Situační mapka starověkého Egypta: Egyptská země je oasou, sevřenou pouštěmi severní a východní Afriky. Geograficky se dělila ve starověku na Horní Egypt /střediskem bylo město Véset, řecky Théby/ a na Dolní Egypt /delta Nilu u Středozemního moře/. Střediskem Dolního Egypta bylo město Mennofer /řecky Memfis/, od vlády Alexandra Makedonského Alexandria. Osu celého Egypta tvoří řeka Nil.
Krajina poblíž Nilu: Údolí Nilu je úzký pás, jehož šířka kolísá od 20 km do 50 km. Půda Egypta je nánosem Nilu. Tato řeka byla současně i dopravní tepnou, spojující Egypt v jednotný celek. Nilské údolí je odříznuté od zemí na západě i na východě skalnatými horami a neschůdnými pouštěmi, na jihu nilskými peřejemi. Tyto přírodní podmínky způsobily, že Egypt byl isolován od ostatního světa a po tisíciletí se vyvíjel svérázně.
Pravý břeh nilský: Na západě i na východě je Nil lemován horami a skalami. V horách lámali Egypťané různé druhy kamene /žulu, čedič aj./. Kamene používali k účelům stavebním, k výrobě soch a nádob. Kovy byly vzácné. Měď dováželi Egypťané ze Sinajského poloostrova a zlato z Nubie. Za všechny tyto důležité suroviny vyváželi Egypťané kámen a zemědělské výrobky.
Nilský ostrov s chrámem: Na obrázku vidíme jeden z nilských ostrovů, kde stojí zbytky svérázného poutního chrámu. Břeh ostrova byl chráněn zdí. Do chrámu proudily ve starověku zástupy poutníků.
Egyptská poušť s pyramidou: Půda Egypta, která není zasažena záplavami, je písčitou pouští s pyramidami. Na obrázku vidíme pyramidu krále Menkevréa s chrámem jeho ducha.
Bujné rostlinstvo v deltě Nilu: Nejúrodnější částí Egypta byla nilská delta, která byla ve starověku vlastně souvislou bažinou. Typickým rostlinstvem této části Egypta byly ve starověku háje palmové, akaciové a tamaryškové.
Rostlinstvo a zvířena Egypta: V Nilu žilo množství krokodilů, hrochů, ryb a ptactva. Žili zde dále sloni, žirafy, nosorožci, tuři, kanci, gazely, antilopy. V pouštích žili lvi a pardálové.
Rostlina papyru – lotos – ibis: Nalevo vidíme typickou rostlinu, důležitou pro rozvoj egyptského písemnictví – papyrus. Druhou rostlinou je lotos. V zátokách řeky Nilu vznikaly celé háje papyru a plochy zarostlé lotosem. Napravo je posvátný pták ibis.
Nil v době záplavy: Na obrázku vidíme Nil v době záplavy. Význam záplav pro Egypt výstižně vyjadřuje úryvek z egyptského hymnu na Nil, který přeložil doc. Dr Zbyněk Žába:
Ó, tajemný,
jenž jsi průvodcem temnotou
k jasnému dni jásotu a zpěvu,
kdy lučiny jsou pod vodou!
...
...
příteli matky Země,
jenž dozíráš na Obilí
a působíš, že dílna Stvořitele zkvétá,
pane ryb,
jenž přivádíš vodní ptáky,
když ostatní ptactvo odletělo na jih,
tvůrce ječmene, roditeli pšenice,
...ty když stávkuješ,
každý je chuďasem;
tu i bohům ubývá obětí
a lidstvo – hyne!
Záplavy a roční období ve starověkém Egyptě: Množství záplav záviselo na povaze tropických dešťů na hornatině habešské. Proto nejsou záplavy pravidelné. Po opadnutí vody zůstane nános velmi úrodného bahna. Rok se dělil v Egyptě na tři období: záplavy /červenec–říjen/, setbu a růst /listopad–únor/ a žně /březen–červen/. Sklízelo se dvakrát do roka. Nejprve se sklízelo obilí. Pak se pěstovala zelenina, čočka, okurky, hrách, zelí a píce pro dobytek. Pro druhou sklizeň bylo třeba půdu po obilí uhladit, rozdělit stružkami na plochy a čerpáním rostlinstvo zavlažovat.
Čerpadlo na vodu: Čerpadlo je vlastně dvouramenná páka. Na jedné straně páky je upevněna nádoba pro vodu, na druhé straně je plocha, kam vstoupí osoba čerpající vodu. Vstoupí-li osoba na zařízení, nádoba se zvedne vahou těla. Druhá páka, která není zatížena, klesne do vody a nádoba se naplní vodou. Kresba čerpadla pochází od Filona z Byzance.
Mechanické čerpadlo na vodu: Toto mechanické čerpadlo pochází z pozdější doby a v podstatě se ho používá v Egyptě do dnešní doby. Kolo na hřídeli je uváděno v pohyb silou zvířete. Pohyb se přenáší na druhé kolo, které uvádí v pohyb vlastní zařízení opatřené nádobami. Do nádob se nabírá voda a ve vyšších polohách se vylévá do žlábků, které ústí do zavodňovací rýhy nebo kanálu.
Egyptské oradlo: Protože půda byla vlastně naplaveninou stále zavlažovanou, bylo egyptské oradlo velmi jednoduché. Měřilo asi 70,7 cm. Bylo zhotoveno celé z dřeva a mělo podobu latinského A. Dolní a horní část oradla byly spojeny provazcem. Na vyobrazeních často vidíme, že před oráčem je zasíváno zrno. Vzniká oprávněná domněnka, že pluh ve skutečnosti jen usnadňoval zrnu, aby vniklo hlouběji do půdy. Toto oradlo bylo na tvrdé půdě zřejmě málo účinné, a proto bylo třeba nejprve motykami rozbít tvrdé hroudy.
Saně na vydrolování obilí z klasů: K vydrolení žita z klasů užívali /a užívají/ Egypťané zvláštních saní. Přiokrouhlé železné kování vytlačovalo zrní z klasů a rozřezávalo slámu.
Egypťanka a Egypťan: Pravěcí obyvatelé Egypta byli značně velcí a silní, hlavy měli podlouhlé, úzký obličej zdobil vyniklý nos. Vliv sousedů na charakter a fysický zjev i jazyk Egypťanů byl značný. Z Libye, Nubie a ze Súdánu přicházeli dělníci, průvodci a nosiči, černoši byli zařazováni ve značném počtu do vojska. Dolní Egypt byl vystaven tlaku z Asie. Egypťané sebe znázorňovali na malbách s červenavou pletí, černým vlasem a profilovaným nosem. Černochy zobrazovali s červenohnědou pletí, kučeravým, černým vlasem a tupým nosem. Semity zobrazovali žlutou nebo hnědou pletí, ostrým obličejem a neobvykle velikým nosem.
y
