Jak si představovali Řekové svět v 6.–5. století př. n. l.: Na obrázku vidíme mapu, která je sestavena na podkladě rekonstrukce zeměpisných zpráv, jež nám zanechal první řecký historik /otec dějepisu/ Herodot. Žil v letech 484–425 př. n. l. Byl tedy očitým svědkem řecko-perských válek. Vedle správných údajů vložil do svých děl i fantastické údaje /Xerxes prý přivedl do Řecka armádu o 5 283 200 mužích, Peršané prý měli 1207 lodí atd./. Byl velmi kritický k Homérovi, pobýval v Athénách a byl vášnivým stoupencem demokracie. Svět byl podle jeho představ deska plovoucí na moři.
Ekbatana – Dareiův palác v Persepoli: Hlavním městem médské a později perské říše bylo město Ekbatana /dnešní Hamadan v Iránu/. Obrázek Ekbatan vidíme nahoře nalevo. Napravo je pokus o rekonstrukci Dareiova paláce v městě Persepoli. Palác byl vybudován na vysoké terase, byl z kamene, vystupovalo se k němu po vysokém schodišti. Dveře a okna byly zasazeny do černého mramoru, stěny byly vykládané zlatem. Perští králové sídlili v Persepoli na podzim /hlavním městem byla Ekbatana/.
Mapa říše Dareiovy: Perský král Dareios vládl v letech 522–486 př. n. l. Zmocnil se trůnu po vnitřních zápasech v Persii. Vedl válku se Skythy, potlačil povstání maloasijských Řeků /zničil Milétos/ a podnikl útok proti Řekům. Byl však u Marathonu /490 př. n. l./ poražen. Povstání v Egyptě mu zabránilo v novém tažení. Tato fakta z vnitřních dějin Persie je třeba znát, abychom mohli vysvětlit neúspěchy Peršanů v období desetiletého oddechu, které umožnilo Řekům, aby se na další tažení Peršanů mohli připravit.
Pohled na město Milét v Malé Asii – Radnice v Milétu: Na obrázku vidíme město Milét /ovšem v dnešní podobě/. Dolní obrázek: rekonstrukce radnice v Milétě. Město bylo významným kolonisačním střediskem v Malé Asii. Poddalo se perskému králi dobrovolně, později se postavilo v čelo povstání Řeků proti Peršanům a za trest bylo v roce 494 rozbořeno. Pro kulturní dějiny je významné, že z města Miléta pocházel filosof Tháles a z města Efesu filosof Herakleitos, kteří jsou zakladateli filosofie materialistické a dialektiky /dříve než ve vlastním Řecku/.
Pohled na Efesos v Malé Asii: Na obrázku je krajina, kde stálo druhé významné středisko Řecké kolonisace v Malé Asii – Efesos /sev. od Miléta/. V tomto městě byl vybudován obrovský chrám bohyně Artemidy. Z tohoto města, jak jsme již řekli, pocházel druhý vynikající filosof řecký Herakleitos, zakladatel starověké dialektiky. Tento filosof žil v době válek řecko-perských a bojů mezi aristokraty a demokraty. Na otázku, co je podstatou světa, odpovídá, že je to oheň. Formuluje myšlenku vývoje, boje protikladů a zákonitosti dění.
Mapka řecko-perských válek: Když bylo potlačeno povstání maloasijských Řeků, zaútočili Peršané proti Athéňanům /jejich spojenci byli Sparťané/ v roce 490. Vylodili se u Marathonu, ale byli zde poraženi. Perské loďstvo obeplulo Attiku a objevilo se v dohledu města. Řekové však rychlými pochody dospěli k Athénám. Peršané odpluli do Malé Asie. První výprava je znázorněna na mapce přerušovaným čárkováním. Plným čárkováním je označena druhá výprava v roce 480, která skončila porážkou u Salaminy.
Pohled na Marathón: Marathón je v severovýchodní části Attiky, 28 km od Athén na rovině, chráněné ze všech stran horami. Marathón kryl přístup k Athénám.
