Mapka Řecka s vyznačením pohoří a údolí: Na severovýchod od Thesálie ležela Makedonie, která se v pozdějším období /za Filipa Makedonského/ stala sjednocovacím centrem pro řecké státy. Ve vlastním severním Řecku byla hlavním územím Thesálie /s Olympem/. Ve středním Řecku /pohoří Parnas/ byly nejdůležitějšími státy stát athénský a thébský. Jižní Řecko bylo odděleno od středního Řecka šíjí korinthskou. Hlavním státem jižního Řecka /poloostrov peloponéský/ byla Sparta. Nejdůležitějším pohořím zde byl Taygetos. Mapka nám označuje hlavní pohoří a hory, údolí a nejvýznamnější místa, o kterých pojednává dějepis Řecka. Horská pásma běží od severu k jihu tak, že mezi nimi vznikají údolí. Vodní toky se nemohly rozvinout. Celá pobřežní čára je zprohýbána a vybíhá do moře četnými ostrovy. Ostrovy na Egejském moři jsou jednak doplňkem pevniny, jednak tvoří ostrovní most mezi středním Řeckem a jihozápadním cípem Malé Asie. Řecko bylo tedy z hlediska geografického neobyčejně rozdrobené a nejednotné, což mělo i vliv na vývoj dějin Řecka, které se politicky sjednocovalo až ve 4. století př. n. l. za Filipa Makedonského. Průměr pršek byl skrovný, sněžilo poměrně málo. Obdělávání půdy bylo obtížné. Úrodná prst se snadno splachovala, vody se rozlévaly v močály. Obilí se mohlo pěstovat jen někde. Z rostlin měla vedle obilí největší význam oliva a vinná réva. Nerostné bohatství Řecka bylo významnější. Byly to cenné hrnčířské hlíny, mramor a měď. Na ostrovech byla železná ruda. Významné byly i stříbrné žíly.
Olymp: Thesálie /sev. Řecko/ je odděleno od Makedonie horskou skupinou Olymp /vysokou téměř 3000 metrů/. Řecká mythologie umístila bohy na toto pohoří. Obrázek ukazuje názorně původ této myšlenky: nebetyčný vrcholek pohoří je zahalen mlhou a mračnem.
Údolí Tempe: Na jih od Olympu /od pobřeží/ lze proniknout do vnitrozemí malebným údolím Tempe, které se prostírá podél řeky Peneios.
Thermopyly: Ze severního Řecka do středního Řecka lze proniknout pouze podél moře úzkým průchodem, který je z dějin znám jako průsmyk Thermopylský.
Parnas – Delfy: S dějinami řecké kultury bylo spjato pohoří Parnas /ve středním Řecku/, známé z mythologie a básnictví. Na jihozápadě tohoto pohoří byla dále umístěna známá delfská věštírna. Na obrázku pohled na Delfy. Význam věštírny byl politický. Věštby byly dvojsmyslné, mnohoznačné a zakládaly se samozřejmě na informacích a znalostech důležitých státních i hospodářských vědomostí, které si kněží Apollónova chrámu a věštírny dovedli velmi důmyslně opatřovat.
Pohled na Marathón: Marathón bylo městečko ve východní Atice ve středním Řecku. Na této rovině zvítězili Athéňané pod vedením Miltiadovým nad přesilou Peršanů v roce 490 př. n. l.
Celkový pohled na Athény – pohled na Athény s Akropolí – pohled od východu: Ve středním Řecku byly nejdůležitější Athény. Byly střediskem athénského námořního spolku po válkách perských, po sjednocení Řecka Makedoňany měly význam kulturní. Vyvýšenina nalevo je areopág, napravo dole vidíme Theseion.
Pohled na Salaminu: Salamis je ostrov při západním pobřeží Atiky v zálivu Saronském. Roku 480 př. n. l. zde Řekové zvítězili v námořní bitvě nad perským králem Xerxem pod vedením Themistoklovým.
Olympia: Na obrázku vidíme pohled na dnešní vzhled krajiny, kde se ve starověku konaly olympijské hry. Nebylo to město, ale jen posvátný okrsek Diova chrámu. Leží na severozápadě Peloponésu v Elidě. Bylo to oblíbené poutní místo, kdysi ozdobené velkolepými chrámy, závodišti, cvičišti, oltáři a sochami.
Mykény – hrobka v Mykénách: V severozápadní Argolidě na Peloponésu nalézáme i jedno ze středisek krétsko-mykénské kultury ze 14.–12. století př. n. l. Podle Homéra bylo toto sídlo významným centrem moci Atreovců /Agamemnona/. Na obrázku vidíme tzv. Pokladnici Atreovců.
