y
Václav Řezáč
Portrét Václava Řezáče: Spisovatel Václav Řezáč neměl radostné mládí. Narodil se 5. května 1901 v chudé pražské rodině, brzy mu zemřel otec a matka se podruhé provdala. Když bylo Řezáčovi 14 let, vypukla světová válka, která trvala čtyři roky. V té době – jeho nevlastní otec byl na frontě – žil s matkou velmi nuzně. Ani po válce se poměry nezměnily, a proto musel brzy zakončit školní vzdělání, aby se mohl sám živit. Stal se úředníkem a pracoval ve statistickém úřadě.
Seskupení knih Václava Řezáče; dětské knihy s Čapkovými obrázky: Vzpomínky na mládí a na těžký život chudých lidí, který se ani za první republiky nezměnil, i zkušenosti z vlastního povolání přivedly Řezáče k tomu, aby psal. Nejprve povídky, později i románové knihy. Chtěl v nich zachytit život soudobé společnosti, rozdělené na chudé a bohaté, a odhalit před všemi ty lidi, kteří v touze po penězích přestali žít jako normální občané a kteří se např. nestyděli okrádat chudáky. Nezapomněl to připomenout ani dětem a napsal o tom pro ně dvě opravdu napínavé knížky, Kluci, hurá za ním a Poplach v Kovářské uličce.
Barikády: Květnové povstání v roce 1945 ukončilo u nás nadvládu fašistického Německa. Do krajů, které byly roku 1938 od naší republiky násilně odtrženy, odjížděli čeští lidé, aby tu vybudovali demokratické zřízení, uvedli do chodu zastavené továrny a opuštěné hospodářství. Hned v květnu odjel do pohraničí také Řezáč, pro kterého znamenal společenský převrat i velikou změnu ve spisovatelské práci.
Foto z Kadaně; mapa ČSSR s vyznačením Kadaňska: Za oblast svého působení si vybral západní část našeho pohraničí. Pečlivě sledoval všechny události kraje a psal o tom reportáže do novin. Za dobu svého působení viděl, jak lidé mění život, a rozhodl se, že o této proměně napíše knihu. První takovou knihou je román Nástup. Příběhy o kterých se tu vypráví, umístil spisovatel do okolí měst Perštejna nad Ohří a Kadaně, ale příběhy i povahy lidí, o kterých psal, bychom našli nejen v jiných pohraničních krajích, ale také všude jinde. Proto je Nástup knihou o proměně společnosti v celé naší republice. A spisovatel vypráví o ní tak, jak ji tehdy lidé skutečně prožívali.
Obrázek z filmu Nástup: Pohraniční městečka, jejichž německé nebo poněmčené obyvatelstvo se vzdalo Sovětské armádě, vypadala všechna téměř stejně. Jejich život i život celého kraje jako by se zastavil. A do takového místa přichází v Řezáčově románě Nástup několik Čechů, kteří spolu bojovali na barikádách proti německým fašistům. Každý z nich však má o svém dalším životě jiné představy, které odpovídaly i tehdejším představám různých vrstev našeho národa o dalším politickém vývoji republiky.
Filmový obraz z boje v Röhligově vile (z filmu Nástup): Spisovatel se nesnaží říci čtenáři přímo, kterou vrstvu jeho postavy zastupují. Teprve jejich jednání v různých situacích, např. boj ve vile německého továrníka Röhliga, odkrývá jejich třídní příslušnost. Vzpomeňme si, jak uvažuje komunista Bagár, jak Trnec cítící se již továrníkem, jak Rejzek, který nechá uprchnout Röhliga, a jak mladý Antoš, vděčně vítající oddíl Sovětské armády. Obrázek je z filmu, který byl natočen podle románu Nástup a zachycuje herce L. Chudíka, J. Mareše a K. Högra.
Zabavené zbraně: Cílem veliké většiny českých obyvatelů pohraničí bylo obnovit normální život kraje. Bylo by to možné, když životy lidí ohrožovali ozbrojení příslušníci německých fašistických organizací? Přes přísný zákaz ponechávali si někteří Němci zbraně.
Odsun Němců: Bylo tedy nutné odsunout německé občany mimo ty, kteří proti fašismu přímo bojovali, z území naší republiky. Odsun Němců je nejen zakončením knihy, ale přímo jádrem, ke kterému se soustřeďuje celý román. Spisovatel-komunista v něm ukázal, že vystěhování Němců mimo území naší republiky nebyla msta, nýbrž nutnost, nemělo-li se opakovat to, co vedlo k Mnichovu a k válce.
