Stará stáj velkostatku. Krávy stály hlavami ke zdi, krmivo se jim zanášelo v koších: Specializace velkostatků byla ojedinělá a úroveň způsobu výroby nepřekročila fázi, která v průmyslu odpovídala manufaktuře.
Ani při jiném uspořádání stájí to nebylo lepší, vše se dělalo ručně: Podstatou stupňování produktivity práce je jednak dělba práce, jednak její specializace. V živočišné výrobě to znamená soustředění dostatečného počtu zvířat, aby mohlo být těchto principů použito. Při našem přechodu vesnice k socialismu docházelo sice k určitému soustředění výroby, avšak výrobní postupy zůstávaly v podstatě nezměněny, pouze se znásobily a projevovala se snaha jednotlivé úkony mechanizovat. Touto cestou nebylo možno dojít k cíli a bylo nutno změnit způsob výroby, což se uskutečňuje díky nové technologii.
Krmiči vozí na drážce krmivo – ručně nakládají i ručně skládají: Podstatou nové technologie chovu hospodářských zvířat je zavedení komplexu opatření do celého výrobního procesu, která se svou souhrou – což je třeba zdůraznit –
Krmiči vozí na drážce krmivo – ručně nakládají i ručně skládají: – přinesou snížení nákladů na jednotku výrobku, zvýšení produktivity práce a zajistí vysokou užitkovost u zvířat, a tím i celkový vzestup výroby.
Samokrmení skotu. Skot žere krmivo přímo, odběr lze při tom regulovat: Maximální produktivitu práce v živočišné výrobě lze dosáhnout takovým novým uspořádáním pracovního procesu, které odstraňuje všechny úkony, jež v individuálním odchovu /podle dosavadních tradic/ převzal člověk na sebe, ačkoliv daleko lépe a bez potřeby lidské práce je mohou zvířata vykonávat sama /samoobsluha zvířat/. To ovšem nutně předpokládá volný pohyb zvířat v prostředí záměrně vytvářeném tak, aby se využilo přirozených instinktů a rozvíjely se účelné podmíněné reflexy zvířat k dosažení požadované úrovně výživy, odpovídající potřebám a nárokům zvířat při žádaném stupni užitkovosti. Chov hospodářských zvířat podle nové technologie nesmí být proto zaměňován s primitivním způsobem chovu na nízké úrovni. Nové výrobní metody musí dále plně respektovat požadavky zvířat na vnější prostředí /mikroklima/. Jsou to požadavky, zaměřené k podpoře a rozvíjení produkčních schopností, ke zlepšení a upevnění zdravotního stavu zvířat. Nová technologie chovu prasat je zaměřena na maximální snížení potřeby práce při krmení /např. zavedení automatů/ a při udržování čistoty v kotcích /důsledným oddělením lehárny a krmiště/. Při produkci užitkových selat zajišťujeme výhodné prostředí pro selata /vyhřívaná palanda/ a usnadňujeme práci ošetřovatele při porodu /porodní klece/.
Zanášení a zasypávání krmiva je obtížná práce: Nejtěžší prací při výkrmu prasat je příprava krmiva, která se musela provádět několikrát za den, jeho rozvoz a kydání hnoje. Nová technologie se proto soustřeďuje hlavně na mechanizaci těchto tří úkolů. Příprava krmiva je mechanizována dvojí cestou podle druhů krmiv, která jsou k dispozici, a to: a/ Suché krmení, při němž se používá směsi šrotu a sušených bramborových vloček, popřípadě cukrovarnických řízků, a podávání krmiv se provádí v samočinných krmítkách.