Plánek průběhu marathónské bitvy: Bitva byla svedena v měsíci září. Velitelem Řeků byl Miltiades. Měl k disposici 9000 těžkooděnců z Athén a 1000 mužů z města Platají. Bitvy se účastnili i otroci, kterým byla slíbena svoboda. Síly perské měly značnou převahu. Miltiades rozložil své síly v údolí asi 1000 m širokém, které bylo zavřeno horami, takže hory a stromy chránily těžkooděnce řecké před obklíčením jízdou. Když se Peršané přiblížili, falanga řeckých těžkooděnců se dala do běhu, aby rychleji překonala prostor zasypávaný perskými lukostřelci. Útok křídel řecké falangy rozhodl. Lehce odění perští vojáci s nejednotnou výzbrojí nemohli odolat těžkooděncům a dali se na útěk. Když Miltiades uvedl svá vojska do nové bojové sestavy, Peršané se zatím nalodili. Ztráty Řeků činily asi 1000 mužů, z nichž bylo zabito 192 mužů. Peršané však ztratili 6400 mužů. Ačkoliv Řekové neměli jízdu, dovedli využít terénu. Psychologicky působila okolnost, že těžce vyzbrojení pěšáci se na lehce oděného nepřítele řítili v naprosté kázni a pořádku. Málo pohyblivý masivní šik nebyl však schopen pronásledovat nepřítele.
Mohyla padlých Athéňanů u Marathónu: Vojáci, kteří zahynuli v bitvě, byli pohřbeni na Marathónském poli /obyčejně se padlí dopravovali domů/. Vysoký vrchol mohyly, zvaný Soros stal se památníkem statečnosti.
Miltiades: V době vlády tyrana Peisistrata odešel jeho otec do Thrakie na Chersonésos, kde si založil své panství. Peršané ho z panství vypudili, čímž se vysvětluje i osobní zájem Miltiadův na boji s Peršany. Po bitvě se snažil přemluvit Athéňany k výpravě proti ostrovním státečkům, které se přidaly na stranu Peršanů. Byl postaven v čelo vojska, měl však neúspěch. Byl odsouzen k obrovské pokutě. Zemřel na následky poranění, které utrpěl při obléhání ostrova Paru.
Themistokles: Vítězství u Marathónu a potíže způsobené vnitřními rozpory v říši perské /povstání v Egyptě aj./ umožnily Řekům lépe se připravit na nový perský útok. Nejprve došlo k zápasu o koncepci obrany Řecka proti novému útoku. Představitelem obchodní a průmyslové skupiny byl Themistokles, který navrhoval, aby se Peršanům čelilo hlavně na moři /chtěl chránit obchod/. Představitelem zájmů velkostatkářů a zemědělské výroby byl Aristeides, osobně čestný člověk, který však nade vše cenil hradby a pěší vojsko /chtěl chránit zemědělství/. Aristeides byl z Athén vypověděn hlasováním lidu /ostrakismem/ a Themistokles mohl přikročit k uskutečnění plánu na vybudování loďstva. Athéňané postavili 100 nových triér, velmi pohyblivých a rychlých, z výnosu nově objevených dolů. Athény se tak staly přední námořní mocností. Velitelství nad spojenými armádami řeckými bylo v nové válce svěřeno Spartě.
Silnice ve starověké perské říši: Perští králové si uvědomovali, že boj s Řeky bude zdlouhavý a obtížný. Bylo třeba zásobovat armádu bojující ve vzdálených zemích a rychle podat zprávy o pohybu a potřebách armád. Proto již v roce 500 př. n. l. je datováno zřízení pravidelné poštovní služby. Byly opraveny všechny silnice, které spojovaly hlavní město Persie se všemi důležitými středisky říše. Významné křižovatky byly chráněné tvrzemi. Ve vzdálenosti 25 km byly zřízeny stanice, kde bylo možno vyměnit koně i jezdce. Jezdec odevzdal ve stanici depeši a dále ji dopravoval již svěží jezdec. Zpráva ze Sus – v Persii – do Sard – v Malé Asii – došla za šest dnů a šest nocí.
Thermopyly: Sparťané, kteří více myslili na obranu vlastní země než celého Řecka, poslali k Thermopylám jen několik bojovníků. K nim se připojilo několik set z jiných řeckých obcí, pod vedením krále Leonidy. Xerxes očekával, že Sparťané odejdou sami bez boje. Když poslové přinesli zprávy o tom, že Peršanů je takové množství, že jejich šípy zastíní slunce, prohlásil prý jeden ze Sparťanů: „Tato zpráva nás velmi těší; budeme bojovat ve stínu.“ Peršané museli bojovat v úzké soutěsce a nemohli využívat své početní přesily. Leonidas byl statečný bojovník, přesto se podařilo Peršanům obklíčit řecké bojovníky, zvláště když místní obyvatel Efialtés ukázal perskému vojsku přechod přes pohoří, takže bylo možno vpadnout Řekům do zad. Toto vítězství však Peršané zaplatili hojnými ztrátami, protože v boji muže proti muži se ukázali Leonidas a jeho lidé neobyčejně statečnými. Hrdinná smrt Leonidova byla dodatečně obestřena různými legendami, které měly zastřít fakt, že Sparta neučinila pro své spojence to, co bylo její povinností: nasadit všechny síly v boj proti společnému nepříteli. Ukazuje se, že vnitřní rozpory mezi Spartou a Athénami byly tak silné, že je nedovedlo překonat ani tak vážné společné nebezpečí.
