y
Jeseníky, Oderské vrchy a Drahanská vysočina
Králický Sněžník: V západním úseku Východních Sudet vystupuje rulová klenba Králického Sněžníku (1422 m). Tento horský masiv spadá mnohem příkřejí na sever do sousedního Polska než na území Moravy. Dva krátké hřbety, směřující od Králického Sněžníku k jihu, svírají údolí, jímž si razí horní tok řeky Moravy.
Snímek zachycuje pohled na Králický Sněžník od jihu.
Ramzovské sedlo: Skupina Keprníku začíná na severu u Ramzovského sedla, horského předělu mezi Rychlebskými horami a Hrubým Jeseníkem. Sedlo leží ve výší 759 m. Vzniklo výmolnou činností říčky Branné, která vyhloubila v měkčích břidlicích horské údolí, jímž procházejí důležité dopravní cesty.
Na snímku je část sedla s rázovitou horskou vesničkou Ramzovou. Vlevo vystupuje táhlé úpatí Hrubého Jeseníku.
Pohled z Červeného sedla: Červenohorské sedlo rozděluje Hrubý Jeseník na dvě skupiny. Jižně odtud postupuje druhá část rulové klenby a nejvyšším vrcholem Pradědem (1492 m). Červenohorským sedlem, ležícím ve výší 1010 m, vede důležitá silnice ze Šumperku do města Jeseníku, která překonává prudké stoupání.
Vysoké hole: S Petrových kamenů vede po širokém hřebenu cesta na nedaleký rozložitý vrchol Vysoké hole (1464 m) - na obrázku. Odtud pokračuje široký horský hřeben jako celistvá horská bariéra na jihozápad a pomalu se snižuje.
Smrkový prales: Horská úbočí východních Sudet jsou hustě zalesněna. Svahy Hrubého Jeseníků jsou pokryty z 58 % lesnatým porostem. Na několika místech, zejména v oblasti Keprníku, se zachovaly ještě dodnes menší plochy pralesa. Nejhezčí přirozený smrkový prales rašelinového typu je mezi Keprníkem a Vozkou. Převládají v něm smrky v stáří 150 - 300 let, které sice nejsou nijak nápadně vysoké, ale zato značně silné.
Praděd: Praděd je nejvyšší horou východních Sudet. Vystupuje z moře lesů do výše 1492 m. Vlastní vrchol tvoří rozložitá homole s travnatým porostem. Praděd se rozvětvuje do sedmi rozsoch. Snímek zachycuje pohled na Praděd z jeho severní rozsochy, z úbočí Malého Děda.
Velký Roudný: V povrchové jednotvárnosti Nízkého Jeseníku upoutávají u Bruntálu pozornost nápadně vystupující čedičové kupy. Jsou to vyvřelé pozůstatky mladovulkanické činnosti. Z oblasti čedičových erupcí nejvýše vystupují kupy Velkého Roudného (780 m) - na obrázku - a Malého Roudného.
Malý Roudný: Malý Roudný, vysoký 771 m. nevyniká ze zvýšeného reliéfu již tak nápadně, jak ukazuje obrázek. Dvojité temeno Velkého a Malého Roudného je nejspíše zbytkem jícnového okraje mladotřetíhorní sopky.
Oderské vrchy: Posledním a nejvýchodnějším výběžkem Sudet jsou silně zalesněné Oderské vrchy, které těsně přiléhají k Nízkému Jeseníku. Jejich svahy spadají dosti příkře do příkopové propadliny Moravské brány. Klenbu Oderské vrchoviny tvoří nízká náhorní plošina ve výši 500 - 600 m. Snímek zachycuje pohled na Oderské vrchy od jihu. Uprostřed vystupuje nejvyšší vrchol (Vysoká Fidlův kopec ( 680 m), pod nímž vyvěrá Odra.
Drahanská vrchovina: Na jih od Hornomoravského úvalu postupuje směrem poledníkovým k Brnu Drahanská vrchovina. Je složena z tvrdých břidlic a drob. Představuje zbytek paroviny, zbroušené na okrajích abrasí třetihorního moře. Obrázek ukazuje střední část Drahanské vrchoviny, kde se střídají zemědělské plochy s lesním porostem.
Macocha: Nejzajímavějším místem v Moravském krasu je propast Macocha a Macošské vodní dómy, které jsou výsledkem činnosti mohutného proudu podzemních vod. 138 m hluboká propast Macocha vznikla zřícením jeskynních stropů. Na obrázku je pohled z druhého můstku propasti na nejvyšší kolmou stěnu s horním můstkem nad obrovitým jícnem jeskyně.
Krápníková jeskyně: Jeskyně Moravského krasu vynikají neobyčejným bohatstvím krápníkových výzdob, které za umělého osvětlení odhalují nevídanou krásu krápníkových útvarů.
Jemná krápníková brčka a krápníky visící od stropu dolů se nazývají stalaktity. Mohutným krápníkům, rostoucím ode dna vzhůru, které jsou na obrázku zvlášť vyvinuté, říkáme stalagmíty. Mnohdy dochází ke spojení obou druhů krápníků a vytvoří se sloupy zvané stalagnáty.
