Rozdíly v kořenových soustavách: Stejně je patrný rozdíl na kořenové soustavě hrušně šlechtěné na kdouli (vlevo) proti silné soustavě hrušně šlechtěné na semenáče (vpravo).
Vliv těžké půdy na kořenovou soustavu: Na kořenovou soustavu má vliv i půda. Ve velmi těžkých půdách – pro vodu špatně propustných – jako jsou slínovatky, se rozkládají kořeny mělce při povrchu a pouze v malém okruhu kolem kmene. Drobné sací kořínky nepřesahují někdy průměr původně vykopané jámy.
Vliv lehké půdy na kořenovou soustavu: V půdách lehkých, písčitých, se vytvářejí dlouhé upevňovací kořeny, celá kořenová soustava je mohutnější a rozložitější a celkově zaléhají kořeny hlouběji. Podobný zjev lze pozorovat i v půdách chudých na živiny. Málo vláhy při povrchu půdy nutí strom k zapuštění kořenů do větších hloubek, kde čerpají spodní vodu.
Vliv trvalého zatrávnění: Z podplodin má největší vliv na zaléhání kořenů trvalé zatravnění. V sadech s trvalým zatravněním jsou kořeny rozloženy mělce při povrchu, poněvadž tam nalézají lepší podmínky pro čerpání živin. Při povrchu je také půda vlivem odumírajících kořenů travin částečně obohacena humusem, je kypřejší a lépe provzdušněná. V takových půdách se rozprostírají hlavní kořeny i drobné kořínky již v hloubce od 10 cm.
Vliv mulchování: Ještě blíže povrchu půdy nalezneme kořeny stromů po každoročním mulchování. Často je to již na 5 cm hloubky.
Vliv orby: Orbou donutíme kořeny k hlubšímu zalehnutí. K jejich poškození nedochází, ořeme-li stále na stejnou hloubku, jak jsme započali po vysazení sadu. Vlevo vidíme hlouběji zalehlé kořeny v trvale obdělávaném sadu, vpravo kořeny při povrchu v sadu neobdělávaném.
Správná volba podplodin: Pro správnou agrotechniku má význam správná volba podplodin. Volbou musíme sledovat to, aby si podplodiny s ovocnými stromy co nejméně konkurovaly při čerpání živin a vláhy. Proto nemáme do sadů vysévat hluboko kořenící plodiny, nebo je máme pěstovat pouze krátkou dobu. Hluboko koření například lupina, vojtěška písečná, vojtěška setá a jiné. Kořeny některých těchto plodin dosahují hloubky až 230 cm.
Škodlivost trvalého zatrávnění: Rovněž vytrvalé traviny hluboko koření. Trvalé zatrávnění je velmi škodlivé, protože – nehledě k velkému ochuzení půdy o živiny a vláhu – dochází k silnému zakyselení půdy následkem nedostatku vzduchu.
Nepříznivý vliv hluboce kořenících plodin: Na tomto obrázku vidíme, jak hluboce kořenící plodiny doslova okrádají stromy o živiny a vláhu.
Vyloučení konkurence podplodin s ovocnými stromy: V sadech nemáme pěstovat také plodiny, které potřebují velké množství živin a vláhy právě v době rašení a květu ovocných stromů a v době narůstání ovoce. Jsou to např. ozimé obiloviny, řepa cukrová (nikoliv krmná), mrkev a kořenová petržel. Na diagramu je konkurence těchto plodin dobře vidět. Jarní obiloviny lze připustit jen omezeně v takovém případě, kdy je potřeba zařadit je do běžného polního osevního postupu.
Výběr podplodin dle sklizně: Při volbě podplodin musíme mít na zřeteli i dobu jejich sklizně. Zejména při raném ovoci, jako jsou např. třešně a višně, musíme volit takové podkultury, které jsou sklízeny ještě před sklizní ovoce. Jinak dochází ke značným ztrátám na podkulturách. Ve výsadbách třešní a višní lze proto doporučit pěstování rané jarní směsky na zelené krmení.
