Kodex Vyšehradský: celostránkový obraz „Vjezd Kristův do Jeruzaléma“. Výjev je věrně zobrazen výtvarnou mluvou doby románské, u níž je nedokonalost kresby zjemňována nádherou barev. Postavy výjevu – jinoši stojící ve větvích stylisticky kreslených stromů, jiní, kteří kladou roucha na cestu, klečící žena na cestě naznačené žlutou vrstvou i další – vyznačují se výmluvně napodobenou mimikou.
Evangeliář kapitulní knihovny v Praze z doby kolem roku 1085. Dílo téže klášterní školy, avšak menších rozměrů a ne tak skvostně malované. Další dva evangeliáře z téže dílny jsou chovány v Polsku, ve Hnězdně a Krakově, a rovněž umělecky méně hodnotný evangeliář Mělnický se víže svým původem ke kodexu Vyšehradskému. Pro srovnání provedení téhož námětu uvádíme rovněž celostránkový obraz Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Způsob provedení je zde úspornější, avšak podobný malířský rukopis nesporně svědčí o společném původu obou evangeliářů.
Evangeliář Olomoucký z počátku 12. století. Kniha malých rozměrů, na desce má sponu, která sloužila k připevňování knihy k pulpitu. Obraz evangelisty svatého Matouše. Výrazný doklad postupného horšícího se způsobu malby, přecházejícího k perokresbě. Perokresba nebyla dokončena, její figurální část je však podána dokonalou technikou, svědčící o vlivu dílen francouzských a jihoněmeckých.
Traktát svatého Augustina „O státě božím“ z roku 1136–1137. Uložen v Kapitulní knihovně v Praze. Na poslední straně portrétoval malíř a písař Hildebert sebe a svého tovaryše Everwina při práci. Žádný z obou písařů nebyl příslušníkem kněžského stavu, byli však v službách olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Výjev s myší na pravé straně kresby svědčí o pronikání světských prvků do dosavadní výhradně náboženské oblasti.
Rukopis „Flores sancti Bernardi“ /Květy sv. Bernarda s Clairvaux/ z poloviny 12. stol. Náleží stejně jako evangeliář Olomoucký Kapitulní knihovně v Olomouci, spravované státním archivem v Janovicích. Věnovací list, na němž je zobrazen lehce kolorovanou perokresbou pražský biskup Daniel I. /1148–1167/ v průvodu písaře a malíře rukopisu mnicha Bernolda, odevzdávající symbolicky knihu českým patronům. Kresba je nedokonalá, malíř Bernold napodobuje zejména ve výzdobě starší předlohy.
Žaltář Ostrovský z 1. pol. 13. stol. /Kapitulní knihovna v Praze/. Slavný kodex obsahující zápis nejstaršího souvislého českého textu duchovní písně „Slovo do světa stvořenie“. Část rukopisu tvoří již gotická vložka, vyzdobená však pouze jednoduchými červenými iniciálami. Obraz Ukřižování. Jedna z několika celostránkových ilustrací žaltáře, který celkově dokazuje opětný vzestup české knižní malby na sklonku 12. století jak v kompozici a kresbě, tak zejména v plném vývinu barevné formy.
Pasionál abatyše Kunhuty z let 1314–1321. Nejvýznamnější dílo z malířské školy svatojiřského kláštera v Praze a vrcholné dílo gotické knižní malby u nás. Tento pasionál, nyní rovněž v pražské Universitní knihovně, je vlastně sbírka mystických traktátů, které složil pro abatyši svatojiřskou Kunhutu, dceru krále Přemysla Otakara II., dominikánský mnich Kolda z Koldic a napsal svatojiřský kanovník Beneš. Nejcennější jsou však ilustrace k textům, provedené neznámým malířem, který byl činný v Praze jen krátký čas a od něhož mimo pasionál neznáme jiné jeho dílo u nás ani v cizině. Úvodní obraz s abatyší Kunhutou sedící na trůně, nad nímž je znak kláštera i český lev a svatováclavská orlice a po jehož jedné straně je skupina jeptišek s dceruškou abatyše Bertou, na druhé autor knihy Kolda z Koldic a její písař kanovník Beneš.
