Konstrukce mřížky velké vysílací elektronky: Mřížka elektronky musí být velmi přesně navinuta. Pracovník má při práci na rukou rukavice, neboť při doteku součástek elektronky holou rukou snadno by na nich vznikaly rušivé oxydační vrstvy.
Zatavování baňky usměrňovací výbojky: Zatavování baněk velkých elektronek vyžaduje od skláře velkou zkušenost, dovednost a zručnost. Na dokonalém provedení závisí činnost elektronky. Na obrázku vidíme velký thyratron (U C 16 X F) usměrňovací rtuťovou výbojku.
Odplyňování elektrod elektronek: Elektronka pracuje dokonale, je-li z ní dokonale vyčerpán vzduch. I malé stopy vzduchu nebo plynu mají škodlivý vliv. Elektronky se vyčerpávají na tlak menší než miliontinu mm Hg. Dosažení tak vysokého vakua umožňují difusní vývěvy. Je třeba, aby se dosažené vakuum udrželo v elektronce. Povrch i vnitřek kovových součástek i skla obsahují molekuly plynů, které se při zahřátí elektronky uvolňují a ruší její chod. Je tedy třeba elektronku při vyčerpávání zahřívat. Odplynování vnitřku elektronek urychluje použití getru – dočerpávače. Je to snadno se vypařující látka. Páry getru se srážejí na chladnějších místech elektronky a při tom přilnavostí váží na sebe zbytky plynu v elektronce. Takto jsou zachycovány částice plynů uvolněných ze zahřátých kovových a skleněných součástí elektronky. Na obrazu vidíme vyčerpávání usměrňovací diody (RA 7 Y A) postranním vchodem.
Getry: Getr v podobě pasty obsahující baryum nebo stroncium, vápník, hořčík, hliník apod. se vpraví do malé trubičky, jež se vhodně upevní uvnitř elektronky. Na obrázku jsou schématicky vyznačeny různé tvary a umístění getrů v elektronkách. Kovový obal getru se rozpálí na teplotu asi 900 °C vysokofrekventními proudy.
Čerpání usměrňovacích diod: Na obrázku vidíme, jak technik chráněný ochranným sklem pozoruje postup čerpání usměrňovacích diod. Celý proces trvá 48 hodin. Výhodné je použití baryového getru. Vytvoří-li se na baňce bílý povlak, značí to, že baňka elektronky je na některém místě prasklá, takže baryum může reagovat se vzdušným kyslíkem, vodní parou a kysličníkem uhličitým.
Zkoušení hotových elektronek: Hotové elektronky se kontrolují za drátěnou sítí, neboť při přetížení elektronky, např. při její vadné konstrukci by mohlo dojít k výbuchu. Kontrola musí být velmi pečlivá a odpovědná.
Kontrola vysílací elektronky: Na obrázku vidíme připojení kontaktů jednotlivých elektronek na svorkovnici. Teprve po provedení kontroly se připojí k elektronce patice (sokl).
Zkoušení vzduchem chlazených elektronek: Obrázek představuje panelový systém manipulační zkušební skříně. Technik reguluje napětí a intenzitu v anodovém, mřížkovém a žhavicím obvodu elektronky. Velmi výkonné elektronky mají značné rozměry.
Manipulační kontrolní stoly: U manipulačních kontrolních stolů se kontrolují elektronky menších rozměrů. Při měření se elektronky uzavírají do menších ochranných skříní.
Technická kontrola elektronek: Technická kontrola elektronek se provádí u zvláštních kontrolních skříní. Dokonalá výroba a vynikající vlastnosti našich výrobků úspěšně konkurují zahraničním výrobkům na světových trzích, takže vývoz našich elektronek ustavičně vzrůstá.
Čerpací sál: Na obrázku vidíme zařízení v čerpacím sále. Technikové řídí postup čerpání elektronek u složitých kontrolních digestoří.
Zkušebna vysílacích elektronek: Velké vysílací elektronky musíme zkoušet za podmínek, jaké jsou při skutečném vysílání na vysílacích stanicích. Při tomto složitém kontrolním systému se nevysílá elektromagnetická energie do prostoru, nýbrž pomocí odporů zařazených do obvodů se přeměňuje v teplo. Kontroluje se tady výkon vysílacích elektronek nepřímo.
