Homérova podoba: Literární památky Ilias a Odyssea jsou připisovány Homérovi, který je umělecky zpodoben na našem obrázku. Většina badatelů tvrdí: Tato díla nepocházejí od Homéra, jsou dílem kolektivním, celistvý útvar vznikal postupně. Základem jsou drobnější literární útvary neznámých pěvců a umělců. Do textu jednoho byl vložen celek další, a tak vznikal – kombinací různorodých částí jakýsi román. Díla Homérova nejsou tedy přímým spolehlivým historickým pramenem, skutečné události byly zatemněny. Avšak přesto jsou cenná. Podávají materiál, kterého lze použít k pochopení společnosti na přechodu od rodové společnosti ke společnosti otrokářské. Zdá se, že konečná redakce částí v celek byla pořízena na dvoře tyrana Peisistrata.
První verše z Iliady: První řádek je ukázkou řeckého písma. Řecké písmo vzniklo podle foinické abecedy, mělo 24 písmen. Pokrokovým rysem tohoto písma (ve srovnání s písmy asijských národů) je označování samohlásek i souhlásek. Vzniklo asi v 8. století př. n. l. Překlady těchto děl do češtiny mistrovským způsobem pořídil Otmar Vaňorný. Zkrácený překlad Odyssey, převedený do básnické prósy, je dílem V. Šrámka.
Mapka planiny trojské: Nalevo vidíme mapku planiny, kde stála starověká Trója (jinak Ilion). Pahorek, kde byla vybudována Trója, jmenuje se dnes Hissarlik. Řekové měli podle Homéra svůj tábor nedaleko moře. Obě vojska byla od sebe oddělena řekou Skamandros (dnes turecky Mendere).
Vykopávky Tróje: Od roku 1870 počal na tomto pahorku kopat Schliemann, německý obchodník, který dokázal, že trojská válka nebyla jen výmyslem básníků, ale že skutečně existovala. Obrázek napravo ukazuje výkopy při zjišťování trojských hradeb. Město bylo ohrazeno hradbami s průměrem 2,5 metru. Vybudovány byly z vápencových kamenů. Trosky města se skládají z více vrstev. Vrstvy označují města, která po sobě byla postupně vybudována na témže místě.
Paridův soud: Paris (2. pád Parida) byl podle Iliady původcem války trojské. Byl velmi silný a krásný. Vychován byl mezi pastýři dobytka. Když došlo ke sporu tří bohyň o to, která z nich je nejkrásnější (Héra, Afrodita, Athéna), byl Paris požádán, aby rozhodl. Héra mu slibovala vládu nad velikou zemí, Athéna slávu mudrce, Afrodita nejkrásnější ženu na světě. Paris se rozhodl pro Afroditu. Pohaněné bohyně zanevřely na Parida i na Trójany (Paris byl totiž pohozen jako dítě, ač byl synem trójského krále Priama). Obrázek nám ukazuje tento výjev. Stojící bohyně, přijímající jablko, je bohyně krásy, pastýř, který jí podává jablko, je Paris, po jeho pravici stojí posel bohů Hermes. Bohyně s helmicí je Athéna, odvracející se bohyně je Héra.
Uloupení Heleny: Helena, nejkrásnější žena světa, byla manželkou spartského krále Meneláa a současně byla i sestrou trojského krále Priama, který ji toužil spatřit. Na radu Paridovu bylo do Řecka vysláno loďstvo, které vedl s poselstvím Paris. Manžel Helenin, spartský král Meneláos, nebyl přítomen. Paris se zmocnil Heleny a uloupil poklady spartského krále. Helenu pak odvezl do Tróje. Když Helena ze své lásky k Paridovi vystřízlivěla, toužila po dřívějším choti. Spartský král ve spojení s králem mykénským počal sbírat vojsko a volat do boje proti Tróji. K vojsku se připojili hrdinové Odysseus a Achilles. Když Řekové připluli do Malé Asie, počali Tróju obléhat. Na obrázku vidíme Parida, jak s pomocí boha lásky přemlouvá Helenu, aby odešla z Řecka.
