Fridrich II. trvale povyšuje českého panovníka na krále (tzv. Zlatá bula sicilská): Dokladem stále stoupajícího významu českého státu je i známá Zlatá bula sicilská, vydaná roku 1212 Fridrichem II. Přemysl I. dědičně získal touto bulou pro českého panovníka královský titul. Zlatou bulou sicilskou byly sníženy na nejnižší míru povinnosti českého krále vůči císaři, který slavnostní formou uznal dědičnou královskou hodnost českého panovníka a zavázal se udělit Čechy v léno pouze tomu, kdo bude v zemi uznán za panovníka. V podstatě znamená téměř úplné uznání české samostatnosti římskými císaři.
Římský král Rudolf I. potvrzuje Václavovi II. hodnost kurfiřtskou, opravňující českého panovníka volit římského krále: Výrazem moci českého království je i členství českých panovníků ve sboru kurfiřtů, tj. mezi předními velmoži, kteří měli právo volit římského krále. Roku 1289 potvrdil římský král Rudolf I. českému králi Václavovi II. slavnostní listinou členství ve sboru kurfiřtů. Toto oprávnění umožňovalo českým panovníkům ve zvýšené míře zasahovat do německých poměrů, čehož využívali zejména poslední Přemyslovci.
Zápis tzv. hnězdenských statutů (právních ustanovení) knížete Břetislava v olomouckém rukopisu z 1. poloviny 13. stol.: Opětovná konsolidace českého statutu za vlády Břetislava I. (1032–1055) a snaha po odstranění nebezpečí feudální rozdrobenosti – zvláště pro boje mezi jednotlivými Přemyslovci – vedly k vydání tzv. Břetislavových statutů (právních ustanovení), vyhlášených na Břetislavově výpravě do Polska roku 1038–1039. Tato nejstarší dochovaná kodifikace práva hájí především představitele hlavní feudální moci – církve.
Zakládací listina kapituly litoměřické (tzv. akt litoměřický): Církev v přemyslovském období jednak plní zcela jasně úlohu ideologa feudalismu tím, že poddané učí trpělivosti a poslušnosti vůči vrchnostem a chlácholí je příslibem odměny na „onom světě“, jednak pomáhá sama při vykořisťování poddaných. Donace, tj. zbožné dary církvi, jimiž církev upevňuje svou světskou moc, jsou toho dokladem. Jakou cenu měl v očích katol. církve poddaný lid, o tom svědčí zakládací listina litoměřické kapituly z roku 1057, v níž jsou poddaní a otroci, tj. venkovský pracující lid, zahrnuti mezi dobytek. Kníže Spytihněv věnoval tehdy kapitule „dvě vinice s vinaři, 30 mladých dělnic, také 100 klisen s velkým polem a tolikéž ovcí, 30 krav a 70 vepřů.“
Ius regale montanorum (horní zákoník Václava II.) v opise ze 14. století: Zvláštní postavení mezi městy ve středověku měla horní města, kde se dolovalo zlato nebo stříbro a kde platilo tzv. horní právo. Především Kutná Hora jejíž bohatství umožňovalo posledním Přemyslovcům jejich expanzivní politiku, měla bohaté stříbrné doly. Pro Kutnou Horu vydal roku 1300 Václav II. horní zákoník, který se stal základem pro horní právo ve střední Evropě. V zákonníku nacházíme i předpisy upravující postavení námezdních pracovních sil v hornictví. Horní zákoník krále Václava II. je dokladem vyspělosti českého hornictví za posledních Přemyslovců stejně jako skutečnost, že čeští havíři byli povoláváni jako horní odborníci i za hranice své vlasti.
