Nezaměstnaní před sprostředkovatelnou práce v Praze – Betlémská ul.: Zvláště silně se zvedala proto, že v nové republice se mnoho neměnilo. Znovu jako před válkou stály marně fronty nezaměstnaných před sprostředkovatelnami práce.
Prosinec 1920 – zásah policie. Záběr z filmu Anna proletářka: Když přešlo první nadšení ze svobody a samostatnosti, ohlédli se lidé kolem sebe a pokusili se změnit staré pořádky. Dělníci bojovali za lepší svět – ale byli poraženi.
Ustavující sjezd KSČ v Praze – Karlíně – květen 1921: V květnu 1921 se sešli nejlepší z nich na sjezdu v Praze a založili Komunistickou stranu Československa. Ta je měla dovést ke konečnému vítězství po vzoru sovětských lidí.
Textilní tovární hala dvacátých let: Cesta k vítězství byla velmi dlouhá a složitá. Zatím pracovali dělníci v nebezpečných prostorách továren, bez ochrany před úrazy či zmrzačením.
Dělnický sklepní byt z 20. let: Po práci se tísnili ve vlhkých sklepních bytech, kam jen občas zabloudilo slunce a čerstvý vzduch.
Dělnická kolonka na Kladně: Rodiny dělníků živořily v dělnických koloniích, které pro ně postavili továrníci, aby mohli od nich vybírat nájemné.
Hokynářství dvacátých let v Liberci: Nejnutnější potraviny, často na dluh, kupovali u stejně nuzných obchodníčků-hokynářů, kteří v temných a nepříliš čistých krámcích rozprodávali špatné, nekvalitní zboží.
Výzva ke stávce na Ostravsku z roku 1925: Když špatné podmínky dostoupily vrcholu – mzdy byly nízké, stoupal počet propouštění z práce, představitelé dělníků byli pronásledováni – ale zisky továrníků stoupaly, tehdy dělníci sahali ke své nejúčinnější zbrani. Přečtěte si na obrázku, která to byla zbraň.
Jízdní policie 1923: Ale buržoazie byla rozhodnuta bránit svůj majetek a pohodlný život všemi prostředky. Nejpoužívanějším byly policejní přepadové oddíly na rozhánění a zatýkání stávkujících.
Buržoazní bytový interiér: A bylo skutečně co chránit. Posuďte sami, jak si žila buržoazie ve srovnání s těmi, kteří jí všechno bohatství svojí prací vytvářeli – dělníci.
Bar v třicátých letech: V honosných zábavných podnicích žili v přepychu. Utráceli spousty peněz, bez namáhavé práce se měli velice dobře – protože zástupy dělníků na ně denně pracovali.
Agrárnický ples v Praze – leden 1938: Na okázalých plesech a slavnostech pak stavěli na odiv svoje bohatství, svoje bezpracné peníze, svůj majetek a svoji moc.
Rozdělování almužny nezaměstnaným v období krize: To všechno stálo hromadu peněz. Je pak jen přirozené, že pro nezaměstnané neměli ani práci, ani slušnou podporu, ale jen pár haléřů nuzného milodaru – almužny.
Polévková akce pro děti ve škole: A pro děti nezaměstnaných z milodarů ve školách polední polévky k utišení největšího, sžíravého hladu.
Katastrofa na dole Nelsonu: Čas od času došlo k vážným neštěstím. Zanedbaná péče o ochranu dělníků při práci se vymstila – ale zase jen dělníkům. Při důlních neštěstích, při nehodách v továrnách přišly často desítky dělníků o život a desítky jejich rodin o živitele.
Nezaměstnaný v době krize žebrá o jakoukoliv práci na pražské ulici: Nejhorší to však bylo, když přišla krize. Sklady byly přeplněné zbožím, které nikdo nekupoval. Továrny ztrácely zákazníky a odbyt. Továrníci hromadně propouštěli a zavírali továrny. Nastala bída a hlad. Lidé nežebrali o peníze, žebrali o práci. Přečtěte si na obrázku, o co prosí nezaměstnaný člověk!
Správkárna obuvi firmy Baťa: Lidé byli vděční za jakoukoli práci. A továrníci toho využívali – nechávali dělníky pracovat s primitivním vybavením za nejmenší možné mzdy.
Divoké dolování na Mostecku na počátku 30. let: Ale nejčastěji o práci zručných a dovedných dělníků vůbec nestáli. Pak se lidé živili jak to šlo: hráli po venkově, žebrali, nádeničili kdekoli. Na Mostecku, kde je hodně dolů na uhlí, horníci sami kopali uhlí. Říkalo se tomu divoké dolování.
Dělnická nouzovka třicátých let v Praze: Pro nezaměstnané byly i sklepní byty a primitivní kolonie příliš nákladné. Nemohli platit nájem – a tak je vyhazovali z bytů. Dělníci se stěhovali na okraje měst a tam si stavěli boudy, ve kterých žili. Byly to pověstné nouzové kolonie – nouzovky.
Život v dělnické nouzovce: Každé velké město mělo svoje čtvrti nouzových kolonií. Bez vody, bez kanalizace, s hladem, nemocemi, podvýživou a častou smrtí.
Skalní obydlí Praha – Strahov: Nejotřesnější byly v Praze pod Strahovem. Tam dokonce lidé žili ve skalních děrách bez oken, dveří, kamen – téměř jako v pravěku.
Dětská práce na stavbě: Do zápasu o holý život musely i malé děti. Potýkaly se s těžkou prací, jen aby přinesly několik korun. Podle zákona se to nesmělo – ale kdo koukal na zákon, když hrozila smrt hlady a vysílením z hladu.
Poukázka na chleba pro nezaměstnané: Bohatá buržoazie dávala nezaměstnaným podporu. Dovedete si představit, že by někdo dokázal s celou rodinou žít za tak malý obnos na týden? Všimněte si částky a posuďte, 1 kg cukru stál 6,20 Kč, 1 kg chleba 2,40 Kč, 1 kg sádla 16,– Kč...
Mostecká stávka 1932 – manifestace stávkujících: Ani v nejhorších dobách se dělníci nevzdávali. Pod vedením komunistů šli do stávek a bojovali. Jednu z takových rozhodných požadavků prosazovali dělníci při stávce na Mostecku v roce 1932. Dovedete vysvětlit, co znamenala?
Komunistický průvod 1. máje v Praze 1934: Není divu, že stále víc a víc dělníků i ostatních pracujících hledalo pomoc a vedení u komunistů a jejich KSČ. Mohutné, bojovné prvomájové průvody, rozhodná hesla, vědomí spojenectví všech pracujících – to patřilo k nástupu pracujících proti buržoazii, k boji za socialistickou budoucnost. Vzpomínáte, kdy prvně se tenhle požadavek objevil?
y