Výjevy z bojů řecko-perských: Vítězství Řeků nad Peršany a možnost bojovat proti takové početní přesile závisela na vysokém stupni uvědomění. Porážka totiž znamenala pro příslušníky řeckých vojsk otroctví. Obrovské perské vojsko bylo konglomerátem nespojených živlů, neboť perská říše byla vybudována na útlaku mnoha národností. Úspěchy dlužno však vidět i ve vyšší výrobní kapacitě v řeckých státech. Tento rozdíl se projevuje i v úrovni výzbroje vojáků perských a řeckých. Peršané měli mocnou jízdu, které však nemohli vždy využít – v terénu. Hlavní jejich silou byli lučištníci, vyzbrojení dále krátkými meči. Vystřílel-li lučištník šípy, byl proti řeckému těžkooděnci takřka bezmocný. Jeho meč nemohl čelit dlouhému kopí. Perský voják byl oděn lehce, řecký voják byl oděn těžce, chráněn pancířem. Peršané nedovedli zajistit plynulé zásobování své veliké armády. Naše obrázky přesvědčivě ukazují převahu válečné techniky Řeků nad bojovníky perskými.
Pohled na Athény s Akropolí: Po porážce Sparťanů u Thermopyl byla otevřena cesta do Řecka. Attika byla zpustošena, Athény /které dříve Řekové opustili/ byly vypáleny a vyloupeny. Obyvatelé Attiky se odstěhovali na ostrovy, částečně na ostrov Salaminu, mnohé části Řecka se Peršanům poddaly.
Bitva u Salaminy: K bitvě došlo v září 480 př. n. l. Nahoře vidíme pohled na ostrov Salaminu a vyobrazení úžiny. Mapka ukazuje, že řecké loďstvo zaujalo obranné postavení po délce úžiny mezi Salaminou a pobřežím Attiky. Na mapce je označeno místo, kde stál trůn Xerxův, který přihlížel průběhu bitvy. Obratným manévrem řeckého loďstva, které bylo schopné taktických pohybů /perské koráby byly veliké, a proto nemohly na mělčinách v úžině dobře manévrovat/ byl vnesen do perského loďstva zmatek, samo si způsobilo mnoho škod. Král se neodvážil nového útoku, i když opět uspořádal jednotky. Pěší vojsko zčásti zůstalo v severním Řecku, pod velením Mardonia. Aischylos, athénský dramatik, popisuje bitvu v dramatě „Peršané“:
„Již všude zuřil boj.
A zprvu stálo vojsko Peršanů
jak pevná zeď; když lodi v úžině
se shlukly však, tu vesla praskala
a lodi nemohly si pomoci,
když bodci prorážely boky své.
Tu řecké lodi velmi obratně
je obklíčily útokem a pak
je ničily. A moře zmizelo
pod lodí troskami a spoustou těl.
I břehy skalnaté hned pokryly
se mrtvolami. Lodi barbarů,
jež zbyly, prchaly pryč ve zmatku.“
Pohled na bojiště u Platají: Mardonios postupně obsadil Střední Řecko a Attiku, dokonce i Athény. Když Athéňané pohrozili Sparťanům, že se spojí s Peršany proti nim, nevyšlou-li na pomoc své vojsko, došlo konečně k bitvě u Platají, kde byly perské síly rozdrceny. Velitelem byl Aristeides, který se zatím vrátil z vyhnanství. Téhož roku /479 př. n. l./ byla vybojována i vítězná bitva námořní u břehů Malé Asie a perská moc byla tak zatlačena do původních hranic. K možnosti vést další boj proti velmoci perské byl vytvořen athénský námořní spolek, který se stal základem athénské říše. Protiváhou tohoto spolku byl spolek peloponéský, vedený Spartou, který měl převahu na pevnině.
y