Chemická laboratoř: V chemické laboratoři se připravují roztoky pro výrobu stínítek obrazovek, getry, směsi pro emisní vrstvy katod nepřímo žhavených elektronek apod. Práce laborantů a laborantek musí být velmi pečlivá. I nepatrné znečistění přípravků může vážně ohrozit emisní schopnost elektronek.
Příprava citlivé vrstvy na obrazovkách: Obrazovky, zvláště televizní, mají báň zakončenou úzkou trubicí. Citlivou vrstvu nelze proto nastříkat na přední velkou plochu obrazovky. Vlévá se proto do ní příslušný roztok, jenž vytvoří usazeninu fluoreskujícího povlaku na velké ploše dna obrazovky. Zbytek kapaliny se pak vylévá ze skleněných bání obrazovek, jak je vidět na obrázku.
Konečná úprava obrazovky: Jakmile je stínítko zhotoveno a celý systém elektrod vsunut do hrdla obrazovky, zataví se na speciálním soustruhu, na němž se také provedou všechny dokončovací práce. Při velké ploše trubice a vysokém vakuu v ní je celkový tlak na televizní obrazovku značný. Právě proto je z bezpečnostních důvodů stínítko obrazovky zesíleno, aby nedošlo při nárazu k implozi, tj. k nasátí střepin.
Zkoušení izolace systémů obrazovek: Zvláštní péče se věnuje zkouškám, zda se v systému elektronek nevyskytují zkraty. Kontrolují se proto svody elektrod a měří se izolace celého systému.
Zkoušení jasu stínítka obrazovky: Čistý a jasný příjem obrazu televizorem závisí do značné míry na stínítku obrazovky. Obrazovka se při zkoušce jasu stínítka zasunuje do zvláštního přístroje, v němž se zkoumají vlastnosti stínítka. Objeví-li se na něm skvrny nebo jiné poruchy, je nutno obrazovku vyřadit.
Zkušební hala: Obrázek představuje zkušební halu. Vidíme v ní montážní a kontrolní stoly se složitými soupravami. Vidíme, jak laborantka proměřuje germaniové diody.
Panelové skříně proudových zdrojů: Panelové skříně proudových zdrojů jsou složité soupravy, umožňující regulaci proudů tzv. zahořování elektronek. Při tom vzniká účinná vrstva na katodě elektronky.
Panelová centrální zkušebna: Závěrečná kontrola obrazovek se provádí v centrální zkušebně. Zjišťuje se, zda obrazovky splňují všechny požadavky, které se kladou na dokonalý výrobek.
Oscilografy: Na obrázku vidíme oscilograf, jehož upotřebení je mnohostranné. Jeho hlavní součástí je katodová trubice. Elektrony vysílané žhavou katodou se soustředí do úzkého osového svazku po průchodu systémem elektrod. Úzký svazek katodových paprsků prochází dvěma páry navzájem kolmých vychylovacích destiček. Vložením napětí na první dvojici destiček se vychyluje svazek katodových paprsků ve směru svislém. Napětím na druhém páru destiček se vychyluje svazek katodových paprsků ve směru vodorovném. Takto lze sledovat průběh napětí střídových proudů. Tlakové změny můžeme například pomocí mikrofonu přeměňovat na změny proudové. Oscilograf se uplatňuje v lékařství, ve výzkumnictví i v technice. Můžeme sledovat podle průběhu křivek na obrazovce tep srdce, srdeční vadu, akustické jevy, charakteristiky elektronek a četné jiné jevy radiotechnické, tlaky v ložiskách turbín apod.