Automatická krmítka v JZD Tutleky: Samočinná krmítka jsou používána ve velkém měřítku jak v kapitalistických státech, tak i v Sovětském svazu, zvláště v posledních letech. Jsou považována za jednoduché a laciné opatření, které zvyšuje značně produktivitu práce při zachování všech výhod obilného výkrmu prasat. Výzkumný ústav pro chov prasat v Kostelci nad Orlicí ve spolupráci s ministerstvem zemědělství provedl na devíti hospodářstvích ověřovací pokusy, ve kterých bylo srovnáno krmení prasat s pomocí samočinných krmítek s obvyklým způsobem krmení. Z devíti pokusů měla v sedmi případech pokusná skupina prasat lepší průměrné přírůstky než skupina kontrolní, krmená obvyklým způsobem. Spotřeba živin na 1 kg přírůstku se mezi skupinami podstatně nelišila a zůstávala v mezích obvykle nacházených hodnot. Z výsledků jatečného hodnocení lze usuzovat, že prasata krmená ze samočinných krmítek se nepatrně přikláněla k tučnějšímu typu. Absolutně vzato, byla jejich jatečná hodnota vyhovující a pro praxi se doporučuje při tomto způsobu výkrmu končit výkrm při váze prasat okolo 90 kg.
Tabulka: Z časového snímku práce krmičů ve velkovýkrmně ve Smiřicích nad Labem /plnění automatických krmítek nebylo mechanizováno/ vyplývá, že zavedením samočinných krmítek se zvýšila produktivita práce o 64,78 % a snížilo se procento namáhavé práce. Ze zkušeností zahraničních, našich i výsledků průzkumu vyplývá, že samočinná krmítka při výkrmu prasat jsou především opatření pro zvýšení produktivity práce a odstranění části namáhavé práce při výkrmu prasat. Průměrné přírůstky živé váhy i spotřeba krmiv na jednotku přírůstku zůstávají v mezích obvyklých pro rychlovýkrm. V prvém sloupci tabulky jsou uvedeny objekty, z nichž byla získána data uváděná v dalších sloupcích. V dalším sloupci je uveden počet vykrmovaných prasat. Pak následuje denní přírůstek a v následujících sloupcích spotřeba živin na 1 kg přírůstku ve škrobových jednotkách a ovesných jednotkách. /Výsledek průzkumu: Ø přírůstek 0,49 kg na kus a den, Ø spotřeba 5,4 ovesných jednotek s rozmezím u sledovaných 6 465 kusů prasat 0,40–0,72 kg přírůstku a 4,25–9,0 ovesných jednotek./ Z tabulky je dále patrno, že při největším přírůstku 0,72 kg denně dosaženém v JZD Tutleky nebyla spotřeba živin na 1 kg přírůstku nejnižší, neboť dosáhla 5,07 ovesných jednotek. Nejnižší spotřeby bylo docíleno na farmě Měchnov, a to 4,25 kg ovesných jednotek na 1 kg přírůstku při denním přírůstku 0,56 kg.
Tabulka: Průměrná spotřeba práce v JZD Tutleky /u 100 kusů prasat na 1 ošetřovatele/ na 1 q přírůstku živé váhy prasat činí 4,8 hod. Na státním statku v Kostelci nad Orlicí, farma Kostelecká Lhotka /u 400 kusů prasat/ 2,1 hodiny na 1 q. Ve velkovýkrmně typu Smiřice po zavedení samočinných krmítek bez automatického plnění se vyrábí 1 q přírůstku živé váhy prasat u 700 kusů prasat na 1 ošetřovatele za 2,15–2,30 pracovní hodiny času. Při další automatizaci a zlepšení tohoto typu bylo dosaženo ještě lepších výsledků ve velkovýkrmně Třeboň. U státního statku Pelhřimov, farma Krasoňov, při krmení samočinnými krmítky s automatickým plněním /při ošetřování 300 kusů prasat 1 ošetřovatelem/ činí potřeba pracovního času na 1 q přírůstku živé váhy dokonce pouze 1,4 hodiny /Ø spotřeba času na výrobu 1 q vepřového masa činí v USA 5–6 pracovních hodin/. Velmi důležitá je volba správného typu samočinného krmítka, ze kterého nemohou prasata krmivo vyhazovat a znehodnocovat a ve kterém krmivo samo padá do zásobníku. Těmto požadavkům vyhovuje již řada typů u nás používaných. Nejlépe se osvědčuje jednostranné automatické krmítko švédského typu, upravené podle výsledků pokusů ve VÚCHP Kostelec nad Orlicí. Pořizovací cena jednoho samočinného krmítka s pěti krmnými otvory /délka otvoru 25–30 cm/, které stačí pro 25–30 prasat, činí při vlastní výrobě v JZD 200–300 Kčs. Mnohá samočinná krmítka, zejména ve velkých objektech, nesplňovala svůj účel, protože v důsledku nedostatku krmiv bylo krmivo zakládáno každý den nebo každý druhý den. Kromě toho je zde namáhavá práce se zvedáním krmiv do zásobníků, neboť většina automatů je plněna ručně z pytlů přinesených na rameni. V důsledku obtížného plnění automatických krmítek je proto nutné ve velkých výkrmnách /od 200 kusů prasat/ současně řešit vhodným způsobem i mechanizaci plnění automatů, aby vynaložená námaha byla co nejmenší.