Pasionál abatyše Kunhuty: cyklus obrázků k alegorickému traktátu o statečném rytíři. Výjevy rytířského příběhu o osvobození snoubenky jsou podány s rozmarnou fantazií a svědčí o dokonalém ovládání soudobého kreslířského stylu. Na vedlejším obrázku je namalováno stvoření Evy z žebra Adamova.
Pasionál abatyše Kunhuty: Kristus s matkou v objetí. Kromě mistrovského provedení kresby, jejíž účinnost je zvýšena malbou svědčící o tom, že umělec již překonával dobovou malbu plošnou a usiloval o plastické vyjádření, je pozoruhodná vřelá citová stránka díla.
Pasionál abatyše Kunhuty: Panna Maria bolestná. Ani tento obraz, úchvatný svým provedením, nemá obdoby ve světové umělecké tvorbě té doby.
Antifonář Elišky Rejčky z 20. let 14. století. /Státní archiv Brno./ Rukopis náleží do významného souboru iluminovaných hudebních knih, pořizovaného v neznámé dílně z dotace královny Elišky Rejčky, vdovy po Václavu II., pro ženský klášter cisterciaček ve Starém Brně. Ve výzdobě se v nich již objevují naturalistické motivy rostlinné i živočišné. Iniciála s bohatou dekorací rozvilinovou na okraji listu a na ní namalovanou opičkou.
Speculum humanae salvationis /Zrcadlo lidského spasení/ z pol. 14. stol. Rukopis českého původu, nyní v kapitulní knihovně v Praze. Je to typ duchovně naučné knihy s moralizující tendencí, produkt ilustrační vášně, která v druhé čtvrtině 14. stol. vytvořila řadu knih tohoto druhu, k nimž náleží i známá bible Velislavova. „Bůh žehná Adamovi a Evě“ a „Pokušení Evy“. Obrázky hrubě provedené perokresbou a položené barvou. Na druhém obrázku je vymalován ďábel v podobě zeleného draka s lidskou tváří.
Brevíř křižovnický, objednaný velmistrem řádu Lvem a dokončený roku 1356. Bohatě iluminovaný rukopis z neznámé dílny obsahuje též kalendář, v němž je u každého měsíce medailón s obrázkem charakterisujícím roční dobu. Kalendář inspiroval Josefa Mánesa při práci na Staroměstském orloji. Medailón s obrazem měsíce Máje s postavami milenců ukazuje, že malíř byl ovlivněn při práci životem a mravy své doby.
Antifonář Arnošta z Pardubic, začatý po roce 1363. Ve snaze vybavit kostely, především chrám svatovítský, liturgickými a naučnými knihami zaměstnával první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic písaře i iluminátory. Tak vznikl i tento trojdílný hudební rukopis chovaný v pražské Kapitulní knihovně. Iniciála H s miniaturou Narození Páně ukazuje již vysoce vyvinutý smysl pro plastičnost tvarů a sytou barvu.
Misál Jana ze Středy z Kapitulní knihovny pražské, malovaný po roce 1364, v době, kdy byl Jan ze Středy již biskupem olomouckým. Produkt důležité dílny malířské vytvářející dekorační systém vyznačující se heraldickou stylizací rostlinného ornamentu, který pak vládl v knižní malbě téměř celé 15. století. Ozdobná strana s iniciálou A a miniaturou Zvěstování a klečícího biskupa se znakem biskupství olomouckého.