Milionářská dávka, montáž novin: Jednotný postup českého obyvatelstva po odsunu Němců začal stále víc a víc slábnout. Zato neustále sílil třídní boj, zápas o to, jakou podobu bude mít nová republika. Nejtěžší období tohoto boje v letech 1948 zobrazil Řezáč v dalším svém románě, nazvaném Bitva. Pokračuje v něm v zachycení života Kadaňska i jeho obyvatel v boji proti reakci, která chtěla zrušit všechny vymoženosti revoluce a znovu vzkřísit kapitalistické vztahy. Prostí lidé to však nedovolili. Jejich síla se projevila např. i v prosazení tzv. milionářské dávky.
Brigáda Svazu mládeže: Řezáč věrně zobrazil nejen samotný politický zápas, ale i všechny tehdejší překážky, které jej dělaly ještě těžší. Sucho, potíže v zemědělství, které pro nedostatek lidí jen s velkou námahou zajišťovalo výživu obyvatelstva. Nezapomněl ani na velkou pomoc, kterou pro budování socialismu znamenaly brigády Svazu mládeže. V Potočné například pomohly postavit hráz, kterou zajistily dostatek vody v době sucha, a Řezáč pěkně zachytil i politický význam jejich činu.
Zabavené potraviny: Vytrvalá práce všech poctivých lidí v pohraničí, která zdolávala všechny překážky stavěné v cestu budování socialistické společnosti, vybičovala odpor reakce (v románě jsou to Rosmusovi, oba Janouchové) až k tomu, že se neštítila jednat stejně bezohledně jako dříve němečtí fašisté. Snažila se narušit zásobování obyvatelstva shromažďováním a zatajováním potravin, rozkrádala majetek státu a v boji se nerozpakovala užít ani zatajených zbraní.
Milice: Řádění reakce, která se spoléhala i na pomoc ze zahraničí, udělali konec pracující lidé pod vedením KSČ. Stejně jako v textilce v Potočné převzali v únoru roku 1948 po celé republice řízení továren sami dělníci. V Bitvě o této době Řezáč napsal: „Ten únor jiskřivých mrazíků i pod nízkými ploumavými mračny rozsvěcoval lidem v hlavách... A ze závodů vyrukovali dělníci v modrácích s rudými páskami na levých pažích, s puškami na ramenou, a střežili už nejen své podniky, ale i klid na ulicích. Teď už jim snad bude jasné, proč měli dělníci v továrnách zbraně, pochechtával se Vojta Kmot, vzpomínaje na starostlivé otázky akčních novinářů. A při pohledu na pušky na dělnických ramenou začínalo se rozbřeskovat i těm nejpomalejším koumalům, i těm nejustrašenějším dušičkám, že síla a moc opustily nadobro bývalé vládce a přestěhovaly se na opačnou stranu.“
Fotografie Klementa Gottwalda při projevu: „V mrazivém únorovém dni, kdy se z nízkých mračen sypal drobný sníh, tlampače místních i závodních rozhlasů, zapojené na celostátní rozhlas, šířily řeč ministerského předsedy Klementa Gottwalda. Tak i v Kadani, v Klášterci, v Potočné. Lidé stáli na ulicích, na náměstích i v továrních halách a naslouchali napjatě slovům, jež předseda vlády a komunistické strany promlouval k statisícovému shromáždění na Staroměstském náměstí. Slyšeli nejen slova, nýbrž i jejich bouřlivou odezvu a z jejich tváří jsi mohl číst, co pro kterého z nich ta řeč znamená.“ V únorových dnech se opět skončila jedna etapa budování socialismu v našich zemích.
V. Řezáč přejímá státní cenu Klementa Gottwalda: Oba Řezáčovy romány, Nástup i Bitva, měly pro umělecký vývoj spisovatele i pro tehdejší prózu velký význam. V napínavém zachycení složitého života kraje i jednotlivých postav nepopsal nám Řezáč jen kus historie Kadaňska, ale celé naší republiky. Proto byl V. Řezáč za umělecké i politické hodnoty svých knih vysoko vyznamenán. Byl mu dvakrát udělen titul laureát státní ceny.