Karel IV. jako římský král uděluje pražskému arcibiskupovi právo korunovat českého krále: Za Karla IV., který byl současně i římským císařem, stala se Praha po prvé sídlem vladaře říše římské, jemuž alespoň v zásadě příslušela politická svrchovanost nad celým křesťanským světem. Využívaje svého postavení, dosáhl povýšení pražského biskupství na arcibiskupství a tím i dalšího uvolnění pout vížících české království k říši. Výrazem těchto uvolňujících se pout i v oblasti církevního života je rozhodnutí Karla IV. jako římského krále, kterým uděluje pražskému arcibiskupovi právo korunovat českého krále. Toto právo až do té doby náleželo německému arcibiskupovi v Mohuči.
Karel IV. jako římský král potvrzuje všechna privilegia českým králům, aby tak zajistil vynikající postavení českého krále mezi říšskými knížaty: Aby právně zaručil českému království výjimečné postavení vůči říši římské, obnovil Karel IV. starší privilegia, pokud svědčila o vnitřní samostatnosti českých zemí a upravovala poměr k říši římské v jejich prospěch. Jedním z vnějších výrazů toho je i královská česká koruna.
Královská česká koruna: Královská koruna je nejvzácnější částí korunovačních klenotů českého království symbolů české státnosti a svrchovanosti. Klenoty jsou chovány v bývalé sakristii svatovítské kaple v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Královskou korunu dal pořídit Karel IV. Podle některých názorů je původ svatováclavské koruny starší a lze jej klást pravděpodobně do doby krále Vratislava II. (1085–1092). Podle těchto názorů dal ji Karel IV. předělat a doplnit dalšími drahokamy. Koruna váží 2 359 g, z čehož asi 0,75 kg váží drahokamy a perly. Mezi drahokamy je 1 rubín, 45 spinelů, 19 safírů, 30 smaragdů a 20 perel. Mezi nejcennější kameny na koruně patří safíry, neboť svou velikostí patří na 3. a 4., 6. až 10. místo mezi největšími safíry na světě.
Korunovační soubor: Korunovační soubor tvoří koruna svatováclavská, zvaná též Karlova, žezlo a jablko. Žezlo a jablko pocházejí z doby rudolfínské, z 2. poloviny 16. století a jsou nádhernými ukázkami zlatnického umění.
Pouzdro na korunu: Královská koruna byla ukládána do bohatě zdobeného koženého pouzdra, jež pochází rovněž z doby Karla IV.
Codex Carolinus (tzv. Maiestas Carolina), pokus Karla IV. o zemský zákoník: Codex Carolinus je návrh Karla IV. na psaný zákoník, který měl učinit konec libovůli v právním životě, nahradit obyčejové právo právem psaným a posílit královskou moc uvnitř země na újmu šlechty. Ustanovení zákoníka byla dvojí: jedna o králi, jeho právech a moci v zemi, zemských úřednících a věcech veřejných, druhá z oboru práva soukromého a trestného. Pokus Karlův vymoci na české šlechtě přijetí tohoto zákoníku v roce 1355 ztroskotal pro rozhodný odpor šlechty, která v zákoníku viděla omezování svých práv.
Karel IV. zakládá universitu v Praze: Karel IV. je rovněž zakladatelem pražské university. Památná listina, vydaná Karlem IV. 8. dubna 1348 jako králem českým, velebí vznešenými a vřelými slovy výhody vysokého učení a naznačuje, proč k založení vysokého učení došlo. Universita se dělila podle oborů na čtyři fakulty, zanedlouho pak i na čtyři národy podle původů studentů a profesorů (český, bavorský, saský a polský). Založení university mělo veliký význam nejen pro střední Evropu, ale i pro další kulturní vývoj našich zemí, neboť postupem doby se stala národní institucí, která hrála v životě českého národa závažnou úlohu. Na paměť svého zakladatele nese pražská universita jeho jméno – Karlova universita v Praze.
Václav IV. dává tzv. dekretem kutnohorským českému národu 3 ze 4 hlasů na pražské universitě: Protože veškerou moc na universitě měli podle statutů z doby založení university a jejího rozdělení na čtyři národy cizinci, vedli čeští mistři i posluchači dlouhý boj o ovládnutí rozhodujících míst. V roce 1409, kdy Hus byl rektorem university, podařilo se jeho zásluhou dosáhnout toho, že král Václav IV. dekretem vydaným v Kutné Hoře zrušil výsadní postavení cizinců a poskytl českým profesorům rozhodující hlas na universitě. Nespokojení němečtí profesoři a studenti opustili na znamení protestu Prahu a odešli na nově založenou universitu v Lipsku.