Tzv. Zbraslavská kronika v přepisu z roku 1393, ilustrovaném vyobrazeními českých králů z rodu Přemyslovců a Lucemburků. Do Jihlavy, kde je uložena v městském archivu, dostala se kronika patrně již v době husitské. Popisuje události od doby posledních Přemyslovců až k dějům Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Text psali dva písaři, první byl Petr z Krakova, mnich sedleckého kláštera, druhý není znám. Provedení královských podobizen neznámým malířem subtilní linií v gotickém slohu je uměleckým dílem prvého řádu. V souvislosti s úvodním textem nakreslil v horní polovině celostránkové kresby postavy Přemyslovců: Přemysla Otakara II. /1253–1278/, Václava II. /1278–1305/, Václava III. /1305–1306/.
Tzv. Zbraslavská kronika: v dolejší části kresby na stejné ose jsou podobizny jejich manželek: Kunhuty, druhé manželky Přemysla Otakara II., Jitky, dcery Rudolfa Habsburského a první manželky Václava II. a Alžběty zvané Elišky Rejčky, dcery Přemysla polského a druhé manželky Václava II. Na druhé straně listu jsou v témž uspořádání postavy Lucemburků.
Štítného překlad legendy Barlaam a Josafat v pergamenovém rukopise z doby kolem roku 1400 /ze sbírky rukopisů státního archivu v Brně/. Kniha – ukázka oblíbené beletrie své doby, patří do období iluminátorských dílen pracujících pro knihovnu krále Václava IV. Na levé straně knihy obraz poustevníka Barlaama v šedém hábitu před králevicem Josafatem sedícím na trůně pod baldachýnem.
Sbírka jihlavského městského práva, založená Janem z Gelnhausenu, městským písařem, z roku 1407–1419 /tzv. kodex Gelnhausenův/. Bohatě ilustrovaná právní kniha z městského archivu v Jihlavě souvisí svou ornamentální výzdobou s iluminátorskou dílnou Václava IV., avšak figurální malby zřetelně jeví realistickou tendenci. Z tohoto hlediska je zejména významný obraz „Ukřižování s dvanácti přísahajícími konšely“, svědčící o snaze dosáhnout odlišení podob jednotlivých osob. Na vedlejší straně drobnomalba s jezdeckým portrétem přemyslovského krále nad opisem privilegia.
Litoměřicko-třeboňská bible z let 1411–1415. Trojdílná bible zvaná též Slavatovská, jejíž první a třetí díl je uložen ve státním archivu v Litoměřicích a druhý díl ve státním archivu v Třeboni, vznikla za přímé účasti Husovy. Jejím písařem byl pražský písař Matyáš. Ve svém celku je příkladem nového nazírání na výpravu knihy, omezujícího ornamentální výzdobu ve prospěch ilustrující miniatury. Začátek prvé kapitoly knihy Mojžíšovy se sedmi miniaturami stvoření světa. Je to nejozdobnější strana knihy, avšak ornamentální rámec je už poměrně chudý a v miniaturách je patrný horšící se způsob malby.
Právní kniha brněnská městského písaře Václava z Jihlavy, dokončená v roce 1446 /Městský archiv Brno/. Obsahuje výklad o právu, o povinnostech rychtáře, konšelů a městského písaře a jiná právní pravidla a statuta i veršované právní úvahy. Iniciály na začátku jednotlivých kapitol popisují výjevy z právního života města. Iniciála R s miniaturou znázorňující zasedání městské rady ukazuje na lidové prvky v celkově vyspělém slohovém provedení malby.
