Chrám na Akropoli: Podobně vystavěli staří Řekové několik století před naším letopočtem mnohé krásné stavby tesané z kamene spojovaného vápennou maltou. Tímto způsobem byl vystavěn chrám na vrchu Akropoli v Athénách a mnohé jiné stavby.
Čínská zeď: Tak vzniklo mnoho stavitelských památek v Africe, v Evropě i na Dálném východě. Na snímku vidíme nepatrný úsek veliké Čínské zdi, která se táhne Čínou v délce několika tisíc kilometrů. Kdysi ochraňovala Čínu proti loupeživým vpádům národů ze severu, ale dnes pozbyla toho úkolu. Jednak by ji moderní zbraně snadno překonaly, ale hlavní je, že mezi národy lidové Číny a mezi lidem bratrského Sovětského svazu zavládl věčný mír. Veliká Čínská zeď je také z kamene spojeného vápennou maltou. Podíváme se nyní jak se vyrábí vápno, které v těch stavbách přetrvalo tisíciletí a pomocí něhož i my hodně stavíme.
Skalák navrtává vápenec: Surovinou pro výrobu vápna je vápenec, který lámou skaláci na mnoha místech naší vlasti, například v okolí Prahy, Berouna, Sušice, Vápenného Podola, Vrchlabí, v moravských krajích u Štramberka, Litovle, Brna, Mikulova a na Slovensku hlavně u Ladců, Kralovan a u Bratislavy. Dříve se dělníci při lámání kamene těžce dřeli, kdežto dnes jim pomáhají stroje. Vápencová skála se navrtává pneumatickými vrtáky. Do děr zasune střelmistr výbušné nálože a po výstražném znamení je odpálí. Tak se jediným odstřelem uvolní až několik tisíc tun vápence.
Bagr v lomu: Veliké bagry, z nichž každý se dá ovládat jediným strojníkem, naloží potom nalámaný kámen do vozíků. Ty odvezou vápenec v celých vláčcích k vápenné peci. Podíváme se nyní jak se pracovalo ve starých vápenných pecích.
Stará vápenka: Byly to okrouhlé duté stavby, kam se shora sypal vápenec a palivo. K násypnému otvoru vedl most, po kterém tahali dělníci ručně ve vozících nebo na kolečkách oba druhy těžké hmoty. Byla to těžká práce, ale kapitalistům, tehdejším majitelům vápenek, nezáleželo na dělnické dřině.
Vnitřek vápenky: Dole u dvířek pece, kudy se vyhrabovalo žhavé pálené vápno, to bylo ještě horší. Dusivý, jedovatý čoud a plno žáru, neustálé vyhrabování a odvážení žhavého kamene – taková byla denní dělnická robota.
Bouračka vápenky s novostavbou: Dnes má továrny ve svých rukou lid. A tady vidíme, jak se mění práce vápeníků. Staré šachtové pece se postupně bourají a na jejich místě stavějí montéři a zedníci podle plánů inženýrů nové šachtové pece na pálení vápna.
Šachtová pec u lomu: Podívejme se, jak je taková šachtová pec na pohled krásná. Je to štíhlá válcová stavba s ocelovým pláštěm, uvnitř vyložená žárovzdornými cihlami. Nahoře má střechu k ochraně vyklápěcího zařízení před nepohodou. Dole je zasklená plošina, odkud se dá na dálku řídit celý provoz pece. Nalevo od ní vidíme betonové zásobníky na vápenec a na palivo a od nich vede nahoru k peci šikmý výtah.
Kresba průřezu pecí: Podle kresby ukazující průřez šachtovou pecí poznáme její činnost. Nalevo jsou zásobníky, odkud padá vápenec nebo palivo do koše šikmého výtahu. Koš plný vápence právě vyjíždí nad pec. Tam se vyklopí, uzávěr pece vpustí hmotu do pece a potom zase uzavře otvor. Vápenec (CaCO₃ – uhličitan vápenatý) promísený vrstvami paliva se v peci žárem vypaluje. Komínem z něho uniká kysličník uhličitý CO₂ a zbývá kysličník vápenatý CaO, zvaný jinak pálené vápno. Vápno klesá, shromažďuje se ve spodním zásobníku a tam chladne. Vychladlé pálené vápno se odtud vypouští na dopravní pás a po něm do vagónů nebo do nákladních aut. Šipky ve spodní části pece naznačují, kudy se do pece přivádí vzduch potřebný k hoření.
Kychta pece: Poznáte místo ve vápence, které je zde zobrazeno? Je to horní otvor pece, kam se právě vysypaly z koše šikmého výtahu kusy vápence. Pod jeho tíhou se za chvíli samočinně otevře kulovitá záklopka, vápenec propadne do pece a otvor se pak opět automaticky uzavře.
Kovový teploměr: V různých výškách pece jsou do její stěny zapuštěny zvláštní tyče od kterých vedou elektrické kabely do kontrolní místnosti. Ty tyče jsou teploměry zapuštěné do stěny pece, jako dáváme nemocnému lékařský teploměr pod paží. Jenže teploměry v peci měří teplotu mnohem vyšší.
