k zpracování.
Porada v ocelárně: Hutníci počítají z každou minutou a snaží se co nejčastěji dosáhnout tzv. rychlotaveb. Dříve býval průměrný počet taveb 5–6 za 24 hodin v jedné peci. Nyní socialistickým soutěžením mezi jednotlivými železárnami bylo docíleno 8–10 až 13 taveb za 24 hodin.
Celkový pohled na ocelárnu: Celý štáb hutníků od šrotiště k pecím a licím kanálům se účastní na výrobě pevné, třpytící se oceli – materiálu na stavbu nových továren, mostů, strojů, škol a nemocnic. V ní jsou soustředěny nejlepší vlastnosti rud, koksu stejně jako bystrost a uvědomělost našich techniků a dělníků.
y