Achilles: Achilles je prvním hrdinou Iliady, která popisuje jeho hněv na krále Agamemnona a následky tohoto hněvu. Byl synem hrdiny Pelea a mořské bohyně. Matka chtěla, aby její syn byl nesmrtelný, a proto ho ponořila do nebeského ohně. Držela ho při tom za patu. Proto byl zranitelný jedině na tomto místě. Achilles měl mnoho chyb, vše v něm bylo veliké, zveličené do krajností. Dovedl do krajnosti milovat, ale i nenávidět. Byl velmi citlivý i strašlivě ukrutný. Dovede zabít chlapce Lykaona a zase hostí a s pláčem přijímá nešťastného Hektorova otce. Mohl si volit: buď život dlouhý a bez slávy, neb krátký, ale slavný. Věděl, že padne u Tróje. Bojoval tak statečně, že se Trójané neodvažovali bojovat s Achillem; jen ho zhlédli, a již couvali.
Boj za věku homérského: Řekové neměli v době bojů o Tróju jezdectvo. Používali jen válečných vozů a těžce oděné pěchoty. Pomocné jednotky tvořili lučištníci a prakovníci. Snahou Řeků bylo prolomit řady nepřítele soustředěným útokem. Když se přiblížili k nepříteli na dostřel, metali šípy a lehké oštěpy. Při útoku není jednotného vedení, každý vůdce jedná samostatně. Často dochází k soubojům. Bojující vjedou na válečných vozech na volný prostor mezi vojsky obou stran. Seskočí s vozu, stojí za mohutnými štíty, metají na sebe oštěpy a kameny. Vůz s vozatajem stojí opodál, aby buď odvezl raněného bojovníka, nebo pronásledoval prchajícího nepřítele. Padlému svlékl vítěz zbroj a odnesl ji jako kořist. Nahoře vidíme řecké těžkooděnce, dole je vyobrazen homérský válečný vůz.
Odvádění Briseovny od Achilla: Král Agamemnon měl u sebe v zajetí dceru Apollónova kněze. Kněz přišel do tábora Řeků a chtěl dceru vykoupit. Agamemnon to nedovolil. Za trest poslal bůh na Řeky mor. Achilles svolal sněm a žádal, aby král vydal knězi jeho dceru. Agamemnon žádal od Achilla náhradu, dívku Briseovnu, která byla majetkem Achillovým. Nikdo se Achilla nezastal, Briseovna mu byla králem násilně odňata. Achilles zanevřel na krále i na Řeky a přestal bojovat. Jeho matka vyprosila dokonce od Dia, aby vítězili v bojích Trójané, pokud by Agamemnon nepoznal svoji chybu a nedal Achillovi zadostiučinění. Obrázek znázorňuje tuto scénu. Vyprávění je příkladem, že v době vojenské demokracie byl vojevůdce odkázán na dobrovolnou poslušnost vůdců jednotlivých částí vojska.
Diomedés v boji s bohem války Áreem: Achilles se stranil války. Řekové se dali do boje bez něho. Když vytáhly obě strany do boje, počali bojovat za Řeky Menelaos a za Trójany Paris, aby ukončili boje. Paris podléhá, Afrodita ho však zachránila. Po porušení příměří dochází k obecnému boji. V něm se vyznamenává hrdina Diomedés, který zvítězil i nad bohem války Áreem, Afroditu pak poranil. Úchvatné je líčení bojů, ukrutností i utrpení. Úryvky nám pomohou ukázat žákům, jaké zlo je válka, přesvědčovat o hodnotě míru. Na obrázku je hrdina Diomedes (syn Tydeův), vedle něho na voze bohyně Athéna, napravo stojí Áres.
Hektor se loučí s manželkou a synáčkem: Trójané ustupují. Přední jejich bojovník Hektor spěchá do města s poselstvím, aby se ženy modlily k bohyni Athéně, aby změnila nepříznivý výsledek boje v jejich prospěch. Rozloučí se s chotí Andromachou a synáčkem, kterého již nemá spatřit. Na obrázku vidíme nalevo Hektora a jeho manželku, napravo služebnou s dítětem. Homér líčí tuto scénu s neobyčejnou dojemností a vystihuje hloubku lidských citů, které jsou pošlapány nezbytností položit svůj život v boji za záchranu vlasti. Úryvek z díla nám dovolí vhodným způsobem působit na cit žáků, kterým ukážeme, jaké zlo je válka.