Ondřeje z Dubé „Výklad na právo země české“ v česky psaném rukopise z 1. poloviny 15. století: Protože v raném středověku nebylo právních kodifikací, nahrazovaly zákoníky právní knihy, tj. soukromá sepsání platného práva, která velmi často nabyla téměř zákonné autority. Ukázkou takové právní knihy je Ondřeje z Dubé „Výklad na právo zemské české“, vzniklý okolo roku 1400, který se zabývá zejména soudním řízením a organizací soudní.
Papež Urban VI. vyzývá Václava IV., aby přijel do Říma ke korunovaci a odstranil papežské schizma (rozkol): V roce Karlovy smrti (1378) se otřásla největší opora feudálních vládců, katolická církev. Následkem papežových sporů s částí kardinálů o podíl na papežových příjmech došlo ke zvolení protipapeže ve francouzském Avignonu. Římský papež hledá podporu i u českého krále a zvoleného římského krále Václava IV. a v roce 1379 ho zve do Říma ke korunovaci na císaře říše římské a k odstranění papežského rozkolu.
Rukopis M. Jana Husa, zachycující proslov francouzského diplomata Honoré Boneta ke králi Václavu IV. z r. 1398: Husitská tradice je nerozlučnou součástí našich národních dějin. K ní se po staletí hlásil venkovský lid, bojující proti šlechtě v selských povstáních, v novější době revoluční dělnické hnutí a Komunistická strana Československa, jež se stala strážcem husitské tradice. Snímek ukazuje rukopis M. Jana Husa, zachycující proslov francouzského diplomata ke králi Václavovi IV.
Žižkův vojenský řád v opise ze 16. století: Žižkův vojenský řád je v podstatě organizačním řádem tzv. Menšího Tábora, tj. svazu nižší šlechty a měst, jejichž střediskem se stalo město Hradec Králové. Vojenský řád dává v mnoha závažných otázkách pánům i poddaným stejná práva i povinnosti. Proto byl ve vojsku vedle výboru pánů, rytířů a měšťanů i výbor pracujícího lidu (robotězů), který byl k ruce hejtmanům a podílel se např. při dělení kořisti a udílení trestů. Tím se dostávalo i prostému člověku podstatně většího podílu na rozhodování. Tato demokratisace získávala Žižkovi další a další stoupence.
Přátelská smlouva krále Jiřího s Francií o mírovém soužití evropských národů: Úsilí Jiříka z Poděbrad o sdružení evropských panovníků, které by vyrovnalo všechny spory mezi svými členy mírovými prostředky, vedlo k rozvinutí široké mezinárodní akce Jiříkovy. Akce byla v podstatě namířena i proti papeži, který si osoboval právo soudit Jiříka z Poděbrad za to, že Jiřík odmítl podrobit české království papežské svrchovanosti a nechtěl se zříci kališnické církve. I když velkorysý plán Jiříka z Poděbrad na sdružení evropských panovníků ztroskotal pro nepřekonatelné rozbroje mezi jednotlivými feudály, vedl k uzavření přátelské smlouvy s Francií v roce 1464.
Deník poselství krále Jiřího: Deník poselství krále Jiřího do Francie z roku 1464 jež mělo projednat uzavření dohody o sdružení evropských panovníků, byl zpracován Aloisem Jiráskem v knize „Z Čech až na konec světa“.