Ruční plnění: Příklad výhodnosti samočinných krmítek při jejich správné funkci potvrzuje zkušenost. Jeden ošetřovatel krmí a ošetřuje zde totiž prasata jak ve výkrmně bez samočinných krmítek – tak i ve výkrmně s těmito krmítky. Srovnání obou výkrmen je toto: v dolní výkrmně, tj. tam, kde se krmí pomocí koryt, je umístěno 64 kusů a v horní výkrmně se samočinnými krmítky – je umístěno 100 kusů prasat; přitom spotřeba času v dolní stáji činí 70 %, zatímco v horní stáji pouze 30 % při současném snížení procenta namáhavé práce.
Automatické plnění krmítek ve velkovýkrmně Rožmberk: Příklad výhodnosti samočinných krmítek při jejich správné funkci potvrzuje zkušenost. Jeden ošetřovatel krmí a ošetřuje zde totiž prasata jak ve výkrmně bez samočinných krmítek – tak i ve výkrmně s těmito krmítky. Srovnání obou výkrmen je toto: v dolní výkrmně, tj. tam, kde se krmí pomocí koryt, je umístěno 64 kusů a v horní výkrmně se samočinnými krmítky – je umístěno 100 kusů prasat; přitom spotřeba času v dolní stáji činí 70 %, zatímco v horní stáji pouze 30 % při současném snížení procenta namáhavé práce.
Detail násypného zařízení ve velkovýkrmně Rožmberk: Příklad výhodnosti samočinných krmítek při jejich správné funkci potvrzuje zkušenost. Jeden ošetřovatel krmí a ošetřuje zde totiž prasata jak ve výkrmně bez samočinných krmítek – tak i ve výkrmně s těmito krmítky. Srovnání obou výkrmen je toto: v dolní výkrmně, tj. tam, kde se krmí pomocí koryt, je umístěno 64 kusů a v horní výkrmně se samočinnými krmítky – je umístěno 100 kusů prasat; přitom spotřeba času v dolní stáji činí 70 %, zatímco v horní stáji pouze 30 % při současném snížení procenta namáhavé práce.
Tabulka: Srovnání produktivity práce při různých způsobech výkrmu je patrné i z následující tabulky, sestavené Výzkumným ústavem v Kostelci nad Orlicí. V tabulce je porovnán relativní počet ošetřovaných prasat, počet pracovních hodin denně a počet pracovních hodin na 1 kg přírůstku, vše vyjádřeno k výsledkům získaným při výkrmu na hluboké podestýlce; tyto výsledky jsou vyjádřeny 100. Vidíme, že v běžně adaptované výkrmně je spotřeba času na 1 q přírůstku téměř sedmeronásobná /676,5 %/ proti spotřebě času při výkrmu na hluboké podestýlce s použitím samočinných krmítek. b/ Krmení mokrými krmivy. Způsob tohoto krmení je nepoměrně obtížnější, jak vyplývá například z průzkumu provedeného Výzkumným ústavem zemědělské techniky v Řepích. Spotřeba času: při suchém krmení na 100 kusů prasat je 11,2 min., při mokrém krmení 34,9 min., takže spotřeba času je trojnásobná.