Poselství k Achillovi: Když se Hektor vrátí do boje, štěstí válečné se obrací ve prospěch Trójanů. Hektor vyzývá k souboji achájské reky, los padne na Aianta. Ale souboj je bezvýsledný. V noci jsou pohřbeny mrtvoly a Achájci si vybudují ochrannou zeď. Trójané vítězí. Náčelník Achájů Agamemnon se odhodlá vypravit k Achillovi posly s žádostí o smíření. Všechny tyto obraty boje jsou dílem bohů, kteří se do boje vmísili. Na obrázku je scéna, jak poslové žádají reka, aby přišel Achájcům na pomoc proti Trójanům. Poslové však odešli s nepořízenou.
Boj o Patroklovu mrtvolu: Trójané vnikají již do lodního tábora Achájů, zapalují lodi. Tu konečně svolí Achilles k úpěnlivé prosbě svého přítele Patrokla, že rek dá Patroklovi svoji zbroj a ten se vypraví do boje místo Achilla. Trójané se ulekli, prchá i Hektor. Patroklos nedbá rad Achillových, aby se nepouštěl daleko k hradbám. Bůh Apollón Patrokla omráčí, je poraněn a konečně je zabit Hektorem.
Achilles bojuje s Hektorem. Achilles vleče Hektorovu mrtvolu: Achilles je smrtí přítele hluboce dotčen a chystá se do boje, aby pomstil smrt přítele, ačkoliv ví, že učiní-li tak, položí i sám svůj život. Protože jeho zbroj, kterou půjčil Achillovi, má Hektor, dojde jeho matka na Olympos, aby mu opatřila zbroj novou od Hefaista. Matka přinese zbroj. Krásou vynikal štít. Rek se oblékl do zbroje a pádil do boje. Hnal před sebou Trójany. Jedny vraždil, druhé hnal do proudu řeky. I mezi nebešťany se strhl zápas, neboť i oni se rozdělili na dva tábory. Boj se končil ústupem těch, kteří stranili Trójanům. Trójané utekli do města. Jediný Hektor zůstal před městem a přes důtklivé prosby rodičů dal se do boje s Achillem. V boji podlehne, věští však brzkou smrt i vítězi. Achilles smýká jeho obnažené tělo k lodím. Mrtvola Patroklova byla spálena, ale mrtvolu Hektorovu vláčí Achilles kolem mohyly, což pozorují rodiče i choť padlého Hektora.
Výkup Hektora a jeho pohřeb: Apollón pohne bohy k lítosti. Návodem bohů vydá se stařičký Priamos do řeckého tábora. Dojme Achilla a obdrží zpět mrtvolu synovu, kterou pak Trójané za obecného nářku spálí na hranici. Plápol hranice je předobrazem brzkého pádu Tróje.
Laokoontova smrt: Ilias končí Hektorovým pohřbem. Další básně popisují smrt Achillovu a Paridovu. Nejslavnějším řeckým rekem se stal Odysseus, vynikající lstivostí. Na radu Athény byl vystavěn veliký dřevěný kůň, v němž se ukryli přední řečtí bojovníci. Koně zanechali v táboře a sami zdánlivě odpluli. Trójané se vyhrnuli z města a uvažovali, k čemu asi kůň je. Laokoon, trojský kněz, tušil zradu, radil Trójanům, aby koně zničili. Tu přivedli pastýři spoutaného Řeka Sinona, který přesvědčil zchytrale Trójany, že prý kůň je dar bohů, kteří zajistí Trójanům vítězství. Je prý udělán tak veliký proto, aby ho nemohli dostat do města. Tento výklad byl potvrzen novým zjevem: když Laokoon konal oběť, přiblížili se od moře dva hadi a usmrtili ho i jeho dva syny. Smrt Laokoonova je znázorněna slavným sousoším sochařů Polydora a Apollodora (1. stol. př. n. l.). Laokoon klesá na oltář. Jeden z hadů mu svírá jeho nohy, druhý ho právě uštknul. Tělo kněze se ohýbá stranou, avšak napětí svalů ukazuje, že účinky jedu se projevují. Mladší jeho syn již dotrpěl (pravá ruka vztyčená je chybně doplněna). Starší syn, hledící k otci soustrastně, není dosud v nebezpečí.
Trojský kůň: Trójané se domnívali, že smrt Laokoontova je trestem bohů za zneuctění koně, božského daru. Za velikého jásotu pobořili hradby, vtáhli koně do města. Řekové ukrytí v nitru koně vyšli v noci ven, dali znamení, řecká vojska se vrátila, město bylo zbořeno, obyvatelé pobiti nebo zavlečeni do otroctví. Tak lest dobyla města a nikoliv hrdinství.
y