Polaroskop: Polarografie je v podstatě elektrolyza se rtuťovou kapkovou elektrodou. Na vysoký stupeň dokonalosti ji vypracoval náš učenec akademik profesor Dr. J. Heyrovský. Vytvořil kolem sebe velký okruh spolupracovníků. Byly vypracovány nové elektrochemické měřicí metody v analytické chemii. Teoreticky byly probádány různé jevy vznikající při elektrolyze se rtuťovou kapkovou metodou. V těchto pracích se stále pokračuje. – Složení polarografu vysvítá ze schématického obrázku. Potenciometrický drát D₁, D₂ je navinut na otáčivém kole, poháněném motorkem. Smýkacím kontaktem S na kapkovou elektrodu K plynule vnější proměnné napětí U. Do obvodu je zařazen velmi citlivý zrcadlový galvanometr s reduktorem citlivosti R. Osvětlovací lampou L osvětlujeme zrcátko galvanometru. Odražený paprsek dopadá na otáčivý válec V, na němž je upevněn fotografický papír. – Elektrodový děj na kapkové elektrodě vyvolává tok elektrického proudu, který prochází galvanometrem, jehož pohyblivá část se různě stáčí úměrně s intenzitou procházejícího proudu. Výchylky se zaznamenávají odraženým světelným paprskem na fotografický papír. – Zkoumané roztoky určité koncentrace se dávají do elektrolytické nádobky. – Dalším pokrokem v úpravě bylo spojení polarografu s elektronkovým oscilografem. Takovou aparaturu vidíme na obrázku.
Oscilograf pomalých dějů: Periodické děje o malém kmitočtu lze graficky zaznamenat na speciálním oscilografu s velkou obrazovkou. Její stínítko má dvě vrstvy, z nichž druhá má dlouhý až půlminutový dosvit. – Možnosti využití tohoto oscilografu ve výzkumnictví jsou značné. Tímto oscilografem můžeme např. proměřovat průběh proudu při jeho zapnutí nebo vypnutí, v lékařství lze jím sledovat srdeční a nervovou činnost apod.
Princip televizního zařízení: Základem televizního vysílače je snímací lampa, tzv. Zvorykinův ikonoskop. Důležitou jeho součástí je katoda speciální konstrukce. Je vytvořena z teninkého slídového lístku, na nějž je nanesena velmi jemná citlivá cesiová vrstvička, která netvoří souvislý povlak, nýbrž se skládá z ohromného počtu cesiových zrnéček. Na zadní straně katody je postříbřený povlak. Lze tedy chápat katodu jako soustavu velkého počtu malinkých kondensátorků nebo fotočlánků. Osvítí-li se citlivá vrstva, každý malý fotočlánek podle intensity dopadajícího světla uvolňuje více nebo méně elektronů a nabíjí se kladně. Úbytek elektronů se doplňuje katodovým paprskem, vedeným rovnoměrně přes obrázek v řádcích dostatečně pod sebou hustě umístěných. Takto katodový paprsek rozkmitáme pomocí střídavých proudů přiváděných na dva páry vychylovacích destiček uvnitř snímací lampy. Celou zobrazovací plochu proběhne katodový paprsek za 1/12 až 1/25 vteřiny. Jakmile dopadne katodový paprsek na jednotlivé fotočlánky, neutralizuje jejich kladný náboj. Na opačné desce kondensátorků uvolní se vždy stejně velké množství záporné elektřiny a celkové její množství se střídavě mění podle intensity osvětlení. Vzniklý střídavý proud se po zesílení vede kabelem nebo elektromagnetickými vlnami do přijímače. – Základem televizního přijímače je katodová trubice s několika anodami a se dvěma páry vychylovacích desek. Katodový paprsek prochází válečkem, který je nabíjen přenášenou modulovanou vlnou. Tím se mění průměr katodového paprsku a tak i světelnost jeho stopy na zobrazovací ploše. Katodový paprsek kmitá ve stejném časovém průběhu jako ve vysílacím ikonoskopu. Obrázek je tím dokonalejší, čím více řádků proběhne katodový paprsek na zobrazovací ploše. K televiznímu přenosu se používá vln o velmi vysoké frekvenci a tedy o velmi krátké vlně. Tyto vlny se šíří přímočaře. – U nás bylo uskutečněno televizní vysílání v roce 1953. Vysílá se 25 obrázků za vteřinu systémem o 625 řádcích. Nosný kmitočet vysílače je 44,75 Mc/s.