Kontrolní přístroj: Zvláštní přístroj zaznamenává automaticky na pás papíru teplotu sdělovanou elektrickými kabely z jednotlivých teploměrů. Nahoře je vidět číslice 0, 200, 400 až 1200. To je teplota v peci vyznačená ve stupních Celsia. Vlevo jsou vyznačeny hodiny 1, 2 až 5 a pak další. Pás se pohybuje strojem shora dolů. Teploty v jednotlivých patrech pece jsou na papíře vyznačeny silnými nerovnými čarami. Nejnižší teplota vlevo je skoro 100°, nejvyšší vpravo 800°. Podle těchto záznamů se řídí provoz pece – přidává se vápenec nebo palivo, pouští se více nebo méně vzduchu k hoření.
Mistr pece u spinačů: Na řízení celého provozu vápenné pece stačí jediný člověk. To už není udřený dělník v zakouřeném prostoru, ale vzdělaný člověk v čistém prostředí. Řídí provoz celého podniku podle záznamů a ručiček různých přístrojů a místo těžké práce mu stačí uvádět stroje do pohybu stiskem spinačů. Jeho práce také mnohem více vydá, neboť stroje mu umožnily zmnohonásobit výkon.
Vypouštění vápna ze zásobníku: Hotové pálené vápno se shromáždilo v zásobníku pod pecí. Odtud se podle potřeby vypouští na dopravní pás. Ten je dopraví do nákladních aut nebo vagónů, aby bylo rozvezeno na stavby.
Míchačky na maltu: Tam se ve velikých míchacích strojích smísí s pískem a vodou a je z něho malta, hlavní pojidlo cihel na stavbách tisíců obydlí našich pracujících, mnoha továren a škol i jiných staveb. Při hašení vápna musí zedníci dávat pozor, aby se jim vápno nedostalo hlavně do očí, protože je to žíravina.
Chemická rovnice: Abychom dobře pochopili, proč je vápno tak důležité v maltě a jak mohlo ve stavbách starověku vydržet až dodnes, zopakujeme si tři chemické rovnice. V prvním řádku je naznačeno, že se vápenec, uhličitan vápenatý CaCO₃ žárem rozkládá na kysličník vápenatý CaO, zvaný potom pálené vápno a kysličník uhličitý CO₂, který uniká komínem. Často se i ten zužitkuje v cukrovarech, v sodovkárnách a jinde. Ve druhé rovnici je naznačeno, že se pálené vápno, kysličník vápenatý CaO, smísí na stavbě s vodou H₂O. Obě hmoty se sloučí na hydroxyd vápenatý Ca(OH)₂. To je hlavní část malty, do které je také přidán písek. Konečně se ve třetí rovnici ukazuje, co se děje s maltou mezi cihlami. Hydroxyd vápenatý Ca(OH)₂ se slučuje s kysličníkem uhličitým CO₂, obsaženým ve vzduchu. Z obou vzniknou sloučeniny nové a to jednak voda H₂O, která se ze zdiva vypařuje – proto bývá v novostavbách s počátku vlhko; vedle toho vznikne sloučenina s kterou jsme nahoře v prvním řádku začali. Je to uhličitan vápenatý CaCO₃, tedy vápenec. Proto stavby z dobrého vápna přetrvaly věky.
Pánev u ocelářské pece: Ale vápno se neuplatňuje jen ve stavebnictví. Přidává se také do ocelářských pecí. Hutníci ho k tomu potřebují velké množství. Náš obrázek představuje důležitý okamžik, kdy se do pece vlévá žhavé železo, aby se v ní zušlechtilo na ocel.
Rolník sype vápno do rozmetadla: Mimoto je velké množství vápna zapotřebí v zemědělství. Rolníci přihnojují vápnem pole, aby urychlili rozklad organických látek v půdě a aby zlepšili její propustnost pro vodu. Také louky a dokonce rybníky se zlepšují vápněním.
Násypka s nápisem VÁPNO v továrně na karbid: Vápna se užívá také jako jedné ze surovin při výrobě karbidu, chemické sloučeniny potřebné například v hornických kahanech ke svícení. Užívá se také při svařování železa na stavbách i jinde a při výrobě plastických hmot.
Kotle cukrovaru: Naše cukrovary spotřebují velké množství páleného vápna při výrobě cukru. Proto má každý cukrovar vlastní vápenku a využívá jak páleného vápna, tak i unikajícího kysličníku uhličitého.
Vnitřek filtrační stanice: V mnoha našich vodárnách se užívá menšího množství vápna ke zlepšení jakosti vody v městských vodovodech. Obrázek ukazuje vnitřek takové vodárny.
Snímek krabičky s léky: Nesmíme konečně zapomenout na veliký význam složitých sloučenin vyráběných z vápna pro naše zdraví. Naše znárodněné továrny z něho vyrábějí mnoho výborných léků.
Šachtová pec: A tak až uvidíte někde na cestách po naší krásné vlasti takovouhle štíhlou ocelovou věž, jistě si vzpomenete, že to je šachtová pec na pálení vápna, které se v ní vypaluje z vápence. Dělník řídí její provoz pomocí strojů ovládaných na dálku spinači podle signálů různých přístrojů, které mu podávají zprávy o stavu výroby. Pálené vápno vyrobené v peci je pak hlavní součástí malty na stavbách, přidává se do ocelářských pecí, vyrábí se z něho karbid, je dobrým hnojivem a surovinou pro výrobu léků a mnoha dalších hmot nezbytných pro náš život.
y