Soubor spisů Petra Chelčického, duchovního zakladatele Jednoty bratrské: Petr Chelčický (asi 1390–1460) po prvé u nás teoreticky zdůvodnil nesouhlas s rozdělením společnosti a žádal, aby pracující lid byl postaven na roven stavu kněžskému a šlechtickému. Jeho kritika feudálního útisku je i ve světovém měřítku vrcholem myslitelské smělosti. Zápornou stránkou jeho kritiky je však jeho teorie o neodpírání zlu, kult pasivity, odříkání a trpělivosti, jež mají za následek umrtvování revolučního nadšení a bojového zápalu.
Viktorina Kornela ze Všehrd „O práviech, súdiech a dskách země České knihy devatery“: Viktorin Kornel ze Všehrd (1460–1520) je nejvýznamnějším humanistickým spisovatelem období po Lipanech. Uplatnil se nejdříve jako překladatel do češtiny, aby dokázal, že český jazyk může vyjádřit všechny myšlenky právě tak dobře jako latina, řečtina nebo němčina. Jeho hlavní dílo „O práviech, súdiech i dskách země České knihy devatery“ je nejvýznamnějším právním spisem ve staročeské literatuře, je prosáknut láskou k lidu, rodné zemi a mateřskému jazyku.
Znojemská právní kniha: V městských knihách se zapisovalo vše, co se dálo před radou nebo soudem městským nebo co mělo důležitost pro město, jako např. opisy privilegií, konšelských rozhodnutí, cestovních artikulů aj. Bohatě ilustrovaná znojemská právní kniha je též dokladem vyvinutého malířství v českých zemích v tehdejší době. Obrázek znázorňuje „Spravedlnost“ s váhami a mečem.
Slavný spis o hornictví Jana Agricoly „De re metallica libri XII“: Rozmachu dolování v Jáchymově v 15. a 16. století vděčí za popud i slavné dílo Jana Agricoly „De re metallica libri XII“ (Dvanáct knih o hornictví a hutnictví) z roku 1556, které získalo pověst světovou.
Česká konfese, společné vyznání víry nekatolíků, schválené Maxmiliánem II.: Tzv. Česká konfese je společné vyznání víry evangelické i bratrské šlechty, kterou na sněmu roku 1575 evangelická a bratrská šlechta předložila králi ke schválení spolu s návrhem církevní organizaci strany pod obojí. Šlechta se spokojila pouze ústním souhlasem krále Maxmiliána II., který však svůj slib nedodržel a při odjezdu ze země jej odvolal.
Majestát Rudolfa II. na náboženskou svobodu: Majestátem na svobodu náboženskou z roku 1609 vynutily nekatolické stavy všeobecné uznání náboženské svobody pro české bratry a luterány.
Jan Amos Komenský: Orbis pictus (obrázková učebnice jazyků): Jan Amos Komenský (1592–1670) je největším představitelem české vzdělanosti v 17. století. Hlavní přínos Komenského práce je v jeho pedagogice. Jeho hlavní pedagogické dílo Didaktika česká bylo dokončeno až ve vyhnanství. Evropské proslulosti nabyl Komenský svými návody k učení jazyků, při nichž používal obrazové metody. V tom je i přínos jeho encyklopedického spisku Orbis pictus z r. 1658.
Opis starých chodských privilegií, předložený České komoře: Dokladem, jak ani nejkrutější potlačování poddaných po bitvě na Bílé hoře nemohlo zabránit spravedlivému boji poddaných na jiných místech, je povstání Chodů. Chodové, kteří byli pověřeni hlídat zemské stezky do Bavor, byli původně přímými poddanými krále a za svou strážní činnost nemusili konat roboty. Roku 1621 byli však dáni v zástavu Lamingenovi z Albenreuthu. Pokusili se několikrát dostat se ze svého postavení s odvoláním na svá stará privilegia, jak ukazuje i jejich opis, předložený roku 1652 České komoře. Po neúspěšném dlouhém jednání došlo roku 1692 k otevřenému povstání, které však bylo vojensky potlačeno. Vůdčí osobnost chodského odboje Jan Sladký, zvaný Kozina, byl roku 1695 popraven.
