Československá naleziště pravěkého člověka: Naleziště pravěkého neandertálce v našich zemích: jeskyně Šipka v Kotouči u Štramberka (dětská spodní čelist) a Gánovce u Popradu na Slovensku (výlitek mozkové dutiny). Všechny kosterní zbytky neandertálců patří do poslední doby meziledové a do počátku doby ledové, tedy do období asi mezi lety 187 000–100 000 př. n. l. Na naší mapce označeno pouhými jmény. V poslední době ledové (70 000–15 000 let př. n. l.) žil člověk, nazývaný Homo sapiens, člověk moudrý, který již mluvil článkovanou řečí. Příslušníkům této skupiny člověka říkáme cromagnonci, podle naleziště u obce Cro-Magnon na řece Veseře v jižní Francii. Naleziště předvěkého člověka (cromagnonce) u nás: Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice na Moravě, Koněprusy u Berouna (jeskyně Zlatý kůň). Tato naleziště označujeme na mapce podtržením čarou.
Fotografie jeskyně Šipky: Krasová jeskyně Šipka hostila nejstarší obyvatele na území naší republiky. Badatel K. Maška zde nalezl část lidské čelisti neandertálce, pozůstatky jeskynního medvěda a různé nástroje.
Předmostský hliník – Předmostí u Přerova: Protože Čechy byly obtížněji přístupné a měly více pralesů, stala se centrem osídlení předvěkého člověka ve větší míře Morava. Byla přístupná od severu a jihu, měla mnoho krasových jeskyní. Sídliště nebo tábořiště ke konci poslední doby ledové zavála spraš. Tábořiště lovců mamutů v Předmostí u Přerova se soustřeďovalo na ploše asi 10 000 m². Bylo objeveno v hloubce 2–4 m pod dnešním povrchem v cihlářské žlutce. Při výzkumech zde bylo nalezeno přes 40 000 pazourkových nástrojů. K jejich výrobě bylo použito kostí lvů, mamutů a mamutích klů. Byly nalezeny zbytky koster asi 900 mamutů.
Dolní Věstonice: Dolní Věstonice leží na úpatí vápencových Pavlovských vrchů, nad soutokem řek Svratky a Dyje. Zde žila velká stáda mamutů, na východních svazích Pavlovských vrchů vzplály četné ohně. Tábořiště lovců mamutů bylo zaváto až 7 m vysokou vrstvou spraše. Průzkum prováděl prof. K. Absolon. Našlo se zde velké množství pazourkových nástrojů a zbraní, ale i sošky zvířat (medvěda, lvice, nosorožce, koně, mamuta, lišky), uhnětené z hlíny a vypálené na ohni. Za okupace byly nálezy soustředěny na zámek v Mikulově. Při ústupu dali nacisté pozůstatky zapálit. Jen některé památky jako „Věstonická Venuše“ a jiné nebyly zničeny. Místo označené šipkou a I je původně objevené stanoviště lovců mamutů, místo označené šipkou a č. II je slovanské pohřebiště.
Dolnověstonický umělec vytváří Venuši: Věstonická Venuše je zhotovena z plastické hmoty ze spálených kostí, hlíny a tuku. Výška sošky je 10,8 cm.
Výtvarné umění pravěkých lidí: Kromě lidských sošek je hojná drobná zvířecí plastika (sošky mamuta, rysa, medvědí hlavičky atd.). Zvířecí motivy nalézáme též v rytinách na kosti. Pozoruhodná je hlavička ženy, na níž jsou jemnými vryty znázorněny vlasy.
Ozdoby pravěkého člověka: „Šperky“ věstonických lovců mamutů byly určeny nejen k ozdobě, ale i jako amulety, tj. měly chránit toho, kdo je nosil. Ozdoby zhotovovali lovci z mušlí, ale i výměnou získávali mušle z dalekých moří. Zvířecí zuby, kostěné destičky, zdobené často rytinkami (i zbarvené), navlékali na šňůrky a zdobili si jimi prsa, ruce i nohy. Aby se ženy líbily, připevňovaly si ozdobné cetky na kožené obleky. Je pravděpodobné, že se i malovaly barevnými hlinkami.
Pohřeb ženy v Dolních Věstonicích – rekonstrukce podle nejnovějších objevů: Hrob ženy lovců mamutů byl objeven asi 2 m pod dnešním povrchem. Kostra ležela na pravém boku ve skrčené poloze. Překrývaly ji dvě mamutí lopatky. V dlani levé ruky bylo 10 liščích špičáků a u dolní čelisti ležel pazourkový hrot. Pohřbená žena byla asi čtyřicetiletá, 159 cm vysoká, útlé postavy. Hrob ženy je uložen v Moravském museu v Brně. Nález je pozoruhodný tím, že je dokladem skutečného pohřbu a ne jen náhodného pochování. Jak asi probíhal pohřeb? Lovci vykopali v zemi prohlubeň, vyložili ji měkkými kožemi. Do hrobu uložili potřebné předměty (nůž, liščí zuby a pokrm). Tělo posypali červeným barvivem, jako je my dnes zasypáváme barevnými květy. Tělo bylo pokryto mamutími lopatkami. Na lopatkách byly rytiny, snad zaříkávacího významu.