Ohled na ochranářské práce: Kromě doby sklizně musíme mít na zřeteli i možnost ochranářských prací. Není proto vhodné volit vysoké podplodiny, které ztěžují ochranářské práce, zejména letní postřik jabloní a hrušní, a na nichž dochází současně ke značným škodám. Volba takových plodin může nakonec svádět i k nezodpovědnému zanedbání ochranářských prací.
Podplodiny vhodné pro kmenné výsadby: Pro kmenné výsadby, tj. s výškou kmene nad 1 m, jsou jako podplodiny vhodné některé pícniny, mělce kořenící okopaniny a zeleniny. Nejlepší jsou však luskovinoobilní směsky. Obohacují půdu o dusík; jejich zaorané strnisko a kořeny zvyšují obsah humusu v půdě. Směsky se nemají pěstovat na uzrání. Doporučuje se pokosit je na zelené krmení. Po jarních směskách lze vysít směsku letní a tu buď zkrmit nebo silážovat, případně zaorat jako zelené hnojení. Opakovaný výsev směsek je zvlášť vhodný na pozemcích zamořených kořenovým plevelem jako je pýr apod.
Správná orba pro směsku: Sejeme-li směsky ve výsadbě jádrovin brzy na jaře, nesmíme po jejich sklizení – tj. v době narůstání ovoce – hluboko orat, aby nedošlo k rychlému odparu půdní vláhy, což působí nepříznivě na další vývin ovoce.
Zlepšení půdní struktury jetelem: Častou orbou a přípravou půdy pro směsky i vlivem obilovin přidávaných do směsky se rozrušuje půdní struktura. To je zvlášť patrné, střídáme-li směsky s okopaninami. Proto se doporučuje zařadit do osevního postupu i jetel červený nebo bílý. Tím se podstatně zlepší půdní struktura, a to zvláště jetelem bílým, který také mělčeji koření než červený. Jetel je možno vysít jako podsev do směsky, druhým rokem po sklizni jej zaořeme pomocí předradličky a pozemek povápníme.
Brambory jako podkultura: Mělce kořenící okopaniny (zejména brambory) jsou jako podkultura vhodné proto, že se pro ně hnojí chlévskou mrvou. Musíme ovšem počítat se zvýšenými dávkami mrvy, protože hnojíme dvojí kulturu: ovocné stromy a podplodiny. Totéž je třeba mít na zřeteli i při stanovení dávek strojených hnojiv pro všechny případy, kdy v sadech pěstujeme podplodinu. Brambory se mohou sázet v ovocných sadech pouze tak dlouho, dokud není plocha příliš zastíněná. V pozdějších letech po výsadbě stromů vlivem zastínění velké části plochy narůstá silně nať, ale výnosy hlíz jsou malé.
Krmná řepa jako podkultura: Ve starších výsadbách s velkou zastíněnou plochou je lépe pěstovat krmnou řepu.
Zeleniny jako podkultura: Ze zelenin můžeme v sadech pěstovat salát, karotku pozdního výsevu, hrách a fazole na sklizeň zelených lusků, cibuli, česnek, pór.
Zahradní jahody jako podkultura: V mladších výsadbách, kde je menší zastínění, lze také pěstovat zahradní jahody.
Osevní postup v sadě: Nyní si uvedeme některé příklady osevních postupů v sadech. Po likvidaci trvalého zatrávnění se má druhým rokem vysít směska na zelené krmení, na podzim pohnojit chlévskou mrvou a další rok na jaře se mohou nasázet brambory.
Pětihonný osevní postup: Na tomto diagramu vidíme příklad pětihonného osevního postupu s výsevem jetele a okopaninami ve starších polních kmenných sadech.
Osevní postup v krskových výsadbách: A zde vidíme příklad osevního postupu v mladých výsadbách krskových v zelinářských oblastech. V dalších letech ponecháváme černý úhor a jednou za tři roky hnojíme 400 q chlévské mrvy na 1 ha.