Císař Josef I. dává souhlas k založení stavovské inženýrské školy v Praze, z níž později vzniklo Vysoké učení technické: Rodící a rozvíjející se buržoazie 16. až 18. století se snažila rozvětveným obchodem shromáždit ve svých rukou co největší bohatství. Vznikají manufaktury, t. j. dílny s větším počtem dělníků, ve kterých existuje dělba práce, jako přechodný článek od řemesla ke strojovému velkoprůmyslu. Protože šlechta měla dosti finančních prostředků a na svých panstvích levné pracovní síly, byla často i podnikatelem. K výchově technicky školených pracovníků pro tyto své manufaktury si založila šlechta roku 1707 stavovskou inženýrskou školu v Praze, z níž později vzniklo Vysoké učení technické v Praze.
Patent Josefa II. o zrušení nevolnictví: Nevolnictví vázalo venkovské pracovní síly, které byly potřebné pro rodící se průmysl. Za Josefa II. dochází proto k zrušení nevolnictví, takže poddaný mohl bez povolení své vrchnosti vstoupit ve stav manželský, odstěhovat se z panství, učit se řemeslům. Poddaný mohl jít do nově se rodících měst, do manufaktur a hledat si tam práci. Venkovské pracovní síly byly tak uvolněny pro rodící se průmysl.
„Noviny z Prahy“ s článkem „Krutá střelba a obležení Prahy v strašlivých dnech ode dne 12. do 17. června“: Rozvojem kapitalismu v první polovině 19. století se dostávaly stále více do popředí zájmy buržoazie a proletariátu. Odpor proti feudálnímu řádu utápí vládnoucí třída v krvi střelbou do demonstrantů v Praze v červnu 1848. Vítězná reakce využila pokoření revoluční Prahy a na Prahu uvalila stav obležení. Továrny obsadila vojskem, vedoucí povstání pozatýkala a nezaměstnané nepříslušející do Prahy z města vypověděla.
Patent o zrušení roboty: Zrušení roboty v roce 1848 v podstatě zlikvidovalo středověký feudální systém a dosavadní vrchnostenský poměr. Poddaní se stali plnoprávnými vlastníky půdy a za náhradu byli zproštěni peněžních i naturálních břemen vyplývajících z poddanského poměru.
Rukopis předmluvy k 1. dílu „Dějin“ Františka Palackého: František Palacký (1798–1876), autor „Dějin národu českého v Čechách i v Moravě“, ve své předmluvě k prvnímu dílu svých dějin vykládá smysl svého díla slovy: „Od mládí neznal jsem tužby vřelejší ani vyšší pro vezdejší život svůj, než abych posloužil milovanému národu svému věrným obrazem minulosti jeho, ve kterémžto by jako v zrcadle poznal sebe sám...“
Oživení sbírek pro vybudování Národního divadla vzápětí po požáru. Plakát vyzývající k pomoci: Když Národní divadlo v Praze, dávná touha celého českého národa, lehlo v roce 1881 popelem, byly zahájeny vzápětí po požáru nové sbírky, které umožnily, že dne 18. listopadu 1883 bylo Národní divadlo slavnostním představením opery Bedřicha Smetany „Libuše“ znovu otevřeno. Výzva k pomoci setkala se s největším ohlasem, zejména u prostého lidu.
Partitura nesmrtelného díla Bedřicha Smetany „Prodané nevěsty“, složené na text Karla Sabiny: Bedřich Smetana (1824–1884) je nejvýznamnější osobností mezi českými operními skladateli. Jeho „Prodaná nevěsta“ je nejznámější i nejoblíbenější českou operou a spolu s ostatními Smetanovými operami a hudebními díly působila zvláště svou povzbudivou silou v dobách pro národ nejtvrdších. Obrázek ukazuje Smetanův vlastnoruční rukopis partitury „Prodané nevěsty“.
