Domek deputátníka: Navíc si mohli dovolit zaměstnávat celé rodiny, které za byt a trochu potravin ze statku – deputát, byli nuceni k celoroční namáhavé práci. Všimněte si, jak rozdílně žili ti, kteří půdu vlastnili a ti, kteří ji skutečně obdělávali.
Chatrč venkovské chudiny: Ale na venkově bylo hodně i takových lidí, kteří nesehnali ani deputátnické zaměstnání a živili se jen příležitostnou prací na den, podle okamžité potřeby zaměstnavatele. Tito nádeníci žili ze všech nejnuzněji.
Žebrák: Nejhůř však bylo v okamžiku, kdy dělník onemocněl nebo nemohl dál pracovat. V zemědělství téměř neznali pojištění nebo úrazové starobní pojištění. Pak nezbývalo, než spoléhat na dobročinnost lidí – a jít žebrotou ode vsi ke vsi.
Flašinetář: Jen málo kdo dostal možnost žebrat trochu zastřeněji – hrát při žebrotě lidem na flašinet. Byl to jakýsi předchůdce dnešních gramofonů, poháněný ruční klikou.
Orání kravským potahem: Veliké rozdíly na venkově nebyly jen ve způsobu bydlení, jídla, odívání a zábavy – slovem v životní úrovni, ale byly i ve vlastní zemědělské práci. Chudý chalupník stěží zoral svá políčka kravským potahem – nedokonale, málo.
Ruční vybírání – vykopávání brambor: Úrodu sklízel ručně s pomocí nejjednodušších nástrojů. Na vybírání brambor znal jen motyku a ruční vykopávání.
Sekání obilí kosou: Obilí sekal jako před staletími ruční kosou. Byla to těžká a hlavně zdlouhavá práce. Často mu obilí několikrát promoklo, dokázal posekat celý kus.
Ruční vázání obilí: Posekané obilí ručně sbíral, skládal na hromádky, které svazoval povřísly ze slámy do snopů. Ke každému snopu musel přikleknout, ručně utáhnout a zavázat.
Stavění panáků: Práce šla pomalu. Aby posekané obilí ve snopech nepodléhalo zkáze, stavěly se ze snopů větší hromady – panáky nebo mandele. A zase ručně, na všech polích.
Nakládání obilí na fůru: Teprve když svázali všechno obilí, začali je svážet do stodol, kde čekalo na výmlat. Snopy byly různě těžké: pět ale i přes patnáct kilogramů. A všechny se musely vyzvednout na fůru, někdy do výše přes pět metrů.
Sbírání klásků: Sklizené pole pečlivě uklidili – děti musely vybírat každý pohozený klas a všechno dopravit domů, protože úroda byla malá, pole domkář nejen nedostatečně obdělával, ale mohl i málo hnojit.
Sekací obilní stroj – hrsťovka: Jen bohatý sedlák si mohl koupit stroje. I jednoduchá obilní sekačka – hrsťovka mu pomohla. Stroje nekupoval proto, aby ulehčil práci svým zaměstnancům, ale aby urychlil sklizeň. Pak stroje půjčil i druhým. Ale jen za to, když mu odpracovali na polích několik dnů práce zdarma.
Mlátící souprava benzinová: Podobným pokrokem byly velké mlátící stroje, které nahradily ruční cepy. Kdo chtěl mít mlátičku, musel být buď dost bohatý – nebo si ji vypůjčil od bohatého sedláka – kulaka a půjčovné zas musel odpracovat na jeho polích.
„Čert“ při vyorávání brambor: Také na zrychlení vybírání brambor vynalezl člověk stroj. Říkalo se mu čert – odstranil hlavně zdlouhavost při práci. Rychleji vybrané brambory se daly i rychleji a výhodněji prodat. A každý zemědělec musel potraviny nejen vyrobit, ale i prodat, aby měl na nákup všech potřebných věcí i na placení daní.
Drobný prodej na týdenním trhu: Chalupník nestačil tempu bohatých sedláků a statkářů. Proto svoje výrobky prodával po kouskách – na týdenních trzích ve městech, za směšně nízké ceny. A mnohdy byl rád, že vůbec něco prodal, že nenesl všechno zas domů.
Prodej na ulici: Nakonec prodával kdekoliv, kde mohl a vše, co chtěli lidé koupit. A tak domkáři, chalupníci, drobní sedláci vyráběli mléko, máslo, vejce, maso – ale sami jedli jen brambory, vodové polévky, suchý chléb, atd.
Hromadná polní práce při jednocení řepy: Aby měli na nejnutnější potřeby, chodili pracovat na pole bohatých sedláků za plat. Ale doma jim všechna práce stála. A měli zas potíže a ztráty.
Vzorný statek – stáje: Zatím si bohatí sedláci a statkáři zdokonalovali svoje hospodářství, stavěli za podpory státu moderní kravíny, vepříny – a tím zvyšovali výnos svého majetku. Kravám zaváděli do chlévů elektrické napaječky, vodovod, mechanické dojení a řadu dalších technických vymožeností.
Obydlí zemědělských dělníků: Pro lidi ale litovali každou korunu. Pro dělníka bylo všechno dobré. Často je nechali žít v prostředí, kam by neustájili ani svůj dobytek.
Stávka zemědělců: Mohli se dělníci a drobní zemědělci bránit? Mohli a také to dělali. Podobně jako dělníci v průmyslu stávkovali, ale zřídka úspěšně.
Exekuce na vesnici: A tak častým hostem na vesnici byl soudní exekutor – úředník, který na zaplacení dlužných daní zabavoval všechno, co mělo jen trochu cenu. Často zbavil rodinu nejzákladnější obživy.
Objekty zbytkového statku v Čími: A tak zemědělský venkov trpěl stejně propastnými rozdíly mezi lidmi jako průmysloví dělníci – proletariát. Na jedné straně narůstalo bohatství a blahobyt malé části bohatých sedláků a statkářů.
Orání pluhem, taženým lidmi. Křižánky, okr. Žďár n. S., v r. 1925: Na druhé straně chalupníci zbavení všech prostředků sami tahali pluh, aby zorali alespoň část svého pole.
Demonstrace za Lidovou frontu Praha 1937: Mohli být spokojení ti, kteří vlastně půdu skutečně obdělávali? Co muselo být jejich cílem a přáním? Změnit tuto společnost, odstranit její nespravedlnost. Tady se rodí budoucí spojenectví dělníků a zemědělců k boji proti buržoazii, k boji za lepší svět.
y