Celkový pohled na automat KPSK-KOVO na přípravu krmiv a krmení prasat: Mokré krmení je nutno používat tam, kde jsou k dispozici šťavnatá krmiva – pařené nebo silážované brambory, čerstvé mláto, krmná řepa apod. Automatizace tohoto způsobu krmení se vyvinula rovněž dvojím směrem:
Stroj v činnosti – plnění pomocí posuvného ramene /nahoře/: 1/ Je to předně systém vyvinutý Výzkumným ústavem v Kostelci nad Orlicí a vyzkoušený v JZD Předměřice u Hradce Králové.
Po provedení přípravy krmiv jede stroj do stáje: V provozním pokuse s tímto systémem bylo ve výkrmně se 150 kusy prasat dosaženo přírůstku 600 g na kus a den.
Stroj v činnosti při rozvážení krmiva – pohled z chodby: Stroj provádí tyto úkony: 1/ pere brambory, 2/ mačká upařené brambory, 3/ míchá krmnou směs, 4/ krouhá okopaniny, 5/ rozmělňuje kukuřičné palice a slunečnici, 6/ rozváží a dávkuje krmnou směs do koryt.
Stroj v činnosti při rozvážení krmiva – pohled z kotce:
Celkový pohled na kompletně vybavenou stáj s tímto automatem v JZD Předměřice nad Labem: Stroj obslouží v žíru při krmení do koryt 600–1000 kusů prasat denně. Stroje se používá k mechanizaci prací, v prvé řadě v přípravně krmiv. Přípravna je kromě uvedeného stroje ještě jednoduše a účelně mechanizována tak, že jadrná krmiva jsou do stroje nasypávána ze zásobníků, okopaniny pomocí posuvného ramene jsou vnášeny také mechanicky z místa zásob přímo do stroje, takže veškerá namáhavá práce je odstraněna. V přípravně upravená krmiva jsou pak týmž strojem rozvážena do stáje přímo do koryt. Stroj je při tom poháněn elektromotorem, který si přívodný kabel při jízdě ukládá do žlábku umístěného pod stropem.
V SSSR a NDR jsou používány tři vakuové krmítka na tekutá krmiva: 2/ Druhým způsobem je krmení mokrou cestou při použití krmných automatů, do nichž se vhání krmivo v řídké kašovité formě pod tlakem. Tato mechanizace je nepoměrně obtížnější, neboť krmivo musí být vždy nově připraveno, aby nedošlo k jeho nežádoucímu rozkladu a kysnutí, které v teplém prostředí probíhá účinkem bakterií velmi rychle. Není proto možno krmivo v této formě připravovat do zásoby a skladovat. Dále je nezbytné dokonalé vyčištění a desinfekce celého zařízení, aby ani zbytky krmiva se v tomto zařízení nerozkládaly. U nás není tento systém dosud uspokojivě vyvinut.
Tabulka: Jak již bylo uvedeno, patří odstraňování hnoje mezi nejnamáhavější práce při výkrmu prasat. Mechanizace této práce se vyvíjí dvojí cestou, a to a/ použitím tzv. hluboké podestýlky, b/ mechanizací každodenního odstraňování hnoje, které je uskutečňováno opět dvojím způsobem: suchou cestou nebo odplavováním. Hluboká podestýlka se rychle rozšířila, protože pořízení výkrmen tohoto typu je velmi snadno zaveditelné dík levné adaptaci stávajících budov, zvláště stodol, přičemž náklad na jedno ustájené prase je velmi nízký, jak ukazuje připojená tabulka. Tabulka má stejné sloupce jako tabulka prvá. Také spotřeba slámy je přiměřená a pohybuje se od 0,6 kg do 0,8 kg na kus a den. Průměrný přírůstek u sledovaných pěti výkrmen s 830 prasaty činí 0,56 kg a spotřeba na 1 kg přírůstku 4,93 ovesných jednotek s rozmezím 0,41 až 0,72 kg přírůstku a 4,66–5,10 ovesných jednotek.