Rozsudek nad účastníky břevnovského sjezdu: Břevnovský sjezd, který se sešel ilegálně 7. dubna 1878, je významným mezníkem ve vývoji dělnického hnutí u nás. Za účasti delegátů z různých míst českých zemí prohlásil ustavení Československé sociální demokracie, prohloubil programové zásady našeho dělnického hnutí a vytvořil předpoklady k dalšímu budování pevné stranické organizace dělnické třídy v českých zemích. Buržoazie se snažila potlačit tento vývoj a účastníky sjezdu postavila před soud.
Mírová smlouva s Rakouskem, uzavřená ve St. Germain en Laye: Velká říjnová socialistická revoluce měla rozhodující vliv na národně osvobozenecké hnutí potlačených národů Rakousko-Uherska. Výsledkem revolučního boje širokých pracujících mas, podnícených Říjnovou revolucí, bylo národní osvobození Čechů a Slováků a vytvoření samostatného státu československého. Mírová smlouva s Rakouskem, uzavřená v St. Germain en-Laye, je jednou ze smluv versailleského systému, v němž se obrážely výsledky imperialistické války.
Smlouva mezi ČSR a SSSR o vzájemné pomoci a sovětská ratifikační listina: Smlouva uzavřená roku 1935 mezi Československem a SSSR byla za situace, kdy Československo bylo pod stále rostoucím tlakem hitlerovského Německa a ostatních fašistických sousedů jedinou reálnou mezinárodní zárukou nezávislosti ČSR. Jak ukázal později vývoj, byl Sovětský svaz jedinou rozhodnou silou schopnou porazit fašismus. Byl též jediným spojencem, který v roce 1938 nezradil své závazky plynoucí ze smlouvy a byl ochoten pomoci všemi prostředky Československu, i když ostatní spojenci Československa pomoc odmítnou. Buržoazie však v kritických zářijových dnech 1938 nepoužila této smlouvy z obavy o své měšce a vydala zemi na pospas Hitlerovi.
Rozsudek nacistického soudu na Juliem Fučíkem: Julius Fučík, národní hrdina, redaktor Rudého práva a Tvorby, člen II. ilegálního Ústředního výboru KSČ, byl za svou ilegální odbojovou činnost proti okupantům odsouzen dne 25. srpna 1943 k smrti a čtrnáctý den po odsouzení, 8. září 1943 v Berlíně popraven. Jeho „Reportáž psaná na oprátce“ je přeložena do desítek cizích jazyků a stala se knihou, z níž čerpají sílu i víru v konečné vítězství bojovníci proti fašismu.
Úmluva mezi československou vládou a vládou Sovětského svazu o společném postupu ve válce proti Německu a o vzájemné výměně vyslanců: Úmluva mezi československou vládou a vládou SSSR o společném postupu ve válce proti hitlerovskému Německu byla uzavřena z podnětu SSSR dne 18. července 1941. Sovětský svaz v ní potvrdil, že uzná existenci Československa v předmnichovských hranicích, jakož i Československo jako stát válčící proti Německu. Úmluvou dal SSSR rovněž souhlas k vytváření československých ozbrojených jednotek na svém území.
Smlouva mezi vládou ČSR a SSSR o přátelství a vzájemné pomoci spolu se sovětskou ratifikační a pověřovací listinou: Československo-sovětská smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci, uzavřená dne 12. prosince 1943, zabezpečila národní nezávislost a státní samostatnost českého a slovenského národa proti novému Mnichovu. Smlouva, jejíž podepsání bylo velikým vítězstvím KSČ a současně i porážkou buržoazní emigrace, je významným historickým mezníkem v rozvoji přátelství mezi československým a sovětským lidem a trvalou zárukou naší samostatnosti a bezpečnosti.
Dopis soudruha Chruščova plk. Svobodovi s hodnocením československé jednotky v SSSR: První československý prapor v SSSR prodělal počátkem roku 1943 svůj křest ohněm v bitvě u Sokolova. Bojové akce praporu měly veliký morální i politický význam, což zdůraznil i soudruh Chruščov v dopise ze dne 4. května 1943 veliteli plk. Svobodovi. V těchto bojích proti společnému fašistickému nepříteli zpečetilo se nerozborné přátelství Čechů a Slováků i přátelství mezi našimi národy a národy Sovětského svazu.
