Cyril Purkyně, vnuk našeho slavného přírodovědce, slavný český geolog.
Malířka a spisovatelka Růžena Pokorná-Purkyňová, rovněž vnučka Jana Evangelisty Purkyně.
Starý zápis o předku našeho přírodovědce Václavu Purkyňovi, z něhož je patrno, že Purkyňové žili v kraji litoměřickém již za třicetileté války.
Zámek v Libochovicích, kde byl otec Jana Evangelisty Purkyně, Josef, úředníkem a kde se náš přírodovědec narodil.
Na obrázku vidíte Libochovicko, krásný kraj, který byl Purkyňovi první školou přírodovědeckých poznatků v mládí. V pozadí České Středohoří.
Klášter piaristů v Mikulově, kde mladý Purkyně – dobrý zpěvák a hudebník – působil jako choralista (kostelní zpěvák).
Po dokončení studií vstoupil Purkyně do řádu piaristů a vyučoval na školách v Dobré Vodě na severní Moravě, ve Strážnici na jižní Moravě a v Litomyšli v Čechách. Na obrázku vidíte školu ve Strážnici na Moravě.
Německý filosof Johann Gottlieb Fichte, který napsal knihu o poslání vědce, přivedl Ev. Purkyně k poznání, že sloužit vědě je záslužnější než mnišskému řádu. Proto Purkyně z řádu vystoupil a odešel studovat na pražskou universitu filosofii a lékařství.
V době pražských studií bydlel Purkyně v domě na Kampě, který je tu dosud.
V Praze se seznámil s českými vlastenci a buditeli, zejména s přírodovědcem Janem Svatoplukem Preslem.
Seznámil se v Praze rovněž se zakladatelem novodobé české mluvy spisovné.
Z popudu jednoho pojednání Johanna Wolfganga Goetheho, německého básníka, filosofa a přírodovědce, studoval Purkyně sám na sobě vjemy zrakové a předložil své pojednání jako práci pro dosažení hodnosti doktorské.
Na německé universitě ve Vratislavi působil Purkyně 27 let jako profesor fysiologie, t. j. nauky o normálních projevech života a pathologie, t. j. nauky o chorobách.
Ve Vratislavi založil Purkyně v budově někdejšího universitního vězení, první fysiologický ústav na světě, kde učinil řadu vynikajících objevů.
Jedním z těchto objevů byl Purkyňův objev zárodečného měchýřku ve slepičím vejci. Tento zárodečný měchýřek Purkyně popsal a nakreslil.
V jiném pojednání znázornil, jak lze plamenem svíčky, pozorovaném v oku, zjistit zakřivení rohovky a stěn oční čočky a jak prosvětlením oka lze lupou pozorovat zadní stěnu oční dutiny. Tyto objevy se staly základem k sestrojení přístrojů pro zkoumání vnitřního ústrojí oka.
Při zkoumání hmatu Purkyně zjistil, že kožní rýhy na bříšcích svalů mají u každého člověka jiný tvar a dají se rozdělit do devíti typů. Tento objev se stal základem daktyloskopie, zjišťující totožnost podle otisků prstů.
V mozku a míše objevil Purkyně nervové buňky. Prohlásil je za hromadiče nervové energie a nervová vlákna označil za vodiče této energie.
V periferních nervech rozlišil Purkyně nervovou osu, složenou z vláken, od nervové pochvy. Označil vlákna za vodivé, kdežto pochvu jen za isolační obal.
R. 1837 předvedl na mikroskopických preparátech živočišných orgánů, že živočišná těla jsou složena z vlákenek, tekutin a zrnéček. Tato zrnéčka, později nazvaná živočišné buňky, pokládal již tehdy za obdobu buněk rostlinných. Purkyně tím vytvořil t. zv. buněčnou theorii.
Laureát státní ceny akademik František Karel Studnička, jehož badatelská práce o povaze buněčné hmoty a o složení některých živočišných orgánů byla oceněna až v lidově demokratické republice. Jeho zásluhou bylo, že učený svět uznal Purkyňovo prvenství na vytvoření buněčné theorie.
Pro výzkum drobnohledné skladby živočišných orgánů vynalezl Purkyně důmyslné pracovní pomůcky. Na obrázku vidíte, že na příklad ke zkoumání zuboviny zavedl do mikroskopické techniky vybrušování preparátů.