Hluboká podestýlka na výkrmně Kostelecká Lhotka stát. statku Kostelec nad Orlicí: Výsledky průzkumu ukazují, že výkrm prasat na hluboké podestýlce je ve všech případech příznivý a v žádném případě nedochází ke zhoršení zdravotního stavu, naopak – ke značnému zlepšení. Ve všech případech je vyklizení hnoje /podestýlky/ prováděno až po ukončení výkrmu, takže denní práce krmiče spočívá pouze v naplnění krmných automatů a přistlání podestýlkového materiálu. Podle časových snímků práce krmiče ve výkrmně na JZD Tutleky může 1 pracovník za osmihodinovou pracovní dobu obsloužit denně 350–400 kusů prasat. K tomu je nutno podotknout, že při tomto způsobu ustájení je procento namáhavé práce sníženo na minimum. Podle předběžné kalkulace vypracované v JZD Slatina n. Zd. činí průměrný výrobní náklad na 1 kg živé váhy 6,73 Kčs. Přitom z uvedené částky připadá na cenu selete 36,2 %, na cenu krmiv 46,4 %, mzdu ošetřovatele 9,2 %, ostatní náklady 1,8 %.
Hluboká podestýlka ve výkrmně „Tovární dvůr“ stát. statku Hrušovany nad Jevišovkou: K udržení čistoty prasat na hluboké podestýlce a ke správné funkci podestýlky je nutné množství asi 0,70 až 1,0 kg řezané slámy, pazdeří nebo stelivové rašeliny a 0,20–0,30 kg pilin, popřípadě hoblovaček /1,00–1,25 kg steliva na kus a den/. Menší množství steliva nezajišťuje řádnou funkci podestýlky, podestýlka je vlhká a nezahřívá se. Je proto výhodnost zavádění tohoto způsobu ustájení odvislá na dostatku slámy v zemědělském závodě. To lze považovat téměř za jedinou nevýhodu tohoto způsobu ustájení, neboť jinak pro svoji nenákladnost a zvláště pro vytváření téměř ideálního mikroklima pro prasata zajištěním suchého a odspodu hřejícího lože má tento způsob nedostižitelné přednosti.
Lože ve velkovýkrmně Nový Dvůr u Olomouce, stát. statek Olomouc: Tohoto způsobu se používá ve výkrmnách o velké kapacitě, které jsou zpravidla uspořádány kotcově s kapacitou kotců okolo 100 kusů – podestýlky se nepoužívá vůbec.
Krmiště ve velkovýkrmně Nový Dvůr státního statku Olomouc: Stavebně se však snažíme vytvořit tepelný rozdíl mezi ložem, které má podlahu z velmi dobře tepelně izolujícího materiálu, a kaliště, v němž je podlaha tvořena z dobře vodivého materiálu, takže je chladné a vlhká. Jsou na ní též instalovány napáječky.
Pohled na krmiště a kaliště ve velkovýkrmně Rožmberk: Přechodem prasat z teplého lože do studeného kaliště je vyvolán reflex kálení a při napájení i reflex močení, a tím se docílí soustředění výkalů a moče převážně v prostoru kaliště. Tak se usnadní práce s odstraněním mrvy.