Pohled na Spartu v pozadí s Taygetem: Střediskem jižního Řecka /Peloponésu/ byla Sparta. Ležela na řece Eurotu na rovině vyvýšené nad okolí asi 15 metrů. Vysoká horská pásma uzavírají prostor Sparty ze tří stran. Vlastní území Sparty byla kotlina asi 30 km dlouhá a 10 km široká. Neměla vhodných přístavišť u moře. Jih kotliny zasahoval do oblastí bažin, které se táhly na jihu až k moři a byly zamořené malárií. Kotlina byla vhodná pouze k pastevectví a zemědělství. Tato okolnost nám /alespoň částečně/ osvětluje, proč se Sparta nestala námořní mocností a mohla tak dlouho odolávat hlubokým změnám hospodářského a sociálního rázu v ostatním Řecku. V pozadí vidíme svahy Taygetu, který v nižších polohách byl prorostlý hustými lesy a vinohrady.
Osídlení Řeků – řecké kolonie /mapka/: Žáci mají většinou mylnou představu, že Řekové sídlili jen ve vlastním Řecku. Mapka, kterou vidíme na obrázku, má umožnit žákům získat přehled o celkovém osídlení Řeků. Řekové založili mnoho států a nikoliv jen Spartu a Athény. Kromě vlastního Řecka osídlili oblasti Malé Asie, kde nejdůležitějšími městskými státy byly Milétos a Efesos. V černomořské oblasti v pozdějších dějinách starověku bylo známé království Bosporské a Pontské. V oblasti západního středomoří měly velký význam Syrakusy /na Sicilii/ a Tarent /v Itálii/. Tyto státy existovaly současně a často bojovaly proti sobě. Zánikem samostatnosti vlastního Řecka v roce 146 př. n. l. nezanikly tedy všechny řecké státy. Mapka dále ukazuje, že v době, kdy Řím nehrál úlohu velmoci, soupeřily v oblasti Středozemního moře Punové /Kartágiňané/ a Řekové, později Etruskové. Rozpory mezi Puny, Řeky a Etrusky vytvořily mimo jiné podmínky pro růst Říma jako velmoci. Řecký živel, který osídlil tak rozsáhlé a různé prostory, se nejen potýkal ve vzájemných bojích, ale v boji proti cizím kmenům si uvědomoval i svoji jednotu. Výrazem této jednoty byla kulturní jednota panhelénství, projevující se v péči o společné kulty a slavnosti /olympijské hry/, v jednotném písmu a v literatuře /umění/.
Krajina poblíž Syrakus: V 6. století př. n. l. byly Syrakusy největším evropským městem. Athéňané podnikli proti městu výpravu, ale byli poraženi. Za zmatků se zmocnil vlády tyran Dionysos /406 př. n. l./. Za něho byly Syrakusy na vrcholu moci. V roce 212 př. n. l. jich dobyli Římané /zahynul při tom Archimedes/.
Řecké ostrovy – Délos /část obchodní čtvrti/: Ostrovy na Egejském moři tvořily přirozený ostrovní most mezi pevninami vlastního Řecka a Malé Asie. Proto se mohla i menší plavidla odvážit plavby do vzdálených zemí, neboť měla většinou zemi v dohledu. Na obrázku vidíme jeden z řeckých ostrovů – Délos. Byl významným tržištěm. Pro svoji polohu byl zvolen za sídlo pokladny athénského spolku /r. 477 př. n. l./. V době římské svrchovanosti byl střediskem obchodu mezi Západem a Orientem. Město bylo zničeno námořními lupiči /zvl. v roce 69 př. n. l./. Na obrázku je část obchodní čtvrti s doklady kultury obytné i obchodních staveb.
Hissarlik – místo, kde stála Trója: Řecké kolonie v Malé Asii navazovaly na krétsko-mykénsko-trójskou kulturu. Hissarlik je vlastně stará Trója čili Ilion. Pahorek vybíhal ze skalné pláně asi 4 km od helespontského břehu. Trója byla často přestavována. Byla zničena asi kolem roku 1200 př. n. l. V té době byl též učiněn konec říši Chetitů v Malé Asii.
Řecká dívka /Sparťanka/ a jinoch /Athéňan/: O fysickém vzhledu Řeků a Řekyň se dovídáme jednak z nálezů koster a hlavně z pozůstatků výtvarných umění. Výtvarné památky však idealisují vzhled obyvatel Řecka. Většinou měli podlouhlou lebku. Ačkoliv ideál krásy líčí Řeky jako plavovlasé /Achilles, Afrodita atd./, vyskytují se stejnou měrou i typy černovlasé /Odysseus/.
y