Podobně zavedl pro jemné zmáčknutí pozorované přírodniny velmi přesné tlačítko.
Toto tlačítko umožnilo na příklad zastavit živého nálevníka v zorném poli mikroskopu, aniž by se bylo tělo nálevníka poškodilo.
K znázornění pohybů srdce Purkyně sestrojil přístroj, kterým se daly jednotlivé fáze tepu srdce, nakreslené v kruhu, promítat a pozorovat tak, že výstižně znázorňovaly obraz živého srdce.
Tento přístroj, založený na témže principu jako dnešní filmový promítací přístroj, Purkyně nazval kinesiskopem.
K rozřezávání kousků živočišného nebo rostlinného těla na velmi jemné řízky pro drobnohledné pozorování používal Purkyně přístroj, který sestavil jeho asistent Oschatz. Byl to prototyp dnes používaného mikrotomu.
Za pobytu ve Vratislavi Purkyně uveřejňoval své objevy v časopisu „Přehled prací a změn slezské společnosti pro vlasteneckou kulturu“. Nebyl to časopis příliš rozšířený, a proto mnohé Purkyňovy objevy zapadly, a teprve po dlouhé době byly znovu objeveny a uznány.
Svou práci o lidské mluvě uveřejnil v polském časopise „Kwartalnik“.
Purkyně, jenž v pruských archivech sledoval stopy českých exulantů, kteří musili po bitvě na Bílé Hoře opustit vlast, objevil mnohé vzácné kulturní památky, na příklad rukopis Komenského Didaktiky, pokládaný do té doby za ztracený. Na obrázku vidíte titulní list díla, napsaný rukou Komenského.
V dělnických vratislavských bouřích r. 1847, jejichž soudobý obrázek vidíte, stál Purkyně na straně utlačovaného lidu.
Když v r. 1850 se Purkyně stal profesorem fysiologie na universitě v Praze, zřídil v domě na nároží Spálené a dnešní Purkyňovy ulice, který vidíte na obrázku, fysiologický ústav.
V těchto místech je nyní pamětní deska, vytvořená slavným českým sochařem Josefem Václavem Myslbekem.
V tomto domě měl Purkyně také pracovnu, která se stala místem častých schůzek českých vlastenců.
Purkyně založil r. 1853 prvý český populárně-přírodovědecký časopis „Živu“, jejíž titulní stránku vidíte na obrázku. Živa byla náhradou za zaniklý časopis „Krok“.
Purkyně vypracoval a zveřejnil návrh na vědecký ústav, Akademii. Část tohoto návrhu v Purkyňově rukopisu vidíte na obrázku. Purkyňovo pojetí Akademie jako ústavu pro práci na vědeckých problémech, který by byl současně „školou pro všechny vědychtivé lidi“, bylo uskutečněno teprve vládou naší lidově demokratické republiky založením Československé akademie věd.
Na obrázku vidíte titulní list blahopřejné adresy českých umělců, sdružených v Umělecké Besedě, k Purkyňovým 81. narozeninám. Tento titulní list je dílem malíře Petra Maixnera.
O tom, jak lid slavného našeho vědce a buditele miloval a jak jej ctili představitelé našeho kulturního života, svědčí i obraz slavného českého malíře Jaroslava Čermáka, který Jana Ev. Purkyně vymaloval na svém obraze „Husité brání průsmyk“ jako husitského vojevůdce.
K srovnání Purkyňovy podoby vidíte portrét slavného vědce a buditele vytvořený týmž malířem Jaroslavem Čermákem. To byl Jan Evangelista Purkyně, český badatel, jehož zná celý přírodovědecký vzdělaný svět. Jsou po něm pojmenovány buňky v malém mozku, vlákna v srdci ssavců. Zajímavé změny světlosti barev při změně osvětlení jsou nazývány „Purkyňův zjev“. Purkyně dal jméno základní živé hmotě, kterou nazýval „protoplasma“. Naznačil základy daktyloskopie, t. j. poznávání osoby podle hmatových rýh na prstech. Měl podíl na vývoji kinematografie, na zkoumání vlásečnic za živa, neboli na kapilaroskopii. Některé jeho pokrokové myšlenky uskutečňuje teprve lidově demokratický stát. Proto je právem nazýván „jedním z nejgeniálnějších badatelů všech věků a národů“.
y