Osevní postup v sadu na svahu: Na tomto diagramu je příklad osevního postupu v sadu na prudším svahu asi 15–20°. V tomto osevním postupu je sad rozdělen ve směru vrstevnic na 4 pásy a 50 % půdy je zatrávněno. Pásy traviny snižují účinek vodní eroze. Takový osevní postup je vhodný jen pro oblasti s vyššími srážkami, tj. nad 800 mm ročně. Zatrávněné stromy je třeba hnojit hloubkově roztoky minerálních hnojiv a močůvkou pomocí půdních injektorů nebo jiným vhodným způsobem.
Vhodná doba k orbě: Důležitá součást správné agrotechniky v sadech je vhodné zpracování půdy. Základním zásahem je orba na zimu. Orbu v sadech je třeba přizpůsobit specifickým vlastnostem a požadavkům ovocných stromů. Pozdní orbou se poškodí mnoho jemných kořínků, které rostou silně zejména později na podzim. Naopak zase časnou hlubší orbou ve výsadbách jádrovin, a to zejména v sušší letní době, dochází k rychlému odparu půdní vláhy, což působí nepříznivě na vývin ovoce a může dojít i k jeho odpadu. Nejlépe je provést orbu hned po sklizni zimního jádrového ovoce.
Správný rozsah orby: Sad má být zorán po celé ploše, tedy i v řadách stromů.
Škodlivost nezoraných pásů: Zaplevelené nezorané pásy mezi stromy jsou semeništěm plevelů a úkrytem škůdců a chorob, které se z nich šíří po celém sadě i na okolní pozemky.
Pásy v řadách stromů na svazích: Výjimečně ponecháváme nezorané pásy v řadách stromů na svazích, abychom zamezili splavování půdy. Pásy však v tomto případě oséváme kulturní trávou, kterou pravidelně sekáme. V žádném případě je nesmíme nechat zaplevelit.
Orba ve výsadbách drobného ovoce: Ve výsadbách drobného ovoce rozhodíme do meziřadí před orbou chlévskou mrvu a mělce ji zaklopíme ke keřům.
Pečlivá orba: Orbu je třeba provést co nejpečlivěji, protože pak na jaře snadněji urovnáme půdu v sadě.
Orba v řadách stromů: S orbou započneme nejdříve v řadách stromů. Nejlépe se k tomu hodí kultivátor KSV 2,5, u kterého upravíme výkyvnou sekci dle zlepšovacího návrhu s. Hladíka z Výzkumného ústavu ovocnářského v Holovousích.
Úprava výkyvné sekce: Výkyvná sekce je ovládána mechanismem s dotykovou tyčí, která dotykem o strom způsobuje její vychýlení. Úprava záleží v tom, že na tuto výkyvnou sekci se místo dvou kultivačních slupic umístí radlice, která odorává mělce půdu v řadách stromů. Druhá radlice je upevněna na hlavním rámu před výkyvnou sekcí a odoráním prvé brázdy připravuje místo pro lepší překlopení následující skývy i pro vychýlení radlice.
Vychýlení radlice: Radlicí se najíždí na střed stromu. Radlice se kmeni automaticky vyhýbá.
Okopání zbytku půdy: Po odorání půdy z řad zbude k okopávání nepatrné množství půdy okolo stromu – necelý 1 m². Podmínkou celé orby v řadách mezi stromy je pouze mělké sloupnutí orané vrstvy, aby se při další orbě dokázalo zaklopit ji běžným pluhem. Tím docílíme zničení plevele a dokonalé obdělání celé plochy sadu.
Další orba meziřadí: Při další orbě meziřadí používáme již závěsných nebo nesených traktorových pluhů a traktorů nízké konstrukce jako je KD 35.
Orba u kmenů: Nejprve pečlivě zoráme pásy při kmenech stromů. Protože v blízkosti kmenů se kořeny nalézají těsně pod povrchem půdy, vymělčíme nářadí na 6 cm – 8 cm hloubky.