Pokus o rekonstrukci tábořiště lovců v Landeku u Ostravy: Stanice lovců Landek u Ostravy byla velkovýrobnou kamenných nástrojů. U nevelkého ohniště bylo nalezeno velké množství pazourků, hotových i nedokončených. Tábor byl vybudován na vyvýšeném místě, poblíž řeky. Když zmizel sníh, nastala doba lovů a radovánek, tanců a obřadů. Léto bylo velmi krátké. Na podzim táhla nová stáda. Maso se pečlivě ukládalo. Ženy opracovávaly kůže ulovených zvířat. Žvýkaly je u ohňů a z koží pak šily oděvy.
Kamenné nástroje zemědělců z mladší doby kamenné: Horní řada: kopytovitý sekeromlat a menší klín. Uprostřed: plochý kopytovitý klín, nedokončený provrtaný nástroj, dlouhý plochý klín. Spodní řada: menší klín, přeražený motykovitý nástroj. Nástroje byly nalezeny na území Prahy a jsou uloženy v pravěkém oddělení Musea hlavního města Prahy v Praze-Dejvicích.
Přístroj na vrtání kamenných nástrojů v mladší době kamenné: Otvor se vyvrtával přiostřenou kostí, která byla zasazena v násadci jako v hřídeli. Kost se uváděla do pohybu zařízením podobným luku. Kost se podsypávala pískem, který byl navlhčen. Po dokončení vrtu vývrtek vypadl, a tak vznikl otvor. Do otvoru bylo zasazeno topůrko. Pokusem se ukázalo, že k zhotovení otvoru touto cestou je třeba asi pěti hodin namáhavé práce. Aby přístroj měl stabilitu, byl zaklíněn do podložky a jedno jeho rameno bylo zatíženo kamenem.
Srp z mladší doby kamenné: Srp vznikl tak, že do násady (dřevěné nebo z rohoviny) byly zasazeny ostré pazourky, kterými byla obilní stébla odřezávána. Obilí se žalo asi ve 3/4 stébla.
Přístroj na drcení (mletí) obilí: Obilí bylo po sklizni vymláceno dřevěnými klacky a zbaveno plev přehazováním proti větru. Část obilí zůstala na setí, další část na pokrm. Zrna byla drcena na mírně prohloubené kamenné plotně kamenným drtičem. Mouka takto vyrobená byla velmi hrubá. Byla zadělávána vodou a z těsta takto vzniklého se připravoval „chléb“, který pak byl pečen v popelu.
Nádobka a naběračka s háčkem k zavěšení: Ve starší době se nádoby vyráběly tak, že proutěné košíky byly vymazávány uvnitř i vně hlinou. Košík byl ponechán na slunci nebo při ohništi, hlína ztvrdla, a tak vznikla nádoba. Později byly nádoby vypalovány. Výroba se děla v ruce. K modelování spodní části nádoby se používalo pletené mísovité formy, která po dohotovení nádoby byla sňata. Další části nádoby byly stavěny navrstvováním pletenců hlíny, navlhčovány a prsty jim byl dodáván tvar. Při práci se používalo kamenného podstavce, kamenné škrabky a kostěné lopatky. Epochálním vynálezem byl hrnčířský kruh. Vznikl tak, že dřív pevná podložka byla uváděna nohou v pohyb a ruce pak modelovaly hlínu rychleji a jistěji. Vynález hrnčířského kruhu vedl ke vzniku dělby práce. Dříve se zhotovováním nádob zabývaly ženy, nyní tuto práci konali i muži. Nádoby byly velmi rozmanitě zdobeny (pícháním, šňůrováním atd.) a barveny.
Půdorys chaty z pozdní doby kamenné: Na obrázku je půdorys chaty v Bohnicích na Zámkách u Prahy. Pražské území v pozdní době kamenné bylo protkáno množstvím výšinných osad, většinou opevněných, tedy vlastně hradišť, velmi hustě osídlených. Nalézáme zde stopy karavan, ale často i zboží, s nímž osady obchodovaly. U chat byly zásobárny. Základy chaty jsou obdélníkové pravidelné. Vedle ohnišť zde nalézáme kamenná drtidla na rozmílání obilí, džbány a mísy.
y