Jenský kodex. Významná česká literární i výtvarná památka chovaná donedávna v knihovně v Jeně – odtud její název – byla v roce 1951 darována naší republice presidentem Německé demokratické republiky Wilhelmem Pieckem a je nyní uložena v knihovně Národního musea v Praze. Otázka doby vzniku a autorství kodexu, který je různorodým souborem satirických traktátů a vyobrazení nábožensko-politického obsahu, navazující na ideový odkaz husitské revoluce, není dosud s konečnou platností vyřešena. S největší pravděpodobností vznikl v Praze v okruhu university ve vysokoškolské koleji Loudově blíže Betlémské kaple, patrně až ve dvacátých letech 16. stol. v souvislosti s novým vzplanutím husitských revolučních tradic v době německé reformace a byl projevem opozice lidových mas proti šlechticko-patricijské reakci a papežské kurii. Autorů textu i ilustrací bylo několik a podle toho i výtvarná úroveň kolísá od práce školeného umělce až k výtvorům diletantů. Předlohou jim byl zejména jiný starší český husitský rukopis, který je uložen v universitní knihovně v Göttingenu. Následující ukázky celostránkových vyobrazení názorně vystihují bojovně satirické zaměření díla: na obraze vpravo: „Papež, kardinál a biskupové v objetí šelmy“. Nápis dole vysvětluje, že se radí o jednu frejířku – na obrázku jejich sluha se dobývá velkým klíčem do protějšího domu, ale také „o krvi Kristově, aby byla stavena a lidem nedávána“.
Jenský kodex: „Papež zpovídá jeptišky idem nunvičky“ /pohrdlivý výraz pro jeptišky/.
Jenský kodex: obraz vlevo: „Satan rozdává odpustky“. Na svitku v levé ruce satanově je nápis: „Kdož chce prázdný měšec mieti, musíť do Říma na odpustky jíti“. Obraz vpravo znázorňuje záletné příběhy mnichů.
Jenský kodex: Mistr Jan Hus káže proti církevním zlořádům. Vpravo mistr Jan Hus na hranici.
Jenský kodex: „Žižka, náš bratr věrný“, v čele husitských vojsk. Zakrytý nápis nahoře začíná slovy „Léta páně 1419 v království českém povstali jsú lidé proti všem duchovním pro nešlechetnost jich…“
Litoměřický kancionál z doby po roce 1500. Vynikající dílo neznámého iluminátora, těžícího již z vlivu rodící se renesance. Kancionál původně náležel latinskému kůru literátů /chrámovému sboru v Litoměřicích/, nyní je uložen v tamním okresním archivu. Rukopis ohromných rozměrů byl malován řadu let patrně z dotace litoměřických patriciů. Znak města Litoměřic v nádherném provedení a v typickém renesančním pojetí, zejména v postavách obou štítonošů.
Litoměřický kancionál: Iniciála R s miniaturou Zvěstování, v okrajovém ornamentu je namalováno pokušení Evy.
Litoměřický kancionál: „Hus před koncilem“, dílo nemalé ceny umělecké, provedení obličejů prelátů a knížat svědčí o obrazotvornosti a mimořádných výrazových prostředcích malířových.
Litoměřický kancionál: „Hus na hranici“. I tento celostránkový složitý obraz figurální, vyznačující se vlivy Dürerova umění, je nejvýznamnější ozdobou kancionálu.
Štěpána z Vyškova Znojemské městské právo z let 1523–1525. Pergamenový rukopis okresního archivu ve Znojmě, obsahující opisy městských privilegií, konšelských rozhodnutí, cechovních artikulí apod. Iluminace olomouckého malíře Wolfganga Frolicha náleží k přechodnému slohu přecházejícímu z pozdní gotiky do renesance. V horní polovině celostránkového obrazu je namalován král Ludvík Jagellonský na trůně s otevřenou knihou městských privilegií, po stranách heroldi český a polský a ve zdobném rámci znaky Ludvíkových zemí.
Štěpána z Vyškova znojemské městské právo: na témž obraze dole „Pohled na Znojmo z roku 1523“. Vynikající práce na svou dobu, vyznačující se zejména vyvinutým smyslem pro perspektivu. Další desetiletí 16. století přináší ještě řadu velkolepých iluminovaných rukopisů, především kancionálů, z nichž vynikají zejména práce z písmařských dílen Jana Táborského z Klokotské hory a Jana Kantora. Avšak při soutěži tištěných knih ilustrovaných dřevoryty postupně pozbývá knižní malba významu a koncem 16. století zaniká. Proto mají pro nás vzácné umělecké rukopisy, které jsme viděli nesmírný význam a hodnotu, neboť prokazují dávnou tradici naší kultury.
y