Hloubka orby v meziřadí: Dále již ořeme meziřadí na takovou hloubku, jak jsme orali od založení výsadby. V hlubších hlinitých půdách to bývá obyčejně asi 20 cm, v mělčích půdách asi 18 cm. Výsadby zákrskové ořeme rovněž mělčeji, a to asi na 15 cm z toho důvodu, že zákrsky šlechtěné na typových podnožích koření mělčeji.
Orba zatrávněných sadů: Zvláštní kapitolou je orba sadů až dosud trvale zatrávněných. Vzhledem k tomu, že kořeny ovocných stromů v těchto sadech jsou rozloženy blízko povrchu půdy, je třeba orat v celém meziřadí pouze na 10 cm – 12 cm hloubky. Jinak celá technika orby zůstává stejná, jak byla již vpředu popsána.
Rozřezávání drnu: Jestliže je soudržnost drnu tak velká, že se špatně překlápí nebo otáčí travinou na povrch, použijeme před orbou diskovou bránu nebo diskový podmítač. Disky nastavíme na malý úhel, aby pronikaly dobře drnem, zatížíme je a jezdíme řadami křížem. Tak rozřežeme drn na menší kousky a ty se pak pluhem lépe zaklopí. I při této mělčí orbě značně pomáhají předradličky.
Ornice přes zimu: Po orbě má zůstat přes zimu v hrubé brázdě. Ta podporuje lepší pronikání zimní vláhy do půdy a na svazích z velké části zamezuje vodní erozi, která při jarním tání na jemně zpracovaných půdách působí značné škody.
Smykování a vláčení: Na jaře následujícího roku připravíme půdu v sadech smykováním a vláčením.
Rozor: V hustých výsadbách, jako jsou vřetena, lepáže, krsky, pásové výsadby nebo drobné ovoce, zůstává nám po orbě v meziřadí rozor. Vzniká tehdy, jestliže přioráme půdu v každém meziřadí ke stromkům na obě strany. Chráníme tím v tuhých zimách kořeny proti namrzání.
Urovnání rozoru: Vzniklé rozory se však špatně urovnávají obyčejnými smyky. Proto je dobře zhotovit si stavitelný šípový smyk, jehož pomocí snadno na jedno projetí rozor zahrneme.
Výhoda urovnané ornice: Po smykování, resp. vláčení výsadby křížem je půda dobře urovnána, což velmi usnadní další práce, jako hnojení, setí a podobně.
Kypření: Ulehlé půdy nakypříme kultivátorem. Rovněž vápno a strojená hnojiva zapracujeme do půdy při kypření.
Kultivátor KSV 2,5: Ke kypření lze s úspěchem použít sovětského kultivátoru KSV 2,5, kterým lze zpracovat i pásy mezi stromy a o jehož úpravě na odorání již byla řeč. Tento stroj je vybaven výkyvnou sekcí, na níž jsou umístěny dvě slupice. Krajní slupicí se najíždí na střed kmene. Před výkyvnou sekcí je umístěna dotyková tyč spojky.
Funkce výkyvné sekce: Jakmile se dotkne kmene, zapne spojku a ta zasune výkyvnou sekci za hlavní rám. Po opuštění kmene zasune spojka výkyvnou sekci zpět do pracovní polohy.
Kypření jahodníku: Na jaře je třeba kypřit také výsadby jahodníků. Vzhledem k tomu, že řádně ošetřená jahodovna je na podzim pokryta v meziřadí chlévskou mrvou, je plečkování dosti obtížné. Lze si však vypomoci plečkou, na níž umístíme pouze tři dlátovitá tělesa. Obě krajní, pracující při sazenicích, zahloubíme asi na 5 cm, střední těleso zapustíme do hloubky asi 10 cm. Tak se nám podaří bez ucpání pracovních těles částečně promísit půdu s mrvou. Při druhé kultivaci použijeme rotační frézu s drapáky, taženou motorobotem a tou již dokonale zapracujeme zbytky mrvy a plevel do půdy.