Deklarácia Slovenskej národnej rady. Výzva k slovenským vojákom, aby nastúpili do zbraně proti německým armádám a ich zrádcovským pomáhačom: Národně osvobozenecký boj slovenského lidu proti hitlerovským uchvatitelům a jejich klerofašistickým tisovským pomahačům přerostl koncem srpna 1944 v národní povstání, jehož vedoucí silou byla slovenská dělnická třída a její předvoj, Komunistická strana Slovenska. Slovenská národní rada vyzvala 1. září všechny slovenské vojáky, aby nastoupili do zbraně proti nacistickým armádám. Všestrannou pomoc slovenskému národnímu povstání poskytl Sovětský svaz. Slovenské národní povstání se tak stalo počátkem národní a demokratické revoluce československého lidu proti cizím i domácím utlačovatelům.
Košický vládní program: Košický vládní program, vypracovaný Komunistickou stranou Československa, je vyjádřením základních požadavků národní a demokratické revoluce. Vyhlašuje národní výbory jako nové orgány státní moci, likvidaci hospodářské moci velkokapitalistů, zabezpečuje rychlou obnovu průmyslu a zemědělství. Stanoví jasnou orientaci zahraniční politiky na Sovětský svaz. Poměr Čechů a Slováků byl řešen na základě svébytnosti slovenského národa. Košický vládní program vytvářel tak příznivé podmínky pro přerůstání demokratické revoluce v revoluci socialistickou.
Akt o kapitulaci Německa: Dne 8. května 1945 podepsali zástupci hitlerovského Německa akt o bezpodmínečné kapitulaci Německa. Hitlerovské armády nepřestaly však přesto bojovat proti sovětským armádám. Den nato, 9. května 1945, osvobodila Sovětská armáda Prahu a zakončila svou poslední válečnou operací druhou světovou válku v Evropě.
Ústava Československé republiky. Originál parlamentního tisku. Originální tisk Ústavy 9. května s podpisy slibů dělnických presidentů: Když pokus buržoazie zvrátit proces přerůstání národní a demokratické revoluce v socialistickou v únoru 1948 ztroskotal, bylo nutno upevnit a zajistit dosažené vítězství a vytvořit předpoklady pro generální nástup k výstavbě socialismu. V tomto směru bylo významným činem schválení nové ústavy, přijaté 9. května 1948 Národním shromážděním. Vyhlášení ústavy 9. května a volbou Klementa Gottwalda presidentem republiky bylo dovršeno Únorové vítězství.
Smlouva o přátelství a spolupráci mezi ČSR a Čínskou lidovou republikou a čínská ratifikační listina k této smlouvě: Bratrská spolupráce Československa s ostatními zeměmi tábora míru a socialismu ve všech oblastech dosahuje stále většího rozvoje. Výrazem přátelství a spolupráce mezi ČSR a Čínskou lidovou republikou je smlouva o přátelství a spolupráci, uzavřená 27. března 1950 v Pekingu.
Zákon na ochranu míru: Šťastný život lidstva nemůže být zajištěn bez odstranění válek. Proto československý lid v duchu svých pokrokových a revolučních tradic a po hrozných zkušenostech z války a fašistické okupace přijal s nadšením výzvu II. světového kongresu obránců míru bránit světový mír. Výrazem vůle našeho lidu chránit mírové soužití národů je zákon na ochranu míru, který stíhá jakékoli podněcování k válce a jakoukoli válečnou propagandu. Obrázek znázorňuje částku Sbírky zákonů a nařízení, v níž zákon na ochranu míru byl v roce 1950 vyhlášen, jakož i vlastnoruční podpisy Klementa Gottwalda, Antonína Zápotockého a dalších na originále usnesení Národního shromáždění, jímž zákon na ochranu míru byl schválen.
y