Televizní snímací kamera: Na obrázku vidíme televizní snímací kameru v moderní úpravě. Používá se jí při přenosu programu z divadel, koncertů, sportovních hřišť a ze studia. Zdroj proudu se přivádí do televizní kamery kabelem.
Televizní vysílač: K řízení vysílání televizních obrazů slouží televizní řídicí stůl. Je opatřen televizní obrazovkou, na níž se koná poslední kontrola televizního obrazu před jeho vysláním do prostoru. Za řídicím stolem vidíme část vlastního vysílače, který byl umístěn na brněnské strojírenské výstavě. Vysílal se jím program přímo z výstaviště do vzdálenosti asi 20 km. – V dnešní době se opatřují televizními vysílači střední výkonnosti lodě, čímž se zvyšuje bezpečnost plavby, neboť loď může být ve stálém spojení s pevninou. Na obrázku znázorněný vysílač má výkon 600 W a vysílá v pásmu 30 až 40 Mc/s. – Ostravský a bratislavský vysílač mají výkon 12 kW.
Průmyslová televize: V průmyslu se stále více používá malé televizní soupravy. Kamera je opatřena speciální trubicí zvanou Kvantikon. Pomocí této soupravy lze sledovat, co se děje v topeništi pece, je možno kontrolovat množství jedovatých plynů na pracovišti, lze pozorovat a řídit postup stavby pod vodou, prohlédnout vraky lodí i ve značných hloubkách. Možnosti použití průmyslové televize se stále víc a více rozšiřují. Lze ji používat v hutích, dolech, na nádražích a na různých jiných pracovištích. Studující lékařství mohou pomocí této televizní soupravy sledovat průběh právě prováděné operace.
Dispečink: Dlouho bylo velkým problémem ústřední řízení rozmanitých prací na rozsáhlém pracovišti. Dnes je již tento problém úspěšně vyřešen dispečerským a konferenčním zařízením, jaké vidíme na obrázku. Na ústřednu může být zapojeno 30 až 60 účastníků. Současně může probíhat magnetofonový záznam ze dvou linek. Magnetofony jsou umístěny na koncích po obou stranách zařízení. Takto mohou být zaznamenány zprávy z různých pracovišť i během náhodné nepřítomnosti dispečera. – Dispečer může vysílat zprávy a pokyny současně na několik míst. Dispečinku používáme všude tam, kde záleží na dosažení nejvyššího stupně racionalizace výroby.
Dispečink s televizním zařízením: Řídicí stůl s televizním zařízením může být vzdálen od pracoviště až 500 m. Můžeme takto sledovat chod strojů, řídit návěští, kontrolovat chod atomového reaktoru, zabezpečovat leteckou službu apod.
Noktovizní dalekohled: Obrázek představuje schéma noktovizního dalekohledu. Objektivem Oᵦ se promítá předmět pro normální oko neviditelný na citlivou vrstvu noktovizní obrazovky Nₒ. Obraz, který se vytvoří na stínítku noktovizoru, pozorujeme okulátorem Oₖ. – Těchto speciálních dalekohledů mohou využívat šoféři nebo letci. Noktovizní dalekohledy jsou umístěny na kukle, kterou si šofér nebo letec nasadí na hlavu. Pomocí zvláštního zařízení může vysílat na místo, které chce pozorovat, infračervené paprsky a potom takto osvětlené místo pozorovat noktovizním dalekohledem. Přístroj v této úpravě se nazývá infraoptalmoskop. – Pomocí tohoto přístroje mohou opět vidět lidé, kteří pozbyli zraku vlivem těžkého očního zákalu.
Hudební skříň: Hudební skříň obsahuje televizní a rozhlasový přijímač, magnetofon a šest reproduktorů. Televizor má obrazovku s metalizovaným stínítkem, což umožňuje jasný a zřetelný obraz i v nezatemnělé místnosti.
Rozhlasový přijímač Transistor: Elektronky tohoto malého přijímače jsou nahrazeny tranzistory velmi malých rozměrů. Celé zařízení je upraveno do malé skříňky tvaru dámské kabelky.
y