Jarní příprava zatravněných sadů: Po orbě zatrávněných sadů zůstávají drny zčásti nerozložené až do jarní přípravy půdy. Je to důsledkem mělkého zaklopení půdou. V takovém případě si vypomůžeme diskovými branami, jimiž drn rozřežeme a potom převláčíme těžkými hřebenovými branami. V takových sadech se musíme spokojit pro prvý rok hrubším povrchem, do kterého zasejeme luskovinoobilní směsku.
Setí a sázení podplodin: Podplodiny v sadech sejeme a sázíme obvyklým způsobem. Je třeba pamatovat hlavně na to, aby se pěstovaly po celé ploše sadu, tedy i v řadách stromů. Tím vyloučíme zaplevelení pásů pod stromy. V těch případech, kdy pro nízký tvar stromů nemůžeme dosázet některé okopaniny až do řad, máme v řadách vysít směsku, před jejím zakvetením ji posekat a nechat ležet až do orby jako mulch.
Obdělávání a podmítání: Obdělávání podplodin v sadech je dáno jejich agrotechnikou. Po sklizni podplodin ve výsadbách jádrového ovoce se má podmítat mělce diskovým podmítačem. Vzešlý plevel se na podmítnuté půdě ničí vláčením.
Černý úhor: Zvláštní zmínky potřebuje otázka černého úhoru. Černý úhor zavádíme v kmenných sadech tehdy, když je větší část plochy zastíněná a výnos podplodin klesne pod hranici rentability. V sušších oblastech a v méně úrodných půdách mělo by se po třech letech od výsadby úplně upustit od pěstování podplodin na výnos. Rovněž krskovny máme od třetího roku udržovat v černém, obdělávaném úhoru.
Zpracování černého úhoru: Černý úhor udržujeme asi do poloviny června. Do té doby je třeba občas zpracovávat půdu branami se šípovými hřeby. Pakliže je plevel vyšší, tedy kultivátorem se šípovými radličkami. Nejlépe však poslouží diskové brány nebo podmítače, které nerozrušují půdní strukturu tak jako hřebové brány a kultivátor. Půdní škraloup rušíme ježkovými válečky nebo lehkými branami.
Nevýhoda drapákových fréz: Co nejméně používáme drapákových rotačních fréz, které zanechávají půdu v práškovité struktuře.
Sekání směsky: Ve druhé polovině června osejeme černý úhor luskovinoobilní směskou. Směsku posekáme v době, kdy rozkvétá, a necháme ji ležet jako mulch, který na podzim ihned po sklizni zaoráme.
Rozřezání směsky: V těch případech, kdy můžeme ještě projet meziřadím traktorem, aniž bychom poškodili stromy nebo ovoce, použijeme k zamezení dalšího růstu směsky diskové brány nebo válec.
Zelený úhor: Černý úhor lze také udržovat tím způsobem, že jeden rok vyséváme v červnu směsku na zelené hnojení a následující rok v červnu přestaneme kultivovat a půdu v sadě necháme přirozeně zaplevelit. Hned po sklizni ovoce plevel zaoráme. Přirozené zaplevelení, tzv. zelený úhor, nelze doporučit pro půdy zamořené oddenkovým plevelem (pýrem) nebo jinými vytrvalými plevely. Dbáme vždy na to, aby semena obtížných plevelů nedozrála. Hrozí-li toto nebezpečí, pak plevel posekáme a ponecháme jej jako mulch až do zaorání.
Účinek černého úhoru: Kultivovaný černý úhor na jaře a v raném létu pomáhá k udržení vláhy v půdě. Ve druhé polovině léta přispívá zelený porost k částečnému odčerpání vláhy a dusíku, čímž se napomáhá k zakládání květných pupenů a k vyzrávání dřeva. Častou kultivací půdy na jaře a osevem směsky se dá také účinně bojovat proti oddenkovému plevelu.