Odklízení hnoje shrnovací lopatou: Kaliště jsou zpravidla uspořádána tak, aby tvořila souvislou chodbu, z níž lze výkaly odstraňovat mechanickou lopatou, jak je ukázáno na připojeném obrázku. Odstraňování hnoje mokrou cestou. Tento způsob je o něco méně pracný, avšak má značné nevýhody, z nichž nejzávažnější je stoupnutí relativní vlhkosti ve stáji. Proto jeho použití je celkem omezené. Nejdokonalejší mechanizace krmení a odstraňování výkalů bylo dosaženo ve výkrmnách typu Třeboň. Uplatněním plné mechanizace se odstranila takřka úplně fyzická práce a výkrmnu o kapacitě 1000–1200 prasat vede pouze jeden pracovník při potřebě 6–8 hodin denního času. Nová technologie odchovu selat. Na tomto celkem obtížném úseku živočišné výroby se postupně rovněž zavádí nové výrobní postupy a některé části výrobního procesu byly již s úspěchem vyřešeny. Ve velkochovech se přechází ke skupinovému držení prasnic a jejich hromadnému připouštění, takže se dosahuje určitého turnusovitého líhnutí selat. Tento způsob skupinového chovu byl vyvinut v SSSR prof. Zurachovem. Prasnice určené k připouštění v určitém období se chovají společně ve větších boudách a kanec je připouštěn přímo do tohoto stáda prasnic. Tím se dosáhne zpravidla dokonalého zabřeznutí prasnic, bez individuální péče a hlídání říje u jednotlivých prasnic. Takováto skupina prasnic chová se pak pohromadě až do doby před oprasením, kdy přechází do kotců v čekárně porodnice, kde je opět několik prasnic ustájeno společně.
Porodní klec: Teprve poslední den před oprasením jsou prasnice převáděny do vlastní porodnice, v níž jsou kotce opatřeny speciálními porodními klecemi, které umožňují prasnici pouze vstávání a lehání a znemožňují jí otáčení nebo větší pohyb po prostoře kotce. Tím je zabráněno zalehnutí selat. Selata mohou probíhat po prostoře kotce a mohou zpět do klece v době sání. Na rozhraní dvou kotců se nalézá vyhřívaný prostor pro selata, tzv. doupě nebo palanda, jejíž podlaha je tvořena deskou, ve které jsou umístěna topná tělesa vyhřívaná proudem o nízkém napětí. Tento topný systém je spojen se zařízením, které automaticky vypíná proud po překročení určené teploty. Takto zařízené porodní klece se velmi dobře osvědčily, neboť v nich dochází k minimálním ztrátám selat a práce ošetřovatele je velmi usnadněna a zjednodušena. Tyto výsledky potvrzují zkušenosti získané na farmě Albertov státního statku Židlochovice. Porody u 200 prasnic stačí obstarávat jeden ošetřovatel, který mimo porody, ošetřování a krmení prasnic a selat v klecích ošetřuje a krmí ještě 30 vysokobřezích prasnic. 148 takto oprasených prasnic dalo 1323 selat, z nichž zalehnutím zahynula pouze dvě. Po deseti dnech jsou prasnice se selaty převáděny do kotců, v nichž jsou ustájeny společně nejméně dvě prasnice se svými vrhy. Tím se dosahuje lepšího využití prostoru stáje o 30–50 % a současně také úspory práce při obsluze prasnic a selat. Kotce jsou vybaveny rovněž zahřívacími palandami, společnými pro všechna selata, a současně jsou kotce automaty pro přikrmování selat suchými směsemi. Ostatní krmiva, zvláště odstředěné mléko, se dávají do společných krmítek. Důležité je, aby mléčnost ustájených prasnic byla přibližně stejná, jinak těžší a výbojnější selata opanují struky nejmléčnější prasnice, kdežto slabší selata se soustřeďují u méně mléčné prasnice a nejsou dostatečně vyživována. Cílem tohoto výkrmu je využít maximálně užitkové schopnosti selat již v době před odstavem a těsně po odstavu, a tak podstatně urychlit jejich vývoj a zkrátit dobu výkrmu. Zkrácením doby výkrmu se dosáhne značných úspor nejen na krmivech, ale i na obsluze a ostatních výrobních nákladech. Vidíme tedy, že zásady nové technologie se uplatňují v různých částech výrobního procesu a podstatně jej mění, přičemž se mnohonásobně zvyšuje produktivita práce a klesá procento namáhavé manuální práce. Socialistická velkovýroba a její nová technika a technologie prokazují svoji výrobní převahu nejen nad malovýrobou, ale i nad velkovýrobou vyspělých kapitalistických států.
y