Zelené hnojení: Konečně je nutno se zmínit o zeleném hnojení v sadech. Při zařazení zeleného hnojení do hnojivového plánu musíme mít na zřeteli, že nikdy plně nenahradí chlévskou mrvu. Zelené hnojení obohacuje půdu dusíkem a humusem. Ostatní účinné látky je třeba dodat občasným doplněním zeleného hnojení chlévskou mrvou a pravidelným každoročním použitím strojených hnojiv. Největší obsah dusíku v rostlině mají jetele, a to až 320 kg na 1 ha, dále komonice, vičenec a bob. Peluška, vikev a hrách obsahují v celé rostlině asi 80 kg dusíku na 1 ha. Samotné zaorání zbytků jetele obohatí půdu více dusíkem, než zaorání celého porostu luskovinoobilní směsky. Proto doporučujeme tam, kde je to možno, zasít na zelené hnojení kromě směsky vždy po několika letech jetel. V hustých krskovnách je ovšem pěstování jetelů značně obtížné a vzhledem k odčerpávání jarní vláhy v sušších létech i nežádoucí; je proto třeba nahradit je luskovinoobilními směskami vysetými na počátku léta.
Doporučené směsky na zelené hnojení: Pro lehké, méně úrodné půdy lze doporučit směsku ze seradely, vikve písečné, seté ve směsi s ovsem. Pro střední hlinité půdy je vhodná směs bobu, hrachu, vikve s ovsem a ječmenem. Pro těžké jílovité půdy nebo vlhčí jsou to bob, hrách a peluška s ovsem.
Zelené hnojení před zaoráním: Jak již bylo uvedeno, je třeba zasít směsku po celé ploše sadu, tedy i v řadách stromů. Směska se nemá nechávat dozrát. Její zaorání před sklizní ovoce je dosti obtížné, protože se při něm poškozují nízko visící větve a ovoce. Proto se doporučuje zamezit její další růst před dozráním buď posekáním nebo rozřezáním diskovým podmítačem nebo jiným vhodným nářadím. Ponechá-li se rozřezaná, uválená nebo posekaná směska ležet v sadu až do sklizně ovoce, máme za vlhkého počasí při sklizni snadnější manipulaci s nářadím než na zorané půdě. Také se méně znečisťují žebříky a obaly. I svoz ovoce je snadnější.
Zaorání směsky: Směsku zaoráváme v lehkých půdách na hloubku asi 20 cm, ve středních na 15 cm a na velmi těžkých půdách na hloubku 10 cm – 12 cm.
Orba ve vysoké směsce: Při zaorání je třeba předem směsku uválet ve směru orby, jestli-že jsme tak neučinili již dříve. Není-li směska uválená nebo rozřezaná diskovým nářadím, pak se v sadech dosti těžko zaklopí, protože se jedná převážně o mělkou a střední orbu. Vypomáháme si tím způsobem, že pod závěs traktoru připevníme na krátké řetězy profilové železo. To nám směsku přitiskne ve směru orby a ta se snáze zaklopí.
Hřebová brána: Jeli směska příliš hustá a její stonky vzájemně prorostlé, pak je dobře zavěsit za profilové železo ještě těžkou hřebenovou bránu, obrácenou na tupo. Ta nám směsku rozčeše, takže ji dobře zaklopíme po celé délce brázdy.
Pomoc při orbě: Při této práci má vždy vypomáhat mimo traktoristy ještě jeden pracovník, který odhrnuje větve a dbá na to, aby stromky nebyly poškozeny. Je však třeba pamatovat při řezu korun stromů na takovou úpravu spodních větví, aby pod nimi prošlo nářadí beze škody pro stromy a bez nebezpečí pro traktoristu.
Správná agrotechnika se vyplatí: Řádné dodržování správné agrotechniky v sadech se vyplatí. Bude dostatek dobrého ovoce pro naše děti i pracující.
y
